KOLMO DO LADAKHU
R: 15:54
Turecko: 16:54
Irn: 18:24
Pakistn: 18:54
Indie: 19:24
nvtvnost: 49303
posledn fotky:

   Pln cesty

Opet u Mekongu (tomas) : 2013-02-24 13:18:34
 Tak rovnou zkusim dat dohromady i druhou cast a zkusim byt ponekud strucnejsi :).
Takze pote, co jsem si uzil turisticky Luang Prabang, kde jsem na brehu Mekongu zaslechl i cestinu, jsem vyrazil proti puvodnimu planu na sever. Razem jako kdyz utne s turistickymi busy. Jen zacalo pribyvat cinskych kamionu a burzuaznich cinskych aut.
Asi 30km za LP jsem dokonce potkal 2 cinske cykloturisty. Nevypadali, ze by meli v planu toho ujizdet nejak moc. Anglicky toho take moc nedali. Tak jsem jim popral tsai cien (cinsky nashle) a vyrazil dal.
Dost bylo guesthousu a hotelu. A ja je ani nepotreboval. Stan jsem si postavil kousek nad rekou ustici do Mekongu, kde projelo pak mistnich lodi. V noci me trochu neprijemne prekvapilo auto, ktere sjelo ze silnice k memu (ze silnice rozhodne neviditelnemu stanu) a dva typci zacali neco resit. Kdyz pak posvitili na muj stan, vylezl jsem a naznacil jim, ze tady jen prespavam. Vypadali ze jako ok. Asi po pul hodine odjeli a byl klid.
V sobotu me cekalo jeste asi 70km podle teto reky lehce kopcovitym terenem. Pak Pakmong. Neprijemna restauracka s nic moc drahou polivkou. A pak uz hura do hor. O tom, ze to bude nahoru, jsem vedel. Ale zatimco v silnici do Luang Prabangu obcas chybel asfalt (proste byla dira), tady se asfalt obcas vyskytl.
Prvnich zkusebnich 10km bylo stridave nahoru a dolu. Pak nasledoval nefalsovany 25km kopec nahoru. Cestou jen nekolik mensich vesnicek. V te jedne, ktera jako jedina byla na me mape jsem doufal v restauraci. Nic. Ukecal jsem aspon kysele studene nudle, co tam zrovna svacily deti. Kdyz se dodalo dost chilli, docela to uslo. Dal jsem dve misky. Za 5 korun :D. Kdyz prijde vytouzeny sjezd, je to strasne, kvuli brutalnim sutrum, ktere tvori tak ze 60% silnici, a po kterych se neda jet vic nez 12. Proste hruuza.
A kdyz uz se rozhodnu, ze toho bylo dost, a ze to zabalim, nikde zadne misto! Minu nekolik takovych, ktere by mozna sly. Ale uz se nevracim. Nakonec prekrocim neuveritelnych 140km a stavim si stan kousek pod silnici pod peknym pristreskem. Trochu bordel ale pohoda. Vecer jeste okolo zkousim hledat signal, ale marne.
V noci pak nad mojim stanem zastavi banda mladiku, ktery si asi v pristresku chteli zachlastat. Kdyz si vsimnou stanu, nastesti od sveho umyslu upusti a odjedou.
Jinak byla noc v pohode, az na zimu (!), kterou jsem tu necekal. Rano to nebylo lepsi.
Vyrazim po seste. Po kratkem vyjezdu nasleduje nekonecny hrbolaty sjezd, pri kterem mi promrzne uplne vsechno, ale hlavne ruce. Dole ve vesnicce me zachranuje horka polevka a hrnek tepleho caje a pokec s majitelem obchodku, ktery umi dobre anglicky a jeho syn se take nauci anglicky a bude delat astronauta :D.
Pak uz nasledovala cesta podle reky dolu, coz znamenalo stridave prudce do kopce a zase z kopce. Nakonec to nebylo tak hrozne. Postupne se poradne oteplilo az na brutalni parak. Pil jsem vic vody a jel dal. V poledne jsem poprve vyzkousel mistni jogurt a take mandarinky, z nichz jedna byla nejsladsi, kterou jsem v zivote jedl.
Poslednich 20km k Mekongu bylo paradnim udolim podle reky. Provoz temer zadny, nadherne kopce okolo, nadherna reka, proste skovst!
Mestecko Prabang nezklamalo a nabidlo moznost se ubyovat, diky cemuz take ted muzu psat tento blog. Je to tu krasne. Z vysky vyhled na Mekong pri zapadajicim slunci opravdu stal zato. Nemuzu si pomoct, ale nejak takhle jsem si vzdycky prestavoval Vinnetuovu Rio Peccos.
A zitra rano uz bych mel vyrazit na privoz pres reku a pak zpet do Thajska. Co bude dal, se uvidi!
Tak zatim ahoooj a mejte se paradne!

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Koment: