KOLMO DO LADAKHU
R: 10:27
Turecko: 11:27
Irn: 12:57
Pakistn: 13:27
Indie: 13:57
nvtvnost: 51388
posledn fotky:

   Pln cesty

Pamirska sedla (tomas) : 2015-07-25 15:50:12
 V noci jsem spal docela na pohodu, tak jsem to snad s tou vyskou pro zacatek neprehnal. Ani teplota rano nebyla nijak hrozna. Jen to pocasi nic moc. V noci tak nejak poprachalo a ani rano neni nijak jasne. Baleni mokreho stanu neni nic moc. Oblekam bundu a vyrazim. Brzy mi pod koly mizi asfalt a silnice zde moc silnici nepripomina. Navic je to do kopce. Dost. A zacina prset. Taky dost! A ja uz jsem skoro ve ctyrech tisicich a nejradeji bych se na to ... byl nekde uplne jinde. Chvilku po startu jsem potkal holandskej van. Rikali neco o tom, ze je hranice mozna zavrena. Skoro si preju, aby to tak bylo a ja mohl jet zpatky. Ale co kdyby me nepustili kyrgyzove zpatky? Tak bych asi musel navzdy zustat v zemi nikoho...
Ani tyto myslenky nezazenou to, ze je mi fakt zima. Aha, ja mam porad jeste sandaly. Nekde ve 3900 hrabu v baglu a poprve na svetlo vyndavam svoje krasne skoro nove a skoro nederave Speedcrossy. Ztuhle nohy dostat do ponozek a bot neni jen tak.
A rychle dal, abych se aspon trosku zahral slapanim.
Uz mam asi z te vysky halusky - vidim dum a z nej se kouri. Dojedu az k nemu a zjistuji, ze to neni fata morgana a dum tam opravdu stoji. Opiram kolo a klepu na dvere. Otevira mi maly klucina a zve me dal. V mensi utulne mistosti kolem krasne rozehratych kamen sedi cela rodinka - tatik, mamina a ctyri detska, z nichz nejmensimu jsou 4 mesice. Davaji mi teply caj s jacim mlikem a chleba. A to krasne teplo. Muzu zde pry klidne prespat. Ta myslenka se mi docela libi, ale preci jen radeji vyhlizim z okna, kdy prestane prset. Prijemny rozhovor o vsem moznem. Tatikovi se hodne libi moje mapa Kyrgyzstanu a tak nejak nadhazuje, ze ted ji vlastne uz nepotrebuju, kdyz uz jedu pryc. Rad mu ji nechavam.
Asi po hodine oznamuji, ze pojedu. Tatik jde se mnou ven, kde lije jako z konve. Mmmm... tak jeste ne, no. Asi za dalsi hodinu uz ale opravdu aspon trochu prestalo prset a ja se s rodinkou loucim a vyrazim.
Co me ceka je neuveritelne. Asi 2 km stoupani, kde naberu pres 200 vyskovych metru, a to po ceste, ktera se silnici opravdu nema pranic spolecneho. Jedu vzdy 100 metru, a pak se musim chvili vydychat. A zase. A zase. A pak najednou ... sedlo! Prvni 4tisicove sedlo. Konkretne neco pres 4200. Prijizdeji dva americti motorkari. Chvili kecame a oni prvni vyrazi na druhou stranu ke hranici. Ta je asi po kilometrovem sjezdu. Plot, ostnaty drat a tak. Musime cekat, nez vyridi auto pred nami. Konecne muzeme vsichni tri (ja a motorkari) ke kontrole. Celni kontrola je spis jen pokec. Pasova trochu delsi. Pomaham motorkarum tlumocit, co po nich pohranicaci chteji. Do te miry moje rustina staci. Pak nas ale ceka jeste neco. Veterinarni kontrola. Coze??
Jde o postrik vozidel vjizdejicich do statu. Chteji za to po kazdem motorkari 100 somony (cca 400Kc). Somony nemaji, tak odhaduji, kolik to je dolaru a plati v dolarech. Veterinarni kontrolor je spokojen.
Ja s usmevem rikam, ze me se to snad netyka. Zatvari se neuveritelne prisne a rika, ze samozrejme ano! Dulezite mi postrika obe kola a spodky bot. Chce po me 40 somony. Tolik sice mam, ale stejne mu nabizim dolary. Konkretne pet, coz je urcite o neco mene. To jim ale vubec nevadi. Jednoznacne to jsou penize, ktere jim jdou primo do kapsy.
U vyjezdu z hranice jeste po motorkarich chteji nejaky dalsi poplatek. Kdyz prijizdim, onen dulezity oficir je v kanclu. Vyuzivam toho a rychle projizdim.
Konecne asfalt. Jeste trochu dolu, lehce pod 4 tisice, a pak zase nahoru pres 4200.
Nahore v sedle potkavam dva svycarske cyklisty v protismeru. Sdelujeme si vzajemne zazitky. Potkali pry vcera cestou z nejvyssiho sedla Petra, jak pri ceste nahoru pekne nadaval. Vubec se nedivim, neni tam zadny asfalt.
Sjezd ke karakolskemu jezeru uz je docela v pohode, jen je zase docela zima. A pocasi stale takove nijake, spis hnus a zadne vyhledy. Ani to modre jezero neni tak dokonale modre.
Ve vesnicce Karakol nevaham a mirim k prvnimu domku s napisem Homestay. Potkavam jeste taliana, ktery jede z druhe strany. Behem dvou dni prejel z Murghabu pres nejvyssi sedlo a pry to byl pekny hnus. Na dva dny tak akorat. Loucim se s nim a domlouvam cenu. 15 dolaru vcetne vecere a snidane mi nezni vubec spatne.
Vecer jeste projdu vesnicku (je to spis jen par domku) a po vydatne polevce z jaka a chlebu s jacim maslem uleham do nachystanych dek. Vubec mi nevadi, ze jsem prilis nevylepsil posledni vykon a pripsal si krasnych 69 km.
Snidani jsem si domluvil na 6:30 a chlapik je presny. Vyborna vajicka a marmelada. A hodne caje. Jeste dotankovat vodu a po sedme muzu vyrazit.
Prvnich cca 20km je po skoro uplne rovine a docela to jede. Navic me popohani obcasny destik. Tam potkavam ruskou particku. Kempili tady u cesty a akorat vyrazeji stejnym smerem. Nechavam je za sebou a jedu dal. Silnice se zacina houpat nahoru a dolu a do toho zacina neprijemny protivitr.
Potkavam jeste kluka z HongKongu, ktery jede na kole z Lodyna domu. Je to borec.
Bohuzel se nezapomnel podelit o dojmy z cesty. Asfaltu uz moc nepotkam.
A taky ze ne. Zacina hodne neprijemny usek, ktery je sice skoro po rovine, ale stejne se neda jet o moc vic nez 10km/h. V hline na ceste jsou brutalni hrboly jak od tanku a cele kolo nadskakuje jak dive. Fujtajxl!
Dari se mi ztratit vodu, kterou jsem mel pod gumicukem. Moc mi ji uz nezbyva.
A pak to zacina - brutus stoupani a po asfaltu stale ani vidu ani slechu. Vracim se k overenemu modelu 100 metru jet, zastavit, vydychat a tak porad dokola. Pak je to najednou zase skoro po rovine, ale podle vysky vim, ze jeste zdaleka nemam vyhrano. Taky ze ne. Posledni stoupak zase stoji zato. Jeden nebo dva stometrove useky musim rozdelit na pul. A huraaaa, je to tady, sedlo 4685 metru je zdolano.
V poslednich partiich se obcas objevovaly naznaky asfaltu a ve sjezdu tento trend nastesti pokracuje. Zato zacina poradne fucet proti.
Vzpominam, co mi rikal Ital - jak sjedes nekam pod 4300 bude tam hromada komaru a tam uz nezakepmis. Ignoruju to a valim pres protivitr dal. Kdyz zastavuju abych rychle neco zakousnul, zjistiju, ze nekecal a mistnim komarum dokonce ani nevadi vitr!
Naladu mi nezlepsi, kdyz po snezeni pulky chleba zjistuju, ze byl plesnivy, fuj!
Jedu dal a je mi hrozne. Tech 70km sjezdu je neuveritelne dlouhych. Me zacina strasne palit zaha a je mi celkove mizerne. Sebemensi kopecek je problem. A ze se jich par objevuje. A pak uz ho vidim pred sebou - Murghab - nejvyse polozene mesto Tadzikistanu a sveho casu i Sovetskeho Svazu (lezi asi v 3600), Posledni sjezd uz si docela uzivam. Ve meste potkavam Polaka na kole bez brasen. Maji tu dnes volny den a jede zrovna nakoupit. Jedu s nim a pokracuji i do guesthousu, kde se take chci ubytovat. Ale je plno. Je mi ale nabidnuta pekna alternativa - postavit si zadarmo na pozemku gh stan. To resi i to, ze jsem stan potreboval ususit.
V Murghabu travim cely dalsi den, coz si po 135km dlouhe etape pres nejvyssi sedlo jiste zaslouzim :).
O Murgabu a zbytku cesty bude dalsi blog. Pravdepodobne az zitra. Jsou tu dva pocitace. U jednoho jsem uz dve hodiny ja a u druheho je asi dvacet kluku. Udelam jim misto :-) Mejte se paradne!

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Koment: