KOLMO DO LADAKHU
R: 15:54
Turecko: 16:54
Irn: 18:24
Pakistn: 18:54
Indie: 19:24
nvtvnost: 49303
posledn fotky:

   Pln cesty

Cyklotrekovani (tomas) : 2015-07-27 06:24:36
 Jak jsem posledne zminil, v Murghabu jsem stravil cely dalsi den. Ne ze by tolik stal za to, ale po prejezdu toho nejvyssiho sedla jsem toho mel fakt dost a den oddychu se docela hodil.
Kdyz jsem dojel na guesthouse, kde byli ubytovani Polaci, bylo mi receno, ze je plno, ale ze jestli chci, muzu si zadarmo na zahrade postavit stan.
To nemelo chybu. Az na to, ze tesne vedle meho stanu bezel dieselagregat, ktery pohanel jedinou zarovku v baraku, a ktery hucel a smrdel kazdy vecer tak do 11. Ale tak nemuze byt vsechno tak idealni, ze.
V Murghabu bylo dokonce jedno misto (nazvane American space), kde je mozne kazdy den od dvou hodin odpoledne vyuzivat internet. Bohuzel ten den, kdy jsem tam byl (nebo mozna taky ten rok), internet zrovna nesel. Asi spatne pocasi.
V Murghabu jsem take potkal spoustu zajimavych cyklo i necyklocestovatelu.
Ve ctvrtek uz ale nezbylo, nez sbalit stan a pet svestek a vydat se na cestu. Budicek v krasnych 5:35 jeste za sera a jelo se. Ze zacatku to dokonce vypadalo, ze by i mohlo svitit slunicko, ktere to chvilku zkouselo, ale mraky mu pak nedaly sanci.
Den predtim mi dva Rakusaci vykladali o tom, jaka to je pohodova mirna cesta. Hned na zacatku pekny sjezd k rece. Pak brutalni, ne sice dlouhej, ale o to prudsi krpal nahoru, nasledovany opet sjezdem a zase krpalem nahoru. Mel jsem chut se vratit do Murghabu a tem dvema nakopat... tam kam slunce nesviti.
Cesta se najednou ale srovnala a navic mi zacalo trosku pofukovat do zad. Ac mi pripadalo, ze jedu spis po rovince, vyskove metry naskakovaly. Prejezdu sedla jsem si ani nevsimnul. Vlastne jsem najednou jel misto nahoru dolu a vypadalo to, ze uz to tak zustane. Dopredu me popohanel nejen vetrik v zadech, ale take obcasne lehci prehanky... pocasi zase bylo...no proste jake bylo.
Po dloouhe dobe jsem pred 12 hodinou mel 100km a s odbijejicim polednem (ac tady nemelo kde odbijet co) jsem byl u tabule Alichur, coz bylo jedine mestecko na ceste.
Tady jsem potkal dva taliany z guesthousu v Murghabu, kteri jeli autem a dalsi necykloturisty. Chvili jsme pokecali a ja se jal hledat obchod s pivem a nejakou restauraci. Sehnal jsem si na to mistniho kluka na kole, ktery se mnou projel vsechny tri ci ctyri mistni obchody, ale pivo nemeli nikde. Aspon restauraci mi nasel vybornou. Byla sice na zacatku mestecka (ktere jsem si tedy projel tam zpatky a zase tam), ale hlavne tam meli vybornou smazenou rybu z mistni ricky a klucina co tu obsluhoval umel paradne anglicky.
Po vybornem obede jsem se uz ponekud lineji vydal pro zmenu do kopce. Jeste parkrat to tedy byl zase sjezd, ale pak uz to zaclo byt opravdu nahoru.
Dojel jsem ke krizovatce, kde se do leva odbocovalo na Wakhan valley. Cesta, ktera je sice cca o 120km delsi, ale zato po mnohem horsich cestach. Ackoliv je to tam pry opravdu nadherne a uzasne, dosel jsem k nazoru, ze moje kolecko ma radeji asfalt, a tak jsem se vydal po prime ceste, ktera mela byt vicemene cela asfaltova a jediny jeji problem by mel byt v tom, ze je po nejakych sesuvech absolutne neprujezdna. Tady jsem ale spolehal na informace od Petra, ktery to pry nejak projel (informace na zaklade sms od brachy, ktery si to precetl na facebooku :) ).
Kazdopadne me cekal pekny kopec. Pak sjezd a pak ... skoncil asfalt a prejezd druheho sedla byl naprosty heges po zatracenych cestickach. Ani nevim, jestli to bylo horsi nahoru nebo dolu.
Za kopcem jsem potkal cyklofrancouzsky par. Ptal jsem se jich, jestli tu cestu projeli i pres ten sesuv. Odpovedeli, ze to je preci zavreny, ale ze to brali nejakym trailem a pak po nejake dalsi ceste, o ktere uz mi rikal nekdo predtim. Ta se mi vubec nelibila.
A nelibily se mi ani tezke cerne mraky, ktere lezely nad sedlem, ktere na me cekalo. Bylo asi pul pate odpoledne a ja nevedel co dal. Tak jsem sedel u nejakeho stareho opusteneho hrbitova a chroupal sezamovou susenku, co jsem si koupil v jednom z alichurskych obchodu. Pata rozhodne. Tak jsem cekal do peti a presne v pet proti me vyjelo auto (za tu dobu prvni). Posunkem jsem je zastavil a zeptal se jak tam je. - Charosa pagoda, problemu neto. A tak jsem vyrazil. A spadly prvni kapky. A me to uz proste nebavilo. Takze ackoliv bylo jeste opravdu brzy, ja dosel k zaveru, ze neco pres 150km pro dnesek staci a zakempil jsem na peknem miste nad rickou. Asi poprve to bylo urcite nad 4000. Akorat kdyz jsem dostavel stan, nahazel tam veci a chystal se jit se jeste projit s fotakem, zaclo opravdu prset. A foukat. Nebylo to sice krupobiti a brutalni bourka, ktere jsem zazil noc mezi kyrgyzskymi a tadzickymi hranicemi (coz jsem mozna v blogu ani nezminoval), ale vichr docela stacil na to, aby se mi vnejsi stena stanu lepila na tu vnitrni, a tak se mi dovnitr dostavalo celkem nemalo vody. Koliky tu do mokre zeme moc nesly upevnit, coz situaci moc nezlepsilo. Kdyz se po dvou hodinach situace nelepsila, ale spis naopak, zkusil jsem privazat nejhorsi stenu stanu ke kolu a tim ji vypnout. To nakonec docela pomohlo a ja se moch i jakz takz v suchu vyspat.
Rano bylo vsude mokro, zatazeno, chladno a snih na kopcich okolo byl o poznani nize nez vcera. Vyjizdel jsem az po sedme, ale o moc tepleji nebylo.
Cekalo me jeste trochu asfaltu, a pak zase humus heges rozjezdene bahnite cesty, a to navic nahoru do sedla. Nastesti to aspon nebylo moc prudke. Ani zacatek sjezdu nebyl uplne idealni a hlavne jsem pekne vymrzal.
Nekde na 40. km jsem narazil na prvni vesnicku. Kdyz jsem se chlapika pozeptal na obchod, ten zase k vedlejsimu baraku, kde vyburcoval holcinu, ktera me doprovodila k dalsimu baraku, kde otevrela obchod. Vyber byl dost zalostny. Kdyz uz jsem ji ale takhle primel obchod otevrit, koupil jsem si aspon susenky (coz byl jeden ze 4 predmetu prodeje). Cesta dal vedla podle stale vetsi a vetsi reky a okolo se cim dal tim casteji objevovaly at uz osamele baracky ci vesnicky.
Silnice vetsinou byla kupodivu opravdu asfaltova. Jen obcas byl par set metrovy usek bez, to se ale dalo vydrzet.
A pak chybel most. Nastesti ne pres velkou reku, ale pres pritok. Proste jama v silnici tri metry dolu, tam brutus rozbourenej potok a o tri metry dal pokracovani. Nastesti to mistni meli osefovany a dalo se to objet brodem. Vody tak po kolena. A pekne po sutrech. Nastesti uz jsem sjel o dost niz a bylo tady preci jen o neco tepleji, takze jsem ani po schlazeni v ledovem potoce neumrznul.
A pak na me mistni cim dal tim casteji zacinali signalizovat neco ve smyslu cesta neni, zavreno, neprujezdno. Ignoroval jsem je a jel jsem dal.
Potkal jsem jeste jeden velmi prijemny obchodek, kde jsem poridil dokonce i pivko. Mistni deti (ktere umeli krome tadzictiny, pamirstiny a rustiny take paradne anglicky) me presvedcovali, at dnes prespim u nich na zahrade.
Znelo to dost lakave, ale cim dal tim vic myslel na to, ze bych mohl zkusit jeste dneska stihnout Petra v Khorogu (sice psal, ze tam bude aspon tyden, ale bylo mi jasne, ze se uz moc dlouho nezdrzi).
Po nejakych dalsich 15-20km opravdu cesta koncila. Respektive pred vesnici me zastavil chlapik, ktery umel paradne anglicky a zacal mi vysvetlovat, ze dal nemuzu. Kdyz jsem mu rikal, ze dal opravdu chci, oznamil mi, ze tam je teoreticka cesta, kterou se mistni dostavaji na druhou stranu, a ktera podle nej je s kolem impossible, ale ze nejdriv za dve hodiny, protoze tam ted neco delaji. Bylo uz docela pozde odpoledne, a tak me to uplne nepotesilo. Tak jsem akorat zapnul telefon a pipla mi sms od Petra, ze zitra rano odjizdi, tak at maknu a stihnu to dneska.
Nez jsem stacil odpovedet, oznamoval mi chlapik, ze uz to maji hotove. Ale zase rikal o tom, ze s kolem fakt impossible. Tak jsem mu rikal, ze kamarad to taky dal. Hned vedel. Petr byl pry zatim jediny kdo se dostal skrz s kolem. On sam mu pry pomahal. A pujde i se mnou.
A tak jsme vyrazili. Asi pul kilometru po pesince kolem vesnice. A pak strme k rece (pritoku hlavni reky), kde cekaly dva male podhustene rafty. Mohl jsem si vybrat ktery. Tak ten min mensi. I s kolem, brasnami a Davidem (dobrovolnik, ktery me doprovazel) jsme si do clunu vlezli a kapitan nas prevezl na druhy breh. Tady jsem Davidovi dal brasny, sam si hodil na zada lodak a kolo s predni brasnou vzal do ruky. Cekal nas paradni krasny trailik. Takova via ferratka, kde zapomneli pridelat retezy. Tedy jeden tam byl, zrovna v miste, kde to ani tak nutne nebylo. Za skoro pulhodinu jsme meli za sebou tak kilometr. A David mi oznamil, ze musi zpatky. Ale ze mi sezene nejake dobrovolniky, kteri mi pomuzou. Rikal jsem neco o tom, ze to dam na dvakrat sam, ale o tom nechtel slyset. Za chvili se opravdu objevili dva postarsi chlapici, kteri se kazdy ujali jedne me brasny a mohlo se pokracovat.
Pod nami byly videt strechy zatopene vesnice. Hodne smutny pohled.
Po dalsich cca 500 metrech uz jsem toho mel opravdu dost a tak jsem prestal ignorovat navrhy jednoho z dobrovolniku, ze mi vezme lodak. Slo se o dost lepe a cekalo nas jeste par celkem exponovanych kousku.
Ani si nedovedete predstavit jak krasne jsem se citil zpet na pevne ceste vedle reky. A byl tam dokonce asfalt!
Do Khorogu me cekalo poslednich cca 20km, na kterych byl jeste jeden neprijemnejsi stoupacek. Ale po tom co predchazelo uz to nebylo nic.
Pak jeste kolecko po Khorogu, nez se mi podarilo se potkat s Petrem. Po nejakych 175km vylepsenych trailovou vlozkou jsem zvladnul uz jen par pivek, veceri a spat.
Ted jsem jiz ctvrty den v Khorogu, protoze jsem zjistil, ze opravdu nemam kam spechat a dal uz bude jen hur (vedro), zatimco tohle je krasny mestecko s paradnima horama okolo, takze tu minimalne do zitrka zustanu. O tom, jak je v Khorogu asi napisu samostatny blog. Jestli pujde internet. Tak zatim!

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Koment: