KOLMO DO LADAKHU
R: 10:30
Turecko: 11:30
Irn: 13:00
Pakistn: 13:30
Indie: 14:00
nvtvnost: 51388
posledn fotky:

   Pln cesty

Cesta do Dushanbe - 1.cast (tomas) : 2015-08-03 08:58:15
 V Khorogu hlasili 3dny deste, takze na nejake lezeni po okolnich kopcich to nevypadalo a flakani jsem si uzil dost. Takze jsem v utery konecne zvednul kotvy a vyrazil podle velke reky (nepamatuji si jak se jmenuje, ale tvori hranici s Afghanistanem) po proudu na vychod.
Ze zacatku se silnice zdala byt dost uchazejici a dokonce asfalt tvoril rozhodne nadpolovicni vetsinu povrchu. Zato predpoved vysla dost presne a uchcavani stridal dest. Pak se do toho pridal protivitr. Ale zas tak hrozne to nebylo. Odpoledne jsem vyhladlej dojel k jakesi pochybne restauraci, ale hlad me nezadrzitelne vedl k tomu, objednat si neco, co jsem netusil co znamena (kluk mi to odmital prelozit z rustiny) a bohuzel jsem nebyl dost tvrdy, abych ho donutil dovest me do kuchyne a ukazat, co ze to je. Byly to parky. Fuuj. Ale hlad byl silnejsi a tak jsem se prekonal a snedl je. Navic se pak jeste kluk hadal o cenu. Rikal, ze parky jsou za 5, pak chtel 10. Tak jsem si to nechal rozpocitat. S chlebem a cajem se dopocital osmy. Tak rychle prihodil jeste cukr do caje za 2 somony. To jsem se zacal hadat. Nakonec jsme skoncili na 9 somonech.
Cesta byla postupne horsi a horsi a asfalt se uz spis jen dostavoval na kratke navstevy. Nakonec jsem v utery dal nejakych 155km a pred dalsimi par kilometry jsem uprednostnil paradni nocleziste na kopci s uzasnym vyhledem na protejsi afghansky breh s malebnou vesnickou, vojenskym vycvikovym centrem (ci co to bylo) a zasnezenymi petitisicovkami v pozadi. Ten vecer byl moc fajn, i kdyz jsem pri rozjimani a vyhledu do kraje obcas zapatral, jestli po mne nebeha cervena tecka zamerovace z druheho brehu.
Jak se v utery vecer udelalo hezky, tak ve stredu to zas stalo za prd. Rano jsem se aspon radoval, ze neprsi, ale to se brzy zmenilo. Po hroznych cestickach a necestickach jsem se dostal do mestecka Kalaikhum (ktere na prvni pohled opravdu budilo dojem mesta, ale na druhy clovek zjistil, ze to je jen jedna ulice). Zde bylo potreba se rozhodnout, zda budu pokracovat dal na jih podle afghanskych hranic, coz by melo byt dal, ale pry lepsimi cestami nebo na sever do hor, do sedla 3250 metru vysokeho a pak na druhou stranu po pry hroznych cestach. Ac jsem mel casu dost, a tak delsi cesta a lepsi cesta znely jako jasne argumenty, touha po krasnem pocasi vysoko v horach byla silnejsi a ja se vydal na sever. Cekaly me cca 2km prevyseni po hroznych cestach. Ze zacatku me dokonce prekvapil nejaky asfalt. Ten rychle ustoupil, ale ani tak mi to po kamenech a pisku neprislo tak priserne. Kolem pate, kdyz jsem nekde ve 2 a neco tisicich projizdel kolem pekne autobusove zastavky, zaclo poprchat. Musel jsem zastavit, abych uklidil chleba, ktery jsem si susil na brasnach. Tak jsem si rovnou dal chvili pauzicku a zjistil, ze na zastavce je praminek a je to proste super misto, s krasnymi vyhledy. Dest trval tak trictvrte hodiny, ale pak uz se mi nikam nechtelo a radeji jsem si udelal vychazku po ceste nahoru. Vecer se dokonce skoro vyjasnilo a naskytly se mi krasne vyhledy. Na zastavce obcas zastavilo nejake auto, aby si nabrali vodu. Vzdy z toho byl prijemny pokec. Pak jeste dolu sjizdel svycarsky cyklopar. S temi jsme pokecali jenom chvilicku, protoze meli strach, ze to nestihnou za svetla.
Jak jsem se tesil na paradni noc, tak byla naprosto strasna - kombinace komaru a vedra, ktere mi nedovolovalo se pred nimi zavrit do spacaku, byla smrtici. Rano jsem byl nevyspaly a cely oblicej otekly od komarich stipancu, proste heges.
Rano bylo zase vselijako a prisel i ranni destik. Do sedla mi zbyvalo 17km. Tam bylo v planu zakempit a porozhlednout se po okolnich kopcich. Od toho me trochu odrazovala parta odminovavacu, kteri me ubezpecili, ze tady maji stale dost prace.
A kus pred vrskem se to stalo - poprve po ceste jsem tlacil. Nebylo to ani prikrym sklonem ani nadmorskou vyskou, ale tim, ze jet proste neslo. Destiky posledni doby na povrchu hlinene cesty vytvorily deseti az dvaceticentimetrovou vrstvu blaticka, ktere se pod kolem proborovalo a okamzite lepilo na plaste a nabalovalo na brzdy. Nebylo mozne ani tlacit. Kolo bylo nepohyblive. Ty tri kilometry nahoru mi trvaly pres hodinu. Byl to porod.
V sedle jsem toho mel po mizerne noci vazne dost. Dokopal jsem se aspon na rovne loucce postavit stan, svalit se do nej a hodinu tam lezet. Okolo pobihalo par mistnich kluku (z vesnicky, ktera pry byla o kus niz), z nichz jen jeden umel rusky. Byli spis otravni, ale nebylo to tak hrozne.
Kdyz jsem se trochu oklepal a presel destik, ktery me v sedle zase privital, vypravil jsem se aspon po ceste k vysilaci na nejblizsim kopci. Tam jsem potkal druhou cast party odminovavacu. Docela dobre jsem pokecal s jejich bosnackym sefikem, ktery sem byl vyslan ze sve zeme jako profik na slovo vzaty.
Opustit vrsek me donutily rychle houstnouci kapky dalsiho deste. Nechtel jsem, aby mi promokl fotak a penezenka a tak jsem si dolu dal celkem beh. K zastavce akorat dojizdel slovinsky cyklopar, ktery jsem potkal uz predtim v Khorogu (jeli odtamtud asi o 2 nebo 3 dny drive). Tak jsme dali na zastavce pokec. Za chvilku z druhe strany v uz docela slusnem lijaku prijela trojka francouzskych cyklistu. Tak jsme si vzajemne vymenovali zkusenosti a zazitky. Kdyz dest po nejake pulhodince ustal, obe skupinky se rozjely kazda svym smerem a ja zamiril do stanu. Prepadla me nehorazna lenost posilovana tim, ze zase zaclo prset. Az nekdy odpoledne jsem se dokopal k tomu, vyrazit aspon na prvni kopec na druhe strane. Kdyz jsem byl asi v pulce, uvidel jsem, jak se k stanu primotalo stado krav. Rikal jsem si, ze to bude v pohode, co by tam udelaly, a pokracoval jsem nahoru. Dalsi pohled zpet me docela vydesil - misto zeleneho stanu na me koukal zluty (zelene tropiko navrchu, zluta vnitrni vrstva). Rozbehl jsem se dolu. Kravy uz mezitim byly o kus pryc, ale vetsina koliku bylo vytrhano a tropiko strzeno. Nastesti zadne dalsi skody. Jsem si myslel. Nez jsem se podval dovnitr a zjistil, ze vlocky, ktere jsem si namocil do esusu, byly rozlite po celem stanu. Proste paradicka. Takze zachranne prace a susit. Vecer se zase udelalo celkem pekne a tak jsem si jeste pred spanim mohl vychutnat pekne vyhledy. Nikam uz jsem ale radeji nechodil.
Blog uz je nejaky podezrele dlouhy, takze druhou cast cesty do Dushanbe pridal jako dalsi samostatnou cast, zatim ahoj!

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Koment: