KOLMO DO LADAKHU
R: 16:06
Turecko: 17:06
Irn: 18:36
Pakistn: 19:06
Indie: 19:36
nvtvnost: 49303
posledn fotky:

   Pln cesty

Vystup na horu nehoru (tomas) : 2012-08-21 17:44:40
 Ahoj!
Tak uz zase sedim v Tabrizu ale moje plice jsou procisteny cerstvym vzduchem hor.
Rano jsem konecne taky jednou vstal aspon trochu rozumne (v 5:45), lehce posnidal a vyrazil do jeste temnych ulic. Potreboval jsem se dostat k vlakovemu nadrazi vzdalenemu asi 6km. Busy si zdaly byt jeste mimo provoz, tak jsem zkusil optat se taxikare za kolik by me tam hodil (pry jsou tu velmi levni). 50tisic (= 50Kc), na coz jsem se mu zvysoka, s tim ze to snad radsi dojdu. Pak jsem si ale vsiml, jak funguje zdejsi kupodivny autostop - lidi se proste stavi k silnici, a kdyz jede auto, ktere jeste neni plne (5 lidi), tak zastavi a vezme je. Pri vystupu mu daji nejake drobne, takze na tom netrati. Zajimavy zpusob pro vytizeni aut.
Vyuzil jsem tedy take tohoto zpusobu a na dve auta se dostal na kyzenou krizovatku u nadrazi.
Tady jsem se pomerne jednoduse doptal na terminal minibusu odjizdejicich do Ousku a nasel minibus, ktery kupodivu opravdu behem 5 minut vyrazil pozadovanym smerem. Cesta trvala asi pul hodiny a stala 5tisic rialu :D. V Ousku jsem mel najit minibus do Kandovanu - vychoziho bodu vyletu. To se mi bohuzel nedarilo, tak jsem v ramci uspory casu byl nucen prijmout nabidku taxikare za 60t, coz byla stejne docela slusna cena, na to ze to bylo asi 20km.
Cestou jsem se z nej snazil dostat, jak se z Kandovanu dostat na onu horu Sahand. On se me zase snazil presvedcit, ze odtud se tam nedostanu. Po vystoupeni jsem tedy zkusil jeste prodavace v obchode, kde jsem kupoval nejake jidlo na cestu. Nejdriv breptal neco jako taxikar, pak ale aspon mavnul rukou urcitym smerem. A tak jsem tam vyrazil. Byla to prasna cesta udolim, kde jsem potkaval par lidi na oslikach. Predjelo me taky par aut. Cesta uplne zazivna nebyla, a tak mi vubec nevadilo, kdyz mi zastavil projizdejici nakladak a ukazal mi at si vlezu na korbu, kde uz sedeli dva kluci.
Snazil jsem se je presvedcit, ze jdu na horu Sahand, oni se me zase snazili presvedcit, ze je to strasne daleko.
Pak nakladak zastavil uprostred louky vedle hromady sena. A bylo jasno - jdou nalozit seno a pojedou s nim zpatky dolu. Tak jsem podekoval za svezeni a vyrazil po prasne ceste dal nahoru. Cestou nakladakem nas predjizdely asi tri osobaky, ale ted jako na potvoru uz zadny nejel. Tak jsem musel pesky. Ale diky krasnym horam zvedajicim se okolo mi to ani nevadilo.
Pomalu jsem se zacal smirovat, ze si holt vylezu na nejakou peknou horu okolo a budu spokojen. Cele udoli melo cca 15-20km a koncilo pred dominantnim vysokym kopcem zavirajicim udoli. Prohodil jsem par slov z pastevci, kteri tu pasli kozi stada a vyrazil smerem prave na ten kopec, uz jen proto, ze na nem trunilo nejvic kamennych trpasliku. Do sedylka mezi touto a protilehlou horou vedla pomerne pekna pesinka. Dal uz jsem se musel proplitat mezi neprijemnym malym bodlacim. A to pekne do kopce. Trochu jsem pocitil i vysku, ktera uz zrejme presahla 3000m. A pak zaclo kamenne sutoviste. Mensi kameny byly stridany velkymi. Jedno mely spolecne - dost z nich bylo volnych a tak bylo treba lezt opravdu opatrne. Az jsem se zadychal a zapotil. A najednou jsem byl nahore u velkych kamennych trpasliku! Bylo to nadherne. I kdyz jsem od pohledu tusil, ze to asi neni uplne ta nejvyssi hora v okoli, bylo mi krasne a vse umocnovaly nadherne vyhledy na okolni hory i na cele udoli, kterym jsem se sem dostal a navic zde, ac na plnem slunci, bylo prijemne - ne vedro! Uzasne. Chvili jsem fotil, pak jen sedel a nasaval uzasne atmosfery a bylo mi krasne.
Pak jsem se pustil do svaciny a pozorovani protilehleho kopce, (ktery jak jsem pozdeji na googlemapach zjistil), je preci jen asi o 50m vyssi, a na ktery se po pekne cesticce pomalu posouval nekolik postavicek. Ja mel svoji horu jenom pro sebe.
Asi po pulhodine, jsem se pustil dolu. Bylo to jeste o dost narocnejsi nez nahoru. Ale nespechal jsem a opatrne se posouval dolu. Bylo to jeste trochu zneprijemneno kaminky ktere mi lezly do sandalu a musel jsem je vyklepavat.
Kdyz jsem dorazil dolu k upati hory, vsiml jsem si, ze nad pastevci stale truni vedle auta vylozene turisticky stan. Tak jsem se tam zasel podivat a narazil na dva mistni Irance, pokurujici ve stanu hasis a pripravujici obed. Pozvali me k sobe, a tak jsem s nima dal cajik a nechal se pobidnout do chleba, jogurtu a rajcat a mlsne pokukoval po mase, ktere varili v kotliku na plynovem varici. Hovor se nam moc nedaril - prislo mi, ze moc neumeli, nebo nechteli umet Turecky a bavili se vic persky. Nechteli me ale pustit, nez bude jidlo hotove. Pak prisel treti Iranec a ten to zazdil, zacali se naruzive bavit, mozna i hadat, mezi sebou. Nebralo to konce a me uz to fakt nebavilo. Tak jsem dopil sklenku caje a presvedcil je, ze uz ale opravdu musim jit. Cesta po prasne ceste na plnem slunci uz nebyla tak uzasna, ale docela se to dalo. Jen me trochu prudilo, ze ackoliv v protismeru projeli uz tri auta, v mem smeru ani po hodine a pul ani jedno. Tak jsem si sedl do vyjimecneho stinu pod veliky sutr a zacal dlabat chleba a rajcata, ktera mi Iranci vnutili sebou. Kdyz tu nahle - slysim motor! a dolu se sine rozhrkany osobak a v nem dva postarsi slusne vypadajici Iranci. Rychle uklizim jidlo, mavu na ne a uz se jim nutim do auta. No, oni by asi stejne zastavili :> Svezou me poslednich par kilometru do Kandovanu. Tady se rozhlizim okolo. Rano jsem spechal rychle nahoru, tak ted obdivuji to, co je nekdy nazyvano jako Kapadokie Iranu - nad soudobou vesnici se tahne skalni mesto, ve kterem jsou vydlabany mistnosti a chodby, ve kterych se snad do dnes zije.
Pozitek mi trochu kazi vsichni mistni a jejich zlobne pohledy na moje kratasy - ackoliv v Tabrizu jsem to uz prekousnul a nosim dlouhe kalhoty, zde to proste neslo. Udelam tedy jeste par fotek a jdu se k silnici podivat, kde by mohl byt nejaky minibus. Tu zastavuje chlapik v osobaku, a pta se kam jedu - Ousku. Kyvne at nastoupim. Pta se jestli jedu do Ousku nebo do Tabrizu, protoze on jede tam. Tak super! Docela si i pokecame, protoze umi par slov anglicky, a tak cesta pomerne rychle ubiha. Nakonci mi trochu zkazi dojem, kdyz si rekne o penize, coz je tady tedy asi normalni. 50tis. rialu ho dostatecne uspokoji. Ja mirim rovnou k busu. U zastavky je pokladna, ale dozorce na me pokyvuje, at na to kaslu a jdu gratis. Mirim tedy na nastupiste pro muze - kloubovy autobus zastavi tak, ze prvni polovina je prave u tohoto nastupiste a zadni polovina u zenskeho. Uvnitr autobusu je predel, aby se to nahodou nemichalo.
Odpoledne se jeste marne pokousim poslat pohledy - z lokalni posty to proste nejde a hlavni posta tady ma otevreno jenom do dvou. To jsou pomery. Aspon, kdyz nenajdu hodneho strejdu z informaci vymenujiciho za idealni kurz, se mi podari smenit desetidolarovku na ulici od podivnyho typka, ze ktereho vypadne docela fajn kurz.
A ted sedim v netove kavarne a pisu vam tenhle zase jak koukam pekne rozvlacny blog.
Jelikoz zitra zase vyrazim na kolo, tak slibuju, ze priste uz to zase bude kratsi a az kdovikdy.
BTW: telefon mi tady prestal nachazet operatora - zrejme mistni kontrola nad cizinci. Tak snad to pozitri v Turecku bude OK.
Tak zatim cus!

host Adyad () : - 2012-08-21 18:04:59
Pekne zazitky :-)

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Koment: