KOLMO DO LADAKHU
R: 11:40
Turecko: 12:40
Irn: 14:10
Pakistn: 14:40
Indie: 15:10
nvtvnost: 51390
posledn fotky:

   Pln cesty

Ahooj Vietname! (tomas) : 2014-01-24 08:00:54
 Ahooj, tak se uspesne hlasim ze Saigonu, blazniveho to stredu jizniho Vietnamu.
Ale pekne postupne. Zbytek pobytu v Phnom Penhu uz moc zajimaveho neprinesl. Trochu blouzeni, trochu ochutnavek z mistni kuchyne a nebo zjisteni, ze vyvolavaci cena mistnich lehkych dam je 10USD (dalsi zjistovani neprobehlo a nebylo to tim, ze bych na vyvolavaci cenu pristoupil :D).
Rano nastesti vsechen provoz smeroval proti me do mesta a tak to ani nebylo tak neprijemne. Silnice byla pekna provoz se za mestem celkem uklidnil. Vyzkousel jsem si, ze kdyz se clovek chyti vhodneho kamionu (ne chyti fyzicky, ale jako povesi za nej), da se v klidu 15km udrzet prumer nad 35 a clovek se ani nenadre. Nejbrutalnejsi kopec byl vyjezd z privozu pres Mekong zpet na breh. Mimochodem to byl asi nejlevnejsi privoz, jakym jsem zatim kdy jel - v prepoctu vysel asi na korunu.
Pak zase nuda rovina. Obcas nekde dat pivko, pokecat s mistnima, neco zakousnout. Pak pokus v provincnim meste (strasna prdel) najit postu. Nikdo nevedel. Az jsem na ni narazil sam. Kdyz jsem na mistni osazenstvo vybalil pohledy, ktere chci poslat, byli dosti zaskoceni. Asi po deseti minutach konecne vytahli papir a zacali hledat, kde ze ta Czech Republic a Slovakia jsou. Trochu me zarazilo, ze obe tyto zeme nasli na papire nadepsanem Stredni Amerika. Tak to se pak neni co divit, ze normalni lidi netusi, odkud ze to jsem.
Kazdopadne cesta sla az moc rychle a ja nekdy ve tri odpoledne byl par kilometru pred hranicemi. Trochu se nabizelo, dorazit Saigon jeste vecer (v noci), a dat si tak nejakych 250km. V tom jsem ale moc nevidel smysl, a tak jsem radeji zkousel zdrzovat cas, jak to jen mezi nudnymi vesnickami jde. Najednou, nekdy kolem pate byla nuda narusena brutalnim provozem v protismeru. Nejdriv skutry. Hodne skutru. Pak nakladaky plne nalozene lidmi. Pak zacpa. Ohromna fabrika jak krava soptila desitky a stovky techhle k prasknuti namackanych nakladacku s mistni levnou pracovni silou, ktere zrejme prave padla. Musely to byt desitky tisic lidi. Tak proto poslednich 30km vesnicek bylo tak opustenych. Vsichni makali ve fabrice. Dokonce jsem potkal i taiwanskou restauraci, zrejme urcenou pro taiwansky management fabriky.
Cestou jsem si vyhledl nekolik teoretickych mist pro stan mezi vecnymi baracky lemujicimi silnici stridanymi se zatopenymi ryzovimi policky, ale nic moc to nebylo. Proto, kdyz jsem v poslednim mestecku (celkem zivem) uvidel budhisticky klaster.
Tady jeste kulturni vlozka o mistnim nabozenstvi. Nejvic lidi je pravdepodobne budhistu, ale neni problem na jednom kraji vesnice najit mesitu a na druhem kostel (at uz katolicky nebo protestantsky).
Tak jako tak jsem se rozhodl pozadat mnichy o nocleh na jejich pude. Prehazovali si me jako horkou bramboru, az jsem se konecne dostal ke klukovi, co umel docela anglicky. Zamitl moji zadost postavit si nekde vedle templu stan, ale nabidl mi postel v jejich ubykacich. Tak jsem neodmitl :). Vecer jsme fajne pokecali, dokonce mi i vnutili druhou veceri a byla to takova pohodicka. Trochu problem nastal rano, kdyz jsem se chtel dostat ven - bylo zamceno. Musel jsem holt vzbudit jednoho mniska, aby mi dal klice. Druhy problem se objevil, kdyz jsem se pred vchodem shanel po svych sandalech. Byla tam jen jedna. Okamzite jsem si vzpomnel na smecku psu prohanejicich se kolem klastera. Nasel jsem je v prikritem altamu a verte tomu nebo ne, opravdu dovadeli s moji sandalou. Rozzurene jsem jim tuhle hracku sebral, a zjistil, ze se celkem cinili a pekne ji rozkousali. Nastesti se stale docela da pouzivat, takze pohoda.
Prechod hranic v pohode a pak uz mocny obrovsky Saigon neboli Ho Chi Minovo mesto. Nejdriv velky provoz. Pak vetsi. A potom brutalni. Vedle normalni dalnice po obou stranach dva siroke pruhy pro skutry. Vsechno natriskane. Zacpa, popojizdeni, smrad. No proste hnus. Navic na tabulich clovek nepozna, kam vlastne jede, jsou tam nejake mistni nazvy. Asi hodinu a pul jsem se marne ztracel v dymu mezi tisici skutru a dalsich povozu neznajic valneho cile. Pak me spasila internetova kavarna. Tam jsem nasel nejaky hostel a spolu s nim turistickou ctvrt. Pak se mi jeste s pomoci neanglicky mluviciho provozovatele podarilo kde jsem a kudy tedy musim jet. Pak uz jenom dalsich 30 min v zacpach a jsem tu! Ubytovan v hostelu za 4 dolary a po ujasneni kurzu zjistuji, ze je tu vsechno vazne dost levne.
To jsem se nejak rozepsal. Tak uz radsi nic. Mejte se fajn a ja se ozvu priste snad uz nekde z jihu Vietnamu. Tak zatim ahooj

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Koment: