KOLMO DO LADAKHU
R: 16:01
Turecko: 17:01
Irn: 18:31
Pakistn: 19:01
Indie: 19:31
nvtvnost: 49303
posledn fotky:

   Pln cesty

Oslavy konce Ramadanu (tomas) : 2012-08-20 10:39:27
 Misto zvuku bezne dopravy me z pod oken vzbudi vyrvavani nejakeho chlapka do amplionu. Za to by meli vrazdit. Vyhlidnu z okna a zjistuju, ze ulice je misto aut plna lidi, kteri zrejme onomu hlasu naslouchaji.
Vyjdu z hostelu a necham se unaset davem. Zatim se jeste docela da hybat, brzy to bude horsi. Lide si nachazeji sva mistecka, kde si rozdelavaji svuj koberec (nekdo burzuazni paradni, nekdo jenom kus krabice). Nejvetsi hustota se zda byt smerem k mesite. Oklikou se tam propletu. Vsude je taky spousta policistu (nebo vojaku nebo co to je), kteri zrejme dohlizi, aby vse probihalo jak ma. S nekolika z nich se dam reci. Anglicky umi jen jeden a to jen trosku. Nastesti jsem zjistil, ze naprosta vetsina lidi zde, mluvi normalne turecky - nachazim se totiz v casti Iranu zvane vychodni Azerbajdzan, kde ziji etnicti Turci, ci jak to nazvat. To cini komunikaci o dost jednodussi.
Vyzvidam z nej, ze oslava potrva jeste asi hodinu, a pak se otevrou obchody (ted bylo uplne vse zavrene) a vrati se normalni zivot. Hodinu se mi tu v houstnoucim davu stat nechce, a tak se pokousim prodirat mezi modlicimi se. Zrovna se probijim cernou masou zen zahalenych v plastich, kdyz najednou vsechny (i vsichni dalsi okolo) zacinaji poklekat a opakovat po amplionu: Allah Akbar! Allah Akbar! Pripadam si hodne zvlastne - vsichni kolem me kleci, jenom ja uprostred stojim a rad bych se ztratil, ale to bohuzel nejde, protoze bych musel jit po hlavach. Jeden z na kraji ulice stojicich policistu me vola k sobe. Vypada docela nastvane. Kdyz je to aspon trochu mozne, propletam se tedy k nim a snazim se vysvetlit, ze bych se jen rad vyparil a ze nechci delat zadne problemy. Prohlizi si prisne pas, ale nakonec me docela pratelsky pousti a ja se konecne dostavam zpet ke svemu hotelu, kde jeste chvili se sefikem debatujeme o nabozenstvi.
Mezi tim uz vse pomalu konci a lide se rozchazi ke svym domovum. Asi pul hodiny jeste radeji pockam, a pak teprve vyrazim znovu do ulic, abych zjistil, ze temer vsechny obchody jsou zavrene. Nakonec ale najdu i misto kde se najist.
Odpoledne vyrazim za pamatkami. Pri tom potkam nekolik velmi pratelskych a milych Irancu. Jeden me provadi mistnim muzeem (kam diky nemu muzu gratis), bere me do mesity a rika spoustu zajimavych veci. Jen aby mi pomohl a sam si trochu potrenoval anglictinu.
Odpoledne vyrazim k rece, na ktere maji byt nejake historicke mosty. Ty ale za moc nestoji. Vedro me udolalo natolik, ze jsem musel sednout do parku a chvili si odpocinout. Tady se me pokousi sbalit nejaka mistni holcina (kterou tusim pod tunou cernych hadru). Studuje tady medicinu a umi pekne anglicky, coz je asi mezi mistnimi zenami velka vyjimka. Dava mi darkem nejake mistni hrusky. Pak se radeji davam na ustup :D.
Vecer cestou domu jeste potkavam Chorvata, ktery pry taky prijel do Tabrizu na kole. Ted chtel jet busem zpet, ale na tureckych hranicich mu sdelili, ze kdyz opoustel Turecko, nedostal vystupni razitko, a za trest ted pet let nemuze do Turecka. Docela nezavidinihodna situace, kterou musi resit cestou do armenskeho Jerevanu a odtud letet do Italie. Doufam, ze me nic takoveho nepotka.
Dneska se tady jen tak zase poflakuju a rozmyslim, ze zitra preci jen zkusim vylizt na ten kopec za Tabrizem a na cestu vyrazim az pozitri. Podle vtipneho chlapika v informacnim centru (ktery umi dokonce par vet a sprostaren cesky), by to za den nemel byt problem i s cestou z Tabrizu a zase zpet. Tak uvidime. Aspon to bude pestrejsi.
Zatim ahooj a ja zase nekdy napisu. Klidne mi tu nechte nejake komentare, budu za ne jen rad.

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Koment: