LOGIN
ID | PW |
KOLMO DO LADAKHU
ČR: 16:05
Turecko: 17:05
Irán: 18:35
Pakistán: 19:05
Indie: 19:35
návštěvnost: 49303
poslední fotky:

   Plán cesty

Pokračování z minula (tomas) : 2016-06-17 20:58:02
 Pokračování nedělní příhody už pojmu trochu stručně.
V pondělí jsem strávil dopoledne především v různých čekárnách místní nemocnice (místnost plná různě postižených Indů tlačících se ke dveřím), abych se dočkal jednoho ultrazvukového vyšetření a následné konzultace s chirurginí. Ta byla nekompromisní - otok je příliš veliký a mohl by mít fatální následky na funkci postižených míst. Do 72 hodin od nehody by chirurgicky měla být odebrána sražená krev. Prý triviální zákrok. I tak se mě snažila přesvědčit k transportu do Dillí, kde prý všechno bude mnohem jednodušší. Konzultuji to s ambasádou, a ti mě připravuji na to, že v Dillí to bude stejné.
Proto se trochu vyděšen výhružkou nechám hospitalizovat a začíná příprava na operaci - dávka injekcí a léků.
Dalšího rána je mi sděleno, že ten den být operován nemůžu, a že situaci komplikuje nízká hladina hemoglobinu v mé krvi. S tímto argumentem začíná nové přesvědčování na transport do Dillí. Konzultuji to s asistenční službou k mému pojištěni. Komunikaci neulehčuje nutnost využívat půjčené telefony a nefunkčnost internetu v celém Lehu.
Když vidím, že doktorka opravdu není ochotná operaci provést, ale trvá na její nutnosti.
Napadá mě varianta cesty domů. Asistenční služba slibuje letenku do ČR (aspoň tak jsem to pochopil).
Na reverz opouštím nemocnici, abych si mohl zabalit (chtěli mě tam nechat až do rána, a pak mě převézt na letiště).
Po dalším hovoru s asistenční službou zjišťuji, že letenka je jen do Dillí, kde na mě bude čekat sanitka, která mě odveze k vyšetření, na jehož základě letenku vystaví. Navíc musím nutně zpět do nemocnice v Lehu pro lékařskou zprávu o dokument o tom, že jsem schopen letu. Další nachozené kačeří kilometry.
Ráno mě čeká osm km na letiště, které jsou jen z kopce, a proto se rozhodnu to dojet na kole, což je docela v pohodě.
Kolo jak je dávám se zbylým nákladem jako další zavazadlo. Naštěstí mi pojišťovna zajistila business class, takže není problém s váhou.
Po příletu do Dillí se mi po nějaké době konečně daří kontaktovat asistenční službu, která mi sděluje, že pojišťovna z důvodu absence dokumentace zastavila jakékoliv řešení a tudíž tam na mě nikdo nečeká.
Ihned telefonem dokumentaci fotím a posílám. Vázne to, navíc kvůli internetu musím ven z haly do 38 stupňů.
Vidina večerní cesty do místní kdoví jaké nemocnice se mi vůbec nelíbí. Navíc nevím, co počít s kolem.
Napadá mě spásná myšlenka - pořídit vlastní letenku a tu si následně nechat proplatit. Pojišťovna proti tomu nic nemá, a tak to začínám řešit. Hodně mi pomáhá táta, se kterým komunikuji na skypu, a za nějaké dvě hodiny je na světe letenka s Emirates na devět večer. Sice mě čeká noc v Dubaji, ale po obědě budu v Čechách!
Let není moc příjemný, dost to tlačí a bolí. V Dubaji navíc trochu nachladnu kvůli místní klimatizaci.
V Praze už na mě ale čekají naši a odvezou mě rovnou do hradecké nemocnice na vyšetření. Tam se najednou situace obrací a čeští lékaři situaci zdaleka nenalézají tak vážnou. Nakonec mě dokonce propouští do domácího léčení. Klid, led a mastička dělají divy a zlepšení je rychlé. Sice stále chodím jak kačer, ale očekávám, že během pár dní budu v pohodě. Takže snad happyend na závěr :-)

KOMENTÁŘE (0)

 Tento článek jsem psal minulou neděli, hned po zmíněném zážitku. Nechtěl jsem jej ale publikovat, před jakým takým ukončením celého příběhu. Činím tak až nyní, 5 dní poté, již z ČR a slibuji, že brzy dodám i jeho zbytek, který se ještě pěkně zamotal.

Takový to byl pěkný plán - ráno vyběhnu ke stupě, pak na ty svoje dva oblíbené kopce nad ní, a pak už by to nemuselo být daleko do dalšího údolí, kde vede trek od Phyang monastery do Nubra valley, v poledne jsem tam, seběhnu dolů, chytím bus či stopa a na pozdní oběd jsem zpět.
Ráno jsem ocenil rozhodnutí se nejprve v klidu nasnídat, a tedy být teprve v 7 ve Wonderlandu. Pršelo. Po vydatné snídani déšť zmírnil, a tak jsem s plným břichem v pohodě vyrazil vstříc 574 schodům ke stupě. Za chvilku jsem tam a všechno je pěkně mokré, to nejsou úplně ideální podmínky, a tak ještě dávám butter tea.
Sice to neoschlo, ale vyrážím. Volím docela dobrou cestu a nikam se neženu. Maximálně dvojkové lezení je i po vlhkých kamenech v pohodě.
Asi po hodině a půl stojím na Bezejmenném vršku. Při bližším prozkoumání zjistím, že z druhé strany se dá dojít po turistické cestě. Pouštím se poklusem po ni a užívám si podobné krajiny jako na hřebeni Nízkých Tater. Akorát o 2 km výš.
Pohledem do mapy s gps zjišťuji, že směrem ke druhému údolí jsem se téměř neposunul a loučím se s možností tam dojít.
Moji pozornost ale zaujme skalnatý kopec přede mnou. Měl by být asi o 100 metrů vyšší, než Nepojmenovaný vrch, zepředu vypadá dost nelezitelně (tedy v rámci mojich možností a volného nejištěného lezení), ale boční stoupající hřbet by teoreticky jít mohl. Traverzuji k němu a pouštím se vzhůru. Dostanu se pod vrcholovou stěnu z přední strany. Popolézám, vracím se, zkouším to jinudy. Stojím pod cestou, kterou by to šlo, ale nechci riskovat, když si nejsem jist, že dolů povede jednodušší cesta.
Rozhoduji se pro ústup, a to tak, že úbočím za hřbetem, po kterém jsem stoupal vzhůru, které vypadá ze shora celkem lezitelně a vede k údolí vracejícímu se k Lehu.
Nejprve to jde dobře, pak přijdou menší komplikace, ale pomalu postupuji. Pak nepříjemné exponovanější místo, jeden krátký traverz a bude to v pohodě. Oběma rukama se držím velkého výstupku a chystám se k obtížnějšímu kroku, když tu...Jak se pohnu, pohne se i celý výstupek, kterého se držím. První část letu jej ještě křečovitě svírám, pak proletí těsně kolem mě a bere sebou mé brýle...
Ač let není krátký, nestačím se ho nabažit. Asi po 15 metrech dopadám na rovné místo jako stvořené pro dopad. Nohy i ruce se mi třesou, ale rychlou kontrolou zjišťuji, že mi nechybí žádná důležitá část a žádná ani nevykazuje známky fatálního poškození. Jen nějaká nepříjemná bolest, kterou přisuzuji nataženému tříslu. A brýle, které spolu s kamenem zmizely hluboko pode mnou.
Asi pět minut strávím uklidňiváním se a restartem systému před dalším pokračováním. Hned mě čeká další nepříjemné místo. Opatrně jím slézám do míst, kam teoreticky mohly dopadnout brýle. Strávím zde asi čtvrt hodiny marným hledáním.
Pouštím se dál bez nich. Není to nic příjemného. Do toho tříslo, které přestává být tříslem a začíná být tím hned vedle, co by děvčata nepotkalo. Pořádný otok znepříjemňuje pohyb v už tak nepříjemném terénu. Snažím se postupovat co nejopatrněji, což je samozřejmě na úkor rychlosti. Každých 10 výškových metrů trvá celou věčnost. Do toho začíná pršet a odněkud se ozývají i hromy.
Konečně se z prudkého žebra dostanu do nepříjemné suti. Ani tady není postup kdoví jak rychlý, ale aspoň nehrozí fatální pád, maximálně sklouznutí.
Konečně i suť se začíná narovnávat a já už pod sebou vidím pár domků malé vesničky.
Najednou se mi dělá strašně slabo a musím si sednout. Naštěstí se mi daří se zase postavit a šouravým krokem pokračovat. Vesnička je liduprázdná, jen pár krav. Nekonečné tři kilometry po prašné cestě a už vidím kraj Lehu. Potkávám dva turisty, ale nevím, jak by mi mohli pomoci a tak pokračuji dál.
Křižovatka a po ní přijíždí auto! Má vám na něj a snažím se být u křižovatky dřív než on. Naštěstí zastavuje. Ochotný chlapík nemá problém mě odvést k nemocnici a tady mě ještě nasměruje na emergenci (nic jiného asi v neděli stejně nefunguje).
Podaří se mi poměrně rychle protlačit až ke dvěma ošetřujícím doktorkám a snažím se jim vysvětlit, co mě potkalo. Bohužel jediné vyšetření, kterého se dočkám je změření tepu. Při tom mě zase přepadne strašná slabost a musím si sednout na zem, abych nespadl. Nikdo si toho příliš nevšímá a dostává se mi jen receptu na nějaké léky a pozvání na zítra, to už mě snad i vyšetří.
Před nemocnicí do sebe musím vpravit nějaké sušenky a vodu, čímž snad definitivně zaženu slabost. Cesta domů je celkem peklo a na moje kachní kolébání musí být zajímavý pohled.
Pořádný oběd a rychle domů na internet, zkonzultovat můj stav. Po rozhovoru s nejlepší švagriňou a doktorkou Zuzkou jsem o něco klidnější, snad to bude v pohodě!

KOMENTÁŘE (0)

Trek přes Stok la (tomas) : 2016-06-10 16:21:05
 (Čtvrtek) Když tu tak všichni stále omílají ty treky, tak jsem si řekl, že bych měl také na nějaký vyrazit.
Ale nějak se mi nelíbila myšlenka táhnutí se s těžkým batohem (který stejně nemám), a tak jsem se porozhlížel po něčem kratším, ideálně ne příliš vzdáleném. A narazil jsem na trek ze Spituku (vesnice pod Ležským letištěm) do Stoku (výchozí místo na šestitisícovku Stok Kangri).
Záhy jsem zjistil, že první den ze Spituku do Zinchanu se jde 15 km po asfaltu, případně si člověk může objednat taxík za víc než 1000 rupek (možná je možná levnější varianta, ale na tu jsem nenarazil).
Jelikož se mi ani jedna varianta nezamlouvala, vymyslel jsem vlastní a vyrazil ráno do Zinchanu (3400) na kole. 25 km nahoru a zase dolu mi dalo hodinu a půl, takže v 7 již domlouvám u jednoho místního uložení kola a vyrážím dál podle řeky. Ač je kopec mírný a určitě běhatelný, vystačím si se svižnou chůzí.
Kolem půl deváté jsem v Rumbaku (necelé 4000), kde většina turistů nocuje. Já tu v jednom homestay dávám u příjemné babči fajn snídani a vyrážím vstříc sedlu Stok la, o kterém jsem si myslel, že má kolem 4500 metrů. Chyba lávky, ve zmíněné výšce vidím sedlo vysoko nad sebou a strmou serpentýnovou cestu před sebou. Předbíhám několik turistů, ale začíná to jít ztuha. O svižné chůzi nemůže být řeč a já musím občas i zastavit a vydýchat se, přeci jen výška je znát aklimatizace neaklimatizace.
Přesně v 11 jsem přeci jen nahoře. Hodinky ukazují nějakých 4840. Potkávám nahoře dva Američany s místním guidem. Počasí, které do teď bylo nic moc (dokonce spadlo pár kapek a dle tmavosti oblohy se dalo očekávat i něco horšího) se začíná lepšit a mě čeká dloouhý seběh. Pojím sušenek a upiju skromné zásoby vody, ujistím se u guida kudy dolů a rozbíhám se.
Hodně jeté Inov8 témeř bez podrážky nejsou na místní kamenitý povrch to pravé a tlapky řádně trpí. Druhou variantou byly sandály, to bych si moc nepomohl...
Jen pár menších stoupání na zpestření, občas lehce náročnější terén a postupně čím dál opotřebovanější nohy, díky kterým občas přecházím do chůze i z kopce. Posledních 5 km do Stoku na plném slunci v otevřeném údolí už mě tolik netěší. Nakonec dorážím do Stoku před jednou hodinou a zjišťuji, že ten třídenní trek neměl ani 25 km. 1500 metrů převýšení (a hlavně asi nadmořská výška) bylo ale znát.
Čeká mě ještě asfaltové trápení po Stoku. Asi 4 km k paláci, kde je první restaurace se ve vedru už jen chcíple plahočím. Restaurace je navíc předražená a stojí za... No však víte za co. Největší hlad a žízeň ale zaženu s následně se mi daří chytit stopa až do Lehu, kde si hned spravuji chuť v oblíbené dhabě (jídelně) s neomezeným množstvím rýže, dalu a chapat za 70 rupek.
Zítra mě ještě čeká cesta pro kolo - do Spituku ráno busem, a pak zkusit stopovat, protože těch 15 km po asfaltu je zabijárna.
Ještě pro informaci - celý trek vedl úžasnou krajinou s nádhernými výhledy (hlavně cestou do sedla), které jsem si hodně vychutnával a určitě stály za to a neskazil mi je ani následný lehký bolehlav (zase ta výška a málo pití). Pokud místní internet dovolí, rád se podělím aspoň o pár fotek. Zatím ale místní internet nedovolí vůbec nic (což není příliš výjimečný stav), takže ani nevím, kdy se podaří postnout tento článek.

Upgrade (pátek): včera se internet nerozběhl a dnes je pro změnu v celém městě stávka. Ale mám zpět kolo! Byl to dost opruz - skoro 15 km po asfaltu v drobném uchcávání... Nic příjemného.

KOMENTÁŘE (0)

Zamyšlení v cíli (tomas) : 2016-06-06 10:55:14
 Už jsem tu psal jedno zamyšlení nad smyslem mojí cesty, ale teď, když jsem dosáhl jejího cíle, je asi na čase zamyslet se ještě jednou.
Je pravda, jak jsem psal dříve, že mi cesta dala hodně moc už svým průběhem, nástrahami, které mi postavila do cesty, každodenními zážitky, místy, na která mě dovedla, lidmi, se kterými jsem se setkal...
To vše mi dalo strašně moc, ale to pravé zadostiučinění přišlo až v cíli. Možná jsem si to tolik neuvědomil po příjezdu do Lehu jako na vrcholu Khardung la, které jsem stále v hlavě měl spojené s cílovou páskou. Tam jsem si uvědomil, že jsem to zvládnul, a že to nebylo úplně jednoduché. Ten kratičký okamžik uvědomění mi zůstal v hlavě a znamená pro mě hodně - že si dokážu plnit své sny, a také to, že mi jejich plnění přináší pocity štěstí, radosti, sebedůvěry...
Už teď také vím, že ta cesta nebyla mou poslední. V hlavě je plno myšlenek a plánů, ale ještě potřebuji nějaký čas na uzrání.
Samozřejmě mi v tomto plnění snů nemálo pomohla každá podpora především ve chvílích, kdy to nebylo tak jednoduché a černé myšlenky se snažily přebít mé heslo \\\"keep thinking positive\\\". Proto bych ještě jednou chtěl moc poděkovat za každou takovou povzbuzující zprávu nesoucí pozitivní energii, která mi pomohla se přenést přes všechny problémy. DÍKY!

Nyní jsem ve fázi, kdy si plně užívám výše zmíněné pocity, k čemuž mi dopomáhá zdejší úžasná krajina. Chvílemi mám opravdu pocit, že jsem se dostal do jakéhosi ráje na zemi - nádherné hory všude okolo, témeř neustále neuvěřitelně modré nebe nad hlavou, k tomu strašně milí a usměvaví lidé, krásné budhistické stavby, výborné jídlo...A to jsem vlastně ještě neopustil Leh a jeho nejbližší okolí. Proč také, když mi kousek za barákem vyrůstají krásné kopce, jejichž průzkum mi určitě chvíli zabere. Dneska jsem si splnil další menší cíl a vylezl na kopec nad Shanti stupou - žádný zázračný výkon, ale na vnitřní dobrý pocit to úplně stačilo.

V následujících dnech asi dojde i na kolo a na objíždění památek a zajímavých míst v okolí. Zatím necítím potřebu podnikat delší a náročnější výlety či treky, ale časem (kterého mám naštěstí dost) dojde třeba i na to.

Slunce nad hlavou i v hlavě všem a mějte se co možná nejlépe!

KOMENTÁŘE (0)

Khardung la (tomas) : 2016-06-04 04:07:27
 5602 metrů a nejvýše polozěné \\\'motorable\\\' sedlo na světe. To najdete v Lehu úplně všude - na tričkách, hrníčcích, v názvech restaurací (např. výšku ve stopách), ale i na samotném vrcholu.
Není to tak úplně pravda. Sedlo má ve skutečnosti výšku 5380 metrů a najdou se ve světě vyšší, kam se dá dojet motorizovaně. Nicméně tady je pořád nejvyšší (o 50 metrů vyšší než Taglangla) a je to prostě pojem. Navíc z Lehu ležícího ve 3500 to je docela štreka.
Tak jako tak mi Khardung la leželo v hlavě a měl jsem ho s Ladakhem neoddělitelně spjat. Takže když do Ladakhu, tak na KL.

Středu a hlavně čtvrtek jsem trávil hodně odpočinkově. Kromě poznávání památek (místní Palác, který je zmenšeninou Potaly ve Lhase, chrám na asi nejvyšším kopci města, který je spolu s Palácem pěknou dominantou či Shanti stupu, což je krásné místo nad 500 schody na mojem kraji města), poznávání místní kuchyně (skvostná kombinace tibetské, indické, čínské a nyní i kontinentální...je to prostě úžasný zážitek pro chuťové buňky), zachraňování japonských turistek před býky (k ubytování vede asi 200m úzká ulička, kde člověk může kromě místních pejsků potkat i tato bů hovada a holky měly smůlu, že natrefily na trochu nervního bejčka, který byl ovšem zcela neškodný) a další hromady věci jsem zvládnul také vyřídit povoleni právě na KL, a tak nezbývalo, než ve čtvrtek nakoupit nějakou potravu na cestu (sušenky), snídani na ráno (ze které se stejně stala večeře), přihodit do baťůžku lepení, buff, rukavice, bundu a pro jistotu i dlouhé kalhoty a jít večer brzy spát.

Ráno budíček v 5:05. Z okna vidím, že první sluneční paprsky už olizují vrcholek Stok Kangri (krásná 6tisícovka kus za městem). Posnídám sušenky (ty největší, ať se s nimi nemusím táhnout) a zjistím, že mi zbývá asi 4 deci vody...však někde cestou dokoupím.
V 5:30 už křižuji téměř opuštěné ležské (nevím zda skloňují správně) ulice. Od začátku je to dost přímočaře nahoru. Za městem se naštěstí napojím na \\\'Khardungla highway\\\', což je krásná, byť úzká asfaltka s relativně prijetaleným stoupáním.
Po ránu je docela chladno a slunce ne a ne posvítit i mimo krásné kopce kolem silnice. I tak pokračuji v triku. Na konci ležského údolí míjím místo označené v mapě jako Gangas, o kterém si myslím, že by mohla být vesnice, ale není.
Pokračuji bez zastávek dál (ani nefotím, na to bude přeci času dost cestou dolu). Po témeř opuštěné silnici se jede příjemně a kilometry i výškové metry přibývají. Jen teplota s výškou stále klesá. Když už si myslím, že to opravdu bude na bundu a rukavice, slunce mi začíná dopřávat krásně prohřáté úseky.
Přijíždím do South Pullu - minivesničky s dvěma checkposty, kde by mi měli kontrolovat permit. Nikdo po mně nic nechce a já projíždím bez zastávky dál. Bohužel nějak pozapomínám i na doplnění vody.
Tady končí krásný asfalt a začíná peklo - písek, kameny, poloroztáté potůčky křižující silnici. Do toho lehce začíná houstnout provoz. Je příjemné, že skoro všichni projíždějící mě povzbuzují (zdviženým palcem, pokřikem, fotí si mě...).
Postup se zpomaluje, ale stále pokračuji. 4km za South Pullu jím minisušenky (byly jako bonus k velkým sušenkám) a piju 2 deci vody.
V přikřejších úsecích se špatným povrchem začíná být znát výška a já musím občas dělat pauzy a rozdýchávat.
Po nějaké době mizí kilometrovníky kolem silnice, tak ztrácím přehled. Vytahuji telefon a koukám do navigace. 1,3km k vrcholu! S novou euforií vyrážím kupředu. A pak jsem tam - vrcholová pyramida, silnice se láme na druhou stranu. Všude plno lidí. Najednou je ze mě superstar - všichni mi blahopřejí, chtějí se se mnou fotit, vyptávají se odkud... Trochu mám pocit, jako bych právě vyhrál Tour De France. Do toho mi dochází, že jsem to opravdu dal a splnil si svůj sen. Na chvíli mi skoro vyhrknou do očí slzy radosti.
Pak už se ale i s kolem rychle přesouvám do chodby místního bufetu, kde oblékám bundu a rukavice. Z nepochopitelného důvodu se rozhoduji bufet ignorovat. Cpu do sebe sušenky a zapíjím zbylými 2 deci vody.
A začíná sjezd. Je to velké trápení. Nechci na šutrech riskovat s mojimi nyní témeř silničními plášti. Silné otřesy mi rezonují celým tělem a začíná mě bolet hlava. Do toho se zatahuje a začíná nepříjemně pofukovat. Navíc ještě docela zesiluje provoz. Do South Pullu mi těch 14 km dá přes hodinu. Tady si říkám, že už je to přeci jen kousek a opět projíždím. Po asfaltu to opravdu jde pěkně a i počasí se zase celkem umoudřuje, a tak ani příliš nemrznu. Za necelou hodinu už sedím ve své oblíbené restauraci Wonderland a pochutnávám si na vydatném obědě a konečně také piju!
Dehydratace ve spojení s výškou, sluncem, námahou, otřesy a kdo ví čím ještě způsobily, že mi celé odpoledne bylo mizerně - slabo, strašný bolehlav a do toho ještě naprostá nechuť k jídlu. Ještě večer se to naštěstí úplně spravilo a jsem zase plně fit.
Ještě pro zájemce o čísla. Těch 38 km nahoru mi dalo zhruba 4:45, nahoře pauza 15 minut a další dvě hodiny cesta dolů.

Co k tomu dodat, jak Khardung la, tak celý Ladakh jako destinaci můžu hodně doporučit, protože je to prostě úžasné místo. Já si to tu možná užívám ještě víc diky těm 8500 km, které jsem sem musel překonat, a které určitě stály za to.

Určitě ještě napíšu nějaký článek z dalšího pobytu v Ladakhu či nějaké zamyšlené shrnutí cesty, pro dnešek už toho bylo ale až dost, takže krásný den všem!

KOMENTÁŘE (0)

Reparát na Tagalang la (tomas) : 2016-06-01 04:07:29
 Ráno se budím ještě před šestou, na kterou mám nařízenou budíka a jsem celkem nervózní. Klidu mi nedodal ani fakt, že venku prší. Jak to asi vypadá nahoře? Pohled tím směrem nevěstí nic dobrého.
Prvním pořádným pozitivem je omeleta ze 4 vajec a pár toastů k tomu.
Pak už se přesouvám k checkpostu. Po ránu je bohužel provoz minimální, a tak trávíme s policajtem čas sledováním záznamu kriketového zápasu. Konečně po sedmé se přiřítí od Lehu krásné bílé Suzuki. Cílová destinace Manali. \\\"A neměli byste jedno místo?\\\" \\\"Jasně, pojeď.\\\" Cesta s příjemným manželským párem rychle uteče za družného hovoru. Cestou sleduji zhruba od 4 tisíc vrstvu čerstvého sněhu. Naštěstí ho je do 5 cm a ze silnice je většinou pryč. Navíc se začíná protrhávat oblačnost. To ale nemění nic na faktu, že v sedle je -7 stupňů.
Kousek před Debringem míjíme v protisměru cyklistu, bude koho honit.
Kolem deváté jsme v Debringu a ... Moje kolo je tu! Dávám čajík s milým manželským párem, přeju jim šťastnou cestu do Manali a ještě se chvíli debatím se zmrzlým motorkářem, který právě přijel ze sedla.
Půl desátá a já zase po dlouhé době sedím v sedle a šlapu. Jde to trochu ztuha a od začátku funím jak lokomotiva. Aspoň že sluníčko hřeje, i když závany větru jsou nepříjemné. Rozmýšlím, že bych měl zastavit a obléct si dlouhé kalhoty. Stále to odkládám.
Projíždím nepříjemný šotolinový úsek (asi 8km). Lehčí převody jsou tu v kurzu a každé trochu prudší stoupání je po kamenech hodně nepříjemné. Konečně zase asfalt a v dálce přede mnou už je vidět sedlo!
Teď už je fakt kosa a vítr ještě zesiluje. Funím, místy se mi možná lehce zamotá hlava. Kalibruji výškoměr na hodinkách a s překvapením zjišťuji, že to bude přes 5300. 5350, vrcholová pyramida, vítr, mráz, několik zmrzlých motorkářů...jednomu vyrážím do ruky foťák, aby mi udělal vrcholovku.
Mizím v nedostavěném/zboreném rádoby domečku, kde je aspoň trochu závětří.
Rychle tahám péřovku a soukám ji na sebe. Koukám na dlouhé kalhoty a představuji si proces zouvání/oblékání/nazouvání/zavazováni... Kašlu na to, radši si ještě na záda přihodím malý baťůžek, jak mi v Singapuru pěkně hřál záda!
Pouštím se do sjezdu. Bláhová myšlenka, že by na této straně mohl být vítr klidnější bohužel je opravdu bláhová a je to spíš naopak.
Ve sjezdu potkávám v protisměru postupně německého cyklistu a angličana Briana, kterého jsem potkal včera v Upshi. Z komunikace moc není, protože přes drkotání zubů moc nemůžu mluvit. Oba mi jen radí, ať se přiobleču.
Sjezd je nekonečný. Konečně se pomalu nořím do užšího údolí, kde se vítr aspoň trochu uklidňuje. Rumptse - první vesnice asi ve 4200 metrech po zhruba 30 km sjezdu. Restaurace! Sice posezení ve stínu, ale v závětří.
Poprvé mám pocit, že u omelety a tří čajů lehce rozmrzám.
Cesta dál určitě není zadarmo, ale není to už takové trápení a konečně si můžu vychutnávat krásu divokého údolí, malebných vesniček a volně rozesetých stup.
Do Upshi přijíždím před čtvrtou hodinou a vím, že tu pro dnešek bude konečná. Potkávám tu také cyklistu, který byl přede mnou. Je to Ind Rakeš, super klučina, co vyrazil z Manali den po mně. Rád souhlasí, že tu dnes zůstane se mnou a zítra to společně dorazíme jako první letošní cyklisti.
Ten večer v Upshi si užiju mnohem víc než všechny předcházející - konečně jsem tu zaslouženě!
Úterních 50 km do Lehu není úplně až tak jednoduchých, jak se zdálo, ale údolí Indu nám nabízí obrázky jak z jiného světa - hory, poušť, sníh, kláštery, nádherná řeka lemovaná zeleným pásem. Každou chvíli stavíme a fotíme, tomu se nedá odolat.
Kousek před Lehem ještě potkáváme v protisměru kostarického cyklistu, který je na cestě už déle než tři roky a stačil projet 42 zemí (včetně ČR). Je z toho víc než hodinový super pokec.
Potom už závěrečné, hodně úmorné, stoupání od Indu do Lehu. Nějakých 300 výškových metrů nám dává celkem zabrat a korunu tomu nasazuje strmé stoupání městem po rozbitých kamenitých cestách. A pak jsme tu - guesthouse Zom, u jehož brány příznačně končí cesta. Ubytováváme se a hned vyrážíme oslavit úspěšné dokončení cesty dvěma pořádnými obědy.
Odpoledne se pak ještě potkávám s Vojtou, který jako brontosauří dobrovolník učí v Mulbekhu. Společně s ním a s Rakešem ještě večer úspěšně zapíjime náš úspěch (poslední pivo jsem měl 11. května v Šimle) a příjemně prodebatíme celý večer.
Rakeš brzy ráno opouští ubytko a vyráží na letiště, odkud letí domů do Dillí. Vojta zase ráno má v plánu vyrazit na motorce přes Khardungla do Nubra valley na 2-3denní trip. A já? Mě čeká příjemné užívání si Lehu, odpočinek, doplňování energie a pomalu začít plánovat výlet na Khardungla a další zajímavé aktivity po okolí. Už včera jsem zjišťoval nějaké informace ohledně permitů atd a vypadá to, že to půjde, ale nic se nesmí uspěchat a času mám dost a dost.
Na závěr bych ještě chtěl moc poděkovat všem, kteří mě na mé cestě podporovali, a to především ve chvílích, kdy mi nebylo nejlépe a měl jsem sto chutí to zabalit. Díky, že jste mi dodali motivaci a sílu pokračovat a cestu zdárně dokončit!
Cestu jsem dokončil i pro Marcela, syna mé kamarádky Vlaďky, který měl tu smůlu, že přišel na svět příliš brzy a nikdo bohužel nebyl schopen mu pomoci to zvládnout. Tak snad si tam nahoře ustlal na nějakém obláčku a sledoval to moje lopocení.


KOMENTÁŘE (1)

Léčba výškovky (tomas) : 2016-05-31 14:40:30
 Dorazil jsem do Upshi s tím, že jakmile budu dole (3400), musím být okamžitě OK a za den či dva se můžu vrátit do Debringu. Nicméně přes noc mě postihl hodně nepříjemný kašel, nepěkné chrčení a slabost se ještě prohloubila. Navíc jsem vypadal jak absolutní Mongol.
Ráno mi bylo na umření. Na štěstí jsem potkal kamaráda policajta, který mi včera pomohl najít ubytování a nechal mě zavolat z jeho telefonu domů. Poslal mě rovnou do místní vojenské nemocnice.
Tam mi po krátkém vyšetření dali 20ti minutovou dávku kyslíku a následně hromadu léků na užívání, a že prý to bude lepší. Ten den jsem skoro celý proležel a ani další noc a ráno nebyly o moc lepší. Už jsem přemýšlel o další návštěvě nemocnice, ale nakonec jsem zvolil pozitivní myšlení a zkusil konečně vstát z postele a udělat aspoň krátkou procházku kolem vesnice (i při té jsem se dost zadýchával) a trávit aspoň trochu víc času v sedě čtením (přečetl jsem jeden a půl knížky) než jen ležením.
Večer konečně první náznaky zlepšení.
Třetí den už bylo zlepšení o dost znatelnější, jen zadýchávání a únava byly stále dost znát. Jelikož jsem také večer dobral antibiotika, rozhodl jsem se, že zítra bude už/konečně čas vyrazit. Ještě večer jsem si potvrdil s kamarádem policajtem, že mi ráno pomůže sehnat odvoz, dopřál si dvě večeře (při chuti jsem byl naštěstí celou dobu) a odebral se na kutě. A jak to bude dál? Najdu kolo tam kde jsem ho nechal? Budu schopen čelit 700 metrům stoupání do výšky přes 5300 metrů i přesto, že jsem nebyl schopen bez za dýchání vyjít 15 schodů? O tom v další části blogu, ať vás trochu napínám ;-)

KOMENTÁŘE (0)

Výšková past (tomas) : 2016-05-31 09:00:32
 To si tak člověk pln elánu a nadšení vyrazí ráno po pohodové snídani z Manali (1900) a ani neví jak a za chvíli je ta Rohtang passu (3980). Okolo hromada sněhu a Indů, kteří ho vidí poprvé v životě, no prostě sranda.
Sjezd už taková sranda není - na severní straně je mnohem víc sněhu, který je nepříjemný i na pěkném asfaltu, natož pak na rozbahněné kamenité cestě. Mám pocit, že průměrná rychlost je ještě nižší než cestou nahoru.
Konečně dole v údolí, kde mě náladu spraví pěkná asfaltka mírně dolů podle řeky. To bude 50 km do Keylongu zadarmo. Nebylo. Cesta se rychle začala škrábat po okolních kopcích a asfaltu zase jako šafránu. Posledních cca 10 km bylo navíc už proti proudu a kopec stál za to. Do Keylongu (3200), přijíždím po sedmé už za soumraku a mám toho po 115 km a minimálně 2500 nastoupaných metrech opravdu dost.
Ubytovávám se v prvním hotelu (smlouvám cenu z 1500 na 600 Rs) a náladu mi spraví pořádná několikachodová večeře a teplá sprcha.
Druhý den si ráno ještě v hotelu dopřeji pořádnou snídani a vyrážím přes kopec do Jispy, odkud už začíná stoupání na druhé sedlo Baralacha, a kde by také údajně měla být zavřená silnice. Žádná uzávěrka tu není, a tak se z vesela pouštím do stoupání.
Z aklimatizačních důvodů jsem si naplánoval nocleh kolem 4000. Nakonec dojedu na něco přes 4300.
Jsem tu kolem třetí odpoledne a 4 chlapíci tu staví velký stan, kde prý večer bude jídlo. Ideální, postavím svůj stan kousek vedle, trochu si odpočnu, pomůžu jim trochu s přípravou stanu (ve kterém tu budou žít následující 4 měsíce) a potom si s nimi dám pořádnou večeři (rýže, dal a brambory) a příjemně pokecáme.
Po až nečekaně pohodové noci v po klidu posnídám u kámošů vedle a vyrazím. 15 km na Baralachu (4950) zvládnu poměrně v pohodě. Samozřejmě, že prudší úseky trochu bolí a stojí nějaké síly, ale to se dá čekat. Počasí zatím stále ideální - pořád jedu v tričku, kraťasech a sandálích.
Trochu se kazí po opět nepříjemném sjezdu, kdy najíždím na lehce skloněnou planinu. Tady už je silnice zase v pohodě a díky větru v zádech jsem po jedné hodině ve vesničce Sarchu (4300), kterou využívá většina motorizovaných cestovatelů včetně autobusů k noclehu.
Mohl bych ještě pokračovat nějakých 20 km po planině, ale vidina noclehu v civilizaci s dostatkem jídla mě zláká a já to balím už po 50 km.
Večer ještě velmi příjemně pokecáme s chlapíkem z jihu a jeho dvěma dětmi, kteří umí parádně anglicky a vrací se z roadtripu do Ladakhu. Tatík přidává spoustu zážitků z cest na motorce (Ladakh, Bhůtán...).
Další ráno bez větších problémů zdolávám zbytek planiny. Problémy přichází v nekonečných serpentýnách nahoru. Nepříjemný vítr, proměnlivá kvalita silnice, občas nepříjemně příkré stoupání. A když skončí serpentýny a myslím si, že jsem nahoře, je to stále ještě do kopce. Konečně Nakeela pass ve 4980, čekal jsem ho o dost nižší.
Odtud poměrně krátký sjezd do Whiskey corneru, odkud jsem měl v plánu pokračovat rovnou dalšími serpentýnami na ještě o něco vyšší Lachalang pass. Nicméně zapadnu do jídelního stanu a chce se mi odtud čím dál méně. Asi po 2 hodinách činím definitivní rozhodnutí, že tu dnes zůstanu. To je hned několik rekordů - konec etapy ve 12:30 po nějakých 47 km a zároveň nejvyšší nocležiště - 4750 m.
To se dost podepisuje na kvalitě spánku (mizerná) i na ranní teplotě (-6 na hodinkách vedle hlavy uvnitř spacího stanu).
Zjišťuji, že jsem přes noc pěkně natekl v obličeji. 4 mícháná vajíčka (burji), trochu vylepší náladu a já vyrazím. Jde to mizerně, či skoro vůbec. Zastavuji každou chvíli a vydýchávám. Zachrání mě pouze fakt, že sedlo je v \\\"pouhých\\\" 5050 m, tedy jen 300 metrů převýšení.
Sjezd po ne příliš kvalitní silnici vede úžasnou krajinou, kterou bohužel nemám moc sil sledovat.
V Pangu (4550) dávám pořádný oběd a trochu si pohrávám s myšlenkou to tu zabalit. Ale 28 km, to už by vážně hraničilo s důchodcovskou turistikou. A tak přeci jen vyrážím do dalších nekonečných serpentýn přes 300 m nahoru. Je to zase boj. Nahoře navíc není sedlo, ale vršek lehce skloněných plání. Tady mi ještě trochu pomůže vítr v zádech, který se ale ke konci začne nepříjemně otáčet a poslední km zase hodně bolí.
Konečně osada Debring (4650) a na jejím úplném konci můj sen - jídelní stan. Teprve dnes ho zařizují, ale i tak mě naštěstí obslouží a nechají přespat. Jen ležím a umírám. Na víc se nezmůžu. V noci se navíc přidává nepříjemný kašel. Nenaspím skoro nic.
Ráno přesto nabalím věci na kolo a vyrazím. Pěkná silnice, jen mírně do kopce a já šlapu na lehounký převod a stejně funím jak lokomotiva a musím každých 100 m dělat pauzy. Ujedu takhle necelé tři km. Do sedla, které je jedinou rozumnou cestou dolů, ke kyslíku, jich zbývá ještě 19 a nějakých 650 m převýšení. Nemám na to. Otáčím a vracím se ke stanu.
Pokračování příště :-)

KOMENTÁŘE (0)

 Manali mě uchvátilo. Tedy Manali jako takové ani ne. Včera jsem ho prochodil a projezdil na kole a je to všude samý provoz, zácpa, smrad, hluk... Prostě Indie. Až jsem z toho byl trochu znechucen a otráven.
A pak mi to došlo - obul jsem běžecké boty a vydal se na druhou stranu - nad město, jen kousek do luk a kopců. Ani jsem neběžel, jen šel a užíval si úžasnou přírodu, panoramata, ticho rušené jen duněním vodopádu... Ta chvíle mě úplně nabila. Ještě večer jsem si vyhlédl v mapě trasu podle říčky na ranní proběhnutí a stálo to za to. Krásné opuštěné kravské stezky mě ráno vedly tu hned vedle bouřící řeky tu zase na skálu o sto metrů výš. U jedné chalupy na konci vesnice se přidal kamarád pes a dělal mi věrného průvodce až k osamělé chatě uprostřed zelených rozkvetlých luk na úbočí strmých skalních velikánů. Tady, ve výšce přes 2700 metrů, jsem se oba na chvíli natáhli na pěknou skálu před chatou a jen užívali tu nádheru.
Před devátou hodinou už jsem seděl před hotelem a vychutnával si vaječnou omeletu. A vstřebával tu nádheru, kterou jsem zažil. Bylo to mocné.
Dopoledne jsem se pak vydal zase na průzkum na druhou stranu a přes kopec, už čistě turisticky, došel do vesnice směrem k Rohtangu. Cestou se mi otevíraly výhledy na zítřejší cestu, tak aspoň trochu vím, co mě čeká.
Zítra už opravdu chci vyrazit a začít konečně, byť po malých kouscích, ukusovat ze zaslouženého dortu zvaného Manali-Leh highway.
Omlouvám se za tuto dnešní necyklistickou vložku, ale ty krásné pocity chtěly ven. Tak pěkný den!

KOMENTÁŘE (0)

Manali (tomas) : 2016-05-19 08:24:36 (změněno: 2016-05-19 08:30:48)
  Tak jsem si ověřil, že i po nemoci 250km i celkem v kopcích stále znamená 1,5 dne na kole a včera jsem dorazil po obědě do Manali. Je trochu větší než jsem myslel, ale je to tu příjemné. Včera jsem to tu trochu projel a vrátil se asi 5 km zpět do kempu. Myslel jsem, že tam zůstanu 2 noci a do Manali si jen zajedu vyřídit co bude třeba. Bylo to tam ale dost hrozné - za těžce usmlouvané dvě stovky rupek vůbec NIC. Jen zhulený šéfik a tráva všude okolo.
Tak jsem se dnes přesunul do Old Manali, kde mám za 500rs krásný pokojík se vším všudy. Jen internet stojí za starou belu a do města jsou to cca 2 km. Ale to mi nevadí.
Každopádně jsem se trochu poptal po informacích a vypadá to, že cesta z Keylungu (cca 110 km) otevře nejdřív za 5-7 dní. Na jednu stranu bych nejraději už vyrazil (konečně 4000!, konečně sníh!,...), ale Keylung asi bude strašná díra, zatímco tady je to fajn, i když to stojí nějaké peníze. Nejpravděpodobnější variantou teď je vyrazit pozítří ráno.
Stejně to je příjemné, když člověk zadá do navigace Leh a ono mu to vyplivne trasu, jejíž vzdálenost začíná 4kou (mělo by to být cca 470 km), už je to na dostřel! Zatím ahoj!
Jenom ještě dodám - je tu opravdu nádherně - okolo krásné zasnežené velikány, divoká řeka přinášející chlad ledovců, vše krásně zelené... Prostě paráda!

KOMENTÁŘE (0)

 Ti co pravidelně sledují blog asi už touto dobou čekali zprávu z Manali a já se přitom stále válím v Shimle. A to doslova. Tři poslední dny zvládáš jen ležet, spát a maximálně si dojít na záchod. Absolutní slabost, malátnost, horečka, bolehlav, průjem, zvracení. Dnes poprvé náznak zlepšení, když vymizely SNAD poslední dva příznaky a ty ostatní aspoň trochu zeslábly.
Co bude dál? Nevím, uvidím, jak mi bude dál a i při rychlém zlepšení určitě nebudu nikam spěchat, protože v posledních dnech moje tělo dostalo zabrat mnohem víc, než v největších kopcích. I z toho důvodu jsem začal bohužel uvažovat i o variantě ukončení cesty. Zatím to nechávám otevřené a dnešní zlepšení beru jako dobré znamení. Hlavní je Keep thinking positive :-) Mějte se lépe než já a já se zase ozvu.

KOMENTÁŘE (0)

Shimla (tomas) : 2016-05-12 05:19:38
 Možná jste si říkali, že už jsem dlouho nic nenapsal, ale ono tak moc nebylo o čem psát.
Na cestu z Rishikeshe jsem vyrážel v klidu po snídani a docela to utíkalo, protože první polovina byla relativně po rovině. Pak jsem ale opustil stát Uttaranchal a ocitl se v Himachal Pradeshi, který rychle začal dostávat svému názvu odvozenému od Himalájí a začlo to být pěkně do kopce. O to nádhernější byly výhledy a krajina okolo, prostě paráda.
Zatábořil jsem na nějakých 140 km na místě s krásným výhledem na západ slunce. Večer tady jsem si moc užil.
Druhý den mi zbývalo kolem 130 km. První část byla super, pokračování malé horské silničky, sice stále nahoru a dolu, ale výhledy za to stály. Pak jsem se napojil na hlavní silnici, čímž řádně zhoustl provoz. Do toho se začalo kazit počasí a navíc se zase ozvala střeva. Postupně se skoro úplně setmělo (a nebylo tak pozdě) a okolo začala zuřit bouře. Věděl jsem, že už to není tak daleko, a tak jsem se snažil ujet co to jde. Akorát když se začala spouštět brutální průtrž mračen, objevila se zastávka. Dobře jsem udělal, že jsem zastavil. Průtrž trvala hodinu a blesky šlehaly těsně okolo. Na zastávce bylo i několik motorkářů včetně dvou Izraelců, kteří si v Dillí půjčili motorky a chtějí také jet do Ladakhu. Tak jsme aspoň pokecali.
Po hodině přešla průtrž ve stabilní liják a já vyrazil. Nebyl to žádný med, ale naštěstí to aspoň ze začátku nebylo až tolik do kopce. Pak už ale jo. Pro představu - Shimla je asi 300tisícové město vystavěné na ostrém horském hřebeni ve výškovém rozpětí cca 1900 - 2450 metrů a vypadá to jako naprostá šílenost. Byl jsem tu poněkud ztracen. Věděl jsem jen, že bych se měl dostat ke kostelu, kde jsem měl vyhlédlé snad relativně levnější ubytování. Kostel byl samozřejmě nahoře na kopci. Bez mučení se přiznám, že jsem příkrými (místy určitě přes 20%), přelidněnými uličkami kolo tlačil a i tak jsem toho měl dost a dost.
Od vyhlédnutého ubytování mě odradilo dlooouhé schodiště, což byla jediná přístupová cesta a nabídka místního strejce, že mě dovede do levného ubytováni. To bylo dalších 50 výškových metrů nahoru. A rozhodně nebylo levné, ale jak jsem postupně zjistil, takové v Shimle asi není.
Byl jsem promočený, zmrzlý a unavený a toužil jsem jen po teplé sprše. Tu mi bohužel nebyli schopni nabídnout (musí se ohřát voda) a vůbec cokoliv jsem potřeboval byl problém. Aspoň tak mi to připadalo. První dojem z ubytováni prostě příšerný. To se naštěstí postupně dost zlepšilo.
No a teď konečně proč už tady lelkuju za nehoráznou cenu třetí den. Jednak jsem si včera nadělil k narozeninám den bez kola, udělalo se krásně a já zjistil, že je to tu super místo. To ale není ten hlavní důvod a tím není ani nějaká slabost, která na mě padla, nedořešené střevní problémy (to jsou všechno věci, které se dají rozjet), ale především informace z několika zdrojů, že silnice z Manali na Leh je stále uzavřena (otevírá se na cca 4 měsíce, kdy se podaří jakž takž zprůjezdnit). První část přes sedlo Rohtangla by SNAD měli otevřít během cca 4 dní. Já mám tu výhodu, že mi to přeci jen chvíli dá, takže můžu vyrazit dřív, než bude zprůjezdněna celá a doufat, že to stihnou.
Navíc v Manali má teď tři dny pršet a tady být krásně a ceny za ubytováni v Manali budou minimálně podobné jako tu.
Každopádně je v plánu zítra dopoledne v klidu vyrazit a nikam se nehnat. Po včerejším prochození města to asi dnes pojmu poněkud klidověji, protože se mi zase ozvala šlacha za kolenem, kterou jsem si rozdráždil běháním po nepálských kopcích a skoro doléčil kolem. Ty místní kopce ji prostě nedělají dobře.
Ještě trochu pozitivnější závěr - včerejší narozeninový den jsem si tu moc užil, prošel krásná místa ochutnal spoustu dobrých věcí a vůbec si to prostě užil.
Na úplný závěr ještě naštěstí veselá historka z cesty k chrámu na kopci. Člověk si tak funí po prudké cestě do kopce, když tu z větve proletí opice a vy jste bez brýlí. A opice to bere pěkně do kopce a ne po cestě ale ještě strmějším svahem. Pustím se za ní. Bez těch mých skoro 4 dioptrií to není úplně sranda. Chvíli už si myslím, že jsem ji ztratil. Ale skoro nahoře na kopci se na mě zase tlemí a brejle má pořád v pracce. Zachránil mě pohotový místní, který přispěchal s trochou jídla, jediné co zřejmě donutí opici něco pustit. Na svou blbost musím přiznat, že se mi to za chvíli stalo ještě jednou, kdy jsem se cítil bezpečně uprostřed velkého prostranství. Tentokrát zaútočila ze země a opět úspěšně. Naštěstí i napodruhé se brýle, ač lehce ohlé a doškrábané, podařilo zachránit. Dolů už jsem šel bez brýlí. Opic je tu neuvěřitelné množství a jsou vážně drzé jak opice :-).

KOMENTÁŘE (0)

Rishikesh (tomas) : 2016-05-08 14:52:36
 Alcoholfree and meatfree city (město bez alkoholu a masa). To nebyly zrovna štítky, které by mě, jako alkoholika a masožravec, na toto místo táhly. Na druhou stranu - kolébka jógy, náboženské hinduistické centrum a město v úpatí Himalájí už znělo o něco lépe, a tak jsem se rozhodl si těch cca 40 km navíc přidat. Navíc jsem včera nějakým omylem najel 180 km (ač mi to přišlo jako úplně odpočinkový den) a zbylo mi dnes jen nějakých 60, takže tu mám skoro celý den.
A jaké to tu tedy je? Po pravdě mě to dost zklamalo. Stejně, či ještě spíš více utroubené a hlučné město, chrámy nic moc, turistů dost, ale ne nadšených sportovců a horalů jako v Ktm či Pokhaře. Ganga je pěkná a konečně okolo i nějaké kopce, ale zas tak dechberoucí to také není. Co nakonec na mě udělalo nejlepší dojem je kupodivu jídlo. I přes navrátivší se problémy jsem neodolal a zašel do dvou lepších restaurací a můžu říct, že jak vařená zeleninová směs, tak místní pizzoplacka byly naprosto skvostné (a nijak brutálně předražené), jen to pivko by se potom hodilo :-).
Každopádně aspoň jsem tu zase trochu poodpočíval a ani dál to nehodlám hrotit. Rád bych dal ještě šanci zapůsobit dvěma městům - Shimle a Manali. V obou bych rád strávil 1-2 dny, a pak konečně ty opravdové kopce a Manali-Leh Hw.

KOMENTÁŘE (0)

Slíbené zamyšlení a plány (tomas) : 2016-05-06 12:23:26
 Trochu jsem se zamyslel nad smyslem a přínosy této mojí cesty. Už pod Annappurnou jsem tak trochu naplnil název, který jsem této cestě dal - Od rovníku kolmo k ledovcům (dobrá, Singapůr je na 1,5. rovnoběžce a ledovce byly kus ode mě...), ale ten pravý cíl čeká dál, v Ladakhu.
Nebo je to jinak? Myslím že ano, cílem je vlastně celá cesta včetně každé chvíle. Ať jde o ty úžasné chvíle plné nádherných panoramat, horského vzduchu, úžasných lidí či památek nebo naopak těch černějšich, jako včerejší návrat do ještě špinavější a utroubenější Indie, následovaný návratem (snad jen chvilkovým) střevních problémů a zjištění dalšího defektu. Obojí mi zůstane nesmazatelně ve vzpomínkách a umožní mé osobnosti zase trochu povyrůst (to zní jako hrozný kec, ale snad mi rozumíte).
Dneska ráno jsem měl chuť zabookovat letenku z Dillí a dojet těch 250 km tam a ukončit to. Naštěstí jsem to snad překonal a po dnešním odpočinkovém dni (nakonec jsem v tom hnusu nevydržel a popojel alespoň 40 km do Rudarpuru) vyrazím dál k vysněnému Ladakhu.
Ale i kdyby ne, tak cítím, že už teď mi ta cesta dala strašně moc a je to něco, z čeho budu čerpat celý život.

Tolik tedy slíbené zamyšlení a teď ještě co mě čeká. Přibližně 700 km do Manali postupně předcházejících z roviny do kopců a hor. Po cestě je nábožensky a jógou proslulý Rishikesh a další zajímavá místa. No a potom už zlatý hřeb - Manali-Leh highway, cca 500km přechází přes pětitisícová sedla s průměrnou výškou někde kolem 4000. Kvalita cesty pochybná, led, sníh, brody a mráz rozhodně přítomné v míře nemalé. Dle dostupných informací je letos nahoře neobvykle málo sněhu, takže by cesta měla být otevřena. Snad. Tedy asi tak, do Manali mám o čem přemýšlet (a ani cesta tam nebude zadarmo). Teď bude ale čas jít vyměnit píchlou duši, tak slunce v duši všem :-).

KOMENTÁŘE (0)

Sbohem Nepále (tomas) : 2016-05-06 04:37:38
 Jsem v Indii, a to dokonce hned dvakrát. Tu druhou Indii (kterou poznávám na záchodě), bych si klidně odpustil, ale snad mě tak nějak opustí sama.
Z první části cesty z Pokhary jsem měl docela respekt, byly to vlastně samé kopce a hlavně ten na Tansen - z 500 do 1200. K tomu jsem ještě ráno skoro nemohl chodit, kvůli bolesti stehen. Ta ustoupila po 40 km, a pak už to bylo v pohodě. Teda zapotil jsem se pořádně, zadarmo to určitě nebylo. Zadarmo nebyl ani nádherný sjezd úžasným kaňonen z Tansenu dolů do Butawalu. I tady bylo ještě pár pěkných výjezdů, a tam kde to dolů bylo, byla zase neuvěřitelně zničená silnice, takže se stejně muselo jet krokem.
Na jihu na mé staré známé east-west highway pak čekaly další komplikace - nečekané nemalé kopce, bouřky (prý první letošní déšť tady) a hlavně bolavá šlacha za kolenem. Kvůli té jsem musel hodně zvolnit a většinu jízdy jet ve stoje, kdy bolela méně.
Výsledkem byly tři dny přes 160 km a Indie skoro na dohled. Proto ve čtvrtečním plánu bylo původně dojet 90 km ke hranicím, a tam se poflákat. Když už jsem tam byl, tak jsem je přejel (kapitola sama o sobě - 5 km příšerné cesty necesty, indičti pohraničníci, kteří vypadají, že v životě neviděli turistu a neví kam mu do pasu dát razítko...). A přeci nezůstanu ve špinavém pohraničním městečku, když o 14 km dál je 30ti tisícové městečko, kde určitě půjde sehnat zasloužené ubytko. Nešlo, v tom jediném, co jsem našel, my řekli, že ne (asi proto, že jsem turista). Takže dalších 28 km do 140 tisícového Sitarganju. Ani tam hledání ubytka nebyl žádný med, ale podařilo se. Drahé, špinavé, bez sprchy, zato s hromadou komárů. Nicméně tu asi stejně zůstanu dvě noci. Řídká stolice snad jen bude automatická reakce na špinavou Indii, která rychle odezní, stejně jako naštěstí odeznívá bolest nohy. Ale obojímu trocha klidu neuškodí, internet v mobilu mám, tak tu snad ani nudou neumřu.
Tolik zatím k faktům, možná ještě odpoledne přidám jeden více zamyšlený článek. Zatím ahoj!

KOMENTÁŘE (0)

Push the limits (tomas) : 2016-05-01 10:04:30
 Není to možná až tak horké, ale poslední tři dni stály za to.
Den první: řekne se sjet z Kathmandů (1300m) do Pokhary (900), to přeci bude leháro. Ale když ono to je nějakých 205 km a sice je to trochu dolů celkově, ale myslím, že v celkovém převýšení to nehraje velkou roli. Navíc ten provoz - hlavně kamiony a ještě hůř autobusy. Předjíždějí kdykoliv, kohokoliv a je jim úplně jedno, že jedete proti. Marně jsem se je zkoušel to odnaučit - několikrát to končilo tak, že jsme stáli proti sobě, já ve svém pruhu, on v protisměru a koukali jsme na sebe. Až když kolona byla dostatečná, uhnul jsem do pangejtu, aby mohl projet (samozřejmě jsem vždy počítal s možností, že opravdu nebude chtít zastavit a já do toho pangejtu uhnu dřív, ale při průměrné rychlosti autobusu 35kmh to není takový problém odhadnout).
Večer v Pokhaře jsem toho měl fakt dost. Až tak, že když jsem nebyl nějakou chvíli schopen najít doporučený Pushpa guesthouse, nechal jsem se zlákat nabídkou ubytka za 300 rupek. Cena odpovídala kvalitě - špína, smrad, bordel. To mohly vyřešit jedině dva extra strong beery (po 650ml).
Den druhý, odpočinkový: budím se o půl sedmé po nějakých 6,5 hodinách spánku a pěkně mě bolí hlava. Prozkoumám okolí jezera, stihnu postupně 3 snídaně a nakonec ještě přesun věcí do objeveného Pushpa gh. S sebou do hor jsem si bral jen to nejnutnější - kolo a běžecký baťůžek, který jsem si večer nabalil. Vyrážím po půl desáté.
Čeká mě cca 30km z 800 do 1700m. Na lehkém kole to ale jde krásně a já po polední obědvám v sedle, ve vesničce Kande. Tady se nakonec rozhodnu nechat kolo a vyrážím po krásné pěšině vzhůru do Australian campu, kde jen dávám kolu a pokračuji dál, proti všem plánům a harmonogramům až do Forestcampu (2450m, ale cesta byla pořád nahoru a dolu). Tady se ubytovávám za neuvěřitelných 50Kč. Jen jídlo je na nepálské poměry dost drahé (kolem 80Kč a výškou roste). Vyhladivěn po cestě jsem zvládl postupně tři večeře. Při tom ještě pokecat se Španělákem Ivanem, který tu relaxuje po dvou týdnech trekování. To byl tedy odpočinkový den.
Den třetí: v plánu je zkusit se dostat do Highcampu (3500 m) a návrat co nejvíc dolů. Vyrážím kolem půl šesté a za tři hodiny jsem v Highcampu. Tam dávám snídani (vajíčka a čaj) a vyrážím dál. Nakonec se dostávám až na konec treku, do údajného basecampu Mardi. Dle hodinek 4220m, oficiální údaje mezi 4400-4500m). Kyslíkový dluh je cítit, ale je to dost lepší, než jsem čekal. Vracím se střídavým poklusem a chůzí až do Australian campu. Celkově nějakých 37km, pozitivní převýšení okolo 2400m a negativní ještě o 250 víc.
V AC se ubytovávám v luxusním pokojíku za 75Kč a odměňuji se pizzou (která stojí jako ostatní jídla).
Ráno nemůžu chodit. Stehna bolí neuvěřitelně. Na 400metrech dolů je ale rozhýbu. Cesta na kole do Pokhary už je za odměnu. Tady musím ještě skoro do dvanácti čekat, než se uvolní dražší pokoj (levnější neni). Ale hlavně že nikam nemusím.
Co se týče trasy, ta byla naprosto úžasná - zhruba do 3200 horský prales postupně ustupoval trávě a krásným himalájským květinkám a pak skalám. Nad 4000 občas malé sněhové pleso. Výhledy byly sice trochu zamlžené a postupně zamračené, ale i tak naprosto úchvatné.
Co se týče výkonu, nemyslím si, že by byl nějaký dechberoucí, ale potěšilo mě, že po dvou měsících na kole ještě zvládáš jiný pohyb a docela dobře snáším bez aklimatizace i výšku nad 4000 m.

KOMENTÁŘE (0)

Asijské Chamonix (tomas) : 2016-04-27 14:11:27
 Kathmandu, město ležící pod nádhernými osmitisícovkami a zároveň třetí nejznečištěnějši město na světě, kde většina lidí ne neopodstatněně nosí roušky. Mísí se tu nepálská kultura s tibetskou, ale také z byznisem. Čtvrť Thamel, ve které jsem ubytován a trávím většinu času je takové asijské Chamonix, plné outdoorových obchodů, cykloobchodů, horychtivých turistů, ale také restaurací, pubů, kaváren.
Dny tu utekly velmi rychle, kolo mám opravené a v jakémsi nadšení z levně pořízené pěkné mapy okolí Annapuren, jsem si v rychlosti vyřídil permit do této oblasti. Nějak mi trochu v tu chvíli úplně nedošlo, že možná budu mít docela problém stihnout včas opustit Nepál, a že to není úplně levný špás (cca 1000 Kč).
Zítra tedy vyrážím směr Pokhara, a potom na chvíli do hor, pod majestátné Annapurny.
Ještě bych chtěl možná trochu napravit dojem, který možná budily předchozí blogy. Možná budí dojem, že můj výlet je jedno velké trápení, a že vlastně jen stále řeším nějaké problémy, ale tak to vůbec není, stále si to hodně užívám a jsem moc rád za to, že jsem kde jsem. Teď už se po flákání po městě vyloženě těším do pedálů, a pak do hor. Ale teď na pořádnou večeři a pivní rozloučení s Ktm :-)

KOMENTÁŘE (0)

Nepálské trápení s kolem (tomas) : 2016-04-25 13:38:00
 Hurá, jsem v Kathmandu! A vůbec to nebyla sranda. Jen co jsem v pátek ráno (poté, co jsem ještě na poslední chvíli stačil jednou poznat Indii) vyjel ze Siliguri, měl jsem hodně divný pocit z nového, vychváleného pláště. Nicméně jsem v celku bez problémů přejel hranice, pořídil 15ti denní vízum a vyrazil vstříc nové zemi. Asi kolem stého kilometru, se zadní kolo ještě zhoršilo a šlo brutálně do osmy.
Při bližším ohledání jsem objevil na plášti nemalou bouli. V prvním městě jsem objel všechny cykloobchody, abych zjistil, že plášť fakt ne, snad 30 km dál v Itahari. Takže 30 km s boulí a vypojenou zadní brzdou. Aspoň to bylo po rovině. Každopádně v Itahari jsem zjistil, že plášť nemají ani tu a snad v Dharanu, 20 km do kopce a navíc mimo trasu. To už jsem si musel dát pivo. Pak jsem ještě mimoděk zkusil jeden obchod naproti. Dlouhé zjišťování a prý mají! Nechce se mi tomu věřit, ale ať se ukáží. Po půl hodině zkoušení zjišťují, že nepasuje...paráda. Napadá mě spásná myšlenka - vždyť mám ten starý původní plášť! (Ten hajzl v Siliguri věděl proč mi říká, ať si ho vezmu). Plášť prohozen, ale jsem upozorněn, že ráfek taky není úplně OK. Už v Siliguri jsem si všiml drobných naprasknutí, ale nepřipisoval jsem jim důležitost. Snad to bude v pohodě.
Večer dojedu k pěkné hospůdce za městem, kde dám večeři, pivko a hodně pohodový majitel mi sám nabízí, že tu klidně můžu přespat. Nakonec mě ještě celý večer hostí, kecáme o všem možném a nakonec ode mě odmítá vzít jakékoliv peníze, prý \\\"welcome to Nepál\\\".
Druhý den ráno zjišťuji, že naprasklý ráfek prasknul. Drát v postiženém místě drží, ale osma je zase nehorázná, takže opět bez zadní brzdy. Silnice je naštěstí v pohodě a je to i dost po rovině, tak se i takhle dá nějak jet. Do té doby, než odpoledne prasklina pokročí natolik, že drát s kusem ráfku vyskočí ven. V malém městečku žádám místního cyklomechanika o nějakou dočasnou fixaci. Docela se do toho opře a je opravdu radost na něj pohledět. Po hodině práce je ráfek v postižených místech zalepen speciálním lepidlem, uvnitř doplněn o bezpečnostní vložky, aby dráty nepropíchly duši a kolo perfektně vycentrováno. A cena opravy? 25 Kč.
Lepidlu zas tolik nevěřím, nicméně následující větší město nedopatřením míjím, a to, kterém si myslím, že je ještě větší se ukáže být vesnicí. Tak tam aspoň dávám večeři. A potom mě jeden místní zve na pivo. Tak ještě pokecáme. Za městem odbočuji z jižní highway do hor. Dojedu jen na první kopec, a tam na pěkném místě kempím.
V neděli ráno zjišťuji, že zalepený ráfek sice drží, ale zadní kolo je dost měkké. Dofouknu to pumpičkou a v první vesnici ještě kompresorem. Nejprve je to střídavě nahoru a dolu. A pak to přijde - krásné serpentýny s parádními výhledy, tak akorát sklonem. Hodně si to užívám a konečně zase prožívám ten pocit, že jsem tam, kde mám být.
Ten je přerušen až zjištěním prázdného zadního kola. Dofouknutí moc nepomůže, a tak ještě před vrškem v plné sluneční palbě lepím. Nahoře zasloužený oběd, ale sjezd si neužívám - pocit, že zadní kolo plave a navíc se z brždění stále přehřívají ráfky, což tomu lepenému jistě moc neprospěje. Kolo je zase nějaké měkké, asi jsem ho pumpičkou málo nafoukl. Nicméně i po zásahu kompresoru je brzy znatelný úbytek. Do toho hodně nepříjemné kopce nahoru a zase dolu. Sundavám plášť a prohlížím duši. Lepené místo je v pořádku a jinou závadu nenacházím. Nedá se nic dělat, na řadu přijde úplně poslední duše, kterou mám. Už bude muset vydržet.
V pondělí mě čeká posledních 70 km do Kathmandu. Vím, že to nebude zadarmo, čeká mě pořádný kopec - ze 650 do 1500. Naštěstí je to skoro celou cestu opravdu jen nahoru, takže žádné zbytečné sjezdy (až dolů do Ktm). Lehce po polední jsem tu. V turistické čtvrti Thamel nacházím trochu problematicky hotel Horizon patřící Blážovo kamarádovi Ramešovi.
Po zasloužené sprše vyrážím hledat cykloservis. Nacházím jich celkem dost, ale při dotazu na ráfek a pláště velikosti 28 jen krčí rameny a říkají, že v Nepálu těžko. Až v zapadlém krámku Dawn till dusk (o kterém jsem zaznamenal zmínku na internetu), zjišťuji, že to půjde! Nejprv trochu nerudný majitel se ukáže být také cyklocestovatelem, zároveň běžcem a kdoví čím ještě. Kolo u něj nechávám s tím, že to zítra bude. Já odtud nespěchám. Už jsem se dost těšil na odpočinek mezi turisty. Kdo mě zná, tak mu to možná přijde divné, ale teď už té originality nezasažené turisty bylo dost a chvíle změny bude příjemná.
Přidám ještě poznámku o Nepálcích - jsou to moc milí lidé, kromě malých vesnic většinou v pohodě mluví anglicky a mají všeobecný rozhled. Je to radost se s nimi bavit.
A jěstě pro milovníky čísel a statistik - při technických problémech, kterým jsem čelil byla kilometráž následující: 140, 165, 115 a dnes 70. A ano, šestá tisícovka už je za mnou :-)

KOMENTÁŘE (0)

Nepál za dveřmi (tomas) : 2016-04-21 12:36:58
 Ahoj ze Siliguri! Poslední dva dny by se ve zkratce daly popsat jako: déšť, silný déšť, průtrž mračen, blesky všude okolo, potoky a řeky místo silnic, promočená většina věcí, promočený já... Takový byl Assam, a pak jsem včera přejel hranici do Západního Bengálska a jako když utne, od té doby ani kapka. Dneska jsem v pohodě dojel posledních 80km do Siliguri a zvažuji další možnosti. Vzhledem ke stavu kola (nic moc) a možnostem sehnat náhradní díly (mizivé) asi oželím jak výhled na Kančendžongu (třetí nejvyšší kopec na světě) ze sikkimského Gangtoku i šálek čaje v Darjeelingu a vyrazím rovnou do Nepálu.
Dneska se mi tu náhodou povedlo schrastit nový plášť, ale už vzhledem k ceně (cca 100 Kč) i vzorku (prostě hodně divnej) mu moc nedůveřuju.
Jinak jsem také včera potkal snad prvního evropského cyklistu a zároveň prvního turistu někde od Baganu vůbec. Anglickej kluk jede ze Saigonu do Evropy. Nepál ale objíždí, takže už se asi nepotkáme.
To by asi mohlo pro dnešek i stačit, já si jdu užívat přepychu ubytování (po dvou nocích ve stanu v ne úplně komfortních podmínkách). Zítra už snad budu v Nepálu, tam nebudu mít data, tak aspoň nebudu tady prudit tak často.

KOMENTÁŘE (0)

Pozdrav od Brahmaputry (tomas) : 2016-04-18 18:00:27
 V neděli ráno jsem se vzbudil do dalšího krásně deštivého dne. Naštěstí než jsem se dočkal snídaně a v klidu si ji vychutnal, pršet na chvíli přestalo. Voda a bahno na silnici ovšem zůstalo, což tvořilo některé části ve spojení s brutálně rozbitou silnicí a prudkými sjezdy nechutně nepříjemné. To mi však vynahradil téměř 20km úžasný sjezd před městem Dimapur. Pohodová silnice, že člověk nemusel ani šlapat ani brzdit a ono to prostě jelo tak akorát.
V Dimapuru zase znechucení silným deštěm řeším návštěvou Pizza hut - malá, brutálně předražená, ale pořád pizza.
Pak už jsem byl v Assamu, zatím třetí indické zemi. První dojem nic moc, ale postupně se to celkem zlepšilo. Večer jsem po prodlouženém posezení u večeře (50rs) a pivka (140rs) kvůli nekonečným vesnicím málem nestihl zakempit před soumrakem. Stan nakonec stavím hned vedle polňačky vedoucí k nějaké osadě. Tady se mi daří vyděsit procházející ženskou s dětmi - když na ně z před stánu zamávám, zařve a začnou utíkat. Vrátí se s posilou několika chlapů. Aspoň jeden naštěstí umí anglicky, takže mu vysvětlím co a jak a vše je ok.
První indická noc ve stanu stojí za to - blesky kousek od stanu střídá přívalový déšť, a tak pořád dokola. Naštěstí se i přes to celkem vyspím a stan odolá.
A ráno ouha - je po dešti. A světe div se, vydrželo to celý den co jsem byl na kole. K tomu pohodová silnice a kde jsem se vzal jsem v Guwathi a na tachometru 198km (myslím, že to bylo i trochu více, ale nějak mi začal chvilkama stávkovat tachometr). Guwathi je velkoměsto na břehu Brahmaputri, které prý patři k 10 nejrychleji se rozvíjejícím městům na světě. To jsem si nemohl nechat ujít. Možná bych nechal, kdybych věděl, jaké tu budu mít problémy sehnat ubytování. Prošel jsem minimálně 20 hotelů, lodgí, guesthousů a kdoví čeho. Všude buď ohromně draho, ale většinou prostě PLNO.
Z limitu 400rs jsem na 800 v nicmoc pokoji se studenou sprchou. Aspoň je tu Wi-Fi.
Stihnul jsem základ - dobrou večeři, podívat se na Brahmaputru a zajít na místní nádraží mrknout na vláčky (a že jich tu je).
Ještě bych tu chtěl trochu srovnat indické země, které jsem zatím projel. Manipur mě uchvátil krásnou přírodou, lidé byli trochu odtažití a město (Imphal) mi přišlo nezajímavé. V Nagalandu jsem měl smůlu na počasí, díky čemuž jsem si nemohl tolik vychutnat hory, které by jinak asi předčily i ty Manipurské. Města (Kohima a Dimapur) jsem taky moc neprozkoumal, ale na první dojem mi přišly o něco zajímavější. No a lidi naprosto super. Nevím, jestli je to tím, že je to jediná indická země, která je většinově (a to tak, že 80%) křesťanská nebo že hlavním oficiálním jazykem je angličtina, takže všem člověk rozumí a nebo prostě tím, že jsou to horalové :-).
Z Assamu jsem měl největší respekt, ale zatím je to tak napůl. Nezáživnou rovinu s polema střídají krásné skály, pod kterými čadí z fabriky černý dým. Někteří lidé jsou trochu divní, celkem dost jich neumí anglicky, ale už jsem potkal dost a dost super lidí, se kterými jsem parádně pokecal a měl z toho výborný pocit. Guwathi jako město mi také připadá zajímavé a určitě by tu bylo co dělat i déle.
Ps: za okny už mi zase lítají blesky a vítr lomcuje oknem. Pěkný večer!

KOMENTÁŘE (0)

Kohima (tomas) : 2016-04-16 13:33:46
 Tak už zase otravuju, ale dneska to docela stálo za to. Ještě v noci parádní bouřka, při které samozřejmě vypadl proud (což jsem poznal podle vypnutého větráku). Ráno pak vynucená několikanásobná urychlená návštěva toalety, při které jsem zjistil, že jsem opravdu v Indii.
Po zabalení jsem zjistil, že kolo zaparkované před ubytovnou je pryč. To se naštěstí našlo v kamrlíku u recepčního, kam ho asi pro jistotu uklidil. Převody na kole najednou nefungovaly tak parádně jako včera a ranní problém si vynutil další urychlenou zastávku.
Po prvních 40 km relativní roviny a celkem dobré silnice to začlo být do kopce a začalo přibývat bahnitých a kamenitých úseků. Zatažené nebe se zatáhlo ještě více a uchcávání střídal regulérní déšť, do toho nějaký ten vítr a ač teplota určitě neklesla pod 10 stupňů, pocitově jsem myslel, že umrznu.
Z 800 se vystoupalo do 1200, pak pod 1000, do 1400, zpět do 1200 a s několika hupy asi do 1750. Odtud už se hlavně klesalo až do Kohimy, kterou jsem již dlouho předtím vybral za dnešní cíl. Tady jsem měl jedinou touhu - najít rozumné ubytování s teplou sprchou, což ještě umocňoval fakt, že se opět dost výrazně rozpršelo. Skončil jsem v docela buržoazním hotelu, kde mi za 500 rupek (200Kč) bylo nabídnuto místo ve sdíleném dormitory (kde budu zřejmě sám). Nemá to chybu až na to, že ... Voda ve sprše nejprve netekla vůbec (!). Po moji urgenci to bylo asi za 15 minut napraveno. Bohužel tekla pouze studená...a já se tak těšil. Už jsem to nechtěl řešit a zvládl jsem to i tak. Dojem trochu vylepšila Wi-Fi na recepci a hlavně výborná večeře v hotelové restauraci.
Ač jsem dnes dal pouhých 135 km, asi zítra neodolám a počkám do 7 na snídani, která je v ceně ubytováni, takže z toho zase nebude žádný výkon.
Ps: internet přestal fungovat, prý kvůli počasí, ještě že mám ty data.
Ještě pro informaci, Kohima je statisícové město v prudkých kopcích na úpatí témeř třítisícové Mt. Japfu. Zároveň je také hlavním městem indického státečku Nageland, který je po Manipuru mým druhým.
A ještě, jestli si myslíte, že mě nenapadlo zkusit na tu Japfu vylézt, tak napadlo, ale v tomhle počasí na to prdím! :-)

KOMENTÁŘE (0)

První indické dojmy (tomas) : 2016-04-15 09:01:52
 A jsem v Indii. Ještě ve středu odpoledne jsem vyrazil na lehko k hranicím, okouknout, co mě čeká. Našel jsem immigration office, kde dva týpci a měli tam už mou kopii pasu, takže permit zřejmě prošel. Na dotaz, od kolika tam zítra budou, se dušovali, že 24 hours.
Tak jsem ráno vyrazil ještě spíš za tmy než za šera, abych zjistil, že tam samozřejmě nikdo není. Asi po 45 min čekání se objevil ten jeden a bylo vidět, že včera řádně oslavoval. Pak ješte asi na čtvrt hodiny zmizel (zřejmě se mu udělalo nevolno), aby se pak začal chaoticky přehrabovat papíry a opakovat, že pracovní doba je od 8. Nevím co kam zapsal, ale hlavně že mi do pasu nakonec přeci jen vytlačil výjezdní razítko.
Za mostem si mě kluci indický taky hned důležitě zapsali, ale dotaz na razítko je poněkud znejistil. Neurčitě mě poslali někam dál do města na immigration. To jsem kupodivu opravdu našel (ač zastrčené v neoznačeném dvoře), ale opět tu nikdo nebyl. Tak jsem vyrazil do špinavého, hnusného městečka aspoň zkusit sehnat peníze. Marně, jen zavřená banka a pár neochotných lidí. A začalo poprchat. Tak jsem se vrátil na immigration, kde se po chvíli objevil rozespalý chlapík, který to zřejmě měl na starosti. Důležité zapisování do několika knih a ... razítko! Ještě mě odvedl naproti na celní, kde jsem celkem pohodovému týpkovi musel výjmenovat co mám a hlavně kolik peněz a tak. Všechno zaznamenáno a byl jsem oficiálně vpuštěn na území Indie. Ještě ty peníze... Na trhu se mi nakonec podařilo přesvědčit jednu ženskou, aby mi vyměnila aspoň barmské kyaty (cca za 100Kč). Jelikož se dost silně rozpršelo a já od rána nic nejedl, dal jsem si rovnou u jejího stánku nudle. Mezitím déšť alespoň lehce zjemnil a já mohl vyrazit.
Věděl jsem, že to bude do kopce, ale tenhle opravdu stál za to. Ze 150 do 650. Pak krásný sjezd k řece do 250 a zase nahoru snad ještě prudší cestou. To už ustal déšť úplně a dokonce se vyjasnilo, takže krásné vypoceníčko. V malé vesničce asi ve 1200 metrech jsem dal sušenky a vodu a pokračoval dál nahoru. Jak první indický dojem v hraničním Morehu byl hrozný, tady se to úplně otočilo - nádherné kopce všude okolo, všechno zelené a šťavnaté...Manipur si mě rychle získal na svou stranu.
Po přejezdu dvou sedel ve výšce cca 1500 metrů mě čekal dloouhý sjezd až na imphalskou placku. Na rovině už trochu ztratily kouzlo výhledy okolo, zesílil se provoz a trochu zhoršila do teď až na výjimky parádní silnice, ale aspoň kilometry rychle ubývaly a navíc jsem natrefil na bankomat, kde jsem mohl načerpat dostatek rupek.
Až na okraji Imphalu mi došlo, že ač už jsi asi 4 odpoledne, ještě jsem nejedl nic kromě ranních nudlí a poledních sušenek. Spravily to jedny rychlé nudle, a pak už jsem spěchal do cykloservisu, na který jsem na internetu našel ty nejlepší reference. S pohodovým klukem jsme se domluvili, že kolo dovezu ještě dnes, jen co se ubytuju.
Ač mi dal na ubytováni dobrý tip, měli tam plno a okolo zase bylo všechno moc drahé. Asi po hodině a půl jsem skončil v jakémsi zastrčeném lodgi za 80 Kč na noc, kde bohužel ale není ani Wi-Fi, ani klimatizace a dokonce ani sprcha, ale co by za ty peníze člověk chtěl, že.
Kolo jsem ještě stačil odvést a nechat ho v servisu, s tím, že ráno uvidíme, co se dá dělat. Ráno osobně dorazil i velký šéf, aby dohlížel na opravu. Bohužel měli jen jeden plášť velikosti 28, takže vepředu mám stále ten původní, ale kromě toho zadního vyměnili řetěz, rozbitý převodník, vycentrovali kolo, dotáhli brzdy...K tomu mi ještě šéf přidal pár tipů kudy jet a tak. Na všechen materiál mi dal slevu a za práci nic neůčtovali, prostě paráda. Jediným problémem tak zůstávají náhradní duše, které nemám a pravděpodobně je nemá ani nikdo v celém Manipuru. Musím holt jezdit hodně opatrně.
Bohužel ani v Indii mi nefunguje moje česká simkarta. Pořídil jsem si ale místní datovou, abych vás alespoň mohl obveselovat blogy.
Přebytek komárů na pokoji jsem vyřešil tím, že jsem si tady prostě postavil vnitřní stan a mám klid :).
Takže dnes ještě aklimatizace na Indii a zítra hurá dále na se se a pak hlavně na západ. Na sever už jsem protnul 22 rovnoběžek a na západ zatím cca 10 poledníků. Ještě jich dost zbývá, tak držte palce, ať rychle přibývají, ahooj!

KOMENTÁŘE (0)

Na indické hranice (tomas) : 2016-04-13 09:55:48
 Cesta z Baganu byla plná rekordů. Tak třeba hned první den se mi podařil rekordně pozdní start - z hostelu jsem vyrážel po pořádné snídani po deváté hodině. I tak jsem ten den dal úplně na pohodu 130 km.
Další den jsem ráno dorazil do podhorského městečka Kayuk Thu (taky už byla cesta řádně kopcovitá). Odtud jsem původně plánoval přejezd přes celé Chin hills, co jsou jak název napovídá opravdu takové kopečky, které ale dosahují ke 3000 metrům. Jen to tak na pohled nevypadá. Už v Kayuku jsem byl ale rozhodnu, že se jen podívám kus nahoru za lepším klimatem a budu pokračovat dolinou.
Hned cesta do prvního městečka Mindat (ze 200 do 1400) mi dala dost zabrat. Tak jsem se musel posilnit pořádným obědem a třemi pivy a vyrazit do dalšího stoupání. Pak mě zastihl pořádný deštík, který jsem naštěstí z větší části strávil pod stříškou litujíc projíždějící skůtry. Nakonec jsem dojel někam do 2350, kde jsem uznal, že jsem dost vysoko. Bohužel nebylo kam uhnout ze silnice (horské silnice se tu zásadně řeší jako stoupající zářez ve svahu, takže na obě strany je jen kopec. Tak jsem to neřešil a postavil stan na jednom rozšíření silnice. Tady tedy rekordně nejvyšší nocležiště zatím a zároveň nejkratší denní etapa - 80km. Když okolo projel i policejní džíp, bral jsem své nocležiště ze oficiální. Ráno jsem ještě vyjel o 200 metrů výš, kde se silnice lámala dolů. Cestou dolu byly krásné výhledy a taky docela chladno (nahoře bylo neuvěřitelných 12 stupňů). Postupně se ale hodně oteplovalo a dole už jsem musel dělat každou chvíli pauzy kvůli přehřívání brzd, respektive ráfků.
Sjezd vystřídaly nepříjemné hupy. Vždy třeba jen 300 metrů stoupák, který ale mnohdy atakoval 20%, což bylo ještě o dost náročnější, než kontinuální stoupání. Navíc mě večer potkal nepříjemný defekt - nejprve vůbec nešlo najít postižené místo, a když bylo konečně vše opraveno, zjistil jsem, že jsem udělal do duše další díru. A nakonec jsem stejně zjistil, že kolo stále dost uchází. Jelikož už mezi tím slunce bylo těsně nad obzorem, rozhodl jsem se zamířit za mnichy do kláštera nad vesnici. Tam jsem ale zjistil, že klášter je opuštěný. Zůstal jsem tam i tak a před úplnou tmou ještě vyměnil tu prokletou duši za poslední dobrou. Tenhle den tedy taky jen 120.
V neděli a v pondělí pak pohodová cesta v údolí mezi Chin hills na jedné straně a menším dalším hřebenem na straně druhé. I kvalita silnice byla nečekaně relativně v pohodě. Z Kalay Myo pak podnikám ještě jednu výpravu do Chin hills, po cestě, po které jsem měl přijíždět. Jak děkuji za své rozhodnutí jet dolinou. Cesta do Mindatu a dál nahoru za moc nestála, ale proti tomu co jsem potkal tady, to byla krása. Písčitá cesta občas tak hluboká, že se kolo prostě do písku zabořilo a konec. Písek občas střídaly veliké kameny. A do toho provoz a hoodně prachu. Vydržel jsem to asi 15 km do nějakých 900 metrů, kde se mi povedlo sjet ze silnice a najít si pěkné nocležiště na malé pěší ve. Bylo tam příjemně, i když taky docela vedro.
V úterý jsem se rozhodl to déle nenatahovat a prostě dojet do hraničního města Tamu, ač povolení k překročení hranice mám až na čtvrtek. Vidina sprchy, klimatizovaného pokoje a internetu byla silná. Po hodně nepříjemném sjezdu zpět mě čekala krásná friendship highway vybudovaná zřejmě jako dárek Indy. 150 km uteklo jako nic, jen moje idylka se smrskla na sprchu. Internet tu je prostě tabu a jestli se povede tenhle článek poslat, bude to malý zázrak. Navíc nemám žádnou odpověď ohledně mého permitu, takže zítra prostě pojedu na hranici a děj se vůle boží. K tomu je tu v plném proudu Water festival, takže kamkoliv vyjdete, máte zaručenou pořádnou sprchu.
Jo a taky jsem znova píchnul, když jsem to opravil a jel zkusit do města sehnat někoho, kdo by mi vycentroval kolo (jediný výsledek, že mi maník povolil brzdy tak, že skoro nebrzdí), kolo bylo zase měkké...Měl jsem už opravdu hodně chutí ho prostě zahodit. Neučinil jsem tak a zjistil, že jsem opravdu znovu píchnul. Takže ještě jednou opraveno a teď uvidíme. Držte mi zítra na hranicích palce, ať mě pustí, ahoj!

KOMENTÁŘE (0)

Bagan n. 2 (tomas) : 2016-04-06 18:55:24
 Chrám, pagoda, chrám, pagoda, jenom támhle jsou dva zlaté chrámy vedle sebe. Jsou jich tu desítky, stovky a možná dokonce tisíce. Člověku se ani nechce věřit, že na tak malém území může být tolik svatých pamětihodností. Ale začne to po nějaké chvíli být i docela náročné.
Ještě večer se úspěšně opravil kolo a pokecal s Tondou, klukem z Kladna, který už tu sedmý měsíc v hostelu pracuje (stejně jako další evropani).
Mimo jiné mi poradil, kde ráno vidět a vyfotit krásný východ slunce. Bohužel jsem byl asi trochu jinde, protože to zas tak husté nebylo. I když tak jako tak to byl víc než zajímavý pocit zažít rozednívání sám mezi tolika chrámy.
Dopoledne a část odpoledne jsem úspěšně proflákal na hostelu a v okolí. Kolem třetí jsem potom vyrazil na lehko na objížďku všech těch zázraků. Nejprv jsem si to opravdu užíval a lezl na každý chrám a vše fotil. Nabažení přišlo docela rychle, a pak už jsem spíš jen vyhlížel místo, kde by se dal zastihnout pěkný západ slunce. Pár tipů jsem nabral, ale nic z toho nebylo tolik úžasného. V Nyuang U jsem povečeřel nudle a vydal se zpět vybírat nejlepší z míst, slunce už se klonilo.
Když jsem míjel jednu z větších pagod, uviděl jsem skoro nahoře nějaké lidi - to je pozorovatelna! Zahnul jsem tam, před schody k pagodě odložil kolo a boty (jak vyžaduje etiketa) a začal obcházet okolo. Nikde žádné schody ani žebřík. Že oni to budou lezci. A když můžou oni, můžu i já. A už vybírám nejlepší linii a drápu se nahoru. Někde v šesti metrech se dostávám k převislé části, která by asi přelízt šla, ale potom dolů? Zastavím a přemýšlím, co s tím. Tu na mě signalizuje zespodu místní chlapík, kterého jsem zahlédl vevnitř. Slezku k němu. Vede mě dovnitř a k malým nenápadným schůdkům. Tak tady byl zakopán pes. Nahoře dobré mezikontinentální složení - Japonka, Američanka, Zélanďan a já. Před západem slunce dorazí ještě další lidi. Nakonec je nás nahoře docela dost, ale i tak podívaná na západ slunce nad spoustou chrámů stojí za to!
Potom rychle než se úplně setmí dojet zpátky domů, dát polívku v krámku proti hostelu, který jsem si stačil oblíbit, pokecat s jejím majitelem o rozvoji turismus v Baganu, o politice... Dát pivko na střeše hostelu a užívat si té pohody.
Zítra se nikam neženu a to tak, že opravdu. Takže žádný budík, vyžrat snídani na hostelu a v klidu vyrazit. Na 600 km mám 7 dní, a to mi přijde až skoro zbytečně dost, ale uvidíme. Zatím ahoj, příště možná až z Indie, jestli to vyjde :)

KOMENTÁŘE (0)

Bagan (tomas) : 2016-04-05 11:41:14
 Jsem tu a mám toho docela dost. Myslel jsem, že mi to bude trvat tak týden a dal jsem to za 3 a půl dne.
V sobotu jsem vyjížděl na pohodu po snídani kolem sedmé, že to nebudu hrotit. Bylo z toho 180 km. V neděli začala trochu horší silnice, defekt, zkrátka zase 180 km. Včera hned ráno za úsvitu místo pohodových km před pařákem jsem se marně snažil opravit ucházející kolo. Díru v duši jsem prostě nenašel. K tomu ještě průjem bez zjevné příčiny (den před tím jsem neměl ani pivo). Do kopce, po mizerné silnici, na ucházejícím kole. Cítil jsem se úplně hrozně a měl sto chutí kolo zahodit do škarpy. Pak se to trochu zlepšilo, ale s odpoledním pařákem se to zase začlo vléct. Odpoledne bývá tak kolem 40 ve stínu, a když není ten, je to docela zabijárna. Ale rozhodl jsem se tady nejezdit za tmy (po těch silnicích a s místními je to o hubu i za dne), tak si to holt musím od šlapat na sluníčku. Včera z toho nakonec bylo podle plánu 150. Úplně přesně na 150. km jsem uhnul ze silnice a zajel na krásné místo mimo dosah. Ne vždy je to tak jednoduché, ale zatím se to pokaždé podařilo najít místo, kde jsem byl nezastižen. První den za Yangonem to znamelo jet 2 km doprostřed pole, kde jsem si byl jistý, že i když mě někdo náhodou uvidí, prostě mu nemůže stát za to tam kvůli mně jet.
Večery jsou většinou krásné. Třeba včera jsem snad dvě hodiny ležel před stanem, Koukal na západ slunce a pak na hvězdy a přemýšlel o nesmrtelnosti brouka. Pak se přesunu do stanu a čekám, než se teplota aspoň trochu přiblíží 30 stupňům, při kterých se dá jen tak v trenkách usnout.
Dneska bude ale zasloužená pauza od toho všeho. Po 110 km snad ještě v brutálnějším vedru, dost výrazných kopcích (i když nejvyšší měl nějakých 350 metrů) a s postupně čím dál více ucházejícím kolem jsem dorazil na pokraji zhroucení do Baganu. Pak jsem se málem zhroutil, když jsem zjistil, jaké jsou místní ceny za ubytování. Jedna velká přemrštěnost. Stav v jakém jsem byl mi ale nedovolil pokračovat asi deset km do dalšího města, kde by měli být ceny rozumnější. V prozápadním hostelu jsem usmlouval cenu za smelly room (krásný klimatizovaný sdílený pokoj s klimatizací a sprchou) na 16 dolarů za noc a vzal jsem to hned na dvě noci. Navíc jsem musel zaplatit turistický vstupní poplatek do Baganu - 500 Kč (což mi tady vystačí normálně na dva a půl dne života). Jednak by mě bez toho neubytovali a jednak když už tady jsem a je to největší památka Barmy, tak to za tu investici snad stát bude (dám vědět v dalším blogu).
Teď konečně spokojeně sedím v chládku s předraženým pivem a poté co jsem mailem proprudil cestovkou, která mi zajišťuje povolení k přechodu do Indie se s vámi dělím o své zážitky. Pak budu muset opravit to kolo a zítra je v plánu objet pěkně v klidu ty památky na lehko na kole. Taková kochačka užívačka prostě. Potom mám tady v Barmě stále ještě týden, než můžu přejet do Indie, ale věřím, že Chin hills (první pořádné kopce), mě náležitě přizdrží. Tolik tedy dosavadní zážitky a následující plány.

Tento odstavec jsem původně psát nechtěl, ale říkám si - někomu se to, co dělám třeba líbí, rád by mě v tom podpořil a nemá tak úplně hluboko do kapsy. Takže pokud byste měli zájem mě podpořit jakoukoliv částkou, použijte prosím účet 1723539143/0800. Neslibuji za to nic, jen vděčnost, že si dám pivko na dárcovo zdraví a třeba mě ještě nějaká forma vděku napadne :-). PS: nemám existenční problémy, ale každá koruna je dobrá, však to znáte.
Pěkný den!

KOMENTÁŘE (0)

 Ač se tu jezdí na pravo, většina aut má volant vpravo (kde by taky sehnali jiné, když na východě mají Thajsko a na západě Indii a v obou se jezdí vlevo). Když má místní při předjíždění dost místa, rád se vyhne. Pokud ne, prostě se nějak vejde. Hlavní je pořádně troubit. Klakson často slouží místo volantu a bývá to taková přetrubovaná. Proto taky místní mají horší sluch, a když někde pouštějí nějakou hudbu (což dělají velmi rádi), hlavní je, aby to bylo co nejhlasitěji, to, že už tomu pak ani není rozumět vůbec nevadí.
Co do přednosti v jízdě/chůzi platí, že když to stihnete, vyhráváte.
To ale místním nebrání stále se usmívat, a když vás po dvou minutách troubení předjede kamion, protože jste mu prostě před tím neuhnuli, místo nazlobeného nadávání vám řidič přátelsky zamává.
Lidi obecně tu cizince vnímají velmi pozitivně a často vám ukazují palec nahoru.
Turistů je tu dost málo - od hranic jsem viděl první v Bagu kus před Yangonem. Tady jich je trochu víc, ale pořád je to spíš vyjímka nějakého potkat.
Co se týče počasí je zatím dost stálé - jasno a kolem 40. I proto dnes volím po většinu dne odpočinek v klimatizovaném pokoji, tepla si ještě užiju dost.
Povolení do pohraniční oblasti mám přislíbené, i když mi ho nebyli schopni fyzicky dát. Tak snad to zadunguje, když jsem za něj zaplatil 80$.
Včera jsem aspoň navštívil největší pagodu na světě, trochu se potoulal po městě a okusil atmosféru pravé barmské pivnice (díky čemuž jsem dnes poprvé na záchodě lehce poznával Indii :-) ).
Zítra tedy vyrážím na další cestu ke slavnému Baganu, kde plánuji další menší poznávací pauzu, podle fotek, by to mělo stát za to. Pak už hory, déšť, mizerné silnice a 14. bych měl překročit hranice do Indie (přesně na tento a žádný jiný den mám snad ono povolení).
Zatím ode mě vše, mějte se fajn a já zase napíšu třeba z Baganu.

KOMENTÁŘE (0)

Bangkok - Yangon (tomas) : 2016-03-31 08:30:04
  Ahoj! Zdravím z Rangoonu, totiž nově Yangonu, dříve hlavního města dříve Barmy (hlavním městem Myanmaru je od roku 2005 nějaká prdélka na severu, podrobnosti k tomu nevím).
V sobotu jsem podle plánu vyrazil po čtvrté ranní z Bangkoku. Spíš než časný ranní provoz panoval v centru ještě provoz pozdně večerní. V okrajových částech už to bylo ale úplně v pohodě, trasu jsem naplánoval i načasoval prostě výborně :).
Když jsem v poledne měl ujeto přes 160 km, říkal jsem si, že by z toho mohlo něco být. I tak už jsem se potom tolik nehnal a vystačil si s 270 km. Kempil jsem témeř hodinu před západem slunce a měl jsem raději ještě popojet - místo bylo sice krásné, ale plné malých bodláčků, které se s radostí zapichaly do mých plášťů. U vy dávání každého druhého jsem slyšel potiché pssss. Nedalo se nic dělat a musel jsem vyměnit obě duše. K tomu mi dost výrazně do pomáhali komáři, kterých najednou byla okolo hejna. Do stanu jsem lezl celý špinavý, propojený, poštípáný a nehorázně unavený. Ale říkal jsem si, že tak nějak by to přeci mělo být.
Další den byl zaslouženě odpočinkový, takže jsem vyrážel až za světla (poté co jsem vyndal další bodláky, které už naštěstí byly jen v plášti) a ujel pouhých 180 km. Také jsem zažil první pořadnější deštík, který ale trval asi jen půl hodiny a podle slov Němce, který tu žije již osm let, to tady byl letos vůbec první déšť.
Další den přišly na řadu kopce, které jsem zatim jen viděl okolo. Takže z 200 do 850, zpátky do 200, do 650 zase dolů do 150, a pak zase so 550. Sklon se často blížil ke 12%, v tom pařáku krásný zážitek. Před tím posledním kopcem mě ale čekalo pár povinností jako utratit posledních přes 200 bahtů (150 padlo na olej na řetěz, takže jen úly extrémně levným nudlím, mi zbylo na poslední malé thajské pivo), opustit Thajsko, přejet most přátelství, vstoupit do Barmy, vybrat z bankomatu. Tady jsem narazil. Jediný Bankomat odmítl spolupracovat. Sakra, výměna peněz je tu prý pěkný opruz a berou jen krásné nové dolary. No nic, se svými umouněnými 150$ se hrnu do banky. Bez problémů dostávám krásný kurz a se 180 tisíci si připadám jak pracháč (1Kč = cca 50 kyatů).
To musím zapít prvním místním pivem Myanmar. Mají správnou míru 660ml a ceny okolo 1000 kyatů, takže paráda. A jídlo ještě levnější a navíc proti Thajsku megaporce. To si dám líbit!
Trochu jsem se obával noclehu. Volné táboření je tu přísně zakázané a místní jsou velmi zvědaví, takže vás prostě nikdo nesmí vidět. První 2 noci nacházím odlehlý kaučukový lesík, přičemž druhého rána po probuzení vidím okolo světla baterek. Naštěstí to nebyla pátrající armáda, jen častí sběrači kaučuku. I tak mám o postaráno o návštěvu půlky vesnice. Jelikož musím spravovat defekt ze včera, mají o zábavu postaráno. Zkuste si schválně někdy takovou trivialitu jako výměnu duše dělat před zraky 30 lidí. Ale povedlo se.
Největší strach jsem měl z poslední noci - nedaleko od Yangonu v rovině, plné vesnic. Nakonec se kupodivu jednoduše povedlo najít asi nejlepší místo.
Co se týče kilometrů - v kopcích kolem hranic jsem najel 140, potom 160, včera 150 a dnes asi 65 do Yangonu.
Co se týče povolení do pohraniční zóny s Indii, ještě dám vědět po odpolední návštěvě (dopoledne tam nebyla ta ženská co to zařizuje, ale vypadá to snad dobře).
Dvě noci teď strávím tu, v klimatizovanem pokoji. Už bylo na čase - venku cca 39 a v noci 30. Zatím ahoj!

KOMENTÁŘE (0)

 Víza vyřízena,povolení do pohraniční zóny mezi Barmou a Indii snad také (trochu nedůvěryhodně domluveno po mailu s pochybnou agenturou v Yangonu), pláště na kole vyměněny stejně jako řetěz, a tak už jen večer zajít s Ovcí na pivo do místní Mikkelerovi hospody (vynikající pivo za příšerné ceny), naposledy se vyspat v posteli a zítra ráno kolem čtvrté hodiny vyrazit na sever směr Barma. Tam musím být do 4dní, než mi vyprší povolení v Thajsku.
Co mě tam čeká? Těžko říct, ale podle informací co mám, je těžké sehnat místní peníze, kempování na divoko je zakázané stejně jako přebývání u místních či v chrámech nebo ubytovacích zařízeních bez zvláštního povolení. Na druhou stranu jsou prý místní velmi milí a pohostinní, snad jen trochu moc zvědaví...Tak uvidíme, příští zprávy snad z Barmy, jestli tam znají internet :)

KOMENTÁŘE (0)

Singapur - Bangkok done (tomas) : 2016-03-23 07:56:41
 Sláva a jsme tu - po 15dnech od vystartovani ze singapurskeho letiště jsme dorazili na hostel v Bangkoku.
Odtud už budu pokračovat zase sám - Ovce se zalekl opravdové Asie a v sobotu odlétá domů. Já se pokusím co nejdříve získat Barmská víza a vyrazit vstříc dalším výzvám. Celkem už mě tlačí čas - 29. musím nejpozději opustit Thajsko a k barmské hranici mi zbývá přes 500km. Dnes mají na ambasádě z důvodu úplňku volno,uvidíme jak pořídil zítra.
A jaká tedy byla první část cesty? Dalo ný se říci, ze víc než pohodova. Na teplo a vlhko jsme si poměrně rychle zvykli, s drobnými skrabanci jako rozřízla noha se zbytečně nestresovali, přeplněných malajskych silnic se nezalekli a naopak si užívali pěkného asfaltu a témeř samých rovin. A samozřejmě také plaží,na kterých jsme spali vlastně každou noc a chlazení v moři několikrát za den.
Degustaci místních jídel také stala za to,jen jsme zjistili,ze ani místní kuchyň na nás není dost ostrá a většinou jsme si jídla ještě dokořeňovali.
Co se týče kol,ta celou dobu šlapala jak hodinky a jen Ovce jednou píchnul. Stejně tak nám přálo i počasí - až na jeden drobný deštik v Malajsii ani kapka - až by nám snad občas ani menší schlazeni nevadilo.
Suma sumárum za prvních 15 dni jsme najelo cca 2350km plus dnes asi 40km vlakem z předměstí Bangkoku - dýchat čerstvý vzdoušek na osmiproudé dálnici jsme se dibrovolne vzdali, to stačilo včera.
Zatim ahoj,dam snad ještě vědět z Bkk,jak se zadaří s vízy.

KOMENTÁŘE (1)

Thajsko (tomas) : 2016-03-18 02:45:03
 Ahoj! Tak už jsme v Thajsku a ukrajujeme z 1186km do Bangkoku,což ještě par dni potrvá:). Potom snad nápisu i nějakou obsáhlejší zprávu než takhle od snídaně (dnes už druhé a dvouchodove ,ale za to po 55km).
Moře ma stálou teplotu 32stupnu a slunce se na nebi drží co to jde,zatím ahooj!

KOMENTÁŘE (0)

Ještě Malajsie (tomas) : 2016-03-14 08:15:17
 Ahoj ještě stále z Malajsie.Udelali jsme si pěkný výlet k jezeru ve vnitrozemí,které jsme nakonec nenašli. Zato jsme našli krásný kopec s brutálním stoupáním. Sice měl jen přes 300 metru ale v polednim tropickém brutus paraku to byl zážitek. Taky jsme viděli par hadů (naštěstí prejetych) a celkem dost opic(naštěstí neprejetych).
Teď už jsme zase u moře a pomalu se presouvame na sever. Zítra je v plánu překročit do Thajska - nejvyšší čas, poslední pivo jsme měli v Singhapuru(!!) Na druhou stranu lidé jsou tu moc mili a jídlo vyborne.
Co se tyče fotek,fotim hlavně na foťák,takže si budete muset počkat než se vrátím :)
Tak zatím ahoj!

KOMENTÁŘE (0)

Tropicka malajsie (tomas) : 2016-03-12 06:12:55
 Úspěšně jsme se vymotali ze Singapuru a vyrazili po východním pobřeží Malajsie.Zprvu nás trochu trápilo horko a hlavně vlhko,ale tak nějak si zvykáme a když se to občas několikrát denně přiloží koupeli v moři ,je to docela pohoda.Jen pivem se moc nedá chladit,protože tu jako ve správně muslimské zemi není témeř k dostání a když,tak za nehorázné ceny.
Od středy jsme ujeli něco přes 600km a mohli bychom za nedlouho byt v Thajsku,kam se ale moc nezeneme,protože budeme asi omezeni 15ti denním vstupem,tak to bude trochu na honem.
Mějte se fajn a až zase někde ulovim Wi-Fi,dam vědět:)

KOMENTÁŘE (3)

Ze by konečně do Ladakhu? (tomas) : 2016-03-07 08:46:52
 Za par hodin společně s kamosem Ovcí nasednem do letadla a přes Istanbul poletime do Singapuru,odkud vyrazime kolmo na sever s jasným cílem - indický Ladakh. Držte nám palce,ať km přibývají a problémy se nám vyhýbají. Pokusíme se aspoň občas dat vědět,jak se nám daří a podělit se o nějaké ty zážitky.zatim ahoj!

KOMENTÁŘE (0)

 Ac mi dost casto nevychazelo pocasi, potkavaly me ruzne nesvary a neprijemnosti a mozna, ze nekdy clanky co jsem sem daval vyznely i negativne, cely vylet jsem si neskutecne uzil a zase me to presvedcilo, ze takovehle cestovani je proste super, naucil jsem se spoustu veci, poznal spoustu vybornych lidi... proste to stalo za to!

Mimochodem, vcera jsme s kamosem Jamesem byli v jedne minipivovarske restauraci a vsechno az na pivo (ktere nebylo spatne, ale tak nejak prumerne) bylo moc fajn... No uz se moc tesim domu na to ceske pivo :D

Kolo uz je v krabici, veci zabaleny, ucty na hostelu zaplaceny a rano v 5:40 hura do Istanbulu a pak domuuu.

KOMENTÁŘE (0)

Cesta necesta na sever (tomas) : 2015-08-10 07:22:32
 Ackoliv misto planovanych, jiz zkracenych 5 dni byly nakonec sotva 3, nakonec jsem vyjel!
Ve ctvrtek rano po pate hodine zazvonil budik. Rychle jsem vstal a zjistil jsem, ze prvni misto, ktere musim navstivit je zachod. Po teto navsteve jsem prehodnotil situaci a odlozil odjezd na patek.
V patek rano po pate hodine zazvonil budik. Rychle jsem vstal a zjistil jsem, ze prvni misto, ktere musim navstivit je zachod. Po teto navsteve, ktera byla dost podobna te vcerejsi uz jsem nic nemenil. Proste uz z toho mesta musim vypadnout.
Sbalil jsem svych pet svestek a dost toaletaku a vyrazil.
Zjistil jsem, ze jsem na prodelanych vyprazdnovacich kurach na kole slaboucky jak moucha a vubec to nejede. Postupne jsem zjistil, ze to nastesti je trochu zpusobeno tim, ze to je od zacatku do kopce :).
Jen co jsem opustil mesto pripojil jsem se k nadherne modromodre divoke rece Varzob a proti jejimu proudu se vydal do stejnojmenne a stejne uzasne soutesky. Byl jsem v horach! A bylo tam prijemne!
Jak slunicko pripekalo a oteplovalo se, chtelo to nejake zchlazeni - co lepsiho, nez hopnout do ledove reky pritekajici primo z ledovcu? Uzasny zazitek. Nutno nekolikrat opakovat! A oteviraji se nova a nova panorama krasnych a jeste krasnejsich ostrych spicek casto s bilou cepickou navrchu. Nektere ledovce padaji az neuveritelne nizko (spodek jehnoho jsem dokonce potkal v nejakych 1600 metrech).
Dojedu na krizovatku, odkud jedna cesta vede do zavreneho tunelu a druha, mala klikata cesticka, vysoko do sedla.
Idealni by bylo, kdyby pomerne silny provoz smeroval do tunelu a ja se mohl v klidu sam vydat vzhuru do sedla. Policajti, kteri zde ridi odluku mi dokonce davaji vybrat - kdyz budu chtit, muzu i projet tunel. Nakonec se opravdu vydam tim smerem po celkem pekne asfaltove silnici temer bez provozu (auta udrzby a opravy tunelu) dost prudce nahoru. Az me to skoro zaskocilo. A pak me taky trochu zaskocilo rychle se horsici pocasi. Ja si toho krasneho pocasi v horach proste tolik neuziju ani za nic. Pred zacinajicim destem se schovam v jednom z mnoha kratsich tunelu ve vysce pres 2400 metru. Kdyz dest na chvili ustane, rozhoduji se postavit stan na ceste obchazejici tento tunel nad udolim s krasnym vyhledem dolu a na protilehle kopce. To ztroskota na absolutni nemoznosti ukotvit byt jediny kolik. Bez tech to nepujde. Vich sili a nekolikrat mi malem odnese rozestaveny stan. Rychle balim a sjizdim o nejakych 100 vyskovych metru nize, kde uz jsem si predtim vyhledl celkem pekne mistecko primo nad silnici. Tam uz koliky nejak presvedcim, ac to taky neni sranda. A pak prijde bourka. Tak akorat vychytane.
Az ted si uvedumuju, ze snad opravdu zabrala moje dieta o chlebu a cokolade a ja byl cely den v pohode. S dobrym pocitem uleham a usinam. V noci me vzbudi hluk kamionu. Aha, asi uz bude rano a kamiony z opravy tunelu jedou do prace. Je to nejake dlouhe a duni mi to primo u hlavy jak bych lezel na runway. Koukam na hodiny. Chvili po pulnoci. Vyhlednu ze stanu a zjistuji, ze to jsou normalni kamiony a je jich pekna radka. Vlastne az do nevidim. Postupne mi dochazi, ze tunel je pro ne na noc proste otevren. Z jedne strany. Na kvalite spanku to moc neprida, ale neco se naspat preci jen podari. Rano se potvrdi i druha moje domnenka - chvili po seste proud kamionu ustava a silnice je zase volna.
Vydavam se nahoru k velkemu tunelu. Ten je jen kousek nad puvodnim mistem, kde jsem vcera chtel spat.
Vjizdim dovnitr. Kdyz zjistuji, ze opravdu neni osvetlen, v poslednich zablescich od vjezdu lovim celovku. Mam asi nejake mizerne baterie, ale to svetlo proste skoro neni videt. A kvalita silnice v tunelu rychle upada, zatimco hloubka nekterych kaluzi a prohlubni rapidne roste. Po 200 metrech to vzdavam. 6km tohohle fakt nemam zapotrebi. Jedu zpet. Cekam u vjezdu, zda nepojede nekdo, kdo by me prevezl. Behem pul hodiny projedou dve dodavky, ktere vezou delniky na stavbu do poloviny tunelu. Moznost odvozu tam nakonec odmitam a uz se mi nechce ani dele cekat. Vzdyt ja vlastne na druhou stranu nemusim. To bych pak zase musel zpatky a tady je taky pekne.
Jedu skoro az zpet ke krizovatce a vydavam se po male ceste po dne udoli, do ktereho jsem cestou k tunelu koukal. Je tam krasne a modrava zpenena ricka uplne vybizi ke koupeli. V udoli nakonec travim cele odpoledne. Nakonec je z toho dost line odpoledne, plne polehavani v tezce nalezenem stinu, jen obcas se svlazit v ricce nebo projit kousek okolo.
Vecer mi dost kazi naladu zjisteni, ze chlebovocokoladova dieta zas tak uspesna nebyla. Tak dobra - vynecham i cokoladu :(.
V noci se mi naskytne pekny pohled na kamiony jedouci vysoko nade mnou v dlouhatanske snure tentokrat smerem od tunelu.
V nedeli balim v ranni mlze a chladu (fakt mi bylo skoro zima!) stan (ktery mimochodem bohuzel uz dost jevi znamky opotrebeni - rozjizdi se zip u vchodovych dveri, direk a der je cim dal vic atd., ale kdo by se divil, po tom vsem co se mnou za poslednich x let zazil, ma muj obdiv!) a vydavam se na cestu zpet. Stale cekam, kdy zacne ten poradny parak a ono stale nic. Zato sjezd stoji za to. 70km z kopce, to si proste clovek nemuze neuzit.
Tak jsem zase ve meste, ale tak nejak citim, ze se mi vratil zase entuziazmus a chut neco delat a podnikat. A taky streva snad konecne zacinaji poslouchat! Dneska zaziji zkousku Kozlem (zjistil jsem, ze ho prodavaji v obchode nedaleko od hostelu, sice asi bude Kazassky, ale je to porad proste Velkopopovicky Kozel!).
Taky jsem prezul na mestske sandaly - jiz v horach se mi odloupla prvni podrazka a vcera ve meste druha, takze pres to tenke co zbylo muzu krasne citit ulice, straznici Pratchettovi Nocni hlidky by ze me meli radost :).
Dneska rano jsem si na kole zajel na trh pro banany (huraaa, konecne jidlo!) a zahledl kopec nad mestem. Tak se tam zajedu mrknout, ne? A taky ze jo. Byla z toho moc pekna projizdka s asi 200 metrama prevysenim a peknym vyhledem jak na mesto, tak za mesto.
Mozna jeste podniknu nejaky treba puldenni cyklovylet, jen uplne nevim kam. Ale proste jenom sedet a nicnedelat nebudu, to uz me nastesti preslo.
Tak ahooj!



KOMENTÁŘE (0)

Setkavani na ceste (tomas) : 2015-08-05 08:06:56
 O dost zajimavych setkanich na ceste jsem napsal, ale stejne o tom jeste napisu samostatny clanek, protoze si myslim, ze to opravdu stoji za to?
Staci prijet do hostelu v Dushanbe a pred clovekem se objevi nejakych 15-20 cestovatelskych bajku. A co bajk, to pribeh. Vetsina cestovatelu, ktere zde potkavam na otazku, jak dlouho jsi na ceste, odpovida treba 5,6 nebo taky 15 mesicu. Casto jsou z Evropy, z Australie, Zelandu, Koreje. Z Ameriky kupodivu minimum.
Nektere potkam jednou, nektere potkam treba ctyrikrat a vzdy je to fajn setkani.
Treba jednoho kluka z Italie (sice cestuje stopem, ale to necini jeho cestu mene zajimavou) jsem potkal poprve v guesthousu v Murghabu, pak po ceste v Alichuru, potom v Khorogu v Pamirlodgi a vcera na ulici v Dushanbe. Potom jeste na hostelu, kam se prisel podivat, jestli se tam nepresune, ale asi se mu tam nezalibilo.
Cloveku to da hodne poslouchat ty ruzne pribehy, motivy, ktere koho vedli k tomu vyrazit na takovou cestu. Pripadam si tady se svym petitydennim vyletem jako bych tu byl opravdu jen na skok (i kdyz je pravda, ze co do vzdalenosti a ujete trasy obcas zas az tolik nezaostavam).
Zajimavy byl predevcirem na hostelu pokec s dvema klukama na lehkych motorkach s nevelkou bagazi. Anglicky mi vypraveli, jak jeli z Almaty severni cestou a kazdych 60km se jim aspon jedna motorka rozbila. Po nejakych peti minutach hovoru jsem se zeptal: - - And, by the where are you from? -Well, we are from Czech Republic... -Tak to asi muzem pokracovat cesky, ne? :). Kluci na motorkach se zrovna chystali vyrazit na cestu zpet. Tak doufam, ze je motorky zdarne dovezou az do cile.

Kapitolou samou pro sebe je setkavani s mistnimi, ktere je ve velke vetsine pripadu velmi prijemnou zalezitosti. Lidi jsou moc fajn a clovek se dozvi spoustu zajimavych veci. Nejlepe u piva. Treba to, ze jejich prezident, stejne jako prezidenti vsech okolnich zemi, jsou autoritari jak prase. A nebo zase naopak, ze jejich prezident je strasne mily a hodny clovek, ktery pomaha vsem kteri to potrebuji, stavi domy tem, kteri o ne prisli a tak dal (populizmus zrejme funguje i zde :) ).
Zaroven jsem si overil prevazujici nazor, ze nyni se lidem zije lepe nez za Sovetskeho svazu, ac jsou nektere veci jako cestovani obtiznejsi.
Pak jsou zde klasicke dotazy. Kolik ti je? Jsi zenaty? Mas deti? Jakoze fakt jeste ne? Proc ne? Pote co vysvetlim, ze u nas to neni nic vyjimecneho (tady je proste bezne se brat tak v 18-20 a nasledne hned mit deti) nasleduje dotaz na povolani a cenu kola, pripadne dotaz, zda ho nechci prodat. Nekdy je to az usmevne. Ale mam ty rozhovory rad a jsem vdecny za svou jakous takous rustinu, diky mam tuhle komunikaci stejne jako smlouvani cen a podobne umoznenu.

A jakze to se mnou ted vypada? Ano, stale se flakam v Dushanbe (uz treti den), ac uz jsem chtel byt dnes na ceste. Nasledky mistniho piva ci ceho se trochu protahly, ale po dnesni navsteve toalety snad muzu rict, ze vse je v cajku a zitra snad muzu konecne na par dni vyrazit na sever do Fanskych hor.
Aspon jsem toho flakani tady vyuzil a sehnal starou, pouzitou, rozbitou a navic podelanou krabici na kolo za 25 somoni (100Kc), coz stejne povazuji za uspech.
Zatim ahoj!

KOMENTÁŘE (0)

Cesta do Dushanbe - 3.cast (tomas) : 2015-08-03 10:02:03
 Do Dushanbe zbyva uz jen neco malo pres 150km a ja tam nechci prijet v nedeli. Takze hromada casu a tak jedu na pohodicku a kdyz zaslechnu o turistickem mestecku Nurek, s nejakym vodopadem, ktere je asi 6km od cesty, nevaham tam zamirit. Cesta byla zase dost do kopce a nahore neprijemny 3.5km tunel. Nastesti nakloneny z kopce, takze to jelo paradne. A pak jeste dalsi zaslouzeny sjezd. Ve meste nachazim rajskou oazu - ve stinne zahradce paradni odpocinuti od paraku vsude okolo. Navic s tocenym mistnim pivem Simsim. Pullitr za 3somoni. Proste raj. S prijemnym klucinou u pipy docela dobre pokecame. Dam dve a vyjedu se podivat k tomu vodopadu. Je to nakonec vypust z vodni elektrarny, ale je to opravdu docela efektni gejzir.
Pak jeste marne shanim nejakou normalni jidelnu ci restauraci. Koncim zrejme v nejlepsim podniku ve meste. Ale budiz, nakonec to nebylo ani tak drahe.
No a pak hura zpatky do rajske zahradky. Je tu par lidi, kteri prave dorazili z nejake svatby a dovalili hromadu jidla. Tak me do nej nuti. Jedno pivko opet nestaci, pri druhem si jeste zahraju s jednim klucinou kulecnik. Maji trochu zvlastni pravidla, ale prohral bych asi tak jako tak.
V povznesene nalade se loucim a odjizdim z mestecka. Zase do kopce. Jeste si o hodinu spletu cas a tak si myslim, ze uz se bude kazdou chvili stmivat. Vyjedu po nejake stare ceste kus do brutalniho kopce a najdu pekny travnicek jako stvoreny pro stan. A zacne mi byt blbe. To ze se z toho mistniho piva (s prominutim) zeseru, jsem bral tak nejak jako samozrejmou dan. Ale ze se i zebleju... Bylo mi mizerne a zvladal jsem jenom lezet vedle stanu. Navic jsem nemel moc vody, a citil jsem, ze jsem dost dehydratovan. Slabost, blbe od zaludku, bolehlav... Nevim jestli to bylo tim pivem nebo nejakym jidlem nebo sluncem nebo vsim dohromady, ale bylo mi mizerne.
Tak nejak jsem si skoro az rikal, jestli rano budu schopen vyrazit.
Rano jsem byl uplne v pohode, pouze se dostavil ocekavany efekt piva. Cekal me jeste poradny kopec (o dost poradnejsi nez jsem cekal) a dalsi jeste delsi tunel (4.5km), ktery byl navic do kopce. A i takhle po rano brutalni provoz. Pak uz ale zaslouzeny sjezd a z posledniho mesta 20km po dalnici do Dushanbe.
Tam jsem smeroval do centra, kdyz tu koho pred sebou nevidim. Onen slovinsky par, ktery uz jsem potkal predtim v Oshi, a pak v sedle v horach. Jeli tou kratsi cestou, ale trvalo jim to trochu dyl. On ma asi zlomene zobra a ona je zas nejaka nemocna.
Hledaji stejny hostel jako ja. Ja znam aspon adresu. Tu ale nezna nikdo z mistnich. Po trochu bezcilnem bloudeni nas spasi banda ceskych turistu s gpskou, kteri nam ukazi, kde to je. Pak uz to je sranda.
Zaslouzena sprcha, chvili odpocinout a vyrazit do ulic hledat internet, abych se mohl s vami podelit.
A dalsi plany? Letadlo mi leti az 13. a do te doby tu rozhodne nehodlam tvrdnout (kor za ty penize). Takze dve noci a pojedu se mrknout na sever do Fanskych hor. Tak zatim ahoj!

KOMENTÁŘE (0)

Cesta do Dushanbe - 2.cast (tomas) : 2015-08-03 10:01:43
 Uz vecer jsem rozmyslel, jestli v tomhle pocasi ma cenu projizdet severni horstejsi cast po Ccestach.
Rano by prineslo jasnou odpoved - na stranu, kam jsem mel pokracovat byly tezke cerne mraky, zatimco na stranu zpet to vypadalo skoro na slunce. Takze nebylo co resit a jelo se zpet.
Bahynko uz kupodivu trosku pres noc zatrvrdlo, a tak sjezd nebyl tak hrozny. Jen se mi prihodila takova neprijemnost. Od rana jsem se marne snazil na svem superodolnem telefonu chytit nejakeho funkcniho operatora. A jak to furt neslo a furt jsem to zkousel, tak jsem si dal telefon uplne na kraj do pootevrene predni brasny (mivam ji pootevrenou kvuli castemu vyndavani fotaku). No a jak se tak na chvili objevil asfalt, ja si to nechal trochu rozjet a pak zase prisly sutry a sotolina, kolo poskocilo a telefon uz letel na silnici. Na displeji neznicitelneho telefonu se objevil pekny pavoucek. Hm, tak zas tak nerozbytnej nebyl. Nastesti funguje dal a dokonce se pozdeji povedlo chytit i operatora.
Tesil jsem se, ze z Kolaikhumu me po snidani bude cekat lepsi cesta. Nic moc teda...Spis nic nez moc. Cestou jsem taky zjistil, ze se mi uvolnil jeden sroubek z nosice a ten byl ted celkem na volno. Nastesti to zachranil sroubek z drzaku na lahev, ktery stejne nepouzivam.
A pak se stal zazrak. Nova, siroka paradni silnice. Proste uzasny. Uzival jsem si to naplno a ani nevadilo, ze ac se jelo podle reky, bylo to porad stridave nahoru a dolu.
Ale vsechno jednou konci a i tahle paradni silnice cca po 50km skoncila. Navic, kdyz jsem si ten konec chtel vyfotit, povedlo se mi smazat udaje z tachometru. Co nasledovalo bylo priserne - sotolina, hlina, sutry, hrboly. A hlavne docela provoz. A kdyz projelo auto, tak po nem tak pet minut zustaval neproniknutelny prasny dym. Takze vlastne ani nebylo vubec videt, protoze nejaka auta projizdela porad.
Nakonec jsem byl docela rad za 150km. Ale zase jsem mel pekne misto v kopci s poslednim vyhledem na Afghanistan (cesta se zde staci od hranice do vnitrozemi).
Co me cekalo dalsi den, to jsem opravdu necekal a mozna ani nezazil. Nejakych 21km za cca 3.5 hodiny. Po hrozne kamenite prasne ceste pres tisic metru nahoru opet vic nez do dvou tisic. A do toho provoz a zase ten prach. Myslel jsem, ze tam chcipnu. A nahore jak sen - krasna silnice a velika vesnice. V obchode jsem koupil nejaky malinovy dzus (asi za 50 korun) a tri takove divne kremrole. Jen co jsem vyrazil, zacal jsem citit, ze litr dzusu bylo asi trochu moc a snazil se projit mnou rychleji nez bylo zdravo (nastesti spravnym smerem). A jako na potvoru, ta vesnice byla tak dlouha! Ha, konec! Hned za rohem ale cekal policejni post (kontroluji vsechny projizdejici auta a cizince si zapisuji nekam do knihy). Sakra. A policajt si chce samozrejme pokecat. Konecne. Tamhle za zatackou! Za zatackou ceka pro zmenu vojensky post. Stejna procedura. Pomoooc. Konecne odjizdim a za prvni zatackou lezu ze silnice, za nevelky ker. Nekteri projizdejici mozna videli neco, co videt ani nechteli, ale uleva byla neskutecna.
Jeste chvili byl sjezd po dost hroznych cestach, ale prisla odmena v podobe krasne siroke asfaltove cesty a porad doluu. Az do mesta Khulob. Stotisicove mesto, kde vlastne ani neni nic zajimaveho. To me docela lakalo a rozmyslel jsem, ze bych se tu mohl ubytovat.
Nejprve najit internet, abych zjistil nejake info. Z prvni kavarny me vyhodili, ze maji plno. Druha se zdala byt v pohode. A hned se se mnou od vedlejsiho pocitace dal do reci klucina, ktery zde pry uci anglictinu. A ze jestli bych nechtel byt tak 3-4dni jeho hostem. Rekl jsem mu, ze tolik casu bohuzel nemam (coz nebyla uplne pravda), ale ze do zitrka bych zustal rad. Zacal me zasvecovat do sve idei, zridit si tiskarnu velkoplochych potisku. Pres hodinu jsem mu na internetu pomahal nejakou takovou tiskarnu najit. Ani nevim proc.
Pak jsme to v kavarne zabalili, a ze teda jdeme. Venku jsem zjistil, ze mi nejaky -cenzurovano- cornul tachometr. Normalne ufiknul kabel a strhnul tachometr i se svodem. Grrrr.
No ucitel me tak nejak upozornil, ze jsou tu i spatny lidi, a ze bych si mel dat pozor. A pak me zavolal ke svym kamaradum, kteri stali opodal. Dal jsem se s nimi do reci. Jeden prave studoval na erasmu v Lublani. Najednou jsem si vsimnul, ze ucitel skocil do auta, a bez jedineho slova odjel. S kamarady jsem jeste chvilku pokecal, rekli jsme si cau a kazdy sel svou cestou. Hmmm. Tak z pozvani asi nic nebude no.
To mesto uz se mi vubec nelibilo a ja chtel co nejrychleji pryc. Jeste rychle se najist a vypadnout.
Co jsem potreboval bylo dat si pivko. Zacal jsem to zkouset, jak jsem se blizil k okrajove casti. Vsude na me koukali, jakoze co to chci. Nikde proste pivo nemeli. Uz jsem na to narazil predtim, neni to tady jako v Khorogu a Pamiru, kde maji pivo skoro vsude. Spasil me az obchod v prvni vesnici za Khulobem (a to az asi treti obchod).
Konecne trochu zlepseni nalady. Na benzince u silnice si jeste nechavam umyt kolo, ktere to opravdu potrebovalo (nejprve hromady bahna a pak ten pisek) a pri kazdem slapnuti jsem citil dost silny odpor nekde ve stredu. Umyti opravdu dost pomohlo.
V dalsim mestecku si rikam, ze by hladina dobre nalady chtela jeste trochu zvednout. Tady najit pivo neni uz vubec sranda. Nakonec narazim na nenapadny kramek, kde mi chlapik s usmevem nacepuje ctyrdecak nejakeho mistniho radobypiva za 3 somoni (12 korun). Trosicku mi to kazi jen dedula, kteri se tu naleva a strasne rad by si povidal. Bohuzel neni moc schopen artikulovat.
Pak uz me ceka posledni vesnice, za kterou by mela nastat pustina. Tady davam do tretice jeste jedno a je mi hej!
Za vesnici najdu pekne mistecko kus od silnice a jeste si uzival pekny zapad slunce. Jen ten tachometr me stale prudi.


KOMENTÁŘE (0)

Cesta do Dushanbe - 1.cast (tomas) : 2015-08-03 08:58:15
 V Khorogu hlasili 3dny deste, takze na nejake lezeni po okolnich kopcich to nevypadalo a flakani jsem si uzil dost. Takze jsem v utery konecne zvednul kotvy a vyrazil podle velke reky (nepamatuji si jak se jmenuje, ale tvori hranici s Afghanistanem) po proudu na vychod.
Ze zacatku se silnice zdala byt dost uchazejici a dokonce asfalt tvoril rozhodne nadpolovicni vetsinu povrchu. Zato predpoved vysla dost presne a uchcavani stridal dest. Pak se do toho pridal protivitr. Ale zas tak hrozne to nebylo. Odpoledne jsem vyhladlej dojel k jakesi pochybne restauraci, ale hlad me nezadrzitelne vedl k tomu, objednat si neco, co jsem netusil co znamena (kluk mi to odmital prelozit z rustiny) a bohuzel jsem nebyl dost tvrdy, abych ho donutil dovest me do kuchyne a ukazat, co ze to je. Byly to parky. Fuuj. Ale hlad byl silnejsi a tak jsem se prekonal a snedl je. Navic se pak jeste kluk hadal o cenu. Rikal, ze parky jsou za 5, pak chtel 10. Tak jsem si to nechal rozpocitat. S chlebem a cajem se dopocital osmy. Tak rychle prihodil jeste cukr do caje za 2 somony. To jsem se zacal hadat. Nakonec jsme skoncili na 9 somonech.
Cesta byla postupne horsi a horsi a asfalt se uz spis jen dostavoval na kratke navstevy. Nakonec jsem v utery dal nejakych 155km a pred dalsimi par kilometry jsem uprednostnil paradni nocleziste na kopci s uzasnym vyhledem na protejsi afghansky breh s malebnou vesnickou, vojenskym vycvikovym centrem (ci co to bylo) a zasnezenymi petitisicovkami v pozadi. Ten vecer byl moc fajn, i kdyz jsem pri rozjimani a vyhledu do kraje obcas zapatral, jestli po mne nebeha cervena tecka zamerovace z druheho brehu.
Jak se v utery vecer udelalo hezky, tak ve stredu to zas stalo za prd. Rano jsem se aspon radoval, ze neprsi, ale to se brzy zmenilo. Po hroznych cestickach a necestickach jsem se dostal do mestecka Kalaikhum (ktere na prvni pohled opravdu budilo dojem mesta, ale na druhy clovek zjistil, ze to je jen jedna ulice). Zde bylo potreba se rozhodnout, zda budu pokracovat dal na jih podle afghanskych hranic, coz by melo byt dal, ale pry lepsimi cestami nebo na sever do hor, do sedla 3250 metru vysokeho a pak na druhou stranu po pry hroznych cestach. Ac jsem mel casu dost, a tak delsi cesta a lepsi cesta znely jako jasne argumenty, touha po krasnem pocasi vysoko v horach byla silnejsi a ja se vydal na sever. Cekaly me cca 2km prevyseni po hroznych cestach. Ze zacatku me dokonce prekvapil nejaky asfalt. Ten rychle ustoupil, ale ani tak mi to po kamenech a pisku neprislo tak priserne. Kolem pate, kdyz jsem nekde ve 2 a neco tisicich projizdel kolem pekne autobusove zastavky, zaclo poprchat. Musel jsem zastavit, abych uklidil chleba, ktery jsem si susil na brasnach. Tak jsem si rovnou dal chvili pauzicku a zjistil, ze na zastavce je praminek a je to proste super misto, s krasnymi vyhledy. Dest trval tak trictvrte hodiny, ale pak uz se mi nikam nechtelo a radeji jsem si udelal vychazku po ceste nahoru. Vecer se dokonce skoro vyjasnilo a naskytly se mi krasne vyhledy. Na zastavce obcas zastavilo nejake auto, aby si nabrali vodu. Vzdy z toho byl prijemny pokec. Pak jeste dolu sjizdel svycarsky cyklopar. S temi jsme pokecali jenom chvilicku, protoze meli strach, ze to nestihnou za svetla.
Jak jsem se tesil na paradni noc, tak byla naprosto strasna - kombinace komaru a vedra, ktere mi nedovolovalo se pred nimi zavrit do spacaku, byla smrtici. Rano jsem byl nevyspaly a cely oblicej otekly od komarich stipancu, proste heges.
Rano bylo zase vselijako a prisel i ranni destik. Do sedla mi zbyvalo 17km. Tam bylo v planu zakempit a porozhlednout se po okolnich kopcich. Od toho me trochu odrazovala parta odminovavacu, kteri me ubezpecili, ze tady maji stale dost prace.
A kus pred vrskem se to stalo - poprve po ceste jsem tlacil. Nebylo to ani prikrym sklonem ani nadmorskou vyskou, ale tim, ze jet proste neslo. Destiky posledni doby na povrchu hlinene cesty vytvorily deseti az dvaceticentimetrovou vrstvu blaticka, ktere se pod kolem proborovalo a okamzite lepilo na plaste a nabalovalo na brzdy. Nebylo mozne ani tlacit. Kolo bylo nepohyblive. Ty tri kilometry nahoru mi trvaly pres hodinu. Byl to porod.
V sedle jsem toho mel po mizerne noci vazne dost. Dokopal jsem se aspon na rovne loucce postavit stan, svalit se do nej a hodinu tam lezet. Okolo pobihalo par mistnich kluku (z vesnicky, ktera pry byla o kus niz), z nichz jen jeden umel rusky. Byli spis otravni, ale nebylo to tak hrozne.
Kdyz jsem se trochu oklepal a presel destik, ktery me v sedle zase privital, vypravil jsem se aspon po ceste k vysilaci na nejblizsim kopci. Tam jsem potkal druhou cast party odminovavacu. Docela dobre jsem pokecal s jejich bosnackym sefikem, ktery sem byl vyslan ze sve zeme jako profik na slovo vzaty.
Opustit vrsek me donutily rychle houstnouci kapky dalsiho deste. Nechtel jsem, aby mi promokl fotak a penezenka a tak jsem si dolu dal celkem beh. K zastavce akorat dojizdel slovinsky cyklopar, ktery jsem potkal uz predtim v Khorogu (jeli odtamtud asi o 2 nebo 3 dny drive). Tak jsme dali na zastavce pokec. Za chvilku z druhe strany v uz docela slusnem lijaku prijela trojka francouzskych cyklistu. Tak jsme si vzajemne vymenovali zkusenosti a zazitky. Kdyz dest po nejake pulhodince ustal, obe skupinky se rozjely kazda svym smerem a ja zamiril do stanu. Prepadla me nehorazna lenost posilovana tim, ze zase zaclo prset. Az nekdy odpoledne jsem se dokopal k tomu, vyrazit aspon na prvni kopec na druhe strane. Kdyz jsem byl asi v pulce, uvidel jsem, jak se k stanu primotalo stado krav. Rikal jsem si, ze to bude v pohode, co by tam udelaly, a pokracoval jsem nahoru. Dalsi pohled zpet me docela vydesil - misto zeleneho stanu na me koukal zluty (zelene tropiko navrchu, zluta vnitrni vrstva). Rozbehl jsem se dolu. Kravy uz mezitim byly o kus pryc, ale vetsina koliku bylo vytrhano a tropiko strzeno. Nastesti zadne dalsi skody. Jsem si myslel. Nez jsem se podval dovnitr a zjistil, ze vlocky, ktere jsem si namocil do esusu, byly rozlite po celem stanu. Proste paradicka. Takze zachranne prace a susit. Vecer se zase udelalo celkem pekne a tak jsem si jeste pred spanim mohl vychutnat pekne vyhledy. Nikam uz jsem ale radeji nechodil.
Blog uz je nejaky podezrele dlouhy, takze druhou cast cesty do Dushanbe pridal jako dalsi samostatnou cast, zatim ahoj!

KOMENTÁŘE (0)

Khorog (tomas) : 2015-07-27 08:47:52
 Takze co je tady teda tak zajimaveho, ze jsem tady takovou dobu? No hlavne je to jeste v aspon trochu rozumne vysce (cca 2100), takze i kdyz je parak, tak to neni tak hrozne. V Dusanbe pry bude k padesati.
V sobotu dopolko jsem tady jeste pobyl s Petrem, jenz se po nejakych 4dnech konecne zrekonvalescoval z hrozneho stavu, v jakem sem prijel, a tak se vydal dal vstric sve cesty kolem sveta. Dost ho tlaci cas, protoze nekdy 10. musi byt v Oshi a neni to uplne nejbliz.
Prvni dve noci jsem stravil v hotelu v centru mesta, ale vcera jsem se premistil za naprostou vetsinou ostatnich turistu nad mesto do Pamir Lodge, coz je sice trochu z ruky, ale je to levnejsi a navic tam clovek potka spoustu ruznych zajimavych lidi (cyklisti, stopari, dalsi cestovatele...).
Krome super parku s bazenem, trhu a dalsich zajimavych mist jsem navstivil taky muzeum, coz byl docela zajimavy zazitek - postupne z historie zeme a ruznych vykopavek se clovek dostal az k socialisticke skoro pritomnosti, ktera zde nekde celkem pretrvava.
Taky jsem se byl podivat u velke reky (jmeno nevim), za kterou uz je Afghanistan, podle jehoz hranic ted nejakou dobu pojedu.
No a vcera vecer se udelalo vyjimecne krasne, tak jsem nezavahal a vybehnul (dobre, spis vysel) jsem si nad ubytko (je primo na upati hor) nejakych dve ste metru nahoru a vychutnaval si paradni zapad slunce (uplne jsem ho nestihal, ale i ozarene vrsky protejsich hor byly uzasne). To me namotivovalo naridit si budik na trictvrte na pet a vyrazit rano nahoru znovu, s vidinou vychodu slunce. Ten se bohuzel nekonal, protoze je zase pod mrakem. Ale aspon jsem si udelal pekny vylet. Mistni kozi stezky vedou celkem vysoko. A pak jsem to zkousel nejak odhadovat dal, abych se vyhnul skalam. Dostal jsem se do nejakych 2800, kde uz zacinalo trochu lezeni. Urcite by to slo dal. Nebo trochu slezt a vzit to jinudy, kde by to asi slo i po trave, ale nebe bylo jeste cernejsi a padlo i par kapek a ja nemel kam schovat fotak a penezenku, ktere jsem mel sebou. Tak jsem radeji volil unik. Dole jeste skoro vsichni spali. Tak jsem v klidu neco posnidal a vyrazil v destiku do mesta, ktere zije navstevou prezidenta, takze vsude je hromada policajtu a tak.
Taky dneska konecne pustili internet, takze muzu psat co pisu a taky jsem se dostal k predpovedi pocasi. Ma tu prset :/. Takze dalsi vylety do hor asi uz nebudou a zitra rano pravdepodobne vyrazim smer Dushanbe. Cestou me jeste ceka jedno zajimave sedlo, kde bych mozna rad stravil nejaky den dva. No a kdyz budu v Dushanbe moc brzy (coz je dost pravdepodobne), tak mozna budu rovnou pokracovat dal na sever do Fanskych hor, kde by mohlo byt konecne pekne. Uvidime. Plany jsou plany a skutecnost bude treba uplne jina. Zatim ahoj!

KOMENTÁŘE (0)

Cyklotrekovani (tomas) : 2015-07-27 06:24:36
 Jak jsem posledne zminil, v Murghabu jsem stravil cely dalsi den. Ne ze by tolik stal za to, ale po prejezdu toho nejvyssiho sedla jsem toho mel fakt dost a den oddychu se docela hodil.
Kdyz jsem dojel na guesthouse, kde byli ubytovani Polaci, bylo mi receno, ze je plno, ale ze jestli chci, muzu si zadarmo na zahrade postavit stan.
To nemelo chybu. Az na to, ze tesne vedle meho stanu bezel dieselagregat, ktery pohanel jedinou zarovku v baraku, a ktery hucel a smrdel kazdy vecer tak do 11. Ale tak nemuze byt vsechno tak idealni, ze.
V Murghabu bylo dokonce jedno misto (nazvane American space), kde je mozne kazdy den od dvou hodin odpoledne vyuzivat internet. Bohuzel ten den, kdy jsem tam byl (nebo mozna taky ten rok), internet zrovna nesel. Asi spatne pocasi.
V Murghabu jsem take potkal spoustu zajimavych cyklo i necyklocestovatelu.
Ve ctvrtek uz ale nezbylo, nez sbalit stan a pet svestek a vydat se na cestu. Budicek v krasnych 5:35 jeste za sera a jelo se. Ze zacatku to dokonce vypadalo, ze by i mohlo svitit slunicko, ktere to chvilku zkouselo, ale mraky mu pak nedaly sanci.
Den predtim mi dva Rakusaci vykladali o tom, jaka to je pohodova mirna cesta. Hned na zacatku pekny sjezd k rece. Pak brutalni, ne sice dlouhej, ale o to prudsi krpal nahoru, nasledovany opet sjezdem a zase krpalem nahoru. Mel jsem chut se vratit do Murghabu a tem dvema nakopat... tam kam slunce nesviti.
Cesta se najednou ale srovnala a navic mi zacalo trosku pofukovat do zad. Ac mi pripadalo, ze jedu spis po rovince, vyskove metry naskakovaly. Prejezdu sedla jsem si ani nevsimnul. Vlastne jsem najednou jel misto nahoru dolu a vypadalo to, ze uz to tak zustane. Dopredu me popohanel nejen vetrik v zadech, ale take obcasne lehci prehanky... pocasi zase bylo...no proste jake bylo.
Po dloouhe dobe jsem pred 12 hodinou mel 100km a s odbijejicim polednem (ac tady nemelo kde odbijet co) jsem byl u tabule Alichur, coz bylo jedine mestecko na ceste.
Tady jsem potkal dva taliany z guesthousu v Murghabu, kteri jeli autem a dalsi necykloturisty. Chvili jsme pokecali a ja se jal hledat obchod s pivem a nejakou restauraci. Sehnal jsem si na to mistniho kluka na kole, ktery se mnou projel vsechny tri ci ctyri mistni obchody, ale pivo nemeli nikde. Aspon restauraci mi nasel vybornou. Byla sice na zacatku mestecka (ktere jsem si tedy projel tam zpatky a zase tam), ale hlavne tam meli vybornou smazenou rybu z mistni ricky a klucina co tu obsluhoval umel paradne anglicky.
Po vybornem obede jsem se uz ponekud lineji vydal pro zmenu do kopce. Jeste parkrat to tedy byl zase sjezd, ale pak uz to zaclo byt opravdu nahoru.
Dojel jsem ke krizovatce, kde se do leva odbocovalo na Wakhan valley. Cesta, ktera je sice cca o 120km delsi, ale zato po mnohem horsich cestach. Ackoliv je to tam pry opravdu nadherne a uzasne, dosel jsem k nazoru, ze moje kolecko ma radeji asfalt, a tak jsem se vydal po prime ceste, ktera mela byt vicemene cela asfaltova a jediny jeji problem by mel byt v tom, ze je po nejakych sesuvech absolutne neprujezdna. Tady jsem ale spolehal na informace od Petra, ktery to pry nejak projel (informace na zaklade sms od brachy, ktery si to precetl na facebooku :) ).
Kazdopadne me cekal pekny kopec. Pak sjezd a pak ... skoncil asfalt a prejezd druheho sedla byl naprosty heges po zatracenych cestickach. Ani nevim, jestli to bylo horsi nahoru nebo dolu.
Za kopcem jsem potkal cyklofrancouzsky par. Ptal jsem se jich, jestli tu cestu projeli i pres ten sesuv. Odpovedeli, ze to je preci zavreny, ale ze to brali nejakym trailem a pak po nejake dalsi ceste, o ktere uz mi rikal nekdo predtim. Ta se mi vubec nelibila.
A nelibily se mi ani tezke cerne mraky, ktere lezely nad sedlem, ktere na me cekalo. Bylo asi pul pate odpoledne a ja nevedel co dal. Tak jsem sedel u nejakeho stareho opusteneho hrbitova a chroupal sezamovou susenku, co jsem si koupil v jednom z alichurskych obchodu. Pata rozhodne. Tak jsem cekal do peti a presne v pet proti me vyjelo auto (za tu dobu prvni). Posunkem jsem je zastavil a zeptal se jak tam je. - Charosa pagoda, problemu neto. A tak jsem vyrazil. A spadly prvni kapky. A me to uz proste nebavilo. Takze ackoliv bylo jeste opravdu brzy, ja dosel k zaveru, ze neco pres 150km pro dnesek staci a zakempil jsem na peknem miste nad rickou. Asi poprve to bylo urcite nad 4000. Akorat kdyz jsem dostavel stan, nahazel tam veci a chystal se jit se jeste projit s fotakem, zaclo opravdu prset. A foukat. Nebylo to sice krupobiti a brutalni bourka, ktere jsem zazil noc mezi kyrgyzskymi a tadzickymi hranicemi (coz jsem mozna v blogu ani nezminoval), ale vichr docela stacil na to, aby se mi vnejsi stena stanu lepila na tu vnitrni, a tak se mi dovnitr dostavalo celkem nemalo vody. Koliky tu do mokre zeme moc nesly upevnit, coz situaci moc nezlepsilo. Kdyz se po dvou hodinach situace nelepsila, ale spis naopak, zkusil jsem privazat nejhorsi stenu stanu ke kolu a tim ji vypnout. To nakonec docela pomohlo a ja se moch i jakz takz v suchu vyspat.
Rano bylo vsude mokro, zatazeno, chladno a snih na kopcich okolo byl o poznani nize nez vcera. Vyjizdel jsem az po sedme, ale o moc tepleji nebylo.
Cekalo me jeste trochu asfaltu, a pak zase humus heges rozjezdene bahnite cesty, a to navic nahoru do sedla. Nastesti to aspon nebylo moc prudke. Ani zacatek sjezdu nebyl uplne idealni a hlavne jsem pekne vymrzal.
Nekde na 40. km jsem narazil na prvni vesnicku. Kdyz jsem se chlapika pozeptal na obchod, ten zase k vedlejsimu baraku, kde vyburcoval holcinu, ktera me doprovodila k dalsimu baraku, kde otevrela obchod. Vyber byl dost zalostny. Kdyz uz jsem ji ale takhle primel obchod otevrit, koupil jsem si aspon susenky (coz byl jeden ze 4 predmetu prodeje). Cesta dal vedla podle stale vetsi a vetsi reky a okolo se cim dal tim casteji objevovaly at uz osamele baracky ci vesnicky.
Silnice vetsinou byla kupodivu opravdu asfaltova. Jen obcas byl par set metrovy usek bez, to se ale dalo vydrzet.
A pak chybel most. Nastesti ne pres velkou reku, ale pres pritok. Proste jama v silnici tri metry dolu, tam brutus rozbourenej potok a o tri metry dal pokracovani. Nastesti to mistni meli osefovany a dalo se to objet brodem. Vody tak po kolena. A pekne po sutrech. Nastesti uz jsem sjel o dost niz a bylo tady preci jen o neco tepleji, takze jsem ani po schlazeni v ledovem potoce neumrznul.
A pak na me mistni cim dal tim casteji zacinali signalizovat neco ve smyslu cesta neni, zavreno, neprujezdno. Ignoroval jsem je a jel jsem dal.
Potkal jsem jeste jeden velmi prijemny obchodek, kde jsem poridil dokonce i pivko. Mistni deti (ktere umeli krome tadzictiny, pamirstiny a rustiny take paradne anglicky) me presvedcovali, at dnes prespim u nich na zahrade.
Znelo to dost lakave, ale cim dal tim vic myslel na to, ze bych mohl zkusit jeste dneska stihnout Petra v Khorogu (sice psal, ze tam bude aspon tyden, ale bylo mi jasne, ze se uz moc dlouho nezdrzi).
Po nejakych dalsich 15-20km opravdu cesta koncila. Respektive pred vesnici me zastavil chlapik, ktery umel paradne anglicky a zacal mi vysvetlovat, ze dal nemuzu. Kdyz jsem mu rikal, ze dal opravdu chci, oznamil mi, ze tam je teoreticka cesta, kterou se mistni dostavaji na druhou stranu, a ktera podle nej je s kolem impossible, ale ze nejdriv za dve hodiny, protoze tam ted neco delaji. Bylo uz docela pozde odpoledne, a tak me to uplne nepotesilo. Tak jsem akorat zapnul telefon a pipla mi sms od Petra, ze zitra rano odjizdi, tak at maknu a stihnu to dneska.
Nez jsem stacil odpovedet, oznamoval mi chlapik, ze uz to maji hotove. Ale zase rikal o tom, ze s kolem fakt impossible. Tak jsem mu rikal, ze kamarad to taky dal. Hned vedel. Petr byl pry zatim jediny kdo se dostal skrz s kolem. On sam mu pry pomahal. A pujde i se mnou.
A tak jsme vyrazili. Asi pul kilometru po pesince kolem vesnice. A pak strme k rece (pritoku hlavni reky), kde cekaly dva male podhustene rafty. Mohl jsem si vybrat ktery. Tak ten min mensi. I s kolem, brasnami a Davidem (dobrovolnik, ktery me doprovazel) jsme si do clunu vlezli a kapitan nas prevezl na druhy breh. Tady jsem Davidovi dal brasny, sam si hodil na zada lodak a kolo s predni brasnou vzal do ruky. Cekal nas paradni krasny trailik. Takova via ferratka, kde zapomneli pridelat retezy. Tedy jeden tam byl, zrovna v miste, kde to ani tak nutne nebylo. Za skoro pulhodinu jsme meli za sebou tak kilometr. A David mi oznamil, ze musi zpatky. Ale ze mi sezene nejake dobrovolniky, kteri mi pomuzou. Rikal jsem neco o tom, ze to dam na dvakrat sam, ale o tom nechtel slyset. Za chvili se opravdu objevili dva postarsi chlapici, kteri se kazdy ujali jedne me brasny a mohlo se pokracovat.
Pod nami byly videt strechy zatopene vesnice. Hodne smutny pohled.
Po dalsich cca 500 metrech uz jsem toho mel opravdu dost a tak jsem prestal ignorovat navrhy jednoho z dobrovolniku, ze mi vezme lodak. Slo se o dost lepe a cekalo nas jeste par celkem exponovanych kousku.
Ani si nedovedete predstavit jak krasne jsem se citil zpet na pevne ceste vedle reky. A byl tam dokonce asfalt!
Do Khorogu me cekalo poslednich cca 20km, na kterych byl jeste jeden neprijemnejsi stoupacek. Ale po tom co predchazelo uz to nebylo nic.
Pak jeste kolecko po Khorogu, nez se mi podarilo se potkat s Petrem. Po nejakych 175km vylepsenych trailovou vlozkou jsem zvladnul uz jen par pivek, veceri a spat.
Ted jsem jiz ctvrty den v Khorogu, protoze jsem zjistil, ze opravdu nemam kam spechat a dal uz bude jen hur (vedro), zatimco tohle je krasny mestecko s paradnima horama okolo, takze tu minimalne do zitrka zustanu. O tom, jak je v Khorogu asi napisu samostatny blog. Jestli pujde internet. Tak zatim!

KOMENTÁŘE (0)

Pamirska sedla (tomas) : 2015-07-25 15:50:12
 V noci jsem spal docela na pohodu, tak jsem to snad s tou vyskou pro zacatek neprehnal. Ani teplota rano nebyla nijak hrozna. Jen to pocasi nic moc. V noci tak nejak poprachalo a ani rano neni nijak jasne. Baleni mokreho stanu neni nic moc. Oblekam bundu a vyrazim. Brzy mi pod koly mizi asfalt a silnice zde moc silnici nepripomina. Navic je to do kopce. Dost. A zacina prset. Taky dost! A ja uz jsem skoro ve ctyrech tisicich a nejradeji bych se na to ... byl nekde uplne jinde. Chvilku po startu jsem potkal holandskej van. Rikali neco o tom, ze je hranice mozna zavrena. Skoro si preju, aby to tak bylo a ja mohl jet zpatky. Ale co kdyby me nepustili kyrgyzove zpatky? Tak bych asi musel navzdy zustat v zemi nikoho...
Ani tyto myslenky nezazenou to, ze je mi fakt zima. Aha, ja mam porad jeste sandaly. Nekde ve 3900 hrabu v baglu a poprve na svetlo vyndavam svoje krasne skoro nove a skoro nederave Speedcrossy. Ztuhle nohy dostat do ponozek a bot neni jen tak.
A rychle dal, abych se aspon trosku zahral slapanim.
Uz mam asi z te vysky halusky - vidim dum a z nej se kouri. Dojedu az k nemu a zjistuji, ze to neni fata morgana a dum tam opravdu stoji. Opiram kolo a klepu na dvere. Otevira mi maly klucina a zve me dal. V mensi utulne mistosti kolem krasne rozehratych kamen sedi cela rodinka - tatik, mamina a ctyri detska, z nichz nejmensimu jsou 4 mesice. Davaji mi teply caj s jacim mlikem a chleba. A to krasne teplo. Muzu zde pry klidne prespat. Ta myslenka se mi docela libi, ale preci jen radeji vyhlizim z okna, kdy prestane prset. Prijemny rozhovor o vsem moznem. Tatikovi se hodne libi moje mapa Kyrgyzstanu a tak nejak nadhazuje, ze ted ji vlastne uz nepotrebuju, kdyz uz jedu pryc. Rad mu ji nechavam.
Asi po hodine oznamuji, ze pojedu. Tatik jde se mnou ven, kde lije jako z konve. Mmmm... tak jeste ne, no. Asi za dalsi hodinu uz ale opravdu aspon trochu prestalo prset a ja se s rodinkou loucim a vyrazim.
Co me ceka je neuveritelne. Asi 2 km stoupani, kde naberu pres 200 vyskovych metru, a to po ceste, ktera se silnici opravdu nema pranic spolecneho. Jedu vzdy 100 metru, a pak se musim chvili vydychat. A zase. A zase. A pak najednou ... sedlo! Prvni 4tisicove sedlo. Konkretne neco pres 4200. Prijizdeji dva americti motorkari. Chvili kecame a oni prvni vyrazi na druhou stranu ke hranici. Ta je asi po kilometrovem sjezdu. Plot, ostnaty drat a tak. Musime cekat, nez vyridi auto pred nami. Konecne muzeme vsichni tri (ja a motorkari) ke kontrole. Celni kontrola je spis jen pokec. Pasova trochu delsi. Pomaham motorkarum tlumocit, co po nich pohranicaci chteji. Do te miry moje rustina staci. Pak nas ale ceka jeste neco. Veterinarni kontrola. Coze??
Jde o postrik vozidel vjizdejicich do statu. Chteji za to po kazdem motorkari 100 somony (cca 400Kc). Somony nemaji, tak odhaduji, kolik to je dolaru a plati v dolarech. Veterinarni kontrolor je spokojen.
Ja s usmevem rikam, ze me se to snad netyka. Zatvari se neuveritelne prisne a rika, ze samozrejme ano! Dulezite mi postrika obe kola a spodky bot. Chce po me 40 somony. Tolik sice mam, ale stejne mu nabizim dolary. Konkretne pet, coz je urcite o neco mene. To jim ale vubec nevadi. Jednoznacne to jsou penize, ktere jim jdou primo do kapsy.
U vyjezdu z hranice jeste po motorkarich chteji nejaky dalsi poplatek. Kdyz prijizdim, onen dulezity oficir je v kanclu. Vyuzivam toho a rychle projizdim.
Konecne asfalt. Jeste trochu dolu, lehce pod 4 tisice, a pak zase nahoru pres 4200.
Nahore v sedle potkavam dva svycarske cyklisty v protismeru. Sdelujeme si vzajemne zazitky. Potkali pry vcera cestou z nejvyssiho sedla Petra, jak pri ceste nahoru pekne nadaval. Vubec se nedivim, neni tam zadny asfalt.
Sjezd ke karakolskemu jezeru uz je docela v pohode, jen je zase docela zima. A pocasi stale takove nijake, spis hnus a zadne vyhledy. Ani to modre jezero neni tak dokonale modre.
Ve vesnicce Karakol nevaham a mirim k prvnimu domku s napisem Homestay. Potkavam jeste taliana, ktery jede z druhe strany. Behem dvou dni prejel z Murghabu pres nejvyssi sedlo a pry to byl pekny hnus. Na dva dny tak akorat. Loucim se s nim a domlouvam cenu. 15 dolaru vcetne vecere a snidane mi nezni vubec spatne.
Vecer jeste projdu vesnicku (je to spis jen par domku) a po vydatne polevce z jaka a chlebu s jacim maslem uleham do nachystanych dek. Vubec mi nevadi, ze jsem prilis nevylepsil posledni vykon a pripsal si krasnych 69 km.
Snidani jsem si domluvil na 6:30 a chlapik je presny. Vyborna vajicka a marmelada. A hodne caje. Jeste dotankovat vodu a po sedme muzu vyrazit.
Prvnich cca 20km je po skoro uplne rovine a docela to jede. Navic me popohani obcasny destik. Tam potkavam ruskou particku. Kempili tady u cesty a akorat vyrazeji stejnym smerem. Nechavam je za sebou a jedu dal. Silnice se zacina houpat nahoru a dolu a do toho zacina neprijemny protivitr.
Potkavam jeste kluka z HongKongu, ktery jede na kole z Lodyna domu. Je to borec.
Bohuzel se nezapomnel podelit o dojmy z cesty. Asfaltu uz moc nepotkam.
A taky ze ne. Zacina hodne neprijemny usek, ktery je sice skoro po rovine, ale stejne se neda jet o moc vic nez 10km/h. V hline na ceste jsou brutalni hrboly jak od tanku a cele kolo nadskakuje jak dive. Fujtajxl!
Dari se mi ztratit vodu, kterou jsem mel pod gumicukem. Moc mi ji uz nezbyva.
A pak to zacina - brutus stoupani a po asfaltu stale ani vidu ani slechu. Vracim se k overenemu modelu 100 metru jet, zastavit, vydychat a tak porad dokola. Pak je to najednou zase skoro po rovine, ale podle vysky vim, ze jeste zdaleka nemam vyhrano. Taky ze ne. Posledni stoupak zase stoji zato. Jeden nebo dva stometrove useky musim rozdelit na pul. A huraaaa, je to tady, sedlo 4685 metru je zdolano.
V poslednich partiich se obcas objevovaly naznaky asfaltu a ve sjezdu tento trend nastesti pokracuje. Zato zacina poradne fucet proti.
Vzpominam, co mi rikal Ital - jak sjedes nekam pod 4300 bude tam hromada komaru a tam uz nezakepmis. Ignoruju to a valim pres protivitr dal. Kdyz zastavuju abych rychle neco zakousnul, zjistiju, ze nekecal a mistnim komarum dokonce ani nevadi vitr!
Naladu mi nezlepsi, kdyz po snezeni pulky chleba zjistuju, ze byl plesnivy, fuj!
Jedu dal a je mi hrozne. Tech 70km sjezdu je neuveritelne dlouhych. Me zacina strasne palit zaha a je mi celkove mizerne. Sebemensi kopecek je problem. A ze se jich par objevuje. A pak uz ho vidim pred sebou - Murghab - nejvyse polozene mesto Tadzikistanu a sveho casu i Sovetskeho Svazu (lezi asi v 3600), Posledni sjezd uz si docela uzivam. Ve meste potkavam Polaka na kole bez brasen. Maji tu dnes volny den a jede zrovna nakoupit. Jedu s nim a pokracuji i do guesthousu, kde se take chci ubytovat. Ale je plno. Je mi ale nabidnuta pekna alternativa - postavit si zadarmo na pozemku gh stan. To resi i to, ze jsem stan potreboval ususit.
V Murghabu travim cely dalsi den, coz si po 135km dlouhe etape pres nejvyssi sedlo jiste zaslouzim :).
O Murgabu a zbytku cesty bude dalsi blog. Pravdepodobne az zitra. Jsou tu dva pocitace. U jednoho jsem uz dve hodiny ja a u druheho je asi dvacet kluku. Udelam jim misto :-) Mejte se paradne!

KOMENTÁŘE (0)

 Z Oshe jsem vyrazil v klidku po seste ranni a zjistil, ze to je docela do kopce. Aby taky ne, z neceleho tisice jsem se musel dostat nejprve do sedla ve 2400, pak zklesat dolu do nejakych 1600 a zase vystoupat do 3600.
Ale pekne postupne. Nikam jsem se nehnal a v klidku jsem po nejakych 40 kilaccich posnidal a nechal se prodavacem pozvat na dobry cajik. V dalsi vesnici jsem zastavil v obchode, abych dokoupil vodu. Kde se vzal tu se vzal, objevil se tu cyklista. Byl to rusak Dima. Jede z domova ze Samary a dneska vyrazel take z Oshe a ma stejnou cestu az do Sary Tashe, odkud jede dal do Ciny. Chvili pokecame a vyrazime. On ale nasazuje takove tempo, ze se mu ani nesnazim stacit.
Prvni sedlo je za mnou ani nevim a ceka me uzasny sjezd po paradni silnici, kde si dam pekny rychlostni rekord 77. Dole ceka posledni vetsi mestecko Gulcho. To je potreba vyuzit k poradnemu posilneni. Mistni me naviguji za Dimou, ktery uz si v restauraci pochutnava na obede. Davam vyborny lagman (takove fakt dobre testoviny) a spolecne vyrazime jeste na pivko. Potom on zas jede napred vstric stoupani. Ja si cestou jeste asi dvakrat zajel do mestecek ktere jsem mijel na pivko a cestu jsem si uzival.
Dima rikal, ze mozna zustane v posledni vesnici pred sedlem. Tak jsem tam dojel (hlavne posledni cast byla s paradnim vetrem v zadech) a ptal se, jestli ho tu nekdo videl. Nikdo nic nevedel.
Tak jsem dojel za vesnici a postavil stan a uzival si prijemne horske klima (bylo to cca ve 2800). Ono vubec od rana nebyl takovy hic, jak jsem se bal a objevovalo se cim dal tim vice mracku.
Druhy den bylo pocasi jeste podmracenejsi. Vyjizdel jsem az nekdy kolem sedme. Asi po peti stech metrech jsem mijel nejakou jurtu, a kdo z ni nevyleza - Dima! Tak na nej pockam a vyrazime do kopce spolu. On ale zastavuje, aby se prioblekl a ja rubu dale do kopce. V sedle jsem docela za chvili. Slo to az podezrele lehce. Cekam na Dimu a zacina mi byt zima, od ktere mi nepomaha ani bunda. Dima se cestou jeste zakecal s nejakymi motorkari a dorazi az hodinu po mne. Kdybych ho ze sedla poslednich 30 minut nevidel jak se dere serpentynami, necekal bych na nej.
Rychle porizujeme nutne vrcholove foto a poustime se do mraziveho sjezdu. Jeste nas prekvapi asi 150 metrovy stoupak, ktery nastesti neni nijak brutalni.
Dolu do Sary Tashe (3200) dorazime pekne vymrzli.
Davame poradnou teplou snidani, v jurta hotelu pokecame s nekolika cykloturististy, kteri jedou proti nam a maji uz Tadzikistan za sebou. Krasne tri tydny plne slunka a modreho nebe. Zni ode vsech. Tak super, uz by to slunko mohlo vysvitnout!
Mavam Dimovi, ktereho ceka 70 km na cinskou hranici, kterou ale otevrou az zitra, takze tam bude muset prenocovat. Ja mirim na jih, k hranici tadzicke. Je to dlouha rovna cesta k pomalicku se blizicim zasnezenym vrskum - hrebeni Pik Lenina, ktery budu muset projet. Cestou po mne pokrikuji mistni decka, ktera si chteji pokecat. Nekdy jsou az trochu otravna.
Potkavam jeste nemecke motorkare, kteri jedou z protismeru. Menim s nimi posledni somy (kyrgyzske penize), za somony (tadzicke penize). Moc toho nemam, ale lepsi nez nic.
Dorazim ke kyrgyske hranici. Ta je predsunuta asi 15km pred hranicni hreben. Zase opet si s pohranicaky uplne nerozumim, ale nakonec je vse v pohode. Jen mi jeste berou mapu. Bojim se, ze mi ji chteji zabavit, ale nastesti jen chteji s ridicem dzipu probrat, kde je problem na ceste. Je to daleko prede mnou, tak to zatim neresim.
Hned za hranici zjistuju, ze jsem poprve pichnul. Samozrejme zadni kolo. Tak v klidu sundavam vsechnu bagaz, kolo, vyndavam naradi, sundavam plast, kontroluju dusi, nachazim dirku tak akorat neprijemne velikosti. V plasti najdu iniciatora - malou ostrou stribrnou vec. Odstranim ji, zalepim dusi (lepsi si tu novou jeste nechat) a zase vsechno zpet naskladnuji. Cela operace trvala cca 45 minut. Ferrari ani McLeren by me asi do tymu servismenu nevzali, ale ja jsem spokojen.
Puvodne jsem chtel dojet do 3600, coz mi pripada jako idealni aklimatizacni vyska, ale nakonec koncim o trochu niz, na peknem miste nad rekou.
Nevadi, ze jsou nejake ctyri odpoledne, ani to, ze jsem dnes ujel rekordnich 54km. Kdybych jel vys, stejne bych se asi moc nevyspal.
Provoz na silnicce je temer minimalni.
Pocasi, ktery cely den nebylo nic moc to zavrsuje tim, ze odpoledne a vecer prsi. Nic strasneho, ale privitani nejmilejsi to neni.
Pokracovani po tadzicke strane bude pokracovat.

KOMENTÁŘE (0)

Tadzicky interneeet (tomas) : 2015-07-25 14:31:53
 Konecne se mi snad aspon na chvilku podarilo sehnat internet! Jsem v poradku v Khorogu a jeste tady asi den dva pobudu. Pokud se povede, postupne sem dam prubeh cesty, pri kterem jsem prejel par ctyrtisicovych sedel a projel velkou cast tadzickeho Pamiru.
Zatim aspon takhle kratce z mesta ktere pres reku kouka do Afghanistanu, a ktere, ac je zhruba jen ve 2000 metrech je obklopeno zasnezenymi ctyrtisicovkami.

KOMENTÁŘE (0)

Jeste v Oshi (tomas) : 2015-07-17 12:28:16
 Kdyz uz tady poradne nemam co v tom vedru delat (kdyz chci nechat odpocinout noham a ne nekde porad courat), tak vam aspon napisu, jake to tady je :)
Normalne jsem konecne zjistil, ze to mistni pivo jsou pekny chcanky. Jenom jak jsem ho doted pil vzdycky uplne vysmazenej a bylo krasne vychlazeny, tak chutnalo jako to nejlepsi, co muze clovek potkat. Byl jsem tady i ve specialni pivarske restauraci. V nabidce dve piva, ktera mela v nazvu ceske. Bohuzel jsem zjistil, ze se vari zde v Oshi. Pak dalsich nekolik mistnich a dve ruska piva. A na mistni pomery pekne predrazena. Tak jsem se radsi vratil k overenemu Nasemu pivu, ktere je aspon fakt levne.
Jinak lidi jsou tady moc mili, kazdou chvili si chce nekdo povidat. Zjistil jsem, ze uz jsem se asi naucil docela dobre rusky, vetsinou mi moji rustinu vsichni chvali a divi se, ze jsem se ji nikdy neucil :D. Jedini s kym jsem zatim mel problemy se domluvit byli pohranicaci a policajti. Ti si proste vzdycky neco vymysli a stale to opakuji a odmitaji to nejak vysvetlit. Nevim jestli je to nahoda nebo je v tom neco hlubsiho. Ale nastesti to zatim bylo vzdy v pohode. Tak uvidime, jak na tadzickych hranicich.
V hostelu (ktery je mimochodem o milion procent cistsi a lepsi nez hotel Alay, ve kterem jsme byli loni), jsem potkal spoustu zajimavych turistu a cestovatelu. Holandska rodinka mi vypravela, co me ceka na Pamir highway (po ktere oni se vezli jeepem). Ve 4000 pry bylo 20 stupnu. A ja se bal mrazu a snehu. No vsak jeste uvidime.
Dneska jsem si taky v umyvarce trochu oplachnul kolo. Jeste se pak musim zastavit pro trochu masla (oleje) do retezu.
Co se tedy tyce dalsi trasy - ted me ceka 180km pres dve sedla (2400 a 3600) do Sary Tashe, coz je po krasne nove silnici (snad ji od lonska nestacili ponicit), a pak uz zacne stoupani k tadzickym hranicim v sedle ve vice nez 4000. Tam uz asfaltu zrejme moc nebude a obecne asi narocnost o dost stoupne a denni ujete davky pekne klesnou. Taky temer zmizi civilizace, takze nejdele v Sary Tashi musim nakoupit poradne zasoby.
Prvni trochu civilizaci by melo byt mesto Murghab v 3600 metrech (nejvyse polozene mesto v Tajikistanu). Pak zase vystoupat do vic nez 4 tisic, a pak dolu az do Khorogu. Z toho uz by to snad melo byt v pohodicce podle reky, pres kterou budu koukat do Afghanistanu :). Tam asi zacne zase peknej parak, ale to si clovek proste nevybere.
Prijde mi, ze uz nemam moc co psat, tak vypisuju kraviny. Tak uz toho radsi necham, treba nejaky internet zachytim v Murghabu (tomu moc neverim) nebo spis v Khorogu a nejdele pak v Dushanbe. Tak zatim ahoj!

KOMENTÁŘE (0)

Osh osh osh (tomas) : 2015-07-16 06:36:01
 Ahoj!
Tak jak jsem vcera avizoval, dorazil jsem dneska dopolko do Oshe. Stihnul bych to v pohode i vcera, ale proc platit ubytko navic, ze :D.
Podarilo se mi vcera dokonce vygooglit paradni (teda doufam) ubytko, ktere jsem tady i uspesne nasel, jen musim pockat do 12, nez se budu moc ubytovat. Zatim jsem si zarezervoval dve noci, myslim, ze by to mohlo byt tak akorat na pripravu pred dalsi cestou a zregenerovani drobnych bolistek jako je pobolivajici achilovka.

A ted slibovany popis cesty. Z Biskeku jsem vyrazil az kolem pul sedme. Nechtel jsem to hrotit. Zacatek byl po rovince po dost hlavni silnici. Az asi po 60km se oddelovala Oshska highway a mirila vzhuru. Jeste pred posledni vesnici pred horama jsem potkal prvni a zatim jedine cyklisty-cestovatele. Anglican a Francouz. Na ceste z Evropy. A projeli vlastne presne tu trasu, kterou mam v plnu. Takze plno uzitecnych informaci. Taky me ubezpecili, ze bych se v Sosnovce (vesnice prede mnou), mel zasobit na cestu zkrz hory. To jsem take udelal, dal si posledni dve pivka a vyrazil.
Cekal me prujezd uzasnym kanonem. Proste jenom divoky potok, silnice a okolo obrovske skaly. A pak se z kanonu vyjelo a zacalo to prave stoupani. Kdyz jsem byl nekde pres 2000, uvidel jsem morganu fatu - dum. Ukazalo se, ze zde bydli babuska s deduskem a meli tu zrovna na navsteve rodinu z Oshe. Okamzite me pozvali na caj vyborne testoviny. To se nedalo odmitnout. Urcite by me nechali zde i prespat, ale ja jeste aspon neco chtel ujet. Navic zasla rec na kumys a na to, ze kdyz jeste nejsem zenatej, tak bych si mohl vzit jejich docku (dceru). Nevim, z ceho jsem mel vetsi hruzu :D. Takze jsem se rychle rozloucil a vyrazil dal.
Nocleziste jsem si nasel o nejakych dve ste metru vys, kousek vedle silnice, ale hlavne u vody, te neni nikdy dost. Hodinky mi ukazovaly nejakych 2350, ale ukazalo se, ze to bylo asi jeste o nejakych 200 metru vys. Bylo teprv asi pet hodin, ja mel jen asi 120km a urcite bych sedlo jeste zvladnul prejet, ale nechtel jsem to hrotit.
Docela jsem se bal, ze bude v noci chladno, ale to vubec nehrozilo, bylo velmi prijemne. Az rano, kdyz jsem za nejake dve hodinky dojel k tunelu, ktery je v nejakych 3200 a diky nemuz se nemusi do sedla ve 3500 a zacal sjizdet dolu, bylo mi trochu chladno na ruce.
Ale teply cajik a polevka v kafecku (kterych na druhe strane je kupodivu hromada) na zahrati postacily.
Po sjezdu pres 1000 metru dolu me cekalo asi 50km do mirneho kopce podle reky a potom zaverecny stoupak do dalsiho sedla ve zhruba 3200. Pred zaverecnym stoupakem jsem se poradne posilnil pivkem. Meli jen litrove. Tak co se dalo delat. V paraku a prudkem stoupani to pak docela stalo za to.
Ale dojel jsem uspesne nahoru, tady se vyfotil s bandou kluku z Biskeku a zacal sjizdet.
Jeden z nejuzasnejsich sjezdu, co jsem kdy zazil. Na nejakych 50km z 3200 do 1200. A vetsinou po krasne a prehledne silnici. Takze i tachometr si uzil trochu vyssi cisla. Ale osmdesatka nakonec nepadla :).
Cim niz jsem sjizdel, tim vic jsem si uvedomoval, ze sjizdim do pekla. Nahore bylo prijemne. Ve 2000 uz byl neskutecny parak. A dole opravdove peklo. Pri sjezdu jsem mel pocit, ze proti me nekdo naplno pustil brutalni fen. Cekal jsem, kdy se zacnu varit. Nastesti se celkem darilo chladit to pivkem, ktere nekde zase meli jen po litrovkach, co se dalo delat :).
Cekal jsem, ze to uz bude vicemene jen po rovince, ale chyba lavky. Jeste vecer jsem se dostal mezi uzasne kopecky jako stvorene na pobihani. Jen kdyby bylo tak o 30 stupnu min. Druhy den jsem pres sedla a kopce dal neco pres 180km.
Dalsi den me melo cekat jedno sedylko a potom sjezd podle reky. Zni to paradne, ze? Jenze pred tim sedylkem jsem musel asi 4x vystoupat cca 200 vyskovych metru a zase je sjet. Vzydcky jsem myslel, ze uz to bude to sedlo. To bylo az to asi pate, asi 500m prevyseni. A vedro jak v ... Navic jsem celou dobu odkladal snidani. K te jsem se dostal az na druhe strane asi na 70.km a vystacil jsem si s nanukem a pivkem. Ve meste Karakol jsem pak jeste pridal chleba, syr a smetanu. A pak hura podle reky, litr vody musi stacit, podle reky toho bude hromada, a kdyztak tech 30km do dalsi vesnice na mape podle vody sjedu jako nic.
Hmmm... cekala me cesta dalsim obrovskym kanonem, na jehoz dne byla az kycovite brutalne modra obrovska reka. A me cekal brutalni sjezd skoro k rece. Pak 200 metru nahoru, pak dolu ... neustale se to opakovalo. Bylo poledne. Ve stinu bylo urcite pres 40. Stin nikde nebyl. Voda v lahvi se teplotou blizila varu. A rychle ubyvala. Kdyz uz jsem myslel, ze bidne zhynu, zachranil me chlapik z auta, ktere zastavilo u cesty. Za tech nekolik loku vody co mi dal, bych platil zlatem.
A pak prisel raj! Zatim vsechny koryta pritoku, ktere jsem krizoval byla vyschla. A tady byla voda! A dokonce mistni udelali miniprehradku, aby se tam dalo poradne vycachtat! A o kousek vys se dala nabrat voda! Nedokazete si predstavit, jak jsem se citil, nejstastenjsi clovek na planete.
Pak projet prijemne chladnym tunelem k elektrarne a do mestecka Tash-komor. Tam jsem dal obed a k tomu litr vyborneho vychlazeneho kompotu - nejlepsi!! Dal jsem se do reci s cisnikem a ptal jsem se ho, jestli tady takove vedro je normalne. Rikal, ze normalne tu touhle dobou byva tak do 40. Ted je pry 45 a to uz je docela dost i na ne.
Cestou jsem se pak jeste zastavil nekde na pivko a pak uz jsem byl u uzbeckych hranic. Uzbekistan zde tvori takovy vybezek do Kyrgyzstanu, ktery se musi objizdet a je to tak 80km navic. Dal jsem rec s pohranicakem, zda by nebylo mozny mi nejak zaridit viza. Prej ne, maximalne v Biskeku a tam jsem se fakt vracet nechtel :). Navic me donutil smazat fotku prechodu.
Kolem silnice se tu vsude prodavali melouny. Tak jsem si chtel jeden taky koupit. Dostal jsem ho darem :).
Vecer jsem zakotvil u jakesi silnicky vedouci na druhou stranu od hranice k nejake vesnicce na malem placky, ktery mistni pouzivali zrejme jako kompostoviste. Uplne to nevonelo, ale jinak to bylo paradni. Mel jsem nadplanovitych 190km.
V noci me probudily hlasy okolo. Na ceste stalo auto a kousek od stanu byli nejaci lide. Bylo mi jasne, ze o stanu vedi. Tak jsem vykoukl a neco prohodil. Strasne jsem vydesil nejake dite. Tak jsem nahodil neco jako pratelske: Nebojte see, ja jsem jen turista. Byla to rodinka, ktere patrilo pole okolo. Dal jsem se do reci s tatikem od rodiny. Ten se me snazil presvedcit, at se jedu vyspat k nim domu, jako host. To se mi nastesti podarilo mu rozmluvit. Ale i tak mi jako jejich hostu vnutil dalsi meloun, rajcata, papriky a nejake drobne penize. Neudelas nic. Tak jsme chvili poklabosili, oni se vydali domu a ja zpatky do stanu.
Vcerejsek jsem pak jiz pojal vylozene odpocinkove a ordinoval si na vedro (na ktere jsem se asi postupne trochu aklimatizoval) dostatek pivka a odpocinku a pouhych 155km. Spal jsem nejakych 40km pred Oshem, akorat, abych sem dorazil rano. Rano jsem tomu nemohl uverit, ale byl prijemny chladek! Hodinky ukazovaly nejakych 20 stupnu. Ani nevite, jak jsem si to uzival. Ted uz je zase parak, ale ve meste snad bude vzdy dost piva k chlazeni.
Jdu nejake hledat. A pak se ubytovat. Zatim ahoj!

KOMENTÁŘE (0)

Skoro zpet v civilizaci (tomas) : 2015-07-15 13:18:43
 Ahoj!
Stalo se nemozne a ja tady (ve meste asi 70 km pred Oshem) narazil na hernu, kde mi internet nejdriv zapreli, ale ted me na nej chvilicku pustili.
Tak jen pisu, ze jsem ok, mam za sebou prvni tritisicova sedla, ale nejvic me prekvapily vedra. Jsou docela silna i na mistni pomery. Slovy mistniho borce. Normalne tu touhle dobou je 40, tech 45 je uz fakt trochu dost.
Ale pomalu si snad privykam.
Zitra budu v Oshi a tam dam aspon den pauzu, tak snad i popisu neco trochu podrobnejsiho, kdo si budete chtit pocist. Ted uz budu muset koncit, navic me neuveritelne stve klavesnice, ktera ma nejakou podelanou T9 a kazdy paty slovo mi prepisuje do azbuky a prepina klavesnici na ruskou.
Tak zatim ahoj!

KOMENTÁŘE (0)

Jeste v Biskeku (tomas) : 2015-07-11 16:24:33 (změněno: 2015-07-11 16:27:28)
  Prvne jsem v predchozim blogu zapomnel zminit dve veci. Jednak vtipnou historku, tom, jak jsem se vcera rano probudil, chtel jsem vynest kolo z terasy za hostelem ven a ejhle - kolo nikde. To mi ho jeste holcina z hostelu vecer zamykala, kdyby nahodou a ukazovala mi, kde je klic od zamku. V hlave uz si prehravam myslenky o dovolene bez kola. Jeste nejsem ve stavu, kdy by me tytyo myslenky nadchly. Jdu na recepci a zkusim to resit... jestli tam v pet rano nekdo bude. Nikdo tam nebyl. Ale bylo tam kolo :-) Nezjistoval jsem kdo jak a proc, rychle zbalil a vyrazil.
Druha vec je velike prekvapko v Biskeku - nevidel jsem zde jedine Daewoo Tico! Loni v Oshi jsem nabyl dojmu, ze tady v Kyrgyzstanu ani jina auta nejsou. Tak bud to plati jen pro Osh, nebo se vsechny za ten rok rozpadly.
Dneska se mi povedlo pomerne uspesne prochodit centrum Oshe, podivat se na pekny pravoslavny kostel, na velky bazar a hlavne do mistni nalejvarny. Konecne poradna pivnice a levne pivo! V prepoctu cca za dvacku, tocene. To se jinde nevidi.
Jinak jen bezne turisticke zazitky, se kterymi vas nebudu zatezovat. Na kole to asi bude zajimave... zitra. Tak zatim ahoj!

PS: Podle predpovedi od zitrka v Bishkeku maji skoncit tricitky... a zacit ctyricitky, hura do hor!

KOMENTÁŘE (0)

Bye bye Kazachstan (tomas) : 2015-07-11 08:06:09
 Tak mam za sebou takovy mensi cykloprolog. Pote, co jsem se ve ctvrtek jeste prenabazil Almaty (zjistil jsem, ze vsechno je drahe, je tu par zajimavych mist - ale ne zas tak moc, a vubec proste tak nejak moc neni co tu delat), jsem vcera rano konecne vyrazil vstric prvnim dalkam.
Puvodni plan byl dat v patek cca 150km. To nakonec dopadlo i s dot velkou rezervou a ja dal skoro 200. A nebylo to jen tak. Asi po 50km zacal foukat desne protivnej protivitr, coz ve spojeni se stepni krajinou bez stromu a cehokoliv bylo priserne! Mistama jsem mel co delat, abych jel po rovine 15 a z kopce jsem musel taky pekne makat, abych se vubec hybal. Pak konecne prisel kopec. A protivitr foukal porad. A ja zacal pochybovat, ze tady mam co delat - bylo to jen asi ze 700 do 1200, ale ja tam malem umrel. To se chci videt ve 3000. Bude to sranda.
Ale zase jsem zjistil, ze uz docela dobre rozumim rusky a nekdy rozumneji dokonce i oni mne :). Daval jsem si treba toceny pivko u takovy mily babci a kecali jsme dost pres hodinu. Docela zajimave nazory mela. A pivko docela slo, hlavne ze bylo studene v tom vedru.
Jeste k tomu pocasi - vcera rano dokonce chvilku prselo (neco pry dost neobvykleho) a parak zacal az po obede. Ale bylo urcite max 35, takze nic, co by neslo vydrzet.
Dneska rano zase bylo docela chladno (i kdyz jasno), a to jsem spal jen v nejakych 700metrech.
Poslednich cca 50km do Biskeku uz bylo v pohodicce. Na hranicich zdrzeni max hodinu. Jediny, kdo si rekl o uplatek byl kazassky celnik. Nedostal nic :).
Biskek je zase velike mesto pod obrovskymi horami (rano jsem byl presveden, ze to musi byt mraky, jsou uzasne!), ale prijde mi aspon takovy prehlednejsi. Bez problemu jsem tu nasel relativne levnej hostel, a uz jsem sehnal i bombu plynovou na varic. V Almate jsem to nakonec ani nezkousel.
Ted uz mam vlastne povinnosti za sebou, tak uz se muzu venovat jen mistnimu pivu a dalsim dobrotam :).
Zitra pak vyrazim konecne do poradne divociny. Melo by me cekat sedlo cca 3600m a pak jeste 3200. Na to, ze ted jsem v 700 to nechci videt. Asi dam hodne pomaly rozjezd. Cas zatim uplne netlaci, takze asi neni kam hnat. Do Oshe to mam nejakych 600km, ale planuju je jet urcite aspon 5-6 dni. Ty kopce si o to samy reknou. Osh by mela byt posledni basta civilizace na me ceste. Pak az za dalsich hodne moc kilometru, hor a velehor cil v Dushanbe. Tech par mestecek v Tadzikistanu co mam po ceste moc civilizovane nevypadji. Asi spis jen vetsi vesnice, kde budu rad za neco k jidlu.
Takze zatim takto, vyrazim zjistovat, zda je kyrgyzske pivo lepsi a levnejsi nez to kazasske :)

KOMENTÁŘE (0)

Prvni dojmy z Kazachstanu (tomas) : 2015-07-09 05:04:29
 Spina, smrad, smog, naadherne hory okolo. A zasnezene. A to nejsou zdaleka tak vysoke... aspon doufam, protoze je budu prejizdet nebo snad spis objizdet.
Jinak kvalitni siroke silnice, plne smradlavych aut. Bloudim od rana marne po ulicich Almaty a zjistuji, ze at se to aspon obcas zda byt po rovine, vsude to je do kopce (nebo vyjimecne z kopce).
Zda se tu byt celkem levno, ale zrovna internet je celkem drahy. Normalni cena je cca trictvrte eura za hodinu (mam prepocet jen na euro, na koruny se me nechce), ale majitel me natahnul a chtel 1.25... taky uz jsem potkal par zebraku. Nastesti nejsou moc vlezli.
Plan pro dnesek je ted podle mapy na internetu lokalizovat hostel, kde mam zamluvene ubytko, dojet tam, zbavit se kola a vyrazit jeste do zaru velkomesta a zitra rano konecne plnohodnotne vyrazit na cestu.
Bude to makacka, kolo je pekne tezke, a je tu pekne vedro, ac rano v sest se to zdalo byt celkem snesitelne.
Jinak cesta probehla naprosto bez problemu, s Turkama se lita fajne.
Jdu hledat ubytko, mejte se fajn!

KOMENTÁŘE (0)

Další cesta přede mnou (tomas) : 2015-07-07 12:40:01
 A je to opět tu. Další cesta. Zítra naložím kolo do letadla a přenesu se o nějakých pár časových pásem na východ, do kazašské Almaty (dříve hlavní město) odkud mě bude čekat něco přes 2000 km převážně horskou krajinou kyrgyzského a tádžického Pamíru až do metropole druhé zmíněné země - Dušanbe.
Může se zdát, že pět týdnů je na to hromada času, ale důležitou roli zde jistě bude hrát to, že velká část trasy povede ve výškách přes 3000 metrů nad mořem a několik sedel měří dokonce přes 4500 metrů. Nikdy jsem nic takového nejel a netuším, jak se s tím moje, letos cyklisticky navíc téměř netrénované, tělo vypořádá. Ale těším se. Zážitky přeci musí být především hluboké, to jestli jsou i pozitivní, je až druhořadné :-).
V krajích kam se chystám, není internet pravděpodobně zas až tak běžný (někde možná ani známý), takže reporty asi budou dost poskrovné, ale pokusím se, alespoň nějaké informace z cest přinést.
Zatím ahoj!

KOMENTÁŘE (0)

Srovnani narodu (tomas) : 2014-02-10 03:40:26
 Napadlo me udelat srovnani zemi, kterymi jsem projizdel z hlediska par aspektu. Samozrejme jsem tu byl jen chvilku, projel jsem jen malou cast techto zemi a muj pristup k nekterym vecem je dost specificky, takze vsechno berte s rezervou. Pokud by vas zajimalo srovnani z jakehokoliv dalsiho hlediska, ptejte se v komentarich, rad doplnim :)

Doprava
-Thajsko - krasne silnice, hlavni silnice docela velky provoz, ale vetsinou se da najit nejaka vedlejsi, ktera je velmi kvalitni, ale temer bez provozu. Thajci v ramci moznosti ukazneni ridici, nekdy dokonce cekaji na cervenou a tak :) Jezdi se nalevo. Bangkok trochu specificka situace, ale i tady se to da zvladnout.
-Kambodza - hlavni silnice az na vyjimky v pohode, ale husty provoz. Vedlejsi silnice sice mensi provoz, ale kvalita nic moc, casto mizerny ci spis zadny asfalt. Vyhra je narazit na hlavni, kde neni zas az takovy provoz. Nejvetsi provoz vzdy primestsky. Ridici uz trochu min v pohode. Nejhorsi jsou ridici velkejch nablejskanejch bouraku (vetsinou s Phnompenskou spz), kteri vsechno co se hybe zasadne objizdi pouze pomoci klaksonu (uhni nebo te srazim). Jezdi se napravo.
-Vietnam - hlavni silnice kvalitni, vedlejsi jak kdy. Brutalne natriskano je vsude. Vietnamci jsou maniaci a na skutrech se objevi uplne vsude. I tam kde vede jen mala pesinka. Nezbavite se jich. Jezdi priserne. Vsichni. Zasadne plati pravidlo, ze kazdy kouka jen na to, kam jede on, na ostatni kasle. Z toho vychazi poucka: hlavne se divat pred sebe a cekat od tech pred vami to nejhorsi. To, ze nekomu nekam vjedete uz vetsinou nejak vyresi on. Saigon pruser vsech pruseru. Zaklad je nezastavit, pak vas zatlaci a uz se nikdy nerozjedete. Takze keep going!
Pivo
-Thajsko - relativne drahe, velke (ale jakoze opravdu velke -cca 660ml) pivo kolem 35Kc. Nejlepsi pivo Singha, Chang je mistni Heineken. Leo beer se v nouzi da. Pivo (i studene) vetsinou k dostani skoro vsude, ale pozor - alkohol se muze prodavat jen mezi 11 - 14 a 17 - 24. Pravdepodobne se nedodrzuje v turistickych strediscich.
-Kambodza - tady jsem si nejvic oblibil pivo Cambodia. Vetsinou k dostani v male plechovce za 10-15 korun. Docela casto maji. Na mensich vesnicich a v obchodcich kolem silnice nekdy ne. Kdyz maji, tak i chlazene.
-Vietnam - na jihu, kde jsem se pohyboval jednozdnacne dominuje Saigon beer a jeho odruha 333 beer. Pivo maji vsude. Ne vzdy chlazene :/. Nutno pozadovat bia eblank (chlazene pivo), pripadne donutit prodavace pivo aspon na chvili hodit do mrazaku :). Male pivo za 10 korun. Da se sehnat i velke za odpovidajici cenu. Chutove docela dobre.
Nabozenstvi
-Thajsko - Budhisti, budhisti a zase budhisti. Chramy vsude, krasne, obrovske. Vyjimecne se nekde objevi kostel. V BKK i mesita.
-Kambodza - vetsina Budhisti, ale mnohem casteji se tu take objevuji muslimove (cela gheta) a krestani. Neni problem na zacatku vesnice potkat obrovsky chram, uprostred kostel a na druhe strane vesnice velikou mesitu.
-Vietnam - tady je to s nabozenstvim slabsi, holt komunisticka zeme. Mozna i vic kostelu nez chramu. Muslimu jak safranu.
Anglictina
- Thajsko - slabota, v turistickych centrech uz si zvykaji. Vetsinou se da domluvit rukama nohama.
- Kambodza - prekvapive slusna uroven, i na male vesnici narazite na lidi s prumernou anglictinou. Prislo mi, ze aspon par slov umi skoro kazdy. Nekdy byste ti fajt necekali.
- Vietnam - na venkove uplna bida, ve meste obcas nekdo trochu neco, ale spis taky moc ne
Jidlo
- Thajsko - z meho hlediska parada, vyborne, mimo turisticka centra levne. Chybi slane pecivo :/
- Kambodza - podobne, levne, objevuji se slane bagety, casto strasne hnusny parky!
- Vietnam - jeste levnejsi, v pohode, i tady obcas bagety. Pozor, jestli vam vadi, ze zviratko, jehoz maso dostanete na taliri, delalo haf haf, pejsky tady maji radi...



KOMENTÁŘE (0)

Syfleni v Bangkoku (tomas) : 2014-02-08 14:02:56
 Je to docela fajn, kdyz clovek nic nemusi a jen tak se poflakuje :D. Vcera jsem jeste stihnul potkat se s thajskym kamaradem Ohmem a spolu s jeho pritelkyni a jeste jednou kamaradkou vyrazit na fajn veceri.
Dneska byl ukol jasny, presunout se do domovskeho hostelu Hi Sukhumvit, coz se povedlo. Cestou jsem se jeste trochu projel a v parku dosusil stan, ktery byl jeste z predevcirejska trochu navlhly. Jen co jsem se zabydlel, vyrazil jsem pesmo po hlavni Sukhumvitske ulici smerem z mesta - vcera jsem tam potkal jeden cykloobchod a chtel jsem zkusit ziskat krabici. Myslel jsem, ze to nemuze byt zas tak daleko. Bylo to aspon 8 km a v tom horku celkem jsem si docela dal. Ale nasel jsem, krabici v pohode za 50 Bahtu poridil a behem 10 minut prepravil zpet Oblacnym vlackem (mistni nadzemka neboli BTS sky train).
No a potom hura do parku si zabehat. Slunicko uz sice zapadalo, ale porad radne palilo a bylo aspon 30. Dal jsem si 2 okruhy kolem celeho parku (jeden okruh necele tri kilacky) v trochu sviznejsim tempu (tak, aby me nikdo nepredbihal :) ) a mel jsem toho docela dost.
Cestou domu jsem zjistil, ze je tady plno paradnich cyklostezek a vubec zelenych stezek po peknych mistech. Tak to zitra jeste radne prozkoumam.
Ted uz ale bude cas vyrazit do 7/11 pro pivko a to si vychutnat na strese hostelu s paradnim vyhledem, coz je jedna z hlavnich vyhod tohohle mista :).
Tak zatim ahooj!

KOMENTÁŘE (0)

Konecne Bangkok (tomas) : 2014-02-07 11:08:58
 Taak a jsem tu - Bangkok. Hledani meho oblibeneho hostelu Hi Sukhumvit byl pomerne jednoduchy, jenom tak 10km na vic. Komplikace nastala, kdyz jsem zjistil, ze maji dneska plno. Tak nezbylo nez vyrazit do mesta hledat neco jineho, pokud mozno levneho. To by asi bylo taky ok, kdyby ve meste protestujici Bangkocane neusporadali blokady. Vsechno je takove mirumilovne a tak, ale i jinak dost chaoticka doprava je tim jeste mnohem komplikovanejsi. A ubytovani vsude zatracene draheee. A vedro, a me uz to nebavilooo. Ale nakonec, asi po trech hodinach se zadarilo a ja nasel pomerne levny hostel. Konecne sprcha, klimoska a pohodaaa. A zejtra se jen presunu do sveho oblibeneho Hi Sukhumvitu.
Mimochodem. Nakonec se jeste s dnesnim hledanim tachometr zastavil na 2984, tak ty 3000 skoro vysly :). Jeste urcite napisu behem nasledujicich dni nejaky clanek. Treba srovnani jednotlivych zemi, kterymi jsem letos projizdel. Ted je ale cas vyrazit do viru velkomesta. Bez kola :)

KOMENTÁŘE (0)

Co tady clovek vsechno nepotka (tomas) : 2014-02-05 08:47:49
 Jedu si tak po dalnici Trat - Bangkok a najednou si rikam - tyvole, to byla tatrovka, a s ostravskou spzkou, ja uz mam halusky nebo co. No a na dalsi benzince pak koukam, voni to nebyly halucinace, fakt ostravska tatrovka. Petr s Hankou (snad si pamatuju dobre jmena) si proste takhle vyrazili do Malajsie. Jsou uz na ceste pres rok a myslim, ze to muze bejt docela parada, si takhle cestovat v tatrovce po Asii.
No a odpoledne, dam si pivko, veceri, a ze sjedu z hlavni nekam kus po vedlejsce se v klidu vyspat. A z roviny vsude okolo najednou prede mnou vyrostou brutalni skaly a aby toho nebylo malo, tak nahore chram a obr sochy Budhu. Proste super misto. Trochu temny, ale proste idealni treba pro nataceni nejakejch pohadek a tak. Vecer nez se uplne setmelo jsem trochu zkusil polizt. Rano pak taky, ale jenom tak opatrne, abych nespadnul nebo nepohneval bohy, kteri tu meli spoustu svatych predmetu vsude.
No a pak jsem dorazil k Monkey temple. Ptate se proc monkey (opici)? byly jich tu tisice! nikdy jsem neveril, ze nekde muze byt tolik opic na jednom miste. U dolniho chramu byli jen nejaci dva tri mistni, kteri se asi o chram starali. Nenamitali nic, abych si probehl po spouste schodu vsechny sochy i casti skalniho chramu. Kam me tedy pustily vsudypritomne opice :) Byl to super zazitek. Nedokazal jej zkazit ani autobus ruskych turistu, ktery dorazil, kdyz jsem sebehl zase dolu.
Dneska se teda nikam nezenu, vcera nakonec zase padlo 150, tak dneska zarazuji co nejvic koupani v mori, prejidani, ted internet a tak. Trochu to zacinaji kazit turisti, kterych je tu, smerem k Bangkoku cim dal tim vic. Misty skoro nechutny. Ale to more je krasne :). Ted jsem v Rayongu a v planu je tak poslednich 30km a zitra jeste pravdepodobne zustat pred Bangkokem. Tak zatim ahooj!

KOMENTÁŘE (0)

On the way (tomas) : 2014-02-04 08:13:31
 Tak ac bylo na Koh Changu moc pekne, udelal jsem mu papa, preplavil se zpatky na pevninu a vyrazil na poslednich par set kilometru k Bangkoku. Nemam ale kam spechat, a tak se pekne flakam. Jsou uz dve pryc a ja mam teprv 100km a vysedavam si tu na netu. Ale co delat tejden v Bangkoku, ze jo :).
Jinak teda jeste dojmy z Koh Changu: nejvic fotek co jsem udelal, byly kopce, ktery jsem musel vyjet :D. Ale zadaril se i celkem pekny zapad slunce nad vedlejsim ostruvkem a dalsi krasne panoramata.
Nakonec ted nevolim cestu pres hory nahoru a pak sloni silnici (kde jsem na ceste tam potkal slona a spoustu jejich hoven), ale pekne dole, podle more.
Zase jsem si rikal, ze az budu psat, musim zminit tohle a tamhleto a na vsechno jsem zapomnel a nevim co psat :D. Snad si vzpomenu v Bangkoku :)
Tak snad jen priblizna statistika. Jeste druhy tyden se mi podarilo udelat zase 1000km, ale treti tyden uz to nevyjde, neni kde brat, kolem Bangkoku se mi krouzit nechce. Ted mam asi 2400 a pribyde uz jenom tak maximalne 300, takze 3000 letos zase nevyjdou, ale o tom to neni ze :).
Tak zatim ahooj!

KOMENTÁŘE (0)

Jak jsem potkal kopce (tomas) : 2014-02-03 06:47:39
 Jen v kratkosti. Myslel jsem, ze jsem je potkal cestou z Kambodzi do Thajska, kde se projizdelo asi 100k, pralesem celkem kopcovitou krajinou. Ale ted uz vim, ze to byla vlastne rovina. A kde ze to jsem? Na ostrove Koh Chang, coz je vlastne jeden velky kopec, jak jsem uz zapomnel, za tech pet let. Hlavne predtim to bylo na skutru, ted na kole na tezko. Brutus, az jsem mistama vazne zalitoval, ze mi nefunguje kasparek (nejmensi prevod vepredu). Ale tak aspon to neni takova flakacka :). Zkusim se tu nekde ponekud levne ubytovat, uzit si jeste trochu plaze (ac vcera jsem poradne nedelal nic jineho :) ) a zitra pomalu vyrazit dal smer Bangkok, uz to neni tak daleko...Mozna jeste vecer napisu, jestli se dostanu k internetu, tady je draho a hlavne uz chci byt nekde zakempen.
Jenom jeste omluva pro Sihoukanville, nakonec zas tak spatne nebylo a plaze tam maji krasne... ale stejne jsem tam nezustal :).

KOMENTÁŘE (0)

Otocka v Silikonvil (tomas) : 2014-01-31 07:33:18
 Ahoj! Tak jsem dorazil do slavneho Silhounkaville aneb velkeho to turistickeho letoviska...Neoslovilo me, otacim, pokrajuci. Aspon jsem se stacil vykoupat a zastavit na net se s vami podelit o tento cerstvy zazitek.
Jinak jeste doplnil k tomu potkavani turistu - kdyz si tak vcera vecer sedim v restauraci na veceri, slysim od jednoho stolu cestinu. Dal jsem se pak s jednim tim typkem do reci a on z toho Hradecak :D jak je ten svet maly. Tady v Silikonvil urcite nejaci Cesi taky budou, ale s tema mozna nemam ani potrebu se potkavat, vyrazim smer Thajsko! pozitri bych tam mel byt. Tak zatim ahoj!

KOMENTÁŘE (0)

Flakarna v Kompotu (tomas) : 2014-01-30 12:40:33
 Uz to tak je - dneska se cely den poctive flakam! No, trosku jsem si zahresil, ale nic hrozneho. Takze jak takovy flakaci den vypada? Rano o pul sedmy jsem si dal pet kilacku probehnuti podle reky, pak snidane, zajit na internet, do mesta na trh, cist doma knizku a pritom si dat 300 kliku abych se aspon trochu udrzel, pak na obed, zase na internet, projit po meste, svaca, cist. Se zapadem slunce jeste sedm kilacku a ted zase na internet. Proste idealni program pro moje trochu spalene ruce, kterym ten klid od slunicka docela prospel :)
Jinak jsem pokecal se spoustou zajimavych lidi, jak mistnich (treba typek, ktereho jsem potkal vcera na veceri a dneska jsme se sesli zase ve stejne, ale jine, restauraci na obed. A to je tady tech restauraci nehorazne mnozstvi), tak s turisty, kterych je tu vic nez dost. Ani nevim, co tu vsichni delaji :). Mimo jine jsem potkal dva Holandaky, co prave prijeli na kolech. Pry z Tokya. Tak to si docela dali.
Kdyz jsme u toho, tak cyklistu jsem zatim moc nepotkal. Nekdy druhy den me dva mijeli v protismeru, ale ani nezastavili, pak jsem videl jednoho typka na silnicce s ohromnym baglem, ale to byl mozna mistni :D. No a pak cestou z Phnom Penu do Saigonu dva Anglicani co se vraceli (kolmo) z vyletu do Australie (nepsal jsem to tady uz? jestli jo, tak pardoon).
A taky jsem dneska v samosce potkal prvni Cechy. Prijemne prohodit par slov v materstine.
Toz tak a zitra zase do sedla. Ale v planu je jen nejakych sto kilometru do Silikonvilu (teda Sihoukonville, ci jak se to presne jmenuje, ale ja si to prekrtil po svem :D). Tak zatim!

KOMENTÁŘE (0)

Zpatky v Kambodzi (tomas) : 2014-01-29 11:34:43
 Taak jsem se ted par dni neozval, pac jsem si uzival vietnamskeho venkova. Ze Saigonu jsem vyrazil na jih prozkoumat deltu Mekongu. Cesta z mesta by pravdepodobne nebyla uplne jendoducha. Prvnich asi 20 minut jsem jen podle slunce odhadoval smer, kterym bych se mel vydat a bloudil mezi ulicemi. Zkusil jsem se asi dvou lidi zeptat na cestu k asi 40km vzdalenemu mestu na me ceste. Bezuspesne. Netusili vubec, co po nich chci, ani kdyz jsem jim to ukazoval v mape. Az treti dotaz byl terno. Kluk umel paradne anglicky, a kdyz jsem mu ukazal na mape, kam ze to chci, vzal tuzku a papir a nakreslil mi jednoduchy, ale velmi presny planek. Tamhle zahnes doleva, pak na prvni doprava, pak 3km rovne, doprava, 13km a doleva na national higway, 30km a jsi tam. Ty kilometry sedely temer presne a planek byl proste super!
Pak uz jsem jel hlavni severojizni higway na jih. Prvnich 100km mesto a tomu odpovidajici (brutalni) provoz. Dalsich 50km vlastne to same. Pak se aspon mezi baraky na chvili objevilo ryzove policko. Ale jinak nic. Rovina, kanaly a vsude Vietnamci.
Hlavni rozdily proti Kambodzanum je, ze Vietnamci az na vyjimky vubec neumi anglicky, vsichni jezdi porad vsude na skutrech a hlavne - jsou proste vsude!
Co se tyce stravy - velmi levna a chutna. Priznam se, ze jsem si temer jist, ze to zviratko, ze ktereho jsem mel obed, delalo haf haf. Musim to tak rict, ale proti psum ze zasady nic nemam. Neprijdou mi horsi, nez treba prasata nebo kravy. Teda kdyby mi nekdo rekl, ze to jidlo je ze psa a jestli ho chci, tak asi reknu ze ne, ale kdyz jsem si to tak zpetne uvedomil...
Jinak pivko bylo take dost levne - skoro vsude tretinka za desetikacku, velke se nejak nevedou. Vlastne jsem vubec moc neutratil. Celkem jsem mel asi 1.3 mil dongu (=1300Kc) a ani jsem je nestacil utratit. A to jsem skoro pulku utratil jeste v Saigonu.
Trochu problem byl hledani mista na stan. Ti Vietnamci jsou opravdu vsude! Ale kazdy den jsem to nejak nakonec poresil.
Puvodni cil, byl dojet co nejjizneji to pujde po asfaltu. To znamena asi 50km jizne z velkeho mesta Ca Mau. To se nakonec nepovedlo. Po 20km na tehle silnici jsem se na to vykaslal - nic zajimaveho, veliky provoz a hlavne bych musel zpatky do Ca Mau po stejne ceste!
Z Ca Mau vedla silnice (spis silnicka) konecne trochu venkovem. Stale jsem se tesil k mori, ale ac cesta vedla celou dobu dost blizko, podival jsem se na nej vlastne jen v meste Rach Gia, a jelikoz to bylo kousek vedle velikeho pristavu, do vody se mi nechtelo.
Vcera jsem poprve zaexperimentoval a vyjel z cest na mape. Nakonec to znamenalo uzounkou pesinku, kde projel jen jeden skutr za deset minut! Take se konecne objevili trochu kopce a skaly a skoncila tak nekonecna rovina.
Dneska to ale bylo nejlepsi. Rano jsem vyjel z lesika kde jsem spal po uzoucke betonce podle reky skrz venkovske vesnicky. Nakonec jsem se bohuzel stejne dostal zpatky na hlavni, ale to nevadilo - trefil jsem odbocku ke skalam a plazi. Skaly byly uzasne - nemohl jsem odolat, a alespon kousek jsem si zkusel vylezt, byl to paradni pocit, a myslim, ze bych tam stravil klidne mnohem vice casu. Pak jsem natrefil na peknou nasvicenou jeskyni (pruchozi), ktera by byla vybornym turistickym lakadlem. Jen ti turisti chybeli. No a pak uz koupacka v moriii. To mi chybelo. Potom hranicni mesto Ha Tien, kde jsem marne zkousel utratit posledni penize, proste nebylo za co. A hura zpatky do Kambodze! Tady jsem si to jeste zpestril zajetim do Kepu - krasneho turistickeho centra u more, kde - chybeli turisti. Me tedy nechybeli, hlavne ze byla koupacka v mori! A pak poslednich 20km do mesta Kampot, kde tech turistu je celkem dost. celkem pro dnesek jen 130km, ale kdo to ma vsechno stihat, celkove mam neco pres 1800km.
Ubytoval jsem se na dormu za 3 dolary, a ac uplne nevim, co by se tady dalo delat, trochu zvazuju, ze tu zustanu jeste i zitra - ono se neco vymysli a hlavne neni kam spechat, do Bangkoku uz to neni zas tak daleko a nejaky cas jeste zbyva.
Je to zas takova spatlanina, ale pisu, jak me to napada, tak to koukejte omluvit :)
A zatim ahooj!

KOMENTÁŘE (0)

Ahooj Vietname! (tomas) : 2014-01-24 08:00:54
 Ahooj, tak se uspesne hlasim ze Saigonu, blazniveho to stredu jizniho Vietnamu.
Ale pekne postupne. Zbytek pobytu v Phnom Penhu uz moc zajimaveho neprinesl. Trochu blouzeni, trochu ochutnavek z mistni kuchyne a nebo zjisteni, ze vyvolavaci cena mistnich lehkych dam je 10USD (dalsi zjistovani neprobehlo a nebylo to tim, ze bych na vyvolavaci cenu pristoupil :D).
Rano nastesti vsechen provoz smeroval proti me do mesta a tak to ani nebylo tak neprijemne. Silnice byla pekna provoz se za mestem celkem uklidnil. Vyzkousel jsem si, ze kdyz se clovek chyti vhodneho kamionu (ne chyti fyzicky, ale jako povesi za nej), da se v klidu 15km udrzet prumer nad 35 a clovek se ani nenadre. Nejbrutalnejsi kopec byl vyjezd z privozu pres Mekong zpet na breh. Mimochodem to byl asi nejlevnejsi privoz, jakym jsem zatim kdy jel - v prepoctu vysel asi na korunu.
Pak zase nuda rovina. Obcas nekde dat pivko, pokecat s mistnima, neco zakousnout. Pak pokus v provincnim meste (strasna prdel) najit postu. Nikdo nevedel. Az jsem na ni narazil sam. Kdyz jsem na mistni osazenstvo vybalil pohledy, ktere chci poslat, byli dosti zaskoceni. Asi po deseti minutach konecne vytahli papir a zacali hledat, kde ze ta Czech Republic a Slovakia jsou. Trochu me zarazilo, ze obe tyto zeme nasli na papire nadepsanem Stredni Amerika. Tak to se pak neni co divit, ze normalni lidi netusi, odkud ze to jsem.
Kazdopadne cesta sla az moc rychle a ja nekdy ve tri odpoledne byl par kilometru pred hranicemi. Trochu se nabizelo, dorazit Saigon jeste vecer (v noci), a dat si tak nejakych 250km. V tom jsem ale moc nevidel smysl, a tak jsem radeji zkousel zdrzovat cas, jak to jen mezi nudnymi vesnickami jde. Najednou, nekdy kolem pate byla nuda narusena brutalnim provozem v protismeru. Nejdriv skutry. Hodne skutru. Pak nakladaky plne nalozene lidmi. Pak zacpa. Ohromna fabrika jak krava soptila desitky a stovky techhle k prasknuti namackanych nakladacku s mistni levnou pracovni silou, ktere zrejme prave padla. Musely to byt desitky tisic lidi. Tak proto poslednich 30km vesnicek bylo tak opustenych. Vsichni makali ve fabrice. Dokonce jsem potkal i taiwanskou restauraci, zrejme urcenou pro taiwansky management fabriky.
Cestou jsem si vyhledl nekolik teoretickych mist pro stan mezi vecnymi baracky lemujicimi silnici stridanymi se zatopenymi ryzovimi policky, ale nic moc to nebylo. Proto, kdyz jsem v poslednim mestecku (celkem zivem) uvidel budhisticky klaster.
Tady jeste kulturni vlozka o mistnim nabozenstvi. Nejvic lidi je pravdepodobne budhistu, ale neni problem na jednom kraji vesnice najit mesitu a na druhem kostel (at uz katolicky nebo protestantsky).
Tak jako tak jsem se rozhodl pozadat mnichy o nocleh na jejich pude. Prehazovali si me jako horkou bramboru, az jsem se konecne dostal ke klukovi, co umel docela anglicky. Zamitl moji zadost postavit si nekde vedle templu stan, ale nabidl mi postel v jejich ubykacich. Tak jsem neodmitl :). Vecer jsme fajne pokecali, dokonce mi i vnutili druhou veceri a byla to takova pohodicka. Trochu problem nastal rano, kdyz jsem se chtel dostat ven - bylo zamceno. Musel jsem holt vzbudit jednoho mniska, aby mi dal klice. Druhy problem se objevil, kdyz jsem se pred vchodem shanel po svych sandalech. Byla tam jen jedna. Okamzite jsem si vzpomnel na smecku psu prohanejicich se kolem klastera. Nasel jsem je v prikritem altamu a verte tomu nebo ne, opravdu dovadeli s moji sandalou. Rozzurene jsem jim tuhle hracku sebral, a zjistil, ze se celkem cinili a pekne ji rozkousali. Nastesti se stale docela da pouzivat, takze pohoda.
Prechod hranic v pohode a pak uz mocny obrovsky Saigon neboli Ho Chi Minovo mesto. Nejdriv velky provoz. Pak vetsi. A potom brutalni. Vedle normalni dalnice po obou stranach dva siroke pruhy pro skutry. Vsechno natriskane. Zacpa, popojizdeni, smrad. No proste hnus. Navic na tabulich clovek nepozna, kam vlastne jede, jsou tam nejake mistni nazvy. Asi hodinu a pul jsem se marne ztracel v dymu mezi tisici skutru a dalsich povozu neznajic valneho cile. Pak me spasila internetova kavarna. Tam jsem nasel nejaky hostel a spolu s nim turistickou ctvrt. Pak se mi jeste s pomoci neanglicky mluviciho provozovatele podarilo kde jsem a kudy tedy musim jet. Pak uz jenom dalsich 30 min v zacpach a jsem tu! Ubytovan v hostelu za 4 dolary a po ujasneni kurzu zjistuji, ze je tu vsechno vazne dost levne.
To jsem se nejak rozepsal. Tak uz radsi nic. Mejte se fajn a ja se ozvu priste snad uz nekde z jihu Vietnamu. Tak zatim ahooj

KOMENTÁŘE (0)

Phnom Penh (tomas) : 2014-01-22 07:53:48
 Ahoj! Tak se zadarilo a jsem uspesne v Phnom Penhu. Cesta se moc nezmenila - na placce se objevilo par opravdu mirnych kopecku, ale ty byly opravdu prijemnym zpestrenim. Vcera uz to vypadalo, ze se budu muset zase ubytovat - mel jsem asi 170km, 30km prede mnou bylo ohromne mesto a podle mapy to vypadalo, ze uz vlastne pojedu jenom mestem. Jenze z mest po ceste se vyklubaly vesnicky (proste presna mapa) a mezi nimi se nasel i fajn placek pro stan.
Asi se trochu oteplilo, ale porad je prijemne. Tak kolem tech 30ti. Mistni me prekpvapili paradni znalosti anglictiny - v zapadle vesnicce v jidelnicce jenom tak nahodim anglicky pokus a pani mi uplne suverene odpovida! Prijde mi, ze aspon trochu tady umi uplne kazdy. A hlavne male deti, ktere na me stale pokrikuji \\\'Hello, hello!\\\'. Jinak jsou Kambodzani taky mistri v prevazeni cehokoliv na cemkoliv od samozrejmosti jako jsou 4lidi na motorce ci kole po pickup nalozenej 20ti lidmi 5ti prasaty a dvema motorkami, na kterych jejich majitele pro usetreni mista sedi (jeste ze neosedlali i ta prasata).
Pohledem do mapy a blbou predtuchou prehazovacky, ktera zas moc nefunguje (zatim teda nebyla potreba - celou dobu krome dvou \\\'prudsich\\\' stoupani v Thajsku jedu na nejtezsi prevod) jsem pravdepodobne pozmenil plany - z Ho Chi Mina nevyrazim na sever do vietnamskych hor, ale na jih k mori a podle nej pak pres kambodzske pobrezi az zpatky do Thajska. Takze bude koupacka - hurraaa :).
Nenapada me ted, co jeste napsat, tak kdyz bude nekoho neco zajimat, klidne se ptejte v komentarich, rad odpovim :)
Tak zatim ahooj!

KOMENTÁŘE (0)

Pozdrav z Kambodze (tomas) : 2014-01-20 12:00:17
 Tak a jsem konecne zase na cestach! Konkretne jsem v Kambodzi v mestecku Battambang, kde jsem se burzuazne hned takhle treti den rozhodl zalamarit a ubytovat se. Ale za tu sprsku jsem byl celkem rad :).
Jinak cesta po Thajsku celkem v pohode, jen mam ne prilis podrobnou mapu, takze snaha natrefit na mensi silnicky se casto uplne nesetkavala s uspechem. Zvlast kdyz mistni vetsinou nebyli schopni poradit, jak se dostat do mesta vzdaleneho byt jen 30km...proste nevedeli.
Jedinym zpestrenim byl lehce kopeckovity prales u narodniho parku Khao Chamao Khao Wong (ten nazev si nepamatuju, nasel jsem ho v mape), kde se po silnici valelo nadmerne mnozstvi trusu nadmerne velikosti. Ten jsem prestal zkoumat a fotit, kdyz jsem narazil na jeho puvodce. Bohuzel jsem si nemohl nevzpomenout na fakt, ze slon je schopen vyvinout rychlost 40km v hodine a honeni cyklistu je dobra zabava. Nastesti vse dopadlo bez uhony moji i slonovo a zadne bratricky uz jsem nepotkal.
Prechod do Kambodzi taky v pohode, jen jsem se nechal napalit na kraji hranic dobre se maskujici turistickou agenturou, kteri mi vnutili, ze jsou jedini oficialni poskytovatele viz. Tak jsem misto 20USD (cca 400Kc) zaplatil 1200Bahtu (cca 750Kc), ale tak za chyby se holt plati.
Kambodza zatim moc zajimavosti neprinesla - je to zatim jenom placka s hodne vesnicema podle silnic. Zato maji dobry a levny pivo a jidlo je taky v pohode :). Zatim tady mam za sebou nejakych 120km a ceka me jeste asi 400 (po Kambodzi), tak uvidime, co prinesou.
Celkove mam neco pres 400 a zatim to byly dost pohodove kilometry.
Tak to by zatim mohlo stacit a ja se zase nekdy odnekud ozvu. Treba z hlavniho mesta Phnom Phen, kde asi taky zakvasim pres noc.
Tak ahooj!

KOMENTÁŘE (0)

Zabalit a vyrazit! (tomas) : 2014-01-15 16:12:30
 Státnice jsou úspěšně za mnou. Takže dneska odpočinek, zítra zabalit a pozítří odlet směr Bangkok! Příští zpráva snad už Thajska :)

KOMENTÁŘE (0)

Další výlet na obzoru (tomas) : 2014-01-03 20:53:49
 Mám potěšující zprávu pro ty, kteří si občas rádi přečetli nějakou tu moji zprávu z cest - 17.1. odlétám směr Bangkok a sebou si opět vezu svůj věrný bicykl. V plánu je vyrazit na východ do Kambodže a dále do Vietnamu. Tam se rozhodnu, zda budu pokračovat dále k severu, až někam k Hanoi a zpátky do Bangkoku poletím nebo to jen obkroužím zpátky do Kambodže a Thajska. A nebo to taky bude úplně jinak :)
Před cestou mě ale ještě 15.1. čekají státnice, takže na plánování a přípravy není moc času. Tak snad se všechno stihne :) Zatím ahoj!

KOMENTÁŘE (0)

Doma (tomas) : 2013-03-09 10:37:08
 A je zase po výletu. Ale bylo to moc fajn! Tak příště zase pokračování z jiného koutu světa :)

KOMENTÁŘE (0)

Trocha pozitiv pro zmenu (tomas) : 2013-03-07 14:19:27
 Tak uz jsem na letisti, sracka uz snad presla, za chvili se pujdu odbavit, vyborne jsem se navecerel, uz se tesim na let a vino cervene no a hlavne domuuu! :)
Proste takova dobra nalada najednou :)

KOMENTÁŘE (0)

Trochu na hovno (tomas) : 2013-03-06 11:23:46
 Teda ani na to, ale na neco mnohem ridciho. Proste mam zas sra.. prujem jak noha a neni to uplne nic prijemneho. Ale tak nejak uz se to vydrzi, jen me mrzi, ze nemuzu vychutnavat mistni dobroty (teda muzu, ale pak musim rychle hledat zachod:D).
Nu snad uz se to umoudri a aspon na cestu to bude v pohode.
Na letiste nakonec asi nepojedu na kole ale mistni nadzemkou s kolem v krabici. Mela by to snad byt ok. Zitra rano zabalim kolo a uvidim, jak to bude vypadat. V nejhorsim to jisti nejaky taxik ci tak neco.
Tak zatim ahoj, doufam, ze jestli sem jeste ted budu neco psat ze uz to bude pozitivnejsi a hlavne hustejsi :D

KOMENTÁŘE (0)

Bangkok! (tomas) : 2013-03-05 11:15:55
 A jsem tu!
Po ne uplne prijemnych 80km po 4-8proude dalnici jsem bez problemu nasel oblibeny hostel Hi Sukhumvit a tu se pred polednem ubytoval. Odpoledne pak bylo ve znameni shaneni krabice na kolo. To se nastesti nakonec povedlo (i kdyz ty k. mistni chteli zaplatit i za starou rozbitou pouzitou krabici, kterou by jinak stejne vyhodili), a tak mam zitra volny den:) jeste uvidim, jak ho stravim. Myslel jsem, ze 1000B na den je celkem dost. No, kdyz ubytovani stoji 350, za krabici chteji 200, jidlo je taky drazsi o pivu ani nemluve... a jak clovek proste chodi po tom meste, tak nejak ty penize rychle ubyvaji, no. Ale coz, eura jeste nejaky mam a karta snad taky jeste nevyschla definitivne, takze zatim pohoda :>
Jeste musim poresit, jak se dostat na letiste - bud zkusit nejaky taxik nebo bus nebo holt nalozit krabici na kolo a vyrazit, je to asi jen 20km, tak by to mohlo jit:> Ale o tom budu rozmyslet az zitra a pozitri.
Jinak nevim, jestli trva ochlazeni nebo jsem si uz proste zvyknul, ale prijde mi tady tak nejak normalne a nemam problem tady fungovat. Ponekud neco jineho nez onehda pred ctyrmi roky, kdyz jsem si pripadal celou dobu jak v absolutni pradelne.
Tak zatim ahoj, ja za chvili budu muset s pivkem na strechu koukat na zapad slunce:D (nekteri vedi :) ), kdyztak jeste zitra neco napisu.

KOMENTÁŘE (0)

Uz se to blizi! (tomas) : 2013-03-04 05:36:52
 Taak jsem zase trochu slapnul do pedalu. V patek krasnych 210km, v sobotu 160km a vcera skoro taky (coz bylo dost dobre na to, ze jsem cele dopoledne resil defekt a v poledne jsem mel tak tak 60 a v 6 vecer uz jsem to balil.
Posledni dny ani nebylo az takove vedro (nebo uz jsem si zvyknul), jen v noci jsem vzdycky trpel a prvni dve hodiny ve stanu jsem jenom lezel a sledoval jak ze me stekaji veleproudy vody.
V sobotu jsem si udelal hezkou zajizdku, kdyz jsem po 15km zjistil, ze jsem na miste kde jsem stanoval rano ve spechu kvuli komarum nechal helmu. Takze 30km navic.
No a pak prisel zmineny defekt. Nebylo by na tom nic tak spatneho, kdybych jaksi nepodcenil vybavu. Jedna nahrani duse preci musi stacit! ano - pokud si ji pri vymene inteligentne taky neprorazite. Tak se to preci zalepi, mam lepeni, a nekolik! no jo, jenze jsem je nezkontroloval a vsechny mely uplne vyleptane lepidlo a z fleku uz toho moc take pouzit neslo. Po dvou hodinach jsem to dostal do stavu, ze kdyz se to naplno nafouklo, tak to celkem drzelo. Vecer jsem si to jeste pojistil a po hodinovem hledani v obrovskem meste Nakhon Savan plnem jednoho motoservisu vedle druheho nasel jediny cykloobchod a koupil dve duse! Typek se od pohledu vyznal a mrknutim hned videl jaka duse je treba. Jeste jsem se ujistil - stejnej ventilek jako auto, stejnej jako tam mam ted. Jasny. Tak super.
V nedeli rano, bylo kolo prazdne. Nafoukl jsem ho a zdalo se, ze to pojede. Jelo, asi 20km a zrovna u opustene benzinky jsem byl zase naprazdno. Neva - mam dusi! Rozdelal jsem to v klidu, vyndam dusi a - galuskovy ventilek!! hovada!! Byl jsem v konci.
Kdoviodkud se vyklubal klucina, zrejme syn pumpare a ze mi jako pomuze. Po nejakej hledani nasel flek! ale lepidlo ne a ne najit. Ukazal jsem mu to moje, co nelepilo. Odvazne se dotoho pustil a flek tam nejak prilepil. Huraaa. Jelikoz se klucina fakt snazil a aspon hodinu tam se mnou zabil, dal jsem mu 40B, za ktere byl neskutecne vdecny.
A ja vyrazil dal!
Nepodcenim situaci a v nejblizsim meste se odhodlam hledat cykloobchod. Nejaky protijdouci chlapik na ulici na me zavola Hello! Rekl si o to, otacim jedu k nemu a nutim ho, aby mi rekl, kde je cykloprodejna. Anglicky moc neumi, ale snazi se. Dovede me k nejakemu spis skutroopravci, ktery aj neumi uz vubec. Rukama nohama mu vysvetlim, ze mam dobrou dusi, ale nemam na ni pumpicku, a ze probleem. On mi ukazuje redukci! Nabizim mu za ni penize. Nejak se mu to nezda. Nakonec mi ji da darem :D.
A ted uz konecne vyrazit! Po dalsich asi 10km kolo zase prazdne. Podari se mi jeste dojet k nejblizsimu 7-11 a tam se ve stinu zachodu v klidu poustim do prace. Narazim na to, ze neumim s redukci :/ Zase trochu zoufalosti. Nakonec se kdese zjevi tu se zjevi chlapik v bile kosili a ze mi jde pomoci. Tak jo! Spolecne redukci nejak rozchodime! Jsem spasen.
A pak uz opravdu jedu! odpoledni stovka byl docela slusny vykon.
Na prespani jsem si vymyslel zajimave misto - klaster. Pry je celkem bezne prespavat na uzemi budhistickych klasteru. Dam se do reci s mistnimi mnichy a je s nima docela sranda. Umistuji me do altanku vedle klasera a jeste me provazi po klastere.
Skoro cela noc docela silne proprsi. Rano je pod mrakem a zacina uchcavat. Do toho dost chladno! Nastesti me ceka jen 40km do Ayutaye, kam jsem pred chvili po ne moc prijemne ceste v uchcavani stridanem chcancem (prvni za cestu krome jednoho dne v Laosu) pred chivli prijel.
Ted je v planu nekde se tu ubytovat a vyrazit na obhlidku mistniho historickeho mesta.
A zitra rano posledni etapa do Bangkoku!
Tak zatim ahooj!

KOMENTÁŘE (2)

Ruzne postrehy cyklisty v Thajsku a (tomas) : 2013-02-28 04:31:28 (změněno: 2013-02-28 04:31:48)
 Jak jsem sliboval, tak cinim a sepisuju ruzne veci co me tak napadly, ktere by vam treba mohli pomoct, kdybyste se chteli vydat na podobnou cestu.

Jak je to tu se psama? pobiha jich tu celkem dost (i kdyz nekde lokalne je vyskyt mensi, asi dle gusta) a ploty se tu opravdu nevedou. Od zacatku jsem nasadil metodu ignorace a kupodivu zabira na 100% - pes se za mnou rozbehne, steka a vypada jak kdyby kdovico, ja ho nedrazdim tim, ze bych nejak zrychloval nebo neco takoveho a jeho to proste prestane bavit a vykasle se na to :D maximalne kdyz je to hodne nezmar, tak na nej neco zarvu - cim ostrejsi, tim lepsi :) V Laosu to bylo velmi podobne, jen tech psu bylo mene.

Jizda vlevo vpravo. Mel jsem z toho trochu strach. Zatim jsem vlevo jezdil jen v Nepalu, Indii, Hongkongu a v Thajsku na skutru. Ted mi to kupodivu prislo pomerne prirozene a nemel jsem s tim zadny vetsi problem. Asi dvakrat na mensi silnicce jsem si tedy uvedomil, ze jedu napravo, ale nastesti to nebyla zadna nebezpecna situace. Trochu s tim zamichal Laos, kde se zase pro zmenu jezdi vpravo (na prechodu byla takova hezka krizovatka, kde se miji auta z protismeru), ale i tohle prehozeni tam a zase zpet mi necinilo takovy problem. Ale stejne to nechci podcenovat.

Ceny - v Thajsku jsou bezny ceny uzasne - jeden baht je asi 60 haliru a jiz za 15-20B se da docela dobre najist. Poradny obed tak za 30-40B. Internet v kavarne 10B za hodinu. Ubytovani zatim jedina zkusenost tady v Uttaraditu - prepichovy pokoj se vsim vsudy za 350B na noc a urcite by slo sehnat lacineji. Blikacka na kolo 25B :) (Ztratil jsem tu svou v Laosu, tak jsem musel porizovat novou), privoz pres reku (asi 3km, jel jsem jenom ja) - 50B.
V Laosu mi to nejprve prislo stejne, ale penize podezrele ubyvaly rychleji. Bylo to pravdepodobne tim, ze tady si ceny prevadim na koruny, a tam bylo nejjednodussi prevest si to na eura (10000Kip je priblizne jedno euro) a aspon ja mam proste ceny v eurech trochu nekde jinde. Takze jidlo vetsinou 15-25tis Kip, levny guesthouse 60-100tis Kip, privoz pres Mekong 30tis. Internet urcite drazsi 150-300Kip/min.
Je to jen co me tak z hlavy napada, bude-li vas zajimat cena cehokoliv jineho, ptejte se :)

Rec - thajstinu od laostiny oddelit nedokazu. V obou jsem se naucit rict ahoj a dekuji a v thajstine navic dobre. Domlouvam se rukama a nohama, ale cim dal casteji zjistuji, ze kdyz chteji, tak umi! hlavne cislovky jim jdou docela dobre. Takze nebat se a tvrde do nich s AJ! :)

Kvalita silnic - predevsim v Thajsku rozhodne na vyssi urovni nez u nas! i silnice nizsich trid jsou vetisnou krasne hladke s minimem der. Hlavnejsi silnice vetsinou vice pruhu, hlavne pres mesta. Dost mi to pripomina Taiwan. V Laosu jsem vlastne jel celou dobu jen po hlavnim tahu, ktery na vetsine mist byl OK, jen cesta pres druhe hory byla STRASNA!. V Thajsku vlastne take jedna vyhrada - silnice od laoskych hranic je misty jeste ve vystavbe - proste mistama chybi povrch a jede se po tom, co je. Ale to je opravdu asi jen otazka casu.

Pocasi. V horach bylo celkem fajn. Tady je fajn jen rano tak do 9. Pak zacne parak. Tak 35. I vecer je vetsinou jeste dost vedro a casto se mi stane, ze lezim ve stanu jen tak v trenkach, nic nedelam a pot ze me leje o sto sest. Dest jsem vlastne zazil jediny v laoskem Vang Viangu. Za par dni tu hlasi nejakou prehanecku, tak uvidime.

Dalsi cykliste (cestovatele). Cestou do Laosu jsem vlastne zadne nepotkal. Jenom par mistnich (bez brasen, ale na peknych kolech, zrejme cykloturisti). V Laosu pak nejprve taky nic moc, ale z Vang Viangu do Luang Prabangu kazdy den alespon dva tri jednotlivce ci skupiny a nekdy i vice. Tam je to proste proflakle. A pak zas nic. Az predevcirem v Thajsku nejprve v Nanu Nemku, co uz dva mesice brazdi po okolnich zemi a ma tak v umyslu cinit dalsich deset mesicu, a pak kus za mestem taliansky parecek, ktery si tu take uziva alespon trimesicni cyklodovolenou.

Kdyby vas napadlo cokoliv dalsiho, klidne se v komentarich ptejte a klidne tam piste i cokoliv dalsiho :)

KOMENTÁŘE (0)

Zpet v rovinach (tomas) : 2013-02-27 12:21:23
 Ahoj!
Tak po vcerejsim odeslani blogu me jeste cekalo par nemalo dalsich nemalo neprijemnych kopcu. Vlastne po zbytek vcerejsku. Zato jsem byl odmenen nadhernym privozem za zapadajiciho slunce mezi nadhernymi horami, vykoupeneho pak hledanim mista na stan za sera v brutalnim kopci, coz se vsak nakonec podarilo a vyspani bylo fajn az na okolohoukajici zver (opravdu rostodivne zvuky) a hlavne na nerovny kamenity teren, ktery bez karimatky neni nic moc, ale vyspal jsem se, a to je hlavni:).
Rano pak jeste 50km neprijemnych kopcu do mestecka Nam Pat, odkud jsem po snidani vyrazil konecne vicemene po rovine smer Uttardit, kde jsem pro dnesek i skoncil. Je to tady mistni provincni mesto - dost veliky. Pravdepodobne tu zustanu i zitra - nejak po tech kopcich proste potrebuju relax a uz nejsem nejmladsi, abych pres noc stacil zregenerovat asi :D. No a hlavne - nemam kam spechat - v Bangkoku chci byt ve stredu nebo nejdriv v utery a zbyva mi nejakych 500km. I kdyz si nejakou stovecku pridam, porad by to melo byt s rezervou.
Takze jsem se ubytoval v paradnim necojakobungalovu v peknem parciku za peknych 350Bahtu na noc (asi 200Kc) a uzivam klimatizace vsude okolo (ted treba netovy kavarny, ktera tu pro predstavu stoji 6 korun na hodinu :) ).
Zitra mozna jeste napisu nejaky takovy obecne informacni blog o ruznych vecech co me tak napadnou. Casu bych na to mel mit dost a dost :).
Jinak dneska me take postihla lehci sr.. prujem. Dopoledne jsem to lecil nicnejezenim a 130km na kole. Odpoledne jsem pro zmenu zvolil grilco kurco, tak uvidim, co to udela. Snad to bude ok :)
Tak zatim ahooj!

KOMENTÁŘE (0)

Ty nejvic ... OSKLIVY kopce (tomas) : 2013-02-26 08:01:55
 Mate stesti, ze uz jsem po vcerejsku trochu vychlad (bohuzel jen obrazne), jinak bych se vyjadroval mnohem expresivneji.
85km neprestavajicich kopcu a zadna rovina (rovina zahrnuje kopce se sklonem tak do 6%). Po teto casti (nekdy ve 2 hodiny) jsem mel prumer pod 14kmh a rikal si, ze budu rad, jestli dam celkem 100. Nakonec skoro padlo 150. Ale jenom proto, ze se krajina narovnala (rozumnej, uz byla jen lehce zvlnena), ale i tak jsem vecer padnul do stanu a chrnel 9.5hodin ani jsem nevedel.
Dneska to zpocatku byla pekna rovinka, ale uz se to zas hnusne kopcovati. Do toho tak 35 stupnu...proste parada :D ale jak jsem to chtel, tak to mam, a vlastne si to i svym zpusobem uzivam:).
Jinak vcera jsem prekrocil nejprv Mekong a pak i laosko-thajskou hranici, takze uz jsem zase v Thajsku a pomalu to smeruju na jih k Bangkoku.
Mejte se paradne a poslete mi sem trochu snehu, ja vam poslu trochu toho ... paraku, ahooj! :)

KOMENTÁŘE (0)

Dodatek (tomas) : 2013-02-24 14:21:16
 Kdyz jsem odeslal predchozi dva prispevky a odesel na veceri, vzpomnel jsem si, ze jsem vubec nezminil neco velmi duleziteho, za co se mi vyplati zaplatit dalsich 5000Kip (rozumej, pul eura).
Priroda v laoskych horach je naprosto uzasna. Je to zivy prales, do toho skaly, paradni hory, proste uzasny. A nemuzu rict, ze by hory pred Luang Prabangem byly o tolik krasnejsi nez ty za nim. Jen ty prvni jsou takove civilizovanejsi, objevenejsi.
Take kdybych mel porovnat prekonani tech prvnich a druhych hor co do obtiznosti, myslim, ze by vyhraly spis ty druhe.
Zkratka co jsem tim chtel rict. Priroda je tu nadherna vsude. Nekde uz byla turisty objevena (i kdyz vetsinou jen z okenka autobusu) a nekde jese vubec. Kazdopadne se vyplati sem vyrazit :).

KOMENTÁŘE (0)

Opet u Mekongu (tomas) : 2013-02-24 13:18:34
 Tak rovnou zkusim dat dohromady i druhou cast a zkusim byt ponekud strucnejsi :).
Takze pote, co jsem si uzil turisticky Luang Prabang, kde jsem na brehu Mekongu zaslechl i cestinu, jsem vyrazil proti puvodnimu planu na sever. Razem jako kdyz utne s turistickymi busy. Jen zacalo pribyvat cinskych kamionu a burzuaznich cinskych aut.
Asi 30km za LP jsem dokonce potkal 2 cinske cykloturisty. Nevypadali, ze by meli v planu toho ujizdet nejak moc. Anglicky toho take moc nedali. Tak jsem jim popral tsai cien (cinsky nashle) a vyrazil dal.
Dost bylo guesthousu a hotelu. A ja je ani nepotreboval. Stan jsem si postavil kousek nad rekou ustici do Mekongu, kde projelo pak mistnich lodi. V noci me trochu neprijemne prekvapilo auto, ktere sjelo ze silnice k memu (ze silnice rozhodne neviditelnemu stanu) a dva typci zacali neco resit. Kdyz pak posvitili na muj stan, vylezl jsem a naznacil jim, ze tady jen prespavam. Vypadali ze jako ok. Asi po pul hodine odjeli a byl klid.
V sobotu me cekalo jeste asi 70km podle teto reky lehce kopcovitym terenem. Pak Pakmong. Neprijemna restauracka s nic moc drahou polivkou. A pak uz hura do hor. O tom, ze to bude nahoru, jsem vedel. Ale zatimco v silnici do Luang Prabangu obcas chybel asfalt (proste byla dira), tady se asfalt obcas vyskytl.
Prvnich zkusebnich 10km bylo stridave nahoru a dolu. Pak nasledoval nefalsovany 25km kopec nahoru. Cestou jen nekolik mensich vesnicek. V te jedne, ktera jako jedina byla na me mape jsem doufal v restauraci. Nic. Ukecal jsem aspon kysele studene nudle, co tam zrovna svacily deti. Kdyz se dodalo dost chilli, docela to uslo. Dal jsem dve misky. Za 5 korun :D. Kdyz prijde vytouzeny sjezd, je to strasne, kvuli brutalnim sutrum, ktere tvori tak ze 60% silnici, a po kterych se neda jet vic nez 12. Proste hruuza.
A kdyz uz se rozhodnu, ze toho bylo dost, a ze to zabalim, nikde zadne misto! Minu nekolik takovych, ktere by mozna sly. Ale uz se nevracim. Nakonec prekrocim neuveritelnych 140km a stavim si stan kousek pod silnici pod peknym pristreskem. Trochu bordel ale pohoda. Vecer jeste okolo zkousim hledat signal, ale marne.
V noci pak nad mojim stanem zastavi banda mladiku, ktery si asi v pristresku chteli zachlastat. Kdyz si vsimnou stanu, nastesti od sveho umyslu upusti a odjedou.
Jinak byla noc v pohode, az na zimu (!), kterou jsem tu necekal. Rano to nebylo lepsi.
Vyrazim po seste. Po kratkem vyjezdu nasleduje nekonecny hrbolaty sjezd, pri kterem mi promrzne uplne vsechno, ale hlavne ruce. Dole ve vesnicce me zachranuje horka polevka a hrnek tepleho caje a pokec s majitelem obchodku, ktery umi dobre anglicky a jeho syn se take nauci anglicky a bude delat astronauta :D.
Pak uz nasledovala cesta podle reky dolu, coz znamenalo stridave prudce do kopce a zase z kopce. Nakonec to nebylo tak hrozne. Postupne se poradne oteplilo az na brutalni parak. Pil jsem vic vody a jel dal. V poledne jsem poprve vyzkousel mistni jogurt a take mandarinky, z nichz jedna byla nejsladsi, kterou jsem v zivote jedl.
Poslednich 20km k Mekongu bylo paradnim udolim podle reky. Provoz temer zadny, nadherne kopce okolo, nadherna reka, proste skovst!
Mestecko Prabang nezklamalo a nabidlo moznost se ubyovat, diky cemuz take ted muzu psat tento blog. Je to tu krasne. Z vysky vyhled na Mekong pri zapadajicim slunci opravdu stal zato. Nemuzu si pomoct, ale nejak takhle jsem si vzdycky prestavoval Vinnetuovu Rio Peccos.
A zitra rano uz bych mel vyrazit na privoz pres reku a pak zpet do Thajska. Co bude dal, se uvidi!
Tak zatim ahoooj a mejte se paradne!

KOMENTÁŘE (0)

Nejdrsnejsi cyklostezka do Luang Pr (tomas) : 2013-02-24 12:58:17 (změněno: 2013-02-24 12:58:47)
 Ahoj, tak jsem tu po delsi odmlce zas!
Jelikoz se neco malo udalo a nechci vas uplne zahltit, rozdelim to do dvou casti, tady mate prvni:
Takze po zkejsnuti ve Vang Viengu jsem ve ctvrtek nevahal a rano jen co se nasli klice od vrat k memu kolu jsem pln novych sil vyrazail. Vedel jsem, ze me ceka to nejdrsnejsi, co cyklista v Laosu muze pry potkat. V tom me u utvrdil i typek, ktereho jsem potkal asi po 50km, ktere byly jeste jakz takz v pohode. Jel z opacneho smeru (z Luang Prabang), ale predtim pry jel i tam. A pry to bylo nejdrsnejsi co zazil a sahnul si az na dno. Tedy dobra. Podekoval jsem za info a vyrazil.
Po avizovanem pohoupani (nahoru dolu), prisel kopec ktery mel byt s velkym K. Mne tak neprisel. Byl dlouhy, to ano, ale prudky zas tak ne. Takze jsem vepredu vystacil s jedinym fungujicim nejvetsim koleckem. Asi po 20km prisla restaurace, o ktere jsem myslel, ze je nahore. Tady jsem si uzil setkani s turisty z busu, kteri mi mohli jen zavidet.
Po pravde me trochu zaskocilo, ze dalsi tri kilometry byly opet nahoru. Ale zase to nebylo tak zle a posilnen pivkem, se mi jelo krasne. Pak prisel sjezd, a pak zas kopec, pak zase sjezd a zase kopec. Uz jsem toho mel celkem dost. Rikal jsem si, ze po 130km dam nejde vecu a zabalim to. Nicmene i po 130km jsem minul restauracku a ritil se dal. A pak se objevil dalsi kopec. Byly videt baracky asi 300 vyskovych metru nade mnou. Vystoupal jsem tam, tese se na poradny gabl v restauracce. Nekonal se, protoze restauracka nebyla. Jen obchod. Pivo bylo jasnou volbou. Jidlo uz se shanelo hur. Nakonec jsem objevil alespon velky balik susenek. Sel jsem do nej.
Hned se kolem me sebehla kupa deti. Tak jsem susenky zacal rozdavat. K tomu nejake pojidat a popijet pivko. Sice jsme si s detmi diky jazykove bariere nemeli moc co rict, ale i tak to bylo fajn. Ja na ne mluvil cesky, ony na me laosky. A nekdy jsme si i rozumneli :). Pak jsem jim jeste dal lekci z ekologie a primnel je si posbirat papirky od susenek a odnest je vsechny do pytle, ktery zrejme slouzil jako odpadak.
Pak jsme si rekli ahoj a ja vyrazil. Slunce uz bylo dost na sklonku, a proto me velmi potesilo, ze jsem kousicek za vesnici objevil paradni cesticku ze silnice a u ni jeste paradnejsi misto pro muj stan.
V noci me trochu znejistily kravy, ktere sly nedaleko meho stanu na pastvu (nebo z pastvy?), ale jinak bylo vse ok.
Druhy den uz to bylo celkem v pohode. Po ranim kratsim vyjezdu a snidani, u ktere jsem potkal Amika, co uz to jihovychodni Asii krizuje treti mesic, me cekaly dva velke sjezdy a jeden vyjezd. Vyjezd byl dlouhy, ale v pohode. Nejhorsi mi prislo zaverecnych 20km do Luang Prabang, ktere mely byt po rovine nebo z kopecka. Do cesty se mi vsak postavil necekany kopec, ktery nebyl ani tak dlouhy jako prudky, ze mi v nem nestacilo nejvetsi kolecko prevodniku, a tak doslo na nadavani, proslapavani, jeste vetsi nadavani, ale nakonec jsem to nejak zvladl.
Nicmene v LP, jsem zjistil, ze cesta na druhe strane Mekongu k thajske hranici neobsahuje zadny asfalt, ale zato obsahuje docela velke mnozstvi dost hlubokych brodu. To me prilis nelakalo. Kor ke stavu prehazovacky. Tak jsem se rozhodl pro variantu okolo. Ale o te az v dalsim blogu.

KOMENTÁŘE (1)

Neni hora jako hora aneb bez macety (tomas) : 2013-02-20 11:19:46 (změněno: 2013-02-20 11:20:02)
 Zdravim me verne i neverne ctenare! Tak zase se mi objevila zmena planu na planu. Ale postupne.
Z Vientianu jsem vyjel podle planu i kdyz trochu se zpozdenim. Zacatek cesty me dost zklamal - vesnice, vesnice a jeste porad jedna dlouha vesnice, rovna placka, smrad, provoz. Az po 40km se podarilo vyjet mistama aspon na kilometr mimo vesnici. A pak se cesta zacala vlnit. A pak jeste vic. A zrovna v jednom radnejsim kopci mi zacala zlobit prehazovacka. Ona asi nebyla ok ani predtim, ale doted to krome prvniho dne (kdy taky pozlobivala) byla jenom rovina, tak to nevadilo, a u nejtezsiho prevodu sla v pohode.
Kazdopadne tady jsem v kopci musel v zrovna zacinajicim paraku pul hodiny bojovat, nez jsem dal prehazku do stavu, ktery nebyl ok, ale mohl jsem jet.
Pak jsem, poprve od prvniho dne, potkal cizince s brasnama v protismeru. Bylo to anglicani. Jeli nekde ze severu a rikali, ze se mam na co tesit - kopce, ale nadherna priroda. Ta uz kazdopadne okolo byla.
V dennim planu bylo dojet do mestecka Vang Vient. Tam podle Anglicana mel bejt super servis, kde mi to urcite spravi. Alespon naladu mi spravily nadherne hory vsude okolo. Uzasne vyhledy!
Do VV jsem dojel nekdy kolem pate. A uvedomil jsem si, ze netusim, jak ten servis poznam. Zkusil jsem zkusmo jeden motorkovosnadicyklistickej. Ani slovo anglicky. Vysvetlovani, vysvetlovani. Moc nevedel, co s tim, ale zkousel, zkousel. Vysledkem pul hodka pryc 10K kipu pryc (euro) a stav o trochu horsi nez predtim. Tak jsem se jel naveceret. Pak jsem jeste projizdel mesteckem zpatky a uvidel jeden ciste cyklistickej servis - to bude urcite on! chlapik uz se vylozene chystal to zabalit, ale jako ze se teda podiva (aj zase nic). Vedel o tom asi trochu vic, ale hlavni byla nechut. Ac jsem mu stale opakoval ze to tak je spatne, stal si za svym, ze to je dobre, ac to bylo jeste horsi nez predtim. Nevydrzel jsem to, a pred nim jsem to s imbusem dostal do zatim idealniho stavu, kterej ale taky neni uplne ok. Nerikal nic, ale ani nic nechtel. Mezi tim uz se skoro setmelo.
Zabocil jsem do bocni ulicky, ktera smerovala snad mimo vesnici. Idealni - tam postavim stan! mijel jsem nejaky guesthouse. Nu co, za zeptani nic nedam. Za 60K kip, chces se podivat? Chci! Nadhernej pokoj se sprchou a se vsim za cca 6e. No nekup to. Vecer jsem jeste pokecal s majitelem baraku a partou podnikatelu z Vientianu, Japonska, Vietnamu a kdovidodkud, kteri tu meli meeting.
Rikal jsem, ze bych se rad podival do hor. To pry vubec neni problem a je to supr. To me nahlodalo. A pak jsem se rozhodl. Ve stredu (dnes) jsem odlozil kolo a vyrazil do hor!
Rano jsem mel budika na sestou. Venku prselo! poprve za celou dobu. Ale to me nerozhodilo, na kole jsem dojel do mestecka nakoupit jidlo, nahodil bagl a vyrazil pres vratky mostek pres reku.
Dest mezitim temer ustal, takze pohoda. Cesticka vedla pres neci policka a zahradky, ale mistnim to vubec nevadilo. Po nejake dobe jsem dosel k uzasne skale s brutalnim previsem! V te chvili se spustil dost silny lejak. Tak nezbyvalo, nez si pul hodinky zabouldrovat po previsem a stalo to za to! i bez lezecek. Velmi prijemna zmena cinnosti.
To uz ale zase doprchalo a ja vyrazil dale, uzouckou cestickou podle reky. Dalsi se mi postavila do cesty jeskyne Nocave (podle stare plechove tabule vedle). Nastesti jsem sebou mel celovku a mohl se vydat na pruzkum. Jeskyne byla dost rozlehla a clenita. Malem jsem se v ni stratil, a byl jsem docela rad, kdyz jsem asi po 20 minutach vylezl zase ven.
A uz nahoru do hor. Uzoucka sotva znatelna pesinka se klikatila mezi hustou a hlavne mokrou zeleni. A zacala pekne prudce stoupat! Mistama se mi ztracela a tezko se zase hledala. A pak uz to bylo normalni lezeni. A pritom vsude nehorazna dzunglem, vlhkost, misty trochu dest a vsude voda a kluzko. Stale jsem veril, ze nahore narazim na lepsi cestu, po ktere pujde sestoupit - sestup stejnou cestou jsem si moc nechtel predstaovat. Po asi 2 hodinach stoupani, kdy jsem byl mokry uplne vsude (jak od vody tak od potu), jsem se dostal do jakehosi sedla. Napravo bylo videt stoupat kol,po skalu. Na levo to bylo jen velmi prudce nahoru pralesem. Cesta uz vubec nic. Asi dalsich dvacet minut, jsem to zkousel jeste nahoru, ale pak jsem to definitivne vzdal a otocil se na ustup, ze ktereho jsem celou dobu mel velky respekt - preci jen to bylo pekne mokre a klouzalo to i cestou nahoru, coz teprv ted?
Nastesti cestou dolu bylo mozne pesinku trochu lepe identifikovat a v nejkrizovejsim miste, kde bylo dost slusne lezeni vedla pesinka kousek vedle, sice take nehorazne prudce, ale byla tu natazena jakasi lijana, po ktere slo krasne slanit asi 30m nejhorsiho useku. Dole u jeskyne jsem byl asi za hodinu a pul a byl jsem opravdu rad. Pak jeste cesta do vesnice. U guesthousu jsem se rovnou vykoupal v rece, kde projizdeli vodaci (hlavne teda na velkejch gumovejch kolech). Kdyz jsem jel do mestecka. Zjistil jsem, ze jsem minul hlavni turistickou ulici, kde je zase skoro problem narazit na mistniho. O tom jsem vcera vubec nevedel. Nu, Laos je holt turistickou destinaci. Dneska uz jsem si naordinoval jen flakani, jezeni, internet, koupani a tak :) Mejte se paradne! Ja zas zitra slapnu do pedalu, tak snad to pojede, ted me cekaji ty nejvetsi kopce, tak drzte palce at prehazka vydrzi!
Ahooj!

KOMENTÁŘE (1)

 Prekonal jsem Mekong (mostem thajsko-laoskeho pratelstvi), laoske imigracni uredniky (coz bylo o poznani tezsti nez prekonat ten most) a jsem v Laosu a na silnici zase napravo! neni to zas az takova vyhra, protoze jsem si akorat zvyknul na to jezdit na levo. A az prejedu zpatky do Thajska, tak zase prevykani...No mam ja to ale po daru :)
Jinak vcera jsem si dopral pohodovy bonus vyhnutim dalnice a uzil si tak trochu thajskeho venkova, coz zavrsilo pivko ve vesnicke hospudce pri zapadajicim slunci.
Jen jsem vyjel z vesnice a na tachometru mi naskocilo 150km, objevila se paradni cesta do pole a nadherne misto na stan. Kdyz jsem ho postavil, jeste nebyla tma a mne se nechtelo spat. Tak jsem se sel trochu probehnout. Sice jenom tak kilacek dva, ale bylo to super. Kupodivu ani po setmeni nezacli zlobit komari, a tak jsem jeste dlouho chodil okolo a sledoval hvezdy.
Dneska jsem rano sice zase trochu lemril, ale kolem pul seste uz jsem byl na kole a uhanil ke hranicim. Se snidani jsem vydrzel az do hranicniho Nong Khai a stalo to zato - preci jen takova snidane na brehu Mekongu neni kazdy den.
No a pak uz zminovany most pratelstvi a jsem tu - ve Vientianu, hlavnim meste Laosu. Prvni co me privitalo, byla spinava, zaprasena silnice plna kamionu vedouci kolem fabrik. To by mi tak sedelo k mistnimu zrizeni - komunizmus. Mene uz pak krasne turisticke centrum mesta, plne turistu, anglicky mluvicich lidi a pohody. Tak asi jeste uvidime jak to s tim Laosem vlastne bude.
Pro dnesek jsem se ubytoval v jednom hostelu za cenu necelych 4 eur (coz me velice mile prekvapilo) a tesim se, ze si take jednou uziju vecer ve meste (a nebudu muset se zapadajicim sluncem za mesto hledat misto k prespani).
Zitra uz ale rano slapnu do pedalu a vyrazim na sever. Podle mapy je tam hor a dzungli jak naseto, podle zvesti silnice moc nic, banditi uz snad ne, tak uvidime co me ceka a nemine.
Tak zatim ahoooj!

KOMENTÁŘE (0)

Kratce (tomas) : 2013-02-17 07:23:41
 Ahoj, dnes jen kratce z Udon Thane (coz je pekne velky mesto). Podle planu jsem to nehrotil a dneska je jedinym cilem nablizeni laosske hranici, coz uz se celkem podarilo (je to tak 60-70km), takze dneska uz jenom par kilacku a na nejakou dobu posledni nocleh v Thajsku.
Zitra bych se snad mel ohlasit z Vientianu - hlavniho mesta Laosu. Potom nevim jak to bude dal, co jsem koukal na mapu, je tam jen dzugnle a hory, tak to s internetem moc nevidim (a mozna ani s telefonem).
Tak zatim ahoj, ja si musim hlidat cas, protoze si jeste pred druhou chci stihnout koupit pivo :D

KOMENTÁŘE (0)

Uz zase syflim na netu (tomas) : 2013-02-16 06:09:11
 Tak vcera uz jsem to moc nehrotil a dal jsem celkem jen neco pres 170km ale zato jsem si dopral bezvadnou veceri a pivko k tomu. Nocleh byl na paradni miste v lese asi 200 metru od silnice, takze me ani moc nerusil lomoz aut. Jen jsem se trochu bal, aby mi neprebehla v noci pres stan nejaka mistni srnka, ale nastesti se nestalo :)
Budicek byl v krastnych 4:24, protoze dokud nevyleze ten oranzovej kotouc palivej, tak se proste jede nejlip. Ted uz je nahore a zase pekne prihrejva, tak ja se radsi chladim na netu a predtim na pivku. Je poledne a ja mam nejakych 110km.
Trochu jsem zkousel pocitat s mapou a dosel jsem k tomu, ze kdych dneska i zitra poradne maknul, byl bych zitra odpoledne az vecer na laoskuch hranicich. Tahle myslenka se mi ale az zas tolik nezamlouva (uz jen proto, ze nevim jak to bude vypadat, na hranicich, za hranicema a tak), a proto jsem se rozhodnul to trochu chladit, nehnat se, dneska i zejtra si dat nejakych 150-160 a hranice v klidu prejet pozitri dopoledne. Hned za hranicemi me ceka hlavni laosske mesto Vientian. Tam mozna posyflim zbytek dne (ne ze bych zatim citil takovou potrebu odpocinku, ale na druhou stranu, kdy se tam zas podivam?), a pak vyrazim dal.
Dneska me taky trochu prestal tesit provoz, ktery docela zesilil. Z mapy lze tezko urcit, ktera silnice je jak hlavni, tloustka car moc neodpovida. Ted uz to asi moc lepsi nebude. Ale aspon jsou silnice opravdu kvalitni a kdyz uz nejsou 4proude, tak je aspon siroky odstavny pruh.
Jeste jeden postreh. Vcera vecer jsem se trochu zamyslel a prislo mi, ze v teto zemi nepotkavam moc novych veci. Tedy aspon pocitove. Pak mi doslo, ze to je asi hlavne jazykovou barierou - za posledni dva a pul dne jsem potkal dva aspon trochu mluvici lidi z nichz jeden byl australan. O jidlo si reknu, coz o to (i kdyz zatim znakovou reci), ale na vetsi popovidani to proste neni, a tak toho clovek o mistnich moc nezjisti. Na uceni thajstiny ale zatim zaneviram a porad doufam, ze se mistni pusti do rychlokurzu anglictiny :)
Tak zatim ahooj, ja zase o kousek popojedu.

KOMENTÁŘE (0)

Konecne na kole! (tomas) : 2013-02-15 10:27:28
 A uz jsem konecne druhym dnem na ceste! Jelikoz jsem do Bangkoku priletel az vecer za tmy, stravil jsem radsi noc na letisti, ale vyspani za moc nestalo, a tak jsem nekdy kolem pul ctvrty sednul na kolo a vyrazil.
Na jednu stranu orientace za tmy byla trochu tezsi, ale aspon kolem Bangkoku bylo vsechno pekne osvetlene a hlavne - byl docela minimalni provoz, coz byla vyhra.
Postupne jsem zjistoval, ze mapa ne vzdy uplne odpovida a bude s ni asi jeste sranda. Kazdopadne smer jsem vice mene drzel, a jelikoz to bylo pekne po rovince, tak kilometry hezky naskakovaly. Rano me docela prekvapilo, ze ani nebylo takove horko. Ale vlhkost asi poradna, protoze jsem se potil po celem tele. Kazdopadne jak padla osma devata, nastal slusny parak, jak jen to k Thajsku patri. Ale s tim se holt musi pocitat:).
Pred polednem jsem mel pres 140km. Pak to ale prisla - hory. To sebou neslo vice negativ - napriklad narodni park se zvysenymi davkami turistu a hlavne vstupne usmlouvane ze 420 na 200bahtu. No a pak to sebou neslo taky kopce. Jelikoz jsem zatim za letosek mel najeto zhruba tolik, kolik mi svitilo na tachometru, slo to ponekud ztuha. Zpestrenim byly vsude pobihajici opice, ktere rozhodne z lidi ani aut nemeli respekt, znacky jako pozor na slony doprovazene nemalym vyskytem jejich trusu na silnici (a vzdy bylo videt odkud na silnici prisly a kam zas do dzungle odesly], a pak treba znacka jako pozor na kobry, ale to bylo urcite jenom aby to bylo turisticky zajimavejsi.
Kdyz jsem sjel z hor zase dolu, uvedomil jsem si unavu po dvou skoroprobdenych nocich. Jedine co jsem chtel - pivo a najit si dobre misto na spani. To prvni byl nejdriv docela problem, ale asi po 15km se konecne podarilo! Dneska jsem zjistil, ze to bylo asi tim, ze mezi 14 a 17 se pivo prodavat nesmi.
Kazdopadne nakonec se i pekne misto na stan naslo po krasnych asi 210km. Jeste jsem zkousel napsat neco do deniku, ale uvedomil jsem si, ze u toho usinam. To jsem definitivne udelal asi v 7 a probudil se ve ctvrt na sest pul hodiny po budiku, ktery nezazvonil. Ale nebylo to na skodu. Tma byla tak jako tak.
Od rana se jelo paradne a az do nejakych deviti zase bylo prijemny chladek (tak do 25 :) ), pak zase prihralo. Cesty byly zase spis rovinate, tak to pekne jede. Je trochu tezsi domluva s mistnimi, ktery z 99.9% neumi vubec anglicky a ja zatim thajsky umim dve slova. Ale rukama nohama to nejak dame dohromady :). Dneska to tolik nehrotim s kilometry, mam asi nejakych 165. Ted cekam v internetove kavarne na patou, kdy zacnou prodavat pivo:D. Dam jedno, nakoupim neco na veceri/snidani a vyrazim asi za mesto najit vhodne misto ke spani - stmiva se nekdy o pul sedme a ja radsi hledam misto za svetla :).
Mejte se paradne, bude-li vas cokoliv zajimat, piste to do komentaru a ja se pokusim v dalsim blogu odpovedet (abyste nemuseli listovat k tem starym :) ).
Tak zatim ahoooj a uzivejte krasne chladne pocasko, pomalu mi zacina chybet :D

KOMENTÁŘE (0)

Bangkok (tomas) : 2013-02-13 14:36:59
 A jsem v Bngkoku! jelikoz jsem dorazil az ted vecer,pockam jeste do rana, pak teprv slozim kolo (ktere jsem zatim nechal v krabici v uschove,tak ani nevim, jestli je ok, ale snad jo. Ted v nejakem klidnem koutku zkusim dohnat spnkovy deficit za vcerejsek, pak se do toho dam!
PS: ta klaveesnice je priserna, uz na to nemam nervy a za chvili ani kredita

KOMENTÁŘE (0)

Neplanovana zastavka v Dubaji (tomas) : 2013-02-13 00:45:27
 Tak misto rychleho prestupu v Dubaji tady travim celou noc. A jak se to stalo? Proste overbooking v praxi a ja se nevesel do letadla. Nejdriv me pekne stvali, kdyz mi ani poradne nedokazali rict kam jit a tak, ale nakonec se zachovali velmi profesionalne, a tak mi krome poukazu na volne jidlo a piti asi v deseti restaurackach na letisti dali voucher na dalsi volnou zpatecni letenku Praha-Bangkok, a to se vyplati:)
Takze ja jdu bud do thajske nebo indicke restauracky prozrat poukaz a pak najdu nejake vhodne misto, kde stravit cas do rana do 9, kdy mi konecne leti letadlo.
Tak zatim ahoj a priste uz snad opravdu z Thajska!

KOMENTÁŘE (0)

Další cyklocesta přede mnou (tomas) : 2013-02-10 15:53:25
 Zdravím všechny kdo se zajímáte o moje výlety a cesty a mám tu pro vás další pokračování!
V úterý odlétám směr Dubaj a dále Bangkok. Odtut už si musím vystačit jen se svým kolem, které mi snad cestou nerozbijí.
A jaký je plán? moc dopodrobna jsem neplánoval, jediné co vím, že budu směřovat na sever a chtěl bych dojet do Laosu. Tam pozdravit rudé kméry, trochu to tam zrekognoskovat a nějakou další cestou se vrátit do Thajska a směřovat to zpět na Bangkok, odkud mi zase 8.3. letí letadlo zpět - takže zas tolik času nemám, tak uvidíme, co všechno stihnu - snad aspoň letadlo domů :D.
Snad se cestou najde nějaká ta příležitost podat průběžná hlášení abyste z toho taky něco měli:).

KOMENTÁŘE (0)

Skoro doma (tomas) : 2012-09-01 22:15:42
 Ahoj!
Tak už jsem skoro doma, respektive už jsem u babičky na Slovensku.
Cesta domů byla ještě trochu zpestřená poněkud pozměněnou a nadměrnou funkčností mého střevního systému, který s cestováním není úplně kompatibilní, ale nakonec jsme to dali nějak dokupy a po hodně hodinách v busech a ještě vice hodinách ve vlacích se přesun povedl. Navíc už byla jen denní zastávka v Kayseri a denní zastávka v Antalyi.
Příští týden mě čeká poslední dvoudenní cykloetapa domů, to už snad budu definitivně dokurýrován.
Pak snad napíšu ještě nějakou shrnující zprávu či něco takového.
Tak zatím ahoj!

KOMENTÁŘE (0)

Zhavou Mezopotamii (tomas) : 2012-08-26 14:56:59
 Ahoj, tak jsem se zase trochu posunul a pomnalu opoustim Kurdistan a zhavou Mezopotamii. A to zhavou doslova. Predpoved mluvila o 42 stupnich a myslim, ze to spis podcenovala. Ve stinu. A ten se na silnici na techhle planinach hleda tezko.
Podle toho taky ted volim tempo - vic nez na kole posedavam na cajiku s mistnima, koupu se v potocich, rekach ci jezerech, pojidam melouny, nanuky, kebaby a tak.
Taky je to spojeno s tim, ze moje cesta se chyli pomalu ale jiste ke konci - domluvili jsme se s tatou, ze za mnou prijede do Turecka, a tady chvili pocestujeme spolu (bohuzel jsem ho nepresvedcil, aby si privez kolo, takze jenom busmo a jinymi dopravnimi prostredky). Meli bychom se pravdepodobne potkat v utery rano v Kayseri. To je dost daleko na dojeti, proto jsem si za svuj cil zvolil mesto Elazig, odkud bych se zitra vecer mel dopravit busmo (vychazi to akorat abych se pres noc trochu vyspal, kdybych se hnal az do Malatiye, byl bych tam hned :) ).
Predevcirem jsem mel jeste pekne zpestrenou vecerni jizdu, kdyz jsem uz za lehciho soumraku byl za mestem Bitlis (ktere jsem nejakym nedopatrenim minul), kde jsem se stestim na benzince sehnal kousek chleba a ujizdel jsem uzkym udolim po rozestavene, ale dosti frekventovane silnici. Najednou koukam a zadni kolo je skoro prazdne - ten den uz podruhe! Zkusil jsem ho nafouknout a ujizdet dal, ale hned bylo zase prazdne! Dojel jsem akorat k nejakem rozestavenemu mostu. Stavbari tu meli budku s teraskou. Na ni jsem se jal kolo opravovat. Mezi tim se uz docela povazlive setmelo, tak jsem se rozhodl to nehrotit a postavit stan u mostu, i kdyz to bylo docela kousek od silnice. Nakonec bylo vse ok a vyspal jsem se paradne.
Vcera naopak jsem na 100% splnil plan - pozorovat zapad slunce s Efesem (pivem) v ruce z nocleziste. Dnes mam v planu to same. Po vcerejsich 120km to dneska vypada tak na 130 - proste lamarna nejvetsi. Ale i tak, mi na zitra zbyva jen necelych 100... A pak konec!
Jeste vam urcite napisu nejakou shrnujici zpravu, pripadne neco o nezajimevem busmocestovani, ktere bude obsahovat tak maximalne dalsi pokus o vystup na Erciyes nebo hodne balik ekmeku v Akyace :D
Tak zatim ahooj!

KOMENTÁŘE (2)

Okolo jezera Van (tomas) : 2012-08-24 15:21:49
 Ahoj, dnes jen v rychlosti. Vcerejsi prejezd sedylka ve vice jak 2700 metrech byl docela brutus, ale sjezd byl potom zaslouzeny. Dneska rano jsem minul mesto Van a jal se objizdet stejnojmenne jezero. To melo zahrnovat dve dalsi vyzivna sedla, kterym jsem se nastesti vyhnul novym, jeste neotevrenym tunelem (asi 4km, vetsi cast neosvetlena, trochu docela humus, ale za ten usetreny kopec to urcite stalo :) ). Ted jsem se paradne nazral kebabu (dvou) v Tatvanu a vyrazim smer Bitlis, dnes uz to asi ale daleko nebude - preci jen jsem porad na vychode Turecka a stmiva se tu dost brzy.
Mejte se fajn, ahooj!

KOMENTÁŘE (0)

Divokym Kurdistanem (tomas) : 2012-08-23 10:37:50
 Ahooj.
Tak jsem trochu predbehl plany a uz vcera prejel do Turecka - krasnych 240km jsem si dal. Turecko me privitalo velmi vrele, ale take mi opet ukazalo jednu ze svych silnych stranek - kopce vsude a porad! Je to boj, ale prijimam jeho vyzvu a bojoju.
Navic je tohle uzemi ponekud vyostrenejsi vztahy mistnich Kurdu (kterych je vetsina) a Turku (kteri pochopitelne maji vladni a armadni podporu). Proto tady zakladem kazdeho mestecka je velke sidlo Jandarmy a vsude projizdeji ozbrojene transportery a tank tu rozhodne neni nicim vyjimecnym.
Aspon to neni nuda:) Navic mi zaclo uchazet kolo, a jelikoz jsem linej to opravovat, tak radeji foukam sec mi sily staci a jezdim do tech kopcu na mekkym.
Ted jsem ve mestecku Baskale. V planu mam jeste prejet sedlo, ktere ma pres 2700 metru, k jezeru Van uz se hnat nebudu. Zitra pak snad na zapad. Doufam, ze jeste nejak dam dohromady temer rozpadlou mapu Turecka. Zatim jedu podle te iranske, ktera konci prave u Vanu.
Tak zatim cus!

KOMENTÁŘE (0)

Vystup na horu nehoru (tomas) : 2012-08-21 17:44:40
 Ahoj!
Tak uz zase sedim v Tabrizu ale moje plice jsou procisteny cerstvym vzduchem hor.
Rano jsem konecne taky jednou vstal aspon trochu rozumne (v 5:45), lehce posnidal a vyrazil do jeste temnych ulic. Potreboval jsem se dostat k vlakovemu nadrazi vzdalenemu asi 6km. Busy si zdaly byt jeste mimo provoz, tak jsem zkusil optat se taxikare za kolik by me tam hodil (pry jsou tu velmi levni). 50tisic (= 50Kc), na coz jsem se mu zvysoka, s tim ze to snad radsi dojdu. Pak jsem si ale vsiml, jak funguje zdejsi kupodivny autostop - lidi se proste stavi k silnici, a kdyz jede auto, ktere jeste neni plne (5 lidi), tak zastavi a vezme je. Pri vystupu mu daji nejake drobne, takze na tom netrati. Zajimavy zpusob pro vytizeni aut.
Vyuzil jsem tedy take tohoto zpusobu a na dve auta se dostal na kyzenou krizovatku u nadrazi.
Tady jsem se pomerne jednoduse doptal na terminal minibusu odjizdejicich do Ousku a nasel minibus, ktery kupodivu opravdu behem 5 minut vyrazil pozadovanym smerem. Cesta trvala asi pul hodiny a stala 5tisic rialu :D. V Ousku jsem mel najit minibus do Kandovanu - vychoziho bodu vyletu. To se mi bohuzel nedarilo, tak jsem v ramci uspory casu byl nucen prijmout nabidku taxikare za 60t, coz byla stejne docela slusna cena, na to ze to bylo asi 20km.
Cestou jsem se z nej snazil dostat, jak se z Kandovanu dostat na onu horu Sahand. On se me zase snazil presvedcit, ze odtud se tam nedostanu. Po vystoupeni jsem tedy zkusil jeste prodavace v obchode, kde jsem kupoval nejake jidlo na cestu. Nejdriv breptal neco jako taxikar, pak ale aspon mavnul rukou urcitym smerem. A tak jsem tam vyrazil. Byla to prasna cesta udolim, kde jsem potkaval par lidi na oslikach. Predjelo me taky par aut. Cesta uplne zazivna nebyla, a tak mi vubec nevadilo, kdyz mi zastavil projizdejici nakladak a ukazal mi at si vlezu na korbu, kde uz sedeli dva kluci.
Snazil jsem se je presvedcit, ze jdu na horu Sahand, oni se me zase snazili presvedcit, ze je to strasne daleko.
Pak nakladak zastavil uprostred louky vedle hromady sena. A bylo jasno - jdou nalozit seno a pojedou s nim zpatky dolu. Tak jsem podekoval za svezeni a vyrazil po prasne ceste dal nahoru. Cestou nakladakem nas predjizdely asi tri osobaky, ale ted jako na potvoru uz zadny nejel. Tak jsem musel pesky. Ale diky krasnym horam zvedajicim se okolo mi to ani nevadilo.
Pomalu jsem se zacal smirovat, ze si holt vylezu na nejakou peknou horu okolo a budu spokojen. Cele udoli melo cca 15-20km a koncilo pred dominantnim vysokym kopcem zavirajicim udoli. Prohodil jsem par slov z pastevci, kteri tu pasli kozi stada a vyrazil smerem prave na ten kopec, uz jen proto, ze na nem trunilo nejvic kamennych trpasliku. Do sedylka mezi touto a protilehlou horou vedla pomerne pekna pesinka. Dal uz jsem se musel proplitat mezi neprijemnym malym bodlacim. A to pekne do kopce. Trochu jsem pocitil i vysku, ktera uz zrejme presahla 3000m. A pak zaclo kamenne sutoviste. Mensi kameny byly stridany velkymi. Jedno mely spolecne - dost z nich bylo volnych a tak bylo treba lezt opravdu opatrne. Az jsem se zadychal a zapotil. A najednou jsem byl nahore u velkych kamennych trpasliku! Bylo to nadherne. I kdyz jsem od pohledu tusil, ze to asi neni uplne ta nejvyssi hora v okoli, bylo mi krasne a vse umocnovaly nadherne vyhledy na okolni hory i na cele udoli, kterym jsem se sem dostal a navic zde, ac na plnem slunci, bylo prijemne - ne vedro! Uzasne. Chvili jsem fotil, pak jen sedel a nasaval uzasne atmosfery a bylo mi krasne.
Pak jsem se pustil do svaciny a pozorovani protilehleho kopce, (ktery jak jsem pozdeji na googlemapach zjistil), je preci jen asi o 50m vyssi, a na ktery se po pekne cesticce pomalu posouval nekolik postavicek. Ja mel svoji horu jenom pro sebe.
Asi po pulhodine, jsem se pustil dolu. Bylo to jeste o dost narocnejsi nez nahoru. Ale nespechal jsem a opatrne se posouval dolu. Bylo to jeste trochu zneprijemneno kaminky ktere mi lezly do sandalu a musel jsem je vyklepavat.
Kdyz jsem dorazil dolu k upati hory, vsiml jsem si, ze nad pastevci stale truni vedle auta vylozene turisticky stan. Tak jsem se tam zasel podivat a narazil na dva mistni Irance, pokurujici ve stanu hasis a pripravujici obed. Pozvali me k sobe, a tak jsem s nima dal cajik a nechal se pobidnout do chleba, jogurtu a rajcat a mlsne pokukoval po mase, ktere varili v kotliku na plynovem varici. Hovor se nam moc nedaril - prislo mi, ze moc neumeli, nebo nechteli umet Turecky a bavili se vic persky. Nechteli me ale pustit, nez bude jidlo hotove. Pak prisel treti Iranec a ten to zazdil, zacali se naruzive bavit, mozna i hadat, mezi sebou. Nebralo to konce a me uz to fakt nebavilo. Tak jsem dopil sklenku caje a presvedcil je, ze uz ale opravdu musim jit. Cesta po prasne ceste na plnem slunci uz nebyla tak uzasna, ale docela se to dalo. Jen me trochu prudilo, ze ackoliv v protismeru projeli uz tri auta, v mem smeru ani po hodine a pul ani jedno. Tak jsem si sedl do vyjimecneho stinu pod veliky sutr a zacal dlabat chleba a rajcata, ktera mi Iranci vnutili sebou. Kdyz tu nahle - slysim motor! a dolu se sine rozhrkany osobak a v nem dva postarsi slusne vypadajici Iranci. Rychle uklizim jidlo, mavu na ne a uz se jim nutim do auta. No, oni by asi stejne zastavili :> Svezou me poslednich par kilometru do Kandovanu. Tady se rozhlizim okolo. Rano jsem spechal rychle nahoru, tak ted obdivuji to, co je nekdy nazyvano jako Kapadokie Iranu - nad soudobou vesnici se tahne skalni mesto, ve kterem jsou vydlabany mistnosti a chodby, ve kterych se snad do dnes zije.
Pozitek mi trochu kazi vsichni mistni a jejich zlobne pohledy na moje kratasy - ackoliv v Tabrizu jsem to uz prekousnul a nosim dlouhe kalhoty, zde to proste neslo. Udelam tedy jeste par fotek a jdu se k silnici podivat, kde by mohl byt nejaky minibus. Tu zastavuje chlapik v osobaku, a pta se kam jedu - Ousku. Kyvne at nastoupim. Pta se jestli jedu do Ousku nebo do Tabrizu, protoze on jede tam. Tak super! Docela si i pokecame, protoze umi par slov anglicky, a tak cesta pomerne rychle ubiha. Nakonci mi trochu zkazi dojem, kdyz si rekne o penize, coz je tady tedy asi normalni. 50tis. rialu ho dostatecne uspokoji. Ja mirim rovnou k busu. U zastavky je pokladna, ale dozorce na me pokyvuje, at na to kaslu a jdu gratis. Mirim tedy na nastupiste pro muze - kloubovy autobus zastavi tak, ze prvni polovina je prave u tohoto nastupiste a zadni polovina u zenskeho. Uvnitr autobusu je predel, aby se to nahodou nemichalo.
Odpoledne se jeste marne pokousim poslat pohledy - z lokalni posty to proste nejde a hlavni posta tady ma otevreno jenom do dvou. To jsou pomery. Aspon, kdyz nenajdu hodneho strejdu z informaci vymenujiciho za idealni kurz, se mi podari smenit desetidolarovku na ulici od podivnyho typka, ze ktereho vypadne docela fajn kurz.
A ted sedim v netove kavarne a pisu vam tenhle zase jak koukam pekne rozvlacny blog.
Jelikoz zitra zase vyrazim na kolo, tak slibuju, ze priste uz to zase bude kratsi a az kdovikdy.
BTW: telefon mi tady prestal nachazet operatora - zrejme mistni kontrola nad cizinci. Tak snad to pozitri v Turecku bude OK.
Tak zatim cus!

KOMENTÁŘE (1)

Oslavy konce Ramadanu (tomas) : 2012-08-20 10:39:27
 Misto zvuku bezne dopravy me z pod oken vzbudi vyrvavani nejakeho chlapka do amplionu. Za to by meli vrazdit. Vyhlidnu z okna a zjistuju, ze ulice je misto aut plna lidi, kteri zrejme onomu hlasu naslouchaji.
Vyjdu z hostelu a necham se unaset davem. Zatim se jeste docela da hybat, brzy to bude horsi. Lide si nachazeji sva mistecka, kde si rozdelavaji svuj koberec (nekdo burzuazni paradni, nekdo jenom kus krabice). Nejvetsi hustota se zda byt smerem k mesite. Oklikou se tam propletu. Vsude je taky spousta policistu (nebo vojaku nebo co to je), kteri zrejme dohlizi, aby vse probihalo jak ma. S nekolika z nich se dam reci. Anglicky umi jen jeden a to jen trosku. Nastesti jsem zjistil, ze naprosta vetsina lidi zde, mluvi normalne turecky - nachazim se totiz v casti Iranu zvane vychodni Azerbajdzan, kde ziji etnicti Turci, ci jak to nazvat. To cini komunikaci o dost jednodussi.
Vyzvidam z nej, ze oslava potrva jeste asi hodinu, a pak se otevrou obchody (ted bylo uplne vse zavrene) a vrati se normalni zivot. Hodinu se mi tu v houstnoucim davu stat nechce, a tak se pokousim prodirat mezi modlicimi se. Zrovna se probijim cernou masou zen zahalenych v plastich, kdyz najednou vsechny (i vsichni dalsi okolo) zacinaji poklekat a opakovat po amplionu: Allah Akbar! Allah Akbar! Pripadam si hodne zvlastne - vsichni kolem me kleci, jenom ja uprostred stojim a rad bych se ztratil, ale to bohuzel nejde, protoze bych musel jit po hlavach. Jeden z na kraji ulice stojicich policistu me vola k sobe. Vypada docela nastvane. Kdyz je to aspon trochu mozne, propletam se tedy k nim a snazim se vysvetlit, ze bych se jen rad vyparil a ze nechci delat zadne problemy. Prohlizi si prisne pas, ale nakonec me docela pratelsky pousti a ja se konecne dostavam zpet ke svemu hotelu, kde jeste chvili se sefikem debatujeme o nabozenstvi.
Mezi tim uz vse pomalu konci a lide se rozchazi ke svym domovum. Asi pul hodiny jeste radeji pockam, a pak teprve vyrazim znovu do ulic, abych zjistil, ze temer vsechny obchody jsou zavrene. Nakonec ale najdu i misto kde se najist.
Odpoledne vyrazim za pamatkami. Pri tom potkam nekolik velmi pratelskych a milych Irancu. Jeden me provadi mistnim muzeem (kam diky nemu muzu gratis), bere me do mesity a rika spoustu zajimavych veci. Jen aby mi pomohl a sam si trochu potrenoval anglictinu.
Odpoledne vyrazim k rece, na ktere maji byt nejake historicke mosty. Ty ale za moc nestoji. Vedro me udolalo natolik, ze jsem musel sednout do parku a chvili si odpocinout. Tady se me pokousi sbalit nejaka mistni holcina (kterou tusim pod tunou cernych hadru). Studuje tady medicinu a umi pekne anglicky, coz je asi mezi mistnimi zenami velka vyjimka. Dava mi darkem nejake mistni hrusky. Pak se radeji davam na ustup :D.
Vecer cestou domu jeste potkavam Chorvata, ktery pry taky prijel do Tabrizu na kole. Ted chtel jet busem zpet, ale na tureckych hranicich mu sdelili, ze kdyz opoustel Turecko, nedostal vystupni razitko, a za trest ted pet let nemuze do Turecka. Docela nezavidinihodna situace, kterou musi resit cestou do armenskeho Jerevanu a odtud letet do Italie. Doufam, ze me nic takoveho nepotka.
Dneska se tady jen tak zase poflakuju a rozmyslim, ze zitra preci jen zkusim vylizt na ten kopec za Tabrizem a na cestu vyrazim az pozitri. Podle vtipneho chlapika v informacnim centru (ktery umi dokonce par vet a sprostaren cesky), by to za den nemel byt problem i s cestou z Tabrizu a zase zpet. Tak uvidime. Aspon to bude pestrejsi.
Zatim ahooj a ja zase nekdy napisu. Klidne mi tu nechte nejake komentare, budu za ne jen rad.

KOMENTÁŘE (0)

Z Jerevanu do Tabrizu (tomas) : 2012-08-19 13:42:54
 Ahoj!
Konecne jsem ve zdejsi svatecni koncoramadanove atmosfere, kdy je vetsina obchodu zavrenych, nasel otevrenou internetovou kavarnu, takze muzu sepsat slibovany dil blogu o ceste z Jerevanu.
Takze - vyjizdel jsem jeste trochu za sera, coz mistni vubec nenutilo svitit, takze jsem si na silnici i s blikackou pripadal tak trochu jako nahodny terc. Navic po vymene retezu pekne zlobila prehazovacka, coz me dovadelo k silenstvi. Z mesta jsem se nastesti vymotal pomerne rychle a najel na peknou sirokou silnici mirne z kopce smerujici primo pod Ararat, ktery proti me vystoupil jako ohromna dominanta doplnena malym bratrem vedle. Z kopecka kilometry rychle pribyvaly a i prehazovacka se najednou stala rozumnou (ono si to proste sedlo).
To uz jsem byl ale u azerbajdzanskych hranic, kde se silnice prudce stacela vlevo, zpet do armenskych kopcu a pryc od Araratu. Tomu jsem zamaval a pustil se do asi 20km stoupani. Prekvapive jsem zjistil, ze ac to bylo pekne na horu a byl solidni parak, tak mi to vubec nevadi a jede se mi paradne. Odmenou mi pak byl uzasny asi 15km sjezd, kdy jsem nemusel jedinkrat slapnout, ale ani nijak brutalne namahat brzdy - proste krasne svezeni uzasnou prirodou - ty vyhledy opravdu staly za to...Druhy den kopcu nebylo mene, ale i krajina vylozene stala za to, a urcite se teste na fotky. Druhy den vecer jsem skoncil za mestem Kapan ve vysce necelych 1000 m n.m s tim, ze me druheho dne rano ceka vyjezd do sedla pres 2500. Navic se mi v noci udelalo nejak zle, a kdyz me rano vzbudil budik, citil jsem se spis na to, sjet zpatky do mesta a nejak tam zalamit. Pak jsem se ale rozhodl, zkusit se jeste pul hodky prospat, a ono to pomohlo!
Nebylo mi nejak uzasne, ale jet se dalo. Vse se navic zlepsilo, kdyz jsem v Kajaranu (posledni mestecko pred kopcem) zjistil, ze uz je to jen neco malo pres 10km. Bylo to sice poctive stoupani, ale nejak jsem se nahoru vyskrabal a prijezd do sedla si patricne uzil. Sjezd do nejakych 800m zase nemel chybu. Posledni predhranicni mestecko Meghri jsem nejakym omylem projel a ocitl se za nim v hranicni zone. Ulekl jsem se, ze v islamskem Iranu za ramadanu uz nesezenu zadne jidlo, a tak jsem sedl do prvni (a zrejme i posledni) restosky, co se mi postavila do cesty, a za rozumne penize si dal posledni armensky kebab a nechal si poradit, ze za rohem je obchod, kde si muzu koupit nejaky chleba. Tak jsem tam projel kolem nejake zavory a uvidel pred velikou branou nekolik obchudku. Zamiril jsem k jednomu a za nehorazny penize koupil nejaky kus chleba. To uz u me ale stal vojak a chtel po mne pas.
Tak ja jako co je za problem. A on zacal o nejakem permitu, a ze hranicni zona, a co tam delam a odkud jsem prijel a tak. Jeho anglictina a moje rustina se navic moc nepotkavaly. Zkusil si zavolat na posilu jeste jednoho kluka, ktery umel anglicky cca o dve slova vic, takze to situaci spis jen zkomplikovalo. Nekolikrat odesel s mym pasem pryc a zase se vratil, a ja musel cekat na peknym paraku na slunci.
Asi po pul hodine me konecne propustili s tim, ze okamzite najedu na hlavni silnici, nebudu nikde zastavovat a pojedu 10km az ke hranici. A at me ani nenapadne cestou fotit!
To by me jinak urcite napadlo, protoze cesta vedla podle hranicni reky, ktera byla lemovana uzasnymi obrovskymi skalami - snad nejhezci vyhledy za celou cestu. Jelikoz jsem ale nechtel mit problemy, a na kazdem rohu koukala ostrelovaci vez, tak jsem radeji nefotil, a budete tedy o tyto zabery ochuzeni.
A pak prisla hranice. Armenska strana byla pomerne v pohode, i kdyz clovek moc nevedel kudy a kam. Potkal jsem tam taky tri iranske cyklisty, kteri meli namireno opacnym smerem. Prohodili jsme par slov a vydali se kazdy ke sve hranici. Ja k te iranske za most. Tam nepanovala prilis pratelska atmosfera. Hromada irancu se pretlacovala o to, kdo prvni vstrci svou hromadku pasu (za sebe a sve zeny) pohranicakovi do okynka. Aspon tak mi to pripadalo, a tak jsem se pretlacoval taky.
Az me pohranicak vykazal vymluvnym gestem pryc. Nevedel jsem co mam delat, tak jsem chvili postaval u neceho jako konce rady. Asi po 10 minutach, na me zavolal pohranicak od dalsiho okenka ponekud za rohem. Ten me asi 15 minut zpovidal na otazky jako jmeno otce, odkud a jak jsem prijel, kam jedu v Iranu, kam jedu potom a tak. Potom hodil muj pas vnitrnim okynkem do kanclu toho prvniho. Ten jej jeste chvili okazale ignoroval, az po nejakych dalsich 10 minutach si jej zacal studovat, a pak konecne orazil kyzenym razitkem!
Ted uz jenom celni kontrola. Kdyz jsem se tam chystal, nejakej typek, me zacal vykazovat. Sakra co to?? Nejaka holka v satku (coz tedy vubec nijak neupresnuje, protoze to jsou tu vsude vsechny) se mi snazila vysvetlit, ze je mozna problem, ze mam kratasy. Uz jsem myslel, ze si fakt budu muset oblict dlouhy kalhoty, kdyz na me zavolal zrejme celnik a zacal se venovat memu kolu a osahavat brasny a ukazovat, kterou mam strcit do scannaru (takovej ten tunel jak to jim projizdi). Ten nastesti neodhalil nic nezadouciho, a tak jsem byl v Iranu!
Rychle vymenit nejake penize, koupit prvni susenky a hura ven z haly! Vedro tu bylo snad jeste vetsi nez na protejsim brehu. Ale po pekne silnici se i proti proudu reky s lehkym vetrem v zadech jelo prijemne.
Z jednoho predjizdejiciho auta mi podali pytlik s oriskama. O kousek dal jsem zastavil a ve stinu vedle silnice se jal orisky pojidat. Neubehla ani minuta a stalo u me policejni auto - co tady delas?? ukaz pas?? jak dlouho jsi v Iranu?? a dalsi ne moc pratelske otazky. Aspon ze jeden z nich umel trochu anglicky. Ne moc taktne mi naznacili, abych koukal jet dal.
No potes, po tehle hranicni silnici (vedla podle reky, ktera zde jiz tvorila hranici s Azerbajdzanem) jsem mel jet nejakych 60km. Puvodni cil dnesniho dne, byl prekrocit hranici, kousek poodjet a v klidu se nekde vyspat. To tady asi moc nepujde, kdyz clovek nemuze ani chvili posedet vedle silnice.
Tak jsem slapnul do pedalu a uhanel smer mesto Jolfa, kde jsem se teprve odpojoval od reky. Na zacatku mesta, me zastavili dva kluci a peknou anglictinou se me ptali odkud jsem, kam jedu a jestli se se mnou muzou vyfotit. Docela prijemne. I prujezd mestem byl docela v pohode - bylo to vlastne prvni iranske mesto, ve kterem jsem byl a docela splnilo moje ocekavani - moderni, vyspele, v mnoha ohledech podobne Turecku.
Horsi byl vyjezd z mesta - zacal brutalni vichr a navic to bylo do kopce. Myslel jsem, ze ujedu aspon 10km za mesto. Po nejakych trech uz to opravdu neslo. Slapu na lehoucky prevod o sto sest, nejde to a mam pocit ze jedu zpatky. Po ne moc pekne ceste jedu kamsi nahoru k rozestavenym barakum, kde se v castecnem zavetri snazim postavit stan. Potrebuju odbehnout pro tropiko, ktere jsem nechal kus vedle u kola, tak stan zatizim velkym sutrem. Jsem zpet za minutu, ale stan nikde! koukam a on o 50 metru dal. Nastesti se mi ho podarilo dobehnout a nejak postavit, velmi radne zakolikovat, ale i tak jsem z toho nemel nejlepsi pocit.
Ackoliv do rana vitr castecne polevil, rano jsem krome toho ze mi je zase blbe a slabo taky zjistil, ze mi to proste nejedu. Zdalo se mi, ze jedu docela po rovine. Slapu co to jde a na tachometru sotva 10! navic mi dosla voda. Ha, benzinka! prosim, vodu! neni, sorry... O kilometr dal nejake staveniste. Prosim chlapi jestli nemaji vodu. Nejdriv to vypada ze fakt ne. Pak se jeden slituje a z kyble mi asi deci preleje. Podekuju a jedu ci spis plazim se dal. Nepocitam s tim, ze bych dnes mohl dojet dal, nez do mesta Marand. To proste nemuzu zvladnout. Pak jeste poradne studuju mapu nad poslednim iranskym dankekem, a zjistuju, ze to do Marandu neni celou dobu proti proudu reky jak se mi zprvu zdalo, ale ze se to uprostred lame a ceka me sjezd! Takze mozna neleknu zizni!
Navic vidim u silnice stat dva kamiony a spzka neni iranska, ale turecka! Ve stinu korby ridici pojidaji a popijeji. Prijedu a dam se pratelsky do reci. Jsou velmi pratelsti a radi mi preleji plnou lahev vody! jsem spasen. Jeste chvili pokecat, vynucene vyfasuju jeste nejakou zeleninu a uz hura k vrsku.
Cestou jeste potkam jakousi mistni jidelnu, kde zastavuji kamionaci, takze se tady ji i o ramadanu (muslim na dlouhe ceste muze jist, i kdyz by si to pak mel nahradit). Tam jsem si dal jako vsichni nejaka michana vajicka s rajcatama, cibuli a chlebem a caj.
A pak uz hura dolu do Marandu. Tam se po nejake dobe dostanu k netu, kde zjistuju, ze do Tabrizu uz to je jen pres jeden kopec a pak uz jen dolu. To dam! Vyrazim. Kopec neni uplne nejmensi. Asi 500 metru prevyseni, ale jak jsem zjistil, tak rano jsem si dal mnohem vice - ac to tak nevypadalo, cesta byla do poradneho kopce, takze to nebylo jenom moji slabosti :).
Skoro nahore na kopci se napojuji na hlavni silnici od Turecka. Tady take potkavam dva cyklisty - jednoho mistniho na pekne silnicce, a druheho na horaku s brasnama - kluk ze Svycarska na ceste z domova do Tabrizu. Potkali se taky tady, tak vsichni kecame. Iranec nam ukazuje fotky jeho a jeho kamaradu z ruznych cyklovyletu po svete. Je to opravdu nadsenec! Potom s nami jeste vyjizdi nahoru na kopec, kde se s nami louci a jede zpet domu do Marandu. My se Svycarem (jeho jmeno mi bohuzel vypadlo) pokracujeme dal. Jede docela svizne. Uz chce byt v Tabrizu asi. Cestou se zastavujeme v dalsi kamionacke jidelne na neco jako obed. Prijemne pokecame, a vypada to, ze bychom mohli i nejaky den v Tabrizu stravit spolu. Pak ale vyjizdime a on zase jede rychleji. Myslel jsem, ze na me nekde na kraji mesta pocka, ale bud jsem ho prehledl nebo proste nezastavil a jel. Trochu me to mrzelo, ale bez vetsich problemu jsem se dostal sam do centra a tady naponekolitake sehnal pomerne levne a burzuazni ubytovani.
Dnesek travim flakanim po meste a rozhodl jsem se, ze jeste zustanu i zitra.
V dalsim dile (asi az zitra), vam napisu jake to je stat uprostred davu desetitisicu lidi skandujicich Allah Akbar!! nebo proste jak vypada takovy den ve velkem iranskem meste.
Ted uz by toho bylo moc, takze az potom.
Jinak plan ted vypada tak, ze az me omrzi se tady flakat, vyrazim opravdu zpet na zapad, pravdepodobne do tureckeho Vanu a pak dal na zapad. Jestli dojedu az do Antalize, budu moc tvrdit, ze jsem uspesne objel cele Turecko (kdyz to spojim z lonskou cestou), a to si myslim, ze jen tak nikdo rict nemuze, takze, novy cil je na svete! :)
tak zatim ahooj!

KOMENTÁŘE (1)

Iraaan (tomas) : 2012-08-18 09:44:06
 Cus! Jsem v Iranu. A je tu se mnou ramadan. A taky pekny vedro. A ja mam nejakej uzeh, upal nebo co a vubec mi nejde jezdit na kole. Vim, ze to je lamarna, a ze me to bude mrzet, ale na 90% jsem se rozhod, ze to misto na Teheran vezmu na Turecko a domuuu.
Ted jsem v Marandu a dneska chci jeste dojet do Tabrizu, kde se budu davat den do kupy, a pak tedy vyrazim na cestu zpet.
Urcite si pockejte na popis cesty z Jerevanu do Iranu, stala za to, jen ted neni cas se tu rozepisovat. Zitra na to snad bude cely den, tak se podelim ponekud rozvlacneji.
Tak zatim ahoooj a nesezerte me za to, ze zas do te Indie nedojedu, ale fakt je toho na me nejak moc...

KOMENTÁŘE (2)

 Dnesni vydani zprav Radia Jerevan bude o tom, jak se to tady udela, kdyz chcete opravit kolo.
Tak nejpreve musite zjistit, kde se vubec takova kola prodavaji ci se s nimi jinak operuje. To neni vubec snadne. Internet mi moc nepomohl. Dokonce i mistni kamaradka Nara byla mimo a netusila. Zkousel jsem to na ulici, kdyz, jsem videl nekoho s kolem. Moji lamanou rustinou to chvili dalo nez jsem to vysvetlil, ale ani osloveni mi nakonec nepomhli. Tak jsem se zkusil optat sefika v hostelu kde jsem ubytovan a ejhle - nema problema a uz mi na mape rustinou prokladanou anglickymi slovicky vysvetluje, kde ze to je. A ze tam pry je velkt market se vsim vsudy a jsou tam i kola a tam mi pomuzou.
Sebral jsem kolo a vyrazil. Ackoliv to bylo jiz mimo moji malou mapku centra, nasele jsem to bez problemu. Cekal jsem nejaky velky obchodak a co to - ono velike trziste! a opravdu tam meli vsechno mozne. Proste jako na tureckem pazaru. A tady dokonce byly i dva nebo tri kramky kde krome dalsich veci, meli i kola.
Namatkou jsem k jednomu zamiril a zacal ruskocesky vysvetlovat sefikovi obchodu, co ze me trapi. Ten me zaskocil docela slusnou anglictinou, ktera to cele velmi zjednodusila.
Ackoliv jeho naradova vybava byla dost prachbidna (myslim, ze sebou mam mozna skoro vic a hlavne kvalitnejsiho naradi, nez mel on), bylo videt, ze vi co dela.
Problem s plastem se nastesti vyresil tak, ze jej jen sundal a znovu spravne nasadil (navic vymenil predni a zadni, coz je fajn). Potom jsem jej take zneuzil, aby mi vymenil retez, coz delam velmi nerad. On pri tom znicil svoji nytovacku, ktera proste byla mekci, nez muj kvalitni retez, o kterem kdyz jsem mu rikal kolik stal (a to jsem trochu zlevnil), tak na me koukal s otevrenou pusou. Nakonec ale vse v poradku dodelal, promazal, vyladil a ja se optal, kolik si za tu asi hodinu prace nauctuje. Rekl, ze to je darek. Snazil jsem se jej presvedcit, aby si aspon neco vzal, ale byl neoblomny :).
Taky jsem tady objevil neco nevidaneho - tocenou Plzen. Pullitr sice vyjde asi na 70Kc, ale proste jsem si nemohl jednu nedat. Ony vubec ty penize tady tak nejak plynou - vsechno je dost levne, tak si vsechno kupuju a ono to nakonec zas tak uplne levne neni. Ale co uz, jsem na dovolene, tak si to musim uzit :).
Jo, taky jsem dneska hodil cestou do servisu paradni tlamu. Jedu si to pekne po 4proudy mestsky higway (jinudy to tady po meste proste nejde) v krajnim prujezdnim pruhu, kdyz tu tesne prede mnou nekdo v odstavnem pruhu otevre dvere primo prede me. Tak jsem naplno zabral za brzdu, a jak jsem mel tu zadni vypojenou, tak vite jak to dopadlo - plavmy let pres riditka. Myslim, ze od poroty bych dostal 10/10. Nasledky nastesti zadne ani na mne, ani na kolo a bohuzel ani na dverich dotycneho. Tomu jsem jen radne cesky vynadal at kouka co dela. Nevim kolik mi toho rozumnel a je mi to docela jedno :).
Tak zitra konecne dost flakarny a rano vyrazim smer Iran, coz znamena cca 400km po horke a hlavne velmi hornate Armenii. Ted jsem jeste resil, jestli bych to nemohl vzit pres Nahorni Karabach, coz by zrejme az zas takovy problem nebyl, ale stalo by to dalsi cas, zarizovani, penize... tak uz na to kaslu.
Tak zatim ahoooj!

KOMENTÁŘE (1)

Zpravy radia Jerevan (tomas) : 2012-08-13 18:50:32
 Ahoj!
Tak jsem uspesne dnes kolem poledne dorazil do Jerevanu, kde je na planu odpocinek, mestska turistika a predevsim dani do kupy kola, ktere uz to docela potrebuje.
Ale zase pekne postupne. Naposledy jsem se ozval z Batumi. Tam jsem v patek rano po probuzeni v hostelu zjistil, ze venku docela leje, tak jsem si uzil pohodu ubytovani, nechal kolo kolem a sel se v klidu projit mezi kapky a nasnidat. Mezitim dest pomerne ustal, a tak jsem vyrazil kolem devate smer hory. Prekvapila me kvalitni nova silnice no a hlavne opravdu nadherna krajina. Bylo to opravdu uzasne, i kdyz pomalu to zacinalo byt dost do kopce. A pak to prislo - vesnice Khulo a s ni skoncila silnice a zacala ta prava zabava - misty jeste zbytky asfaltu, mistu jenom sutry a trochu sterku. Nejprve hodne dolu. Ale to jen proto, aby se potom mohlo o to vic nahoru. S prekvapenim jsem zjistil, ze mistnim masrutkam a zigulum, to problem nedela... proste to nejak projedou.
Prijemnym prekvapenim byli svycarsti cyklisti, kteri jeli proti mne (prejeli z Turecka, chteli jet do Batumi, a pak do ruske Soci podle Cerneho more), kteri me ujistili, ze je to prujezdne i na kole. No prujezdne ano, ale opravdu to byl asi nejvetsi hardcore co jsem zatim zazil. Do toho jeste obcas uchcavalo a vubec bylo tak nejak nevlidno. Byl to dost boj.
Kazdopadne vecer jsem skoncil asi 7 km pred sedlem skoro ve 2 metrech na uzasne zastavce. Par mistnich me odrazovalo od toho tady zustavat, ze pri jsou tu medvede a vlci. Mel jsem toho dost a proste jsem si chtel uzit te nadhery. Vecer jeste zaclo poradne prset, tak jsem mel dost obavy, jestli rozbahnena cesta bude rano prujezdna.
V noci uz nastesti skoro neprselo, a tak to jakz takz i kdyz docela v bahne slo.
Rano jsem se pekne zahral zbylym vyjezdem, ktery vystridal mrazivy sjezd v mracich a klemre (pritom se nedalo jet vic nez 15, protoze silnice stale jaksi nebyla). Konecne dole asi v tisici metrech zase zacala i silnice a dalsi civilizace. A pak dalsi stoupani k armenskym hranicim. Byl to docela boj. Do vecera jsem nastoupal opet do 2000 a byl uz cca 30 km od hranic, kdyz zacalo prset, vitr zesilil, citelne se ochladilo a ne uplne dobrym znamenim byl snih podle silnice - mel jsem toho dost a zamiril jsem do maleho lesika plneho odpadku, ktery byl ale paradnim utocistem. V noci zase docela zima a rano nebylo o moc tepleji.
Cekal me jeste mensi vysvih na hranici. Tam jsem pomerne bez problemu v automatu vymenil penize, zakoupil vizum a nechal se odbavit - a hura do nove zeme!
Armenie je uzasna. Ale aspon to co jsem zatim videl, je takova skoro poust - sucho, brutalni vedro a nikde zadny zivot - ani tech vesnic tu moc neni.
Vcera jsem se zastavil ve druhem nejvetsim meste Gyumra, kde jsem si poctive projel centrum a v nejlepsi hospode na namesti dal poradny obed a dve pivka (velka to vyhoda proti Turecku :) ). Jeste vcera jsem zjistil, ze jsem pichnul... Nastesti se to dalo na nafouknuti dojet. Vecer jsem v male vesnicce dal kebab a dve pivka a vyborne pocvicil s mistnimi svou charaso rustinu. Skoro me ukecali abych tam zustal.
Ale odolal jsem, a tak jsem hned rano mohl po slozeni stanu zacit opravovat pichle kolo, coz obnaselo pichnuti dalsi duse a nasledne spatne nasazeni plaste. To jsem bohuzel uz neresil a asi po dvou hodinach (jeste jsem lepil obe pichle duse, a tak) jsem konecne vyrazil k Jerevanu, ktery byl dal nez jsem myslel.
Cestou jsem zjistil, ze ten plast je docela problem, snad bude opravdu jen spatne nasazeny - ted mi udelal takovou osmu, ze jsem musel dokonce pri prujezdu Jerevanu vyhodit zadni brzdu.
A co v Jerevanu? ubytoval jsem se v pohodovem hostelu a zkontaktoval mistni kamaradku Naru, se kterou jsem se potkal na dobrovolnicke akci v Cechach, a ktera se mi pro dnesni odpoledne stala vybornym pruvodcem po mistnich pamatkach, za coz ji prevelice dekuji!
Zitra uz mam na planu vlastni poznavani a hlavne dat do kupy to kolo (krome plaste je tam jeste dalsich par veci, ktere by rady videly servis). Takze zitra mi drzte pesti pri hledani servisu, coz bude v milionovem Jerevanu temer bez kol mozna docela dobry challange.
A pak ve stredu rano vyrazim smer Iran. Jeste uvidim, jestli odolam lakadlu Arraratu, ktery nad Jerevanem vabne vykukuje - taky bych to z Iranu mohl vzit pekne na zapad do Turecka a jit si to s nim vyrikat z oci do oci :D.
Pomalu mi v internetove kavarne dochazi pivo, takze uz radeji pujdu na posledni maly vecerni sightseeing a hura domu na hostel a poradne si odpocinout.
Tak zatim ahooj!

KOMENTÁŘE (1)

 Taaakze dneska jsem pekna lama, dal jsem jenom nejakych pouhych 170km a navic se naprosto lamoidne v Batumi ubytoval v hostelu (to je ale burzuazie, co?).
Ale tak aby aspon neco zajimaveho, tak mam prvniho krasneho adepta na brutalni ... prujem - mistni specialita chacapuri (placka se sejrem) se syrovym vejcem navrch... a navic 4 mistni Batumske pivka a jeste povinna chacha, na kterou jsem byl od mistnich v krcme pozvan. Schvalne muzete uzavirat sazky, jestli se poto nebo nepoto :)
Taky dneska zajimavej zazitek, kdyz jsem na turecko-gruzinskych hranicich narazil na dva cyklisty. Rikam si wtf a zacnu na ne anglicky. Perfektni odpoved, ale pry jsou to Turci. Takze dvakrat zazrak. Turek na kole a jeste umi anglicky. Pri cenkani, predbihani a odbavovani jsme docela hodili rec a vypada to na zajimavy typky.
Myslel jsem, ze s nima dojedu tech 20 km do Batumi, ale jejich tempem by to bohuzel byly minimalne 2 hodiny. Ale rekli mi, ze se tu chteji ubytovat v levnem hostelu, a to me zaujalo. O tom jsem nevedel.
Prvni jsem ale v Batumi resil planovane setkani s Misou, coz je gruzinsky kamarad, ktereho jsem potkal loni na lodi z Gruzie na Ukrajinu. To probehlo a bylo moc fajn pokecat si zase s nekym znamym a navic naby nejake ty lokalni realie.
Puvodne jsem myslel, ze pak jeste pojedu za mesto a ubytovani budu resit jako kazdy den.
Ale lenost postihla i me a tak jsem se rozhodl take pro hostel. 20 lara (cca 10 euro) mi prislo jako slusna cena a je fajn mit jeden vecer klid od vecne otazky Kde dnes. Navic jsem se mohl paradne priozrat (prvni dve pivka s Misou a druhe k veceri - onomu povestnemu Khacapuri). Jinak Khacapurim jsem si splnil prvni povinnost z gruzinskeho jidelnicku, ostatni jsem zapomnel, takze uz mam vystarano :).
Zitrejsi plan je odpocinkovy - vyspat se a v klidu vyrazit podle reky jejiz jmeno jsem zapomnel do mesta jehoz jmeno jsem zapomnel, a kterou by pry mely zvladnout jen terenni vozy, tak uvidime jak si s nimi poradi muj or :). Potom uz Armenie a snad Iran... ale to je az za dlouho.
Jestli jsem psal nejake hovadiny, muzou za to ta 4 piva a chacha (mistni chlast)... v Turecku jsem dodzoval pevna ramadanska (vlastni) pravidla - jedno pivo kazdy druhy den... takze to je ted cejtit :)
Tak zatim ahoooj! :)

KOMENTÁŘE (0)

 Tak jsem poprve v Turecku dotal poradne na prdel a to doslova - pred chvili pri prujezdu Trabzonu (asi 30km po nacpany dalnici), kdyz tu si jeden Turek nejak neodhad o kolik me minout a uz me zrcatko plesklo pres zadek. Nic extra bolavyho to nebylo a nasledek na mne snad taky zadnej, ale po pravde bych mu pral aby se mu neohnulo ale rovnou upadlo a mozna nejen to :D.
To jen tedy jedna aktualitka. Jinak pohledem na mapu muzete zjistit, ze jsem se povazlive posunul na vychod a zitra je tedy ve vyhledu Gruzie, kde bych se v Batumi mel potkat s kamaradem Misou, se kterym jsem jel loni na lodi prave z Batumi na Ukrajinu. Nechci dneska projizdet mestem Rize, ktere je ponekud blize nez jsem myslel a navic zaclo trochu uchcavat, tak jsem se s vami radeji podelil o cerstvy zazitek :)
Mejte se fajn a priste snad napisu z Gruzie :)

KOMENTÁŘE (1)

Stale od Cerneho more (tomas) : 2012-08-07 12:08:36
 Ahoj!
Tak jsem dneska koncne poznal krasu praveho tureckeho cernomorskeho pocasi - promoknul jsem jak jen to slo!
Ale zase postupne. Cesta z Cide byla sice tak hrozna jak jsem ocekaval, ale nejak jsem se na ty kopce vedro a tak asi aklimatizoval a zvladnul jsem to obdivuhodne rychle. A pak uz opravdu zacala ta prava cernomorska dalnice - 6 pruhu siroka hladoucka silnice primo po brehu more. Diky ochotnymu delnasovi jsem si ji mohl vychutnat o 30km vice navic bez provozu (az na obcasne stavebni auta). Puvodne jsem to vcera chtel zabalit uz nekde pred Samsunem, ale az u tabule Samsun jsem si uvedomil, ze uz je docela pozde. Takze jsem si vychutnal odpoledno-vecerni prujezd 40km dlouhym mestem za plne spicky po hlavni magistrale - parada! ale prezil jsem a podarilo se mi najit docela slusne misto pro stan.
Jelikoz mraky se uz cele odpoledne stahovaly, cekal jsem kdy to spusti. Ale spustilo az kolem 4. hodiny ranni. A to tak ze poradne. Odjezd jsem odkladal co to slo a nakonec jsem vyjizdel za stale radne lijavce az po sedme. Dest se me drzel asi 60km, pak jsem mu konecne ujel (celpu dobu jsem pred sebou sledoval sledky prouzek na obzoru, ktery mi stale utikal).
Ted jsem ve mestecku Fatsa (cca 70tis. obyvatel, ale takovych mest tu je spousta) a sel jsem sem (na internet) hlavne zkontrolovat predpoved pocasi, ktera se moc nezlepsila... ale s tim uz asi nic neudelam, a potesil me aspon kousek toho slunicka co tam vykukuje za temi cernymi mraky s velkymi kapkami. Tak snad to bude aspon tak pul na pul.
Jinak do vcerejska jsem se kazdy den aspon jednou koupal v mori a je to parada. Tak snad pocasi ted chvili vydrzi a budu moc i dnes, za deste to neni ono :).
Je cas vyrazit urazet dalsi km, mejte se paradne a ja se zase nekdy ozvu,
ahoooj!

KOMENTÁŘE (0)

Konecne na ceste (tomas) : 2012-08-04 16:22:33
 Taaak konecne aspon trochu o cem psat.
Tedy - vyrazil jsem z Istanbulu podle planu ve ctvrtek rano (proti planu o dve hodiny pozdeji tedy). Ackoliv me cekala pouze asijska cast, stalo to za to - provoz, smrad a tak... Nastesti jsem asi po 30km narazil na neco neuveritelneho - cyklostezka! a jeste divnejsi, ze po ni fakt jezdili Turci! Nevidane, ale mnou vitane.
Cyklostezka bohuzel cca po 20km koncila a ja jsem chca nechca musel na silnici a to tak ze na docela hlavni. I ta se nakonec ale dala prezit a kilometry pekne ubihaly. O neco horsi to bylo v kopcich kterymi jsem zahnul smerem k Cernemu mori.
O to vic jsem se tesil, az u nej budu a pojedu si po paradni rovince... Ale chyba lavky! Cesta sice chvilkama vedla po siroke silnici primo podle more, ale naprosta vetsina vede po uzke silnicce s ne tak malym provozem a hlavne bruuutalnimi kopci, ale to jste fakt nezazili ...
Abych to uz nenatahoval, ted jsem v mestecku Cide, kde jsem se zastavil na svacu. Je tu docela dost turistu (ale skoro jenom mistni turisti). Dneska jsem taky potkal tri anglicky kluky na kolech, co jedou z domova do Australie. Maji ale na to dost casu, tak se nezenou, a tak jsem se s nima svez jenom tak 10km a pak se rozloucil a vyrazil dal. Aby toho nebylo malo asi po dalsich 10km jsem potkal pro zmenu kanadskeho cyklistu, co jede do Gruzie. Ten ale zrovna odpocival, tak jsme jenom chvili pokecali a jel jsem dal. No a do tretice - potkal jsem nemeckeho motorkare co se po roce vracel z vejletu do Pakistanu. Kdo by to tady v tech kopcich cekal??
Podle toho co jsem se doslechl, tak by podobna hnuscesta mela byt jeste cca 250km, coz v tohmhle terenu muzou byt i cele dva dny, tak uvidime. Navic ma od zitrka prset ... tak taky uvidime. Mejte se zatim paradne, ja vyrazim na par odpolednovecernich kilometru do tech hnuskopcu. ahoooj

KOMENTÁŘE (6)

Nulty zapis (tomas) : 2012-08-01 18:12:34
 Tak konecne stojim na startu sve nove cesty - v Istanbulu... Vcera jeste probehlo poflakani po Sofii, dneska poflakani po Istanbulu, dneska masnacke ubytovani v predrazenem istanbulskem hostelu a zitra konecne hura na cestu!
Neni moc vic co zatim psat, tak to radsi necham na chvile, kdy bude a jdu jeste na jednoho Efesa, tak zatim ahooj!

KOMENTÁŘE (0)

Nový pokus (tomas) : 2012-07-25 17:12:14
 Ahoj!
Tak už se to blíží - v pondělí vyrážím na nový pokus o dobytí indického Ladakhu!
Tentokrát si to pro nedostatek času poněkud zkrátím, takže v pondělí místo na kolo sednu do autobusu a svezu se do Istanbulu, kde teprve začne výlet jako takový.
V plánu je projet turecké pobřeží Černého moře, potom projet Gruzii a Armenii a tudy do Iránu. Pak už je to jasné - Pakistán a Indie. Tak uvidíme, jak to výjde.
Pokusím se sem občas hodit nějakou zprávu. Předpokládám, že fotky budou až po návratu.
Zatím ahoooj a příště snad z Turecka!

KOMENTÁŘE (1)

A už zase doma (tomas) : 2011-08-06 08:29:52
 Tak jsem se nakonec už na internet v průběhu cesty nedostal, takže až teď, z tepla domova.
Do arménského královského města Ani (toho času náhodou ležícího na území Turecka) jsme se nakonec přes menší komplikace dostali a určitě to stálo za to - krásné historické křesťanské budovy nad strmým srázem do hluboké rokle, kde tekla hraniční řeka, oddělující nás od Evropy - současné Arménie. Dočkejte fotek, ať z toho taky něco máte:).
Potom se přesně podle plánu povedl přesun do Kayseri a do sedla pod Erciyes, odkud jsme následující den vyrazili na poněkud odtátou Erciyes. Sníh a led už zbývaly jen v prudkém suťovisku pod vysokou skalou, která se tudy měla obcházet. Jelikož nám Jandarma nepůjčila mačky, příliš se nám do toho nechtělo, ale nakonec jsme se rozhodli, že zkusíme asi 30ti metrovou skálu v cestě přelézt. Nebylo to nic příliš příjemného (přelézání po úzkém rádoby skalním chodníčku vysoko na kolmým srázem dolů hluboko do kotle, přičemž většina kamenů člověku zůstala v ruce, takže bylo potřeba opravdu opatrně zkoušet...), ale nakonec jsme se přeci jen dostali na druhou stranu a pod úplný vrchol (kam se už opravdu neleze) a mohli si vychutnat vrcholové pivko. Druhé jsme radši nechali až do bezpečí zpátky za skálu na předkopec.
Jelikož jsme vyráželi poměrně brzy kolem půl šesté, po třetí hodině jsme byli v pohodě zpátky v sedle, kde jsme si užili klidné odpočinkové odpoledne a večer se zbylými Efesy (pivo), což dalo trochu zabrat, protože zrovna ten den začínal Ramadán (měsíc, kdy muslimové přes den nesmějí nic příjmat ústy) a mi nechtěli příliš provokovat.
V úterý ráno jsme se svezli dolů do Kayseri, kde jsme se rozdělili - Ovce se vydal busem na jih do Bodrůmu a odtud na řecké Santorini, zatímco já pokračoval v rámci možností rychlostopem domů. Mohu říct, že se mi docela dařilo a ve čtvrtek v poledne jsem již byl na Slovensku, kde jsem se ještě stačil zastavit u babičky.
Takže zážitků plná hlava, fotek plná paměťovka ... prostě jak to po pořádném výletu má být! :)

KOMENTÁŘE (0)

Pozdrav z vychodniho Turecka (tomas) : 2011-07-30 08:07:47
 Ahooj!
Ani jsem se nenadal a pulka dalsiho vyletu je za mnou, takze jenom v kratkosti, co uz mame spolu s Ovci za sebou.
Tak za prve nam nas stopovaci vylet zacal paradni ctyrhodinovou cekackou hned v Hradci. Vse se ale mnohonasobne napravil naprosto nejlepsi stop ever - kousek za slovenskymi hranicemi jsme potkali gruzijskeho typka, ktery nas odvezl az na samy severovychod Turecka primo pod pohori Kackar, kam jsme meli namireno.
Tady jsme behem tri dni prebehli hreben vcetne nejvyssiho vrcholu Kackar Dagi sahajiciho temer do vysky 4000 metru. Ted jsme se vydali jeste kousek na vychod do mesta Kars odkud se pokusime navstivit starou armenskou pamatku Ani, coz muze byt zkomplikovano tim, ze lezi v pohranicnim pasmu, ktere si Turci radne strezi. Snad se ale zadari.
Dalsim planem je pak dalsi pokus o zdolani Erciyes Dagi a pak uz asi cesta domu.
Bude-li moznost jeste se ozvu, zatim ahoooj!

KOMENTÁŘE (2)

Další cesta (tomas) : 2011-07-20 10:16:17
 Mám dobrou zprávu pro ty, které bavilo si tady jednou za čas přečíst nějaký ten příspěvek ... v pátek vyrážím na další cestu, tentokráte již ne kolmo, ale stopmo, ne sám ale s kámošem (Ovčák), ale opět do Turecka, konkrétně pak na tamní hory a bude-li čas a příležitost rád se s vámi odtamtud podělím o své zážitky. Tak zatím ahoj!

KOMENTÁŘE (0)

Fotky (tomas) : 2011-07-20 10:13:12
 Tak fotky jsem nakonec nahrál na svůj facebook a sem už je asi nahrávat nebudu. Kdo by měl o ně přeci jen zájem a z nejrůznějších důvodů nemá možnost se na facebook dostat, ať mi napíše (t.zapl@seznam.cz) a já mu je klidně nějako pošlu či jinak doručím :).

KOMENTÁŘE (0)

Home sweet home (tomas) : 2011-07-14 18:44:32
 Tak jsem po kratším výletě po Rakousku dorazil dom!
Zatím bez dalších podrobností. Ty přidám během následujících dnů spolu s fotkami, kterých je nemálo, ale tím déle bude trvat jejich protřízení.
Tak zatím ahoooj!

KOMENTÁŘE (0)

V Tatrach (tomas) : 2011-07-08 19:25:16
 Taaak domov uz je opravdu skoro co by kamenem dohodil - uspesne jsem se na vychodnim Slovensku potkal s tatou, ktery mi prijel naproti a uz smerujem zapadne smer domov.
Predtim jsme ale jeste zaradili zpestrujici vlozku zvanou Tatry - odlozili jsme na den kola a dneska si vybehli ze slovenske strany na nejvyssi vrchol Polska Rysi (2499,6 m), presli do Polska a uz jsme zase doma na Slovensku.
Zitra zase nasednem na kola a vyrazime smer Prievidza, kde jednak uzavru kruh (uz jsem tu byl na zacatku cesty) a jednak zase navstivim babicku. Tam vydrzim tak den dva a konecne vyrazim domuuu. Takze +/- 15.7. v 15:24 v Belci! :)
Zatim ahoooj a uzivejte peknych dni tak jako ja.

KOMENTÁŘE (0)

Etkem piklos nemeci... (tomas) : 2011-07-04 15:49:40
 Huraaa uz jsem v Dolnich Uhrach a dali Allah ci kdovikdo, zitra budu v tech hornich alias na Slovensku.
Lodicka nakonec preci jenom odplula a ja se pres mensi (dobra, misty trochu vetsi) problemy dostal na Ukrajinu a odtud pres Podnestri, Moldavii a Rumunsko az sem.
Jsem ted v jedne pekne hospudce v docela velkem mestecku, ktere nevim jak se jmenuje, popijim pivko (Sopron bohuzel nemeli, takze Borsodi)a kdyz jsem si vsiml, ze tu maji pocitac s netem, rekl jsem si, ze Vam po delsi odmlce zase o sobe dam vedet.
Na delsi rozepisovani to ted neni, ale vezte, ze jsem v poradku, nic mi nechybi (az na 40lei co mi ukradli mrchy Rumunsky a na peprak co mi zabavili zas* ukrajinsky celnici a kvuli kteremu me malem zavreli) a proste vse je ok.
Tak zatim ahoooj a snad behem pristich dni prihodim neco delsiho.

KOMENTÁŘE (0)

Uz ziiitra (tomas) : 2011-06-25 16:09:17
 Clovek by rek, ze cas straveny stridave na plazi, pojidanim tureckych dobrot a projizdenim se po krasne gruzijske prirode utece jako voda, ale opak je pravdou a ja uz se opravdu tesim az zitra snad ve 12 snad sednu na lod a vyrazim napric Cernym morem.
Dnes naposledy bych tedy mel zamirit podel rek do kopcu, kde jsem si uz pred tremi dny nasel krasne misto na stan a kazdy den se tam vracim. Vcera tam piknikovala nejaka gruzijska rodinka s kamaradem Turkem. Okamzite me prizvali k hostine a saslik byl moc dobry a trochu pivka a caci (ten jejich chlast) snad take tentokrate nezaskodily, takze jsem mel aspon o program na vecer postarano. Dnes je sobota, takze tam mozna zas bude nekdo piknikovat, tak uvidime :).
A zitra rychle zpatky sem do Batumi a do pristavu a na loood. Tak zatim ahoooj a priste uz snad z Ukrajiny, Moldavie ci odnekud tam odtud :).

KOMENTÁŘE (3)

Cekani na lod (tomas) : 2011-06-23 10:45:24
 Tak se mi pres par mensich problemu podarilo sehnat listky na lod smer Illchevsk, Ukrajina a to dokonce za rozumnou cenu (140 USD), ale lodicka nejede 24. jak jsem doufal, ale az 26., takze mi nezbyva, nez se tady trosku porozhlizet po okoli.
Ackoliv mi Ilker mabizel, ze bych moch byt u nej, nechtel jsem uz byt na obtiz a rozhodl se, ze holt parkrat prenocuju nekde v okoli.
Vcera jsem se dostal uzasnych cca 20 km od Batumi, kde jsem zkysnul v hospudce a zacal se pratelit s mistnimi, coz obsahovalo nejedno pivko a nejednu chachu (to same co turecka raki nebo recke ouzo).
Misto pro stan asi 4 km za vesnickou bylo uzasne a nadherne, ale uz tak paradni nebyly nasledky me konzumace. Nejen ze jsem dostal paradni bolehlav a proste kocovinku (v Turecku jsem chlastu skoro uplne odvyknul), ale predevsim paradni procisteni meho traviciho traktu (sice tim spravnym smerem, ale ne uz tak konzistenci) a skoro bych tvrdil, ze jsem poznal Indii v Gruzii.
Dnes zatim drzim hladovku, protoze mam strach, co by to udelalo, ale za chvili asi risknu aspon nejaky banan, chleba ci neco takoveho. A pak se budu jen modlit.
Jinak zatim prubeh dnesniho dne - rano brutalne dlouhy spanek (skoro do pul osme mistniho casu), pohodove suseni stanu, cesta zpet do Batumi, cesta po plazi, koupani v mori, sluneni se v siti s vyhledem na more... Proste takove to uzivani si :). Ale stejne uz bych radsi byl na lodi a blizil se k domovu. Ale musim si holt pockat.
Ted tu chvili posedim u internetu v kavarne, pak risknu nejake to jidlo, a pak se uvidi... a vecer zase hura za mesto mozna na uplne stejne misto jako vcera ... jenom tu hospodu musim minout hodne rychle :D
Mimochodem, ted se tady zastavil kluk z Francie, taky cyklista, co s kamosem jedou mym puvodnim smerem - Iran. Trochu jim i zavidim, ale ne zas tak moc. Jelikoz tady do zitra cekaji na viza do Azerbajdzanu a mistni ubytovani prijde drahe i jim, mozna se jeste vecer potkame za mestem na spolecnem taboristi :)
Tak zatim ahoooj

KOMENTÁŘE (4)

Raj na zemi? (tomas) : 2011-06-21 16:13:03
 Tak jsem v Batumi v Gruzii... uz jsem myslel, ze jsem objevil raj na zemi, kdyz jsem zjistil, ze docela dobry toceny pivo tady stoji cca 10Kc a jidlo je taky za babku. Pak jsem si ale rek, ze jelikoz office s prodejem listku na Ukrajinu ma dnes zavrano, tak se tady ubytuju a zejtra to v klidu o osefuju... to jsem ale netusil, ze se tady neda sehnat ubytovani pod 400 ... takze na to asi kaslu a vyrazim nekam za mesto postavit stan ... snad to vyjde... drzte mi palce... tak zatim ahoooj

KOMENTÁŘE (1)

Cerne more (tomas) : 2011-06-20 14:44:30
 Tak jsem vcera uspesne zdolal predhuri Kackaru - sedlo ve vysce 2200 m a byl to docela porod. Nahore me privital misto slunicka placek snehu, ledovy vitr, mraky a brzy dest. Nu sjezd z teto krasne vysky k mori nebyl takovym pozitkem, jaky jsem si predstavoval.
Zato dneska od rana na nebi truni slunicko a ja se vezu po krasne highway podle Cerneho more a uzivam, ze jednou taky nejsou v ceste kopce. Kilometry krasne utikaji a Gruzie uz rohodne neni tak nedosazitelna, jak se jeste pred nedavnem zdala. Ted jsem v mensim mestecku mezi Trabzonem a Rize a s prekvapenim hledim na predpoved pocasi - ono ma svitit slunicko! tady na severu, kdy pry nikdy neprestane prset! Nu asi abych si pospisil, nez si to to slunicko rozmysli. Jestli dneska jeste trosku maknu, mohl bych v Gruzii byt uz zitra. Ale uvidime, jestli ma cenu se hnat. Na druhou stranu, kdyz to jede, tak proc nejet.
Takze se jeste jednou pokocham pohledem na predpoved pocasi a vyrazim dale na vychod. Mejte se vsichni paradne, ahoooj!

KOMENTÁŘE (3)

Definitivni zmena planu (tomas) : 2011-06-18 11:52:45
 Tak uz zase pilne slapu do pedalu, ale taky jsem se rozmyslel, ze se definitivne rozloucim, jak s Indii, tak s Pakistanem a tak ted i s Iranem a Armenii.
Takze jaky je plan? prejet predhuri Kackaru a po cernomorske highway smerovat na Gruzii a tam pokud mozno stihnout trajekt 24. nebo 26. na Ukrajinu.
Co je na teto ceste neprijemneho je cernomorske klima - temer neustaly dest. Moc se na to netesim, ale snad to tu chvili nejak zvladnu. Ted jsem mel zatim stesti, ze prselo jen vcera v noci, ale mraky se honi vsude okolo.
Ted jsem ve mestecku Zara, kde se definitivne oddeluji od cesty na Erzincan, Erzurum a dale na vychod a tedy mavam uz docela hojnym iranskym kamionum, ktere jsem ted potkaval.
Mejte se vsichni fajn a odhanejte ode me vsechny cerne zle mraky co si na me zuby brousi :) Ahoooj!

KOMENTÁŘE (3)

 Uz dvakrat jsem se pokousel o vystup na tenhle kopecek, a pokazde me odvrhl, stejne tak i dnes. A jak k tomu doslo?
Vcera jsem moc neveril, ze by vubec mohlo stat za pokus - cely den pochcavalo, a Erciyes ani na chvilku nevykoukla z mracneho zavoje. O to vic me potesilo, kdyz se podvecer najednou obloha zacala cistit, a ja se jeste vecer mohl pokochat paradnim vyhledem primo z okna Burakova pokojiku.
Proto jsem nevahal a nastavil si budika na pul sedmou a rano tise opustil spici domacnost, trosku pobloudil po okoli nez jsem se dostal k hlavni silnici, koupil si dva ekmeky (chleby), ctyri dankeky (takovy kakaovy babovky, bez kterych to proste nejde) a tri male lahve vody - velkou nemeli a stopnul dolmuse (mistni minibus) smer Kayseri. Cestujici - typicky turecti puritani, na me koukali docela jako na zviratko v zoo, ale coz.
Trochu diky nahode a trochu zamerne jsem vystoupil asi uz dva kilometry pred samotnym sedlem lezicim ve vysce 2200 metru a pustil se pres pastviny smer primy nahoru na horu zakusujic k tomu ekmek. Nejake znacene cesty ci neco takoveho se tady opravdu nevedou a na turistu tu clovek opravdu nenarazi.
Jak rano bylo krasne modre nebe, tak postupne zacinalo pribyvat mracku, ale nejak jsem to neresil a stoupal dal. Docela jsem se zacal bat, ze se dostanu na spatny hreben a na ten vrcholovy pak budu koukat pres obrovskou propast. Kupodivu se mi darilo jit stale nahoru bez nucenych sestupu. Potom jsem si vybral pekny kuloar smerujici primo vzhuru k hrebeni.
Nejprve mirna cesta po kamenech byla postupne vystridana prikrejsim svahem a snehem. Ten vsak byl v idealni forme, ktera dovolovala pohodovy postup. Pomerne dost rychle jsem vystoupal az do sedla, ktere, svete div se, opravdu nalezelo vrcholovemu hrebeni smerujicimu vzhuuru. Tady jsem si udelal prvni petiminutovou pauzicku. Kupodivu jsem zatim byl vcelku v pohode a ani pribyvajici vysku jsem nijak nepocitoval.
Ze sedylka dokonce misty vedla jakasi neco jako pesinka. Ta se ztracela vzdy, kdyz se objevil snih - v nem zadne stopy nebyly... tedy krome nejakych psich ci vlcich.
Pomerne siroky hreben se postupne menil v uzkou snehovou prevej. To uz byla vsude okolo mlha hustsi nez husta, ale sledovat hreben nebylo tak tezke. Nekolikrat uz jsem byl presvedcen, ze tohle uz musi byt predvrchol a pak jsem uvidel dalsi stoupani.
A pak to preci jen prislo. Presne jsem si na to misto vzpomnel - poprve jsem zde skoncil a dnes jsem k tomu uz byl take rozhodnut - uz hrebinek po kterem jsem se dostal sem byl dost nebezpecny, natoz uzoucky hrebinek, ktery jsem tusil klesat pred sebou a navic zacalo trochu snezit. Bylo akorat 10:30. Docela paradni cas, na to ze jsem za sebou mel skoro 2000 metru prevyseni.
Tady jsem si take precetl sms od Buraka, se kterym jsme se meli po mojem navratu setkat v sedle a vyrazit spolu autem do Kayseri - jeho tatinek si pri zkousel moje kolo a zlomil si pri tom klicni kost, takze jsou vsichni v nemocnici a ja se mam take vratit zpatky do Develi. Zrovna jsem dojidal dalsi dankek a chystal se na cestu zpet, kdyz se to stalo - mraky se roztrhly a ja ji uvidel - mohutnou dominantu Erciyes Dagi. Neslo odolat a ja musel pokracovat uzouckym hrebinkem dolu do sedylka. Kdybych se dostal az na druhou stranu, pod vrcholovou skalu, mohl bych zkusit sjet sice hoodne prudkym, ale snad bezpecnym zasnezenym svahem az dolu do udoli. Kdybych to zkusil odtud, cekal by me pekny asi 30 metrovy skok dolu.
Bohuzel kdyz jsem byl v nejnizsim miste hrebinku, objevila se prede mnou asi tri metry vysoka na obe strany brutalne strma snehova strecha, ktera na obe strany pokracovala strme dolu do neznama. Asi pet minut jsem rozmyslel, jak by to slo obejit, ale dosel jsem k zaveru, ze se svym vybavenim (zadnym) a takhle sam, by to bylo opravdu asi zbytecne velke riziko.
Takze jeste posledni fotecky, po kterych se jak mavnutim vrchol zase zahalil do mraku a pekne zpatky na predvrchol a odtud stejnou cestou mlhu zpet.
Ve spravnou chvili jsem ale ze hrebene odbocil vlevo do snehoveho svahu a jal se sjizdet jej po botach. Sice jsem je mel okamzite plne snehu, ale to mi nejak nevadilo. Ta jizda stala za to. V mlze jsem mel trosku problemy s orientaci, ale nakonec jsem to trefil naprosto vyborne a dostal jsem se k vrcholku lanovky, ktera v zime slouzi mistnim lyzarum. Podel te jsem se uz v pohode dostal dolu, kde jsem byl kolem pul jedne.
Posledni cast sestupu byla ale docela neprijemna, diky destiku, ktery postupne silil. V sedle jsem nastesti docela rychle stopnul chlapika, ktery jel do Develi. Rikal, ze v Kayseri (na druhe strane sedla) je pekne... a kdyz jsme sjeli do Develi, tak tam, svete div se, svitilo slunicko! Ale Erciyes byla stale zahalena mracnym zavojem a zrejme tam prselo ci jeste spise snezilo. Po chvilce bloudeni jsem v Develi nasel Burakuv pribytek. A tady se ted uspesne flakam :)
Asi odtud vyrazim zitra odpoledne nebo pozitri rano, jeste uvidim jaka bude situace, pocasi a taak, zatim ahooj!

KOMENTÁŘE (2)

O ceste od Buraka k Burakovi (tomas) : 2011-06-15 14:14:51
 Jak jsem slibil, tak cinim, a pisu neco malo poznatku o ceste zMugly do Develi aneb od Buraka zase k Burakovi.
Jak jsem jiz psal, rozhodl jsem se pro cestu podle more, i kdyz jak se pozdeji ukazalo, zas tak uplne podle more to nebylo. Vyrazil jsem ve stredu rano kolem pate. Docela me prekvapilo, ze byla skoro uplna tma. Cestu dolu k mori do Akyaky jsem si vylozene uzival, dobre jsem si ji pamatoval z dob kdy jsem v Mugle studoval a v Akyace bydlel. Ten vyhled ze 600 metru dolu na Gokovsky zaliv je proste fantasticky.
Puvodni plan nasnidat se v Akyace nevysel, protoze bylo vsechno vsude zavrene, a tak jsem rovnou vyrazil dal na Fethyii. U tuhle cestu uz jsem mel projetou, a tak me nic nezaskocilo az na docela slusny parak. Zase tak 35 ve stinu, a toho se zase moc nedostavalo.
Za Fethyii uz zacinaly kraje nove a dosud neprobadane. Do Antalye kam jsem mel namireno vedly dve cesty. Jedna delsi pres hory a druha kratsi pres brutalni hory. Jelikoz ta prvni vice odpovidala popisu podle more, zvolil jsem tu, a diky tomu jsem poznal, proc jsou rajcata v Turecku tak levna - asi na 150 km jsem potkal na tisice skleniku nacpanych prave dozravajicimi cervenouckymi plody vsech odrud a velikosti. A silnice byly plne kamionu, ktere je rozvazely.
Jinak cesta jak uz jsem rekl, byla samy kopec, sama hora, ale obcas jsem se na chvili dostal i k tomu mori. Take jsem projizdel kolem pozustatku stare recke kultury a jejich pamatek. K prohlidce jsem si vybral mestecko Xanthos. Pamatky byly dost podobne tem pri egejskem pobrezi, navic tady nikdo nevybiral vstupne, takze pohoda :).
Pobliz Antalye zaclo byt silne citit pritomnost turistu a nebylo tezke poznat, kdo tvori jejich majoritni cast - vetisna napisu na restauracich a obchodech najednou byla v azbuce a ceny v rublech. Nejprve jsem to bral jako zajimavou zmenu, ale brzy me to preslo.
Prujezd samotnou Antalyi me nijak nenadchl, ale aspon jsem nikde nebloudil a nezdrzoval se. Pak nasledovala krasna nova skorodalnice Antalya-Alanya. Prvnich asi 30 km ji tvorily 4+1 pruhy v kazdem smeru a na kazde strane jeste byla mala servisni silnicka. Proc tohle sakra nejde na D1ce ??? I kdyz se potom silnice preci jen trosku zuzila, provoz nebyl takovy, aby se to nedalo zvladnout. A hlavne - ta rovina snad bez jedineho kopecku byla naprosto burzuazni!
O to horsi to bylo dalsi den, kdy jsem naposledy zamaval mori a vydal se do hor smerem na Konyu. Vedel jsem, ze me ceka sedlo pres 1800 metru vysoko, ale proc se predtim sakra muselo nekolikrat sjizdet nekolikset vyskovych metru dolu??? Tech minimalne 3000 vyskovych metru me docela odrovnalo, takze to byl prvni den, kdy jsem nedal ani 150 km (asi jenom 147 :) ), i kdyz bych to tedy asi zvladl, ale spis uz se mi nechtelo hledat dalsi misto.
Konya, jako po Antalyi dalsi milionove mesto, me take nejak obzvlaste neoslovila. Tedy pouze tim, jak nemozni lide tam mohou byt - diky vynikajicim radam mistnich se mi pobyt v prostorach mesta protahl asi na 50 km (on by tedy asi i ten primy nebyl o moc kratsi nez 30 km).
Pak nasledovala solna poust. Bylo to zvlastni uzemi, trochu pripominajici madarske pusty - 20 km rovna silnice, pak zatacka, dalsich 10 km. Ani kopecek, ani stromecek jenom obcas benzinka nebo mala vesnicka. Docela dalo problem tady najit vhodne misto pro stan - proste ho nebylo za co schovat. Ale i to se nejak vyresilo a dalsiho dne jsem v poradku dorazil do dalsiho vetsiho mesta Aksaray. Tady jsem idealne zvolil cas pro prestavku v internetove kavarne a naslednou svacu, kdy v mezicase docela slusne sprchlo a ja se moch zase za sucha vydat dal. Az k mestecku Alayhani. Tady uz bylo opravdu cerno vsude okolo a silici vitr daval znat, ze co chvili neco prijde. Do dalsiho mesta (Nevsehiru) zbyvalo 25 km. Rozhodl jsem se, ze dam pauzu a uvidim. Zjistil jsem, ze se jednalo o velmi chude mestecko a poprve jsem se setkal s detmi pokrikujicimi si o penize.
Zasel jsem na pidu a mezitim zacalo poprchat. Vedel jsem, ze mam uplne promoceny stan, ktery nebylo kdy a kde ususit a vubec nikam se mi nechtelo. Napadlo me, ze bych tady mohl najit nejake levne pohodove ubytovani, ze bych se treba i trochu zkulturnil pred prijezdem k Burakovo rodicum, a tak. Mistni me bohuzel ale ujistili, ze tady nic takoveho opravdu neni, a ze at si pekne jedu do Nevsehiru.
Tak jsem vyjel. Z poprchani se rychle stal pekny chcanec. Dojel jsem na benzinku, a tam uvazoval co dal. Nejak uz to preci dojet musim. A tak jsem zase vyrazil. Prutrz doplnoval ledovy vitr. Poprve za celou cestu jsem musel vytahnout bundu - doted jsem si vystacil celou dobu s trickem. Ale ani moje paradni taiwanska nepromokava bunda nezustala dlouho nepromokavou. Jedno protijedouci auto me nahodilo tak paradne, ze jsem opravdu mel pocit ze jsem nekolik sekund hluboko pod vodou.
Do Nevsehiru jsem prijel naprosto promokly, promrzly, vytuhly a proste vyrizeny. Uz jsem nejak ani neuvazoval, ze bych dneska mohl hledat misto pro stan - stejne to vsude pripominalo spis baziny nez co jineho. Po dlouhem prujezdu okrajovymi castmi jsem tedy zamiril k prvni budove s napisem otel. Za kolik??? 20 lir. Nemel jsem na to smlouvat ci dokonce hledat nejake dalsi misto. OK. nejak mi ani nevadilo, kdyz jsem zjistil, ze netece tepla voda a vubec ze to je takovy trosku nic moc. Skocil jsem si vedle do Soku pro poradnou veceri, kousek dal pro pivko, dostal to do sebe, padnul a spal.
Az rano jsem zjistil, ze muj vodeodolny mobil, ktery jsem mel v zarucene vodeodolne predni brasne jaksi neprezil a byl utopen. Nu coz, uz jsem jeden utopil a poslali mi za nej novy, poslou i za tenhle. Jeste ze mam nahradni :).
Rano zase pro zmenu prselo, ale nastesti uz ne tolik. Cekalo me poslednich 90 km, tak uz jsem to tolik neresil. Po vyjezdu do sedla vysokeho pres 1500 metru se mi dokonce na chvili ukazalo slunicko, ale tam kde mela trunit mohutna Erciyes Dagi (vyhasla sopka cnici do temer 4000 metru), byly jen mraky. Pri prijezdu do Burakova rodneho mestecka Develi lezicim prave u paty tohoto kopecku, me opet privital destik. Burak mi prijel naproti a dovedl me az domu, kde jsem mohnl hned poobedvad s chlapiky z firmy jeho tatika.
Od te chvile jsem zatim na kolo nesedl, za to na nej sedl prave Burakuv tatinek, a to tak nesikovne, ze spadl a zlomil si klicni kost. O tom ale az v dalsim clanku, kde se s vami take podelim o dnesni zazitky, jak jsem zase lezl na Erciyes. Snad jeste dnes vecer. Ted uz mam toho psani az dost, zatim ahoooj!

KOMENTÁŘE (1)

Zase u Buraka (tomas) : 2011-06-14 14:07:19
 Tak jsem uspesne dorazil az do mestecka Develi a tady se opet uspesne potkal s kamaradem Burakem a i se skoro celou jejich rodinou, jejichz hostem se na nekolik dni stanu.
Zatim se nebudu nijak rozepisovat, jenom zminim, ze vcerejsi promoceni melo za nasledek zneskodneni v poradi jiz druheho vodeodolneho mobilniho telefonu znacky Nokia... nevim co to ta vodeodolnost teda znamena...jinak, telefon mam jeste jeden, simku pouzivam porad stejnou, jenom jsem jaksi prisel o telefonni seznam, takze kdo mi budete psat, podepisujte se, diky :).
Jo, a taky uz mam venku stehy, a celicko je jako nove! Taky jsem se diky tomu konecne moch plnohodnotne osprchovat:).
Takze zatim takhle, snad si najdu chvilku na sepsani neceheho delsiho ku schrnuti dni predchozich. Mejte se vsici moc fajne jako ja - v teple a suchu :). Ahoooj!

KOMENTÁŘE (1)

Poprve s tureckou klavesnici (tomas) : 2011-06-13 10:17:32
 Zdar, tak konecne zaclo trosku uchcavat, tak jsem se na chvili uchylil do netovy kavarny a ejhle ... anglicka klavesnice yok, tedy nenı... tak prosim omluvte vyskyt pripadneho onoho podivneho ı. ktere tu maji na mıste naseho i.
Jsem ve mestecku Aksaray (teda mestecku...ası 170tısıc obyvatel tady je) a mam za sebou prejezd uzemı nikoho ... cca 150km jenom maly vesnıcky a benzinky...takze zas tak nikoho taky ne. A navic tam byla paradni rovina... takovou uz asi jentak nepotam. Nu budu jeste vzpominat.
Koukam, ze dest venku spıs ustal. takze jelikoz to podle predpovedi ma byt spıs vyjimecny stav (proste ma porad lejt, ackoliv melo i doted a zatim jsem mel pekny stesti), takze ası vyrazim.
Do Develi k Burakovi by to podle Google maps melo byt cca 160 km, takze do zitra snad pohoda, ale cim driv tim lip... Rano jsem potkal dva postarsi Frantıky-cyklısty, a rikali, ze Kapadokye (to kam ted jedu) je jeden kopec na druhym, takze to asi bude jeste vyzıvny.
Tak ahoooj!

KOMENTÁŘE (7)

Uz zase na netu (tomas) : 2011-06-10 14:43:20
 Tentokrat ve meste Serik kousek za Antalyi.
A co me se zahnalo? No kdyz jsem jednou konecne potkal krasnou rovnou bezkopcoidni silnici (i kdyz s brutalnim provozem), postavil se mi do cesty protivitr, a to tak ze hodne hnusnej, FUJ! Nu co uz, chvili polemrim, pak zaskocim nekam na nejakej kebabek a treba se zatim trochu umoudri. Do 150ky mi zbejva jeste petadvacet, tak abych to za svetla stihnul:) Vcera jsem to opravdu zalomil primo jak padlo 150, nejak nezbyvalo sil. Uvidime jak to bude dnes. Ale mel bych si uzivat slunicka - od zitra by melo uz jenom prset... Tak uvidime, treba se metereolozi pletou ... mozna bych radsi i ty paraky, preci jenom budu uz v horach (snad).
Navic jedna moje brasna neni po vcerejsim mensim stretu s jednim hafosem tak uplne nepromokava - prvni tureckej cokl, co na nej nestacilo strasne nahlas zarvat: Bez domu! ci pripadne neco trosku ostrejsiho (samozrejme cesky). Ale tak hrozne to neni. Dno stanu je taky jak sejto, ale kdyz nebudu nocovat nekdo po dolikach, tak by to mohlo bejt v pohode.
Tak ja se pujdu porozhlidnout po ty kebabarne, a zase vyrazim. Ahoooj!

KOMENTÁŘE (5)

Zdravim z mestecka Kumluca (tomas) : 2011-06-09 16:39:23
 Ahooj, tak jsem opravdu vcera vyrazil, a dost bylo tedy flakani... ale klidne bych si jeste dal... ono se rekne podle more, ale je to tady pekne v kopcich... a kdyz zrovna ne, tak fouka fakt neprijemnej protivitr. O paraku nemluvim. I kdyz ted prisly mraky tak uvidime co z toho bude... Kazdopadne mam dneska 140km a nikam se mi uz nechce ... kdyz navic vim, ze me ceka dalsi neprijemnej kopecek... Ale ono se to nejak poda... Jeste aspon 10km aby byla stopadesatecka... Takze jeste rychle ceknout predpoved pocasi a razi se dal, zatim ahoooj.

KOMENTÁŘE (0)

Naposled od Buraka (tomas) : 2011-06-07 18:26:48
 Tak jsem veleuspesne proflakal dva dny, venoval se predevsim jidlu, piti a zahalce... stihnul jsem nutne veci, jako zajet stopem do Akyaky, okouknout stara znama mista, dat si stale vybornyho balik ekmeka (abych netroskaril, tak rovnou dva) - smazena ryba v housce, nejlepsi na svete), v Mugle zase typickeho tavuk kebaba (kure v housce), dopral jsem si dost vyborneho tureckeho cajiku, i nejakej ten Efes (mistni pivko) padnul a dokonce jsem si dneska i trosku umyl kolo a nechal si vymenit retez (jsem ja to ale lama, ze jsem si to neudelal sam), a ted je pomalu cas dobyt vsechny baterky (ty moje uz jsou snad dobyty), zabalit, poveceret cig kofte (dalsi typicke turecke jidlo - syrove jehneci maso ve velmi palive smesy), dat posledniho Efesa, jit ponekud driv spat a rano v pet hura do slapek a na cestu!
Jak jsem jiz psal, dalsi planovana zastavka cca za tyden v Kayseri, tak snad tam nejak dolamim. Tak zatim gorusuruz a myslete na me, i ja myslim na vas :)

KOMENTÁŘE (3)

Jeste od Buraka (tomas) : 2011-06-06 12:27:31
 Tak konecne trochu casu a klidu na napsani nejakeho blogu.
Takze trocha rekapitulace... Po mensim zdrzeni se u babicky na Slovensku jsem vyrazil na jih a na madarskych hranicich se uspesne potkal s tatou a vyrazili jsme do Uher. To jsme projeli za necele dva dny vicemene podle Dunaje a podle toho jsme se drzeli i dal v Srbsku. U Belehradu jsem se rozloucil s tatou, ktery spechal domu za praci.
Pak nasledovala krasna cast podle Dunaje, podle rumunskych hranic, pres Vrata nadhernymi skalami a vubec malebnou krajinou.
Po prejezdu do Bulharska nasledoval trochu sok - celkem rozvinute Srbsko nahradila chudoba a spina. Ale o to vrelejsi lide tu byli. Vsude me zdravili a chteli si povidat. Moc fajn. Ale ty silnice byly opravdu hrozne.
To se zlepsilo, az kdyz jsem se za pulkou Bulharska rozloucil s Dunajem a vydal se na jih. Po hlavnich tazich, ktere sice byly o trochu kvalitnejsi, ale zato naprosto precpane kamiony a dalsi haveti. Krajnice Bulharum bohuzel moc nerika, takze mi bylo pomerne tesno.
O to vetsi radost jsem mel, kdyz jsem konecne prejel hranice sveho druheho domova - Turecka - a silnice byly najednou mohutne, siroke a kvalitni. Konecne jsem navstivil po Istanbulu asi nejvetsi evropske turecke mesto Edirne, kde jsem schytal slusnou prutrz mracen (mimochodem, jediny ze dvou destu, ktere jsem dosud na ceste za dne potkal). Prejezd k Bosporu byl bezproblemovy a stejne tak i jeho prepluti do mesta Canakkale, kde jsem zavzpominal, jak jsem tudy pred tremi lety jel opacnym smerem.
Problemy zacaly az cestou do vnitrozemi. S tim jak se objevily nemale kopce, se rapidne zhorsila silnice. Ackoliv jsem to do prvniho vetsiho mesta Can mel pouze cca 70km a mel jsem na to skoro cele odpoledne, malem jsem to nestihl. To prisla prvni krize. Dalsi se stridave objevovaly s vetsimi kopcemi, kterych bylo nemalo. Nechapu, jak jsem v tomhle terenu pred 3 roky mohl delat pres 200 km za den bez vetsich problemu. Ted jsem nekdy byl docela rad i za 170 a mel jsem pocit, ze vic uz by ani neslo. Kdyz jsme u tech kilometru. Tachometr ted ukazuje cislo 2485, coz pri pricteni asi 350 km z prvnich dvou dni, kdy jsem detachometrizovan, dela to zhruba 2835, takze 3000 snad padnou jen co vyrazim.

Jeste ke vcerejsi mensi nehodicce - kdyz jsem konecne po zdolani neuveritelneho poctu hroznych, strasnych a prisernych kopcu vyjel do vicemene roviny (rozumej pozvolnejsiho stoupani) pred Muglou na konecne krasnou silnici, ve vidine nasledneho pouze stoupani jsem si sundal helmu. To jsem ale zapomnel na krasny sjezdik za mesteckem Yatagan (Zanda si urcite vzpomene, ze?:) ), kde jsem to trosku pustil, ale stale jsem se drzel v sirokem pruhu za krajnici. V neco vic nez padesatikilometrove rychlosti jsem zaslechl za sebou nejake auto a myslim ze nejaky hlas. Nevim jestli me primo trefil nebo jenom projel tak blizko, ze vzdusny proud byl schopen me odhodit, ale proste jsem najednou letel vstric asfaltu.
Rychle jsem posbiral sebe i kolo a vyklidil se ze silnice. Zjistil jsem, ze najednou je vsude docela dost krve. Doslo mi, ze to bude asi z mojeho cela. Ve spechu jsem zacal hrabat tasku s lekarnou a s obvazem. Jeste rychle vydezinfikovat. Jak jsem pozdeji zjistil, k tomu jsem omylem pouzil roztok na zpitneni vody, ale tak hlavne ze nic horsiho, rychle jsem si udelal z obvazu fesny turban a uspokojene zjistil, ze krev se skrz nej nedostane. Po osetreni drobnych oderek jsem narovnal ohnuta riditka na kole, znovunasadil brasny a vyrazil dal.
Po chvili jsem si uvedomil, ze musim vypadat priserne - cely od krve, na zakrvavenem kole...Zahnul jsem k prvni benzince. Chlapici z obsluhy vypadali docela vydesene, ale ujistil jsem je, ze problem yok (neni problem) a jenom jsem se trochu na zachode omyl z nejhorsiho - ten oblicej cely od krve vypadal fakt priserne :).
Pak rychle dojet poslednich tricet kilometru k Burakovi. Mezi tim jsem se rozhodl, ze preci jenom asi bude lepsi, nechat na to kouknout odborniky, a tak jsem i s Burakem vyrazil do nemocnice, kde to vzali opravdu dukladne - po sono vysetreni a dvou rentgenech hlavy jsem byl vybaven sesti kresnymi stehy a jeste fesnejsim obvazem hlavy - a svete div se, vsechno gratis :). Potom jeste rychle zajit s Burakem na tavukkebaba (tedy kureciho a ne z masa) a domu.

A co je v planu dal? Ted relax, odpocinek, more, mesto...A zitra odpoledne nebo pozitri rano vyrazit podle more na Antalyi a jeste kousek dal, a pak konecne zase zpet do vnitrozemi do Kayseri, kde bych se mel zase potkat s Burakem (tam bydli, tady studuje). To je asi 1000 km. Pak dalsi 1000 km na vychod k iranskym hranicim. Tam se uvidi, jestli me Iran uchvati ci schvati. Kdyz to druhe, tak mam nahradni variantu navratu do Turecka, cestu podle Cerneho more a pak lodi do Rumunska nebo na Ukrajinu. To je ale jeste daleko, a treba me ten Iran preci jen spise uchvati :).
Tak zatim ahoooj.

PS: Mimochodem, jsem rad za kazdy komentar. Klidne se i ptejte a ja treba mozna i odpovim :)

KOMENTÁŘE (3)

U Buraka (tomas) : 2011-06-05 23:10:14
 Tak konecne jsem v Mugle u Buraka a je cas na pauzicku. Nejenom ze uz nevyjedu ani malej kopecek, ale dalsim znamenim byla krasna drzka, kterou jsem dneska hodil. Mam krasnejch novejch sest stehu na celicku, ale jinak jsem celej zivej i zdravej.
Jelikoz uz je tady po pulnoci, tak misto psani obsahlejsich blogu pujdu spat, ale snad se trochu rozepisu zitra, tak zatim ahoooj!

KOMENTÁŘE (1)

Tureckooo (tomas) : 2011-06-01 13:02:50
 A jsem doma! teda presneji receno opet zpet v Turecku a to konkretne v Edirne.
Zjistil jsem, ze se jeste docela dobre domluvim a vubec, zas tak moc se toho tady za tech par let nezmenilo, takze tezka pohoda!
Trochu jsem zmenil plany a nebudu se za kazdou cenu hnat co nejrychleji na vychod, ale v klidu zajedu na jih do Mugly za Burakem a zavzpominat na pohodu casu kdy jsem tam prebyval, a pak v klidku podle more dal...
Slunicko obcas pekne hreje, obcas ale i zaprsi a rano byla docela kosa, ale ono se to s posunem na jih spravi:)
Jinak abych nezapomnel ... sraz v Belci 15.9. v 15:24 stale plati (samozjrejme taky porad plati +/- 2 mesice :) )
Tak zatim gorusuruz a tak za 5-6 dni se snad ohlasim z Mugly od Buraka, kterej se bude potit u zkousek, ahoooj

KOMENTÁŘE (3)

Srbske ohlasy (tomas) : 2011-05-27 18:45:11
 Ahoj ahoj ahoj!
tak jsem se konecne dostal k internetu a muzu se s vami podelit o dalsi dojmy.
Taakze. Jsem v Srbsku a to konkretne ve mestecku Kovin kousek od Belehradu. Do dneska me na ceste provazel tata, ale zejtra uz se musi vydat na cestu dom a ja budu na ceste sam. Ale snad to nejak zvladnu.
Pocasi zatim paradni, jeden lehci destik, ale nerad bych to zakriknul, takze...snad to vydrzi.
Bude-li mi pocasi a vyssi moci nakloneny mel bych pozitri byt v Bulharsku a pak uz hura na Turecko. Snad zase nekde natrefim na nejaky ten internetspot.
Zdravim vsechny, mejte se paradne stejne jako ja!

KOMENTÁŘE (0)

Pauzicka na Slovensku (tomas) : 2011-05-22 16:29:14
 Taaak uz se treti den uspesne flakam na Slovensku, ale zejtra uz tomu konecne ucinim pritrz a vyrazim na jih za kamosi Madari.
Dokonce uz mam i tachometr, takze mozna budou i nejake udaje o najetych kilometrech a tak.
Zatim zdar a silu... :)

KOMENTÁŘE (2)

První etapa (tomas) : 2011-05-18 21:32:41
 Tak mám za sebou první, byť trošku kratší etapu Hradec-Olomouc.
A jaké jsou dojmy? \\\"to kolo je zatraceně těžký!!!\\\" Nejdřív jsem si myslel, že nevyjedu ani na Novej Hradec (první malej kopeček)... Postupem času se to ale decentně zlepšuje, a zatím jsem z toho kola ještě nespadnul:)
Taky jsem zjistil, že mi nefunguje tachometr... A nepomohlo ani pořízení magnetu na drát, který mi opravdu chyběl... Nepomohl ani první ani druhý (v Chocni a v Litomyšli)...
Taky jsem poprvé odpovídal na otázku: \\\"Kam jedeš?\\\" Chudák prodavačka z vesnického obchůdku ještě chvíli odpověď \\\"do Indie\\\" rozdýchávala:)
Tak to je asi vše, a zítra snad už na Slovensku, tak zdar a držte mi palce.
PS: přidávám dík Martě, která mi pro první noc mého putování poskytla azyl, takže nemusím hledat místo ani stavět stan:)

KOMENTÁŘE (0)

Přípravy před cestou (tomas) : 2011-05-10 15:55:27 (změněno: 2011-05-10 16:03:37)
 Ve středu 18. května sednu na kolo a vyrazím směrem na jihovýchod. Mojím cílem budou Himaláje
– konkrétně jedno z nejvyšších silničních sedel Khardung La (5602 m n.m.). Celou cestu bych chtěl
zvládnout pokud možno kolmo, a to tak že přibližně za dva a půl měsíce.
Na cestě mě po poklidném Slovensku a Maďarsku bude čekat poněkud méně klidný Balkán, a pak
už Asie – Turecko, Irán, Pakistán a konečně Indie.
Cestou bych se rád podíval například na nejvyšší horu Iránu Damavand a určitě navštívil i další
zajímavá místa, ale hlavně se těším na setkání s kulturou, která je tak odlišná od té naší.

Pár dní před odjezdem
Ačkoliv bych podle plánu měl za týden vyrážet, rozhodně nemohu říct, že bych žil pouze
přípravami na cestu. Spíše naopak.
Celý víkend jsem strávil v Praze na Maratonském víkendu, a teď jako vždy na poslední chvíli
doháním znalosti na poslední zkoušku, kterou musím každopádně zvládnout, jinak mám velký
problém. Aspoň mě kvůli bolavím nohám sluníčko tolik netáhne ven.
Potom hned na pět dní do Tater a na balení a další přípravy mi zbydou dva dny před odjezdem.
Budou muset stačit.
Ale teď o tom, co už jsem přeci jenom zvládnul.

Víza
Indické a pakistánské vízum jsem získal víceméně bez větších komplikací (pakistánské dokonce na
počkání, což vůbec nekorespodovalo se zkazkami z internetu).
Zato iránci mě docela trápí – člověk musí nejdříve vše vyřizovat přes nějakou iránskou cestovní
kancelář a potom ještě znovu přes ambasádu. Nejen že ze mě tedy zatím vycucli nejvíc peněz (35 +
50 euro), ale ještě stále si nejsem jist, zda víza vůbec dostanu – měly by být ve středu. Pokud by
náhodou nevyšly, vím, že je ještě možnost si je zařídit bez větších komplikací (i když samozřejmě
za další peníze) buď v Istanbulu, Ankaře nebo Erzurumu v Turecku.

Očkování
Co se týče očkování, veškerá moje příprava spočívala v prolétnutí očkovacího průkazu a zjištění, že
bych stále měl být očkován proti žloutence A a B, vzteklině a meningokovi. Břišní tyfus mi vypršel
v lednu, ale byl jsem uklidněn, že očkování většinou vydrží o dost déle než je jejich „záruka“.

Kolo
Na nové kolo nemám, a tak si musím vystačit s tím starým. Je pravda, že čtyři roky nejsou na kolo
tolik, ale nějakých 30 tisíc kilometrů najeto má, takže si zasloužilo aspoň generální servis – nové
ráfky, devítikolečko, řetěz... Pevně věřím, že vydrží a nezradí někde uprostřed pouště.

Trénink
Přeci jenom mám v plánu ujet většinou tak 150 km za den, což není úplně málo, takže by to nějaký
trénink asi chtělo. Na druhou stranu jsem také nechtěl podcenit přípravu na maraton a další záliby a
povinnosti si taky vzali svoje, takže to vypadá tak, že jsem za celé jaro najel sotva 2000 km,
přičemž za den nejvíc 150 km.

Aktuální dění
Mezi přípravy musí samozřejmě také patřit sledování aktuálního dění v místech, kudy budu
projíždět. A konkrétně to v Pakistánu mě příliš netěší. Je sice pěkné, že byl zabit největší nepřítel
západní společnosti, ale myslím, že tamní obyvatele z toho tak nadšeni nejsou a mohli by to chtít
ukázat i těm opovážlivcům, co si ještě dovolí se tam vypravit. Ale nezbývá mi než doufat, že se
situace do té doby trochu uklidní, a že žádného takového vzbouřence nepotkám. Hlavně si nebrat na
kolo americkou vlajku a snad to bude v pohodě :).

Další zprávy a informace až z cesty. Tak mi přejte vítr v zádech a žádné překážky v cestě...:)

KOMENTÁŘE (3)