KOLMO DO LADAKHU
R: 10:31
Turecko: 11:31
Irn: 13:01
Pakistn: 13:31
Indie: 14:01
nvtvnost: 51388
posledn fotky:

   Pln cesty

Z Jerevanu do Tabrizu (tomas) : 2012-08-19 13:42:54
 Ahoj!
Konecne jsem ve zdejsi svatecni koncoramadanove atmosfere, kdy je vetsina obchodu zavrenych, nasel otevrenou internetovou kavarnu, takze muzu sepsat slibovany dil blogu o ceste z Jerevanu.
Takze - vyjizdel jsem jeste trochu za sera, coz mistni vubec nenutilo svitit, takze jsem si na silnici i s blikackou pripadal tak trochu jako nahodny terc. Navic po vymene retezu pekne zlobila prehazovacka, coz me dovadelo k silenstvi. Z mesta jsem se nastesti vymotal pomerne rychle a najel na peknou sirokou silnici mirne z kopce smerujici primo pod Ararat, ktery proti me vystoupil jako ohromna dominanta doplnena malym bratrem vedle. Z kopecka kilometry rychle pribyvaly a i prehazovacka se najednou stala rozumnou (ono si to proste sedlo).
To uz jsem byl ale u azerbajdzanskych hranic, kde se silnice prudce stacela vlevo, zpet do armenskych kopcu a pryc od Araratu. Tomu jsem zamaval a pustil se do asi 20km stoupani. Prekvapive jsem zjistil, ze ac to bylo pekne na horu a byl solidni parak, tak mi to vubec nevadi a jede se mi paradne. Odmenou mi pak byl uzasny asi 15km sjezd, kdy jsem nemusel jedinkrat slapnout, ale ani nijak brutalne namahat brzdy - proste krasne svezeni uzasnou prirodou - ty vyhledy opravdu staly za to...Druhy den kopcu nebylo mene, ale i krajina vylozene stala za to, a urcite se teste na fotky. Druhy den vecer jsem skoncil za mestem Kapan ve vysce necelych 1000 m n.m s tim, ze me druheho dne rano ceka vyjezd do sedla pres 2500. Navic se mi v noci udelalo nejak zle, a kdyz me rano vzbudil budik, citil jsem se spis na to, sjet zpatky do mesta a nejak tam zalamit. Pak jsem se ale rozhodl, zkusit se jeste pul hodky prospat, a ono to pomohlo!
Nebylo mi nejak uzasne, ale jet se dalo. Vse se navic zlepsilo, kdyz jsem v Kajaranu (posledni mestecko pred kopcem) zjistil, ze uz je to jen neco malo pres 10km. Bylo to sice poctive stoupani, ale nejak jsem se nahoru vyskrabal a prijezd do sedla si patricne uzil. Sjezd do nejakych 800m zase nemel chybu. Posledni predhranicni mestecko Meghri jsem nejakym omylem projel a ocitl se za nim v hranicni zone. Ulekl jsem se, ze v islamskem Iranu za ramadanu uz nesezenu zadne jidlo, a tak jsem sedl do prvni (a zrejme i posledni) restosky, co se mi postavila do cesty, a za rozumne penize si dal posledni armensky kebab a nechal si poradit, ze za rohem je obchod, kde si muzu koupit nejaky chleba. Tak jsem tam projel kolem nejake zavory a uvidel pred velikou branou nekolik obchudku. Zamiril jsem k jednomu a za nehorazny penize koupil nejaky kus chleba. To uz u me ale stal vojak a chtel po mne pas.
Tak ja jako co je za problem. A on zacal o nejakem permitu, a ze hranicni zona, a co tam delam a odkud jsem prijel a tak. Jeho anglictina a moje rustina se navic moc nepotkavaly. Zkusil si zavolat na posilu jeste jednoho kluka, ktery umel anglicky cca o dve slova vic, takze to situaci spis jen zkomplikovalo. Nekolikrat odesel s mym pasem pryc a zase se vratil, a ja musel cekat na peknym paraku na slunci.
Asi po pul hodine me konecne propustili s tim, ze okamzite najedu na hlavni silnici, nebudu nikde zastavovat a pojedu 10km az ke hranici. A at me ani nenapadne cestou fotit!
To by me jinak urcite napadlo, protoze cesta vedla podle hranicni reky, ktera byla lemovana uzasnymi obrovskymi skalami - snad nejhezci vyhledy za celou cestu. Jelikoz jsem ale nechtel mit problemy, a na kazdem rohu koukala ostrelovaci vez, tak jsem radeji nefotil, a budete tedy o tyto zabery ochuzeni.
A pak prisla hranice. Armenska strana byla pomerne v pohode, i kdyz clovek moc nevedel kudy a kam. Potkal jsem tam taky tri iranske cyklisty, kteri meli namireno opacnym smerem. Prohodili jsme par slov a vydali se kazdy ke sve hranici. Ja k te iranske za most. Tam nepanovala prilis pratelska atmosfera. Hromada irancu se pretlacovala o to, kdo prvni vstrci svou hromadku pasu (za sebe a sve zeny) pohranicakovi do okynka. Aspon tak mi to pripadalo, a tak jsem se pretlacoval taky.
Az me pohranicak vykazal vymluvnym gestem pryc. Nevedel jsem co mam delat, tak jsem chvili postaval u neceho jako konce rady. Asi po 10 minutach, na me zavolal pohranicak od dalsiho okenka ponekud za rohem. Ten me asi 15 minut zpovidal na otazky jako jmeno otce, odkud a jak jsem prijel, kam jedu v Iranu, kam jedu potom a tak. Potom hodil muj pas vnitrnim okynkem do kanclu toho prvniho. Ten jej jeste chvili okazale ignoroval, az po nejakych dalsich 10 minutach si jej zacal studovat, a pak konecne orazil kyzenym razitkem!
Ted uz jenom celni kontrola. Kdyz jsem se tam chystal, nejakej typek, me zacal vykazovat. Sakra co to?? Nejaka holka v satku (coz tedy vubec nijak neupresnuje, protoze to jsou tu vsude vsechny) se mi snazila vysvetlit, ze je mozna problem, ze mam kratasy. Uz jsem myslel, ze si fakt budu muset oblict dlouhy kalhoty, kdyz na me zavolal zrejme celnik a zacal se venovat memu kolu a osahavat brasny a ukazovat, kterou mam strcit do scannaru (takovej ten tunel jak to jim projizdi). Ten nastesti neodhalil nic nezadouciho, a tak jsem byl v Iranu!
Rychle vymenit nejake penize, koupit prvni susenky a hura ven z haly! Vedro tu bylo snad jeste vetsi nez na protejsim brehu. Ale po pekne silnici se i proti proudu reky s lehkym vetrem v zadech jelo prijemne.
Z jednoho predjizdejiciho auta mi podali pytlik s oriskama. O kousek dal jsem zastavil a ve stinu vedle silnice se jal orisky pojidat. Neubehla ani minuta a stalo u me policejni auto - co tady delas?? ukaz pas?? jak dlouho jsi v Iranu?? a dalsi ne moc pratelske otazky. Aspon ze jeden z nich umel trochu anglicky. Ne moc taktne mi naznacili, abych koukal jet dal.
No potes, po tehle hranicni silnici (vedla podle reky, ktera zde jiz tvorila hranici s Azerbajdzanem) jsem mel jet nejakych 60km. Puvodni cil dnesniho dne, byl prekrocit hranici, kousek poodjet a v klidu se nekde vyspat. To tady asi moc nepujde, kdyz clovek nemuze ani chvili posedet vedle silnice.
Tak jsem slapnul do pedalu a uhanel smer mesto Jolfa, kde jsem se teprve odpojoval od reky. Na zacatku mesta, me zastavili dva kluci a peknou anglictinou se me ptali odkud jsem, kam jedu a jestli se se mnou muzou vyfotit. Docela prijemne. I prujezd mestem byl docela v pohode - bylo to vlastne prvni iranske mesto, ve kterem jsem byl a docela splnilo moje ocekavani - moderni, vyspele, v mnoha ohledech podobne Turecku.
Horsi byl vyjezd z mesta - zacal brutalni vichr a navic to bylo do kopce. Myslel jsem, ze ujedu aspon 10km za mesto. Po nejakych trech uz to opravdu neslo. Slapu na lehoucky prevod o sto sest, nejde to a mam pocit ze jedu zpatky. Po ne moc pekne ceste jedu kamsi nahoru k rozestavenym barakum, kde se v castecnem zavetri snazim postavit stan. Potrebuju odbehnout pro tropiko, ktere jsem nechal kus vedle u kola, tak stan zatizim velkym sutrem. Jsem zpet za minutu, ale stan nikde! koukam a on o 50 metru dal. Nastesti se mi ho podarilo dobehnout a nejak postavit, velmi radne zakolikovat, ale i tak jsem z toho nemel nejlepsi pocit.
Ackoliv do rana vitr castecne polevil, rano jsem krome toho ze mi je zase blbe a slabo taky zjistil, ze mi to proste nejedu. Zdalo se mi, ze jedu docela po rovine. Slapu co to jde a na tachometru sotva 10! navic mi dosla voda. Ha, benzinka! prosim, vodu! neni, sorry... O kilometr dal nejake staveniste. Prosim chlapi jestli nemaji vodu. Nejdriv to vypada ze fakt ne. Pak se jeden slituje a z kyble mi asi deci preleje. Podekuju a jedu ci spis plazim se dal. Nepocitam s tim, ze bych dnes mohl dojet dal, nez do mesta Marand. To proste nemuzu zvladnout. Pak jeste poradne studuju mapu nad poslednim iranskym dankekem, a zjistuju, ze to do Marandu neni celou dobu proti proudu reky jak se mi zprvu zdalo, ale ze se to uprostred lame a ceka me sjezd! Takze mozna neleknu zizni!
Navic vidim u silnice stat dva kamiony a spzka neni iranska, ale turecka! Ve stinu korby ridici pojidaji a popijeji. Prijedu a dam se pratelsky do reci. Jsou velmi pratelsti a radi mi preleji plnou lahev vody! jsem spasen. Jeste chvili pokecat, vynucene vyfasuju jeste nejakou zeleninu a uz hura k vrsku.
Cestou jeste potkam jakousi mistni jidelnu, kde zastavuji kamionaci, takze se tady ji i o ramadanu (muslim na dlouhe ceste muze jist, i kdyz by si to pak mel nahradit). Tam jsem si dal jako vsichni nejaka michana vajicka s rajcatama, cibuli a chlebem a caj.
A pak uz hura dolu do Marandu. Tam se po nejake dobe dostanu k netu, kde zjistuju, ze do Tabrizu uz to je jen pres jeden kopec a pak uz jen dolu. To dam! Vyrazim. Kopec neni uplne nejmensi. Asi 500 metru prevyseni, ale jak jsem zjistil, tak rano jsem si dal mnohem vice - ac to tak nevypadalo, cesta byla do poradneho kopce, takze to nebylo jenom moji slabosti :).
Skoro nahore na kopci se napojuji na hlavni silnici od Turecka. Tady take potkavam dva cyklisty - jednoho mistniho na pekne silnicce, a druheho na horaku s brasnama - kluk ze Svycarska na ceste z domova do Tabrizu. Potkali se taky tady, tak vsichni kecame. Iranec nam ukazuje fotky jeho a jeho kamaradu z ruznych cyklovyletu po svete. Je to opravdu nadsenec! Potom s nami jeste vyjizdi nahoru na kopec, kde se s nami louci a jede zpet domu do Marandu. My se Svycarem (jeho jmeno mi bohuzel vypadlo) pokracujeme dal. Jede docela svizne. Uz chce byt v Tabrizu asi. Cestou se zastavujeme v dalsi kamionacke jidelne na neco jako obed. Prijemne pokecame, a vypada to, ze bychom mohli i nejaky den v Tabrizu stravit spolu. Pak ale vyjizdime a on zase jede rychleji. Myslel jsem, ze na me nekde na kraji mesta pocka, ale bud jsem ho prehledl nebo proste nezastavil a jel. Trochu me to mrzelo, ale bez vetsich problemu jsem se dostal sam do centra a tady naponekolitake sehnal pomerne levne a burzuazni ubytovani.
Dnesek travim flakanim po meste a rozhodl jsem se, ze jeste zustanu i zitra.
V dalsim dile (asi az zitra), vam napisu jake to je stat uprostred davu desetitisicu lidi skandujicich Allah Akbar!! nebo proste jak vypada takovy den ve velkem iranskem meste.
Ted uz by toho bylo moc, takze az potom.
Jinak plan ted vypada tak, ze az me omrzi se tady flakat, vyrazim opravdu zpet na zapad, pravdepodobne do tureckeho Vanu a pak dal na zapad. Jestli dojedu az do Antalize, budu moc tvrdit, ze jsem uspesne objel cele Turecko (kdyz to spojim z lonskou cestou), a to si myslim, ze jen tak nikdo rict nemuze, takze, novy cil je na svete! :)
tak zatim ahooj!

host katula () : - 2012-08-23 05:50:32
Jen obdivuhodn hltm vechny dky...chtla bych vidt toho kluka, kterho nazv nadencem, Tome, protoe j u si o moc vtho ne jsi Ty ani pedstavit nedovedu;-)

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Koment: