KOLMO DO LADAKHU
R: 16:54
Turecko: 17:54
Irn: 19:24
Pakistn: 19:54
Indie: 20:24
nvtvnost: 49303
posledn fotky:

   Pln cesty

 Z Oshe jsem vyrazil v klidku po seste ranni a zjistil, ze to je docela do kopce. Aby taky ne, z neceleho tisice jsem se musel dostat nejprve do sedla ve 2400, pak zklesat dolu do nejakych 1600 a zase vystoupat do 3600.
Ale pekne postupne. Nikam jsem se nehnal a v klidku jsem po nejakych 40 kilaccich posnidal a nechal se prodavacem pozvat na dobry cajik. V dalsi vesnici jsem zastavil v obchode, abych dokoupil vodu. Kde se vzal tu se vzal, objevil se tu cyklista. Byl to rusak Dima. Jede z domova ze Samary a dneska vyrazel take z Oshe a ma stejnou cestu az do Sary Tashe, odkud jede dal do Ciny. Chvili pokecame a vyrazime. On ale nasazuje takove tempo, ze se mu ani nesnazim stacit.
Prvni sedlo je za mnou ani nevim a ceka me uzasny sjezd po paradni silnici, kde si dam pekny rychlostni rekord 77. Dole ceka posledni vetsi mestecko Gulcho. To je potreba vyuzit k poradnemu posilneni. Mistni me naviguji za Dimou, ktery uz si v restauraci pochutnava na obede. Davam vyborny lagman (takove fakt dobre testoviny) a spolecne vyrazime jeste na pivko. Potom on zas jede napred vstric stoupani. Ja si cestou jeste asi dvakrat zajel do mestecek ktere jsem mijel na pivko a cestu jsem si uzival.
Dima rikal, ze mozna zustane v posledni vesnici pred sedlem. Tak jsem tam dojel (hlavne posledni cast byla s paradnim vetrem v zadech) a ptal se, jestli ho tu nekdo videl. Nikdo nic nevedel.
Tak jsem dojel za vesnici a postavil stan a uzival si prijemne horske klima (bylo to cca ve 2800). Ono vubec od rana nebyl takovy hic, jak jsem se bal a objevovalo se cim dal tim vice mracku.
Druhy den bylo pocasi jeste podmracenejsi. Vyjizdel jsem az nekdy kolem sedme. Asi po peti stech metrech jsem mijel nejakou jurtu, a kdo z ni nevyleza - Dima! Tak na nej pockam a vyrazime do kopce spolu. On ale zastavuje, aby se prioblekl a ja rubu dale do kopce. V sedle jsem docela za chvili. Slo to az podezrele lehce. Cekam na Dimu a zacina mi byt zima, od ktere mi nepomaha ani bunda. Dima se cestou jeste zakecal s nejakymi motorkari a dorazi az hodinu po mne. Kdybych ho ze sedla poslednich 30 minut nevidel jak se dere serpentynami, necekal bych na nej.
Rychle porizujeme nutne vrcholove foto a poustime se do mraziveho sjezdu. Jeste nas prekvapi asi 150 metrovy stoupak, ktery nastesti neni nijak brutalni.
Dolu do Sary Tashe (3200) dorazime pekne vymrzli.
Davame poradnou teplou snidani, v jurta hotelu pokecame s nekolika cykloturististy, kteri jedou proti nam a maji uz Tadzikistan za sebou. Krasne tri tydny plne slunka a modreho nebe. Zni ode vsech. Tak super, uz by to slunko mohlo vysvitnout!
Mavam Dimovi, ktereho ceka 70 km na cinskou hranici, kterou ale otevrou az zitra, takze tam bude muset prenocovat. Ja mirim na jih, k hranici tadzicke. Je to dlouha rovna cesta k pomalicku se blizicim zasnezenym vrskum - hrebeni Pik Lenina, ktery budu muset projet. Cestou po mne pokrikuji mistni decka, ktera si chteji pokecat. Nekdy jsou az trochu otravna.
Potkavam jeste nemecke motorkare, kteri jedou z protismeru. Menim s nimi posledni somy (kyrgyzske penize), za somony (tadzicke penize). Moc toho nemam, ale lepsi nez nic.
Dorazim ke kyrgyske hranici. Ta je predsunuta asi 15km pred hranicni hreben. Zase opet si s pohranicaky uplne nerozumim, ale nakonec je vse v pohode. Jen mi jeste berou mapu. Bojim se, ze mi ji chteji zabavit, ale nastesti jen chteji s ridicem dzipu probrat, kde je problem na ceste. Je to daleko prede mnou, tak to zatim neresim.
Hned za hranici zjistuju, ze jsem poprve pichnul. Samozrejme zadni kolo. Tak v klidu sundavam vsechnu bagaz, kolo, vyndavam naradi, sundavam plast, kontroluju dusi, nachazim dirku tak akorat neprijemne velikosti. V plasti najdu iniciatora - malou ostrou stribrnou vec. Odstranim ji, zalepim dusi (lepsi si tu novou jeste nechat) a zase vsechno zpet naskladnuji. Cela operace trvala cca 45 minut. Ferrari ani McLeren by me asi do tymu servismenu nevzali, ale ja jsem spokojen.
Puvodne jsem chtel dojet do 3600, coz mi pripada jako idealni aklimatizacni vyska, ale nakonec koncim o trochu niz, na peknem miste nad rekou.
Nevadi, ze jsou nejake ctyri odpoledne, ani to, ze jsem dnes ujel rekordnich 54km. Kdybych jel vys, stejne bych se asi moc nevyspal.
Provoz na silnicce je temer minimalni.
Pocasi, ktery cely den nebylo nic moc to zavrsuje tim, ze odpoledne a vecer prsi. Nic strasneho, ale privitani nejmilejsi to neni.
Pokracovani po tadzicke strane bude pokracovat.

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Koment: