KOLMO DO LADAKHU
R: 16:47
Turecko: 17:47
Irn: 19:17
Pakistn: 19:47
Indie: 20:17
nvtvnost: 49303
posledn fotky:

   Pln cesty

 Uz dvakrat jsem se pokousel o vystup na tenhle kopecek, a pokazde me odvrhl, stejne tak i dnes. A jak k tomu doslo?
Vcera jsem moc neveril, ze by vubec mohlo stat za pokus - cely den pochcavalo, a Erciyes ani na chvilku nevykoukla z mracneho zavoje. O to vic me potesilo, kdyz se podvecer najednou obloha zacala cistit, a ja se jeste vecer mohl pokochat paradnim vyhledem primo z okna Burakova pokojiku.
Proto jsem nevahal a nastavil si budika na pul sedmou a rano tise opustil spici domacnost, trosku pobloudil po okoli nez jsem se dostal k hlavni silnici, koupil si dva ekmeky (chleby), ctyri dankeky (takovy kakaovy babovky, bez kterych to proste nejde) a tri male lahve vody - velkou nemeli a stopnul dolmuse (mistni minibus) smer Kayseri. Cestujici - typicky turecti puritani, na me koukali docela jako na zviratko v zoo, ale coz.
Trochu diky nahode a trochu zamerne jsem vystoupil asi uz dva kilometry pred samotnym sedlem lezicim ve vysce 2200 metru a pustil se pres pastviny smer primy nahoru na horu zakusujic k tomu ekmek. Nejake znacene cesty ci neco takoveho se tady opravdu nevedou a na turistu tu clovek opravdu nenarazi.
Jak rano bylo krasne modre nebe, tak postupne zacinalo pribyvat mracku, ale nejak jsem to neresil a stoupal dal. Docela jsem se zacal bat, ze se dostanu na spatny hreben a na ten vrcholovy pak budu koukat pres obrovskou propast. Kupodivu se mi darilo jit stale nahoru bez nucenych sestupu. Potom jsem si vybral pekny kuloar smerujici primo vzhuru k hrebeni.
Nejprve mirna cesta po kamenech byla postupne vystridana prikrejsim svahem a snehem. Ten vsak byl v idealni forme, ktera dovolovala pohodovy postup. Pomerne dost rychle jsem vystoupal az do sedla, ktere, svete div se, opravdu nalezelo vrcholovemu hrebeni smerujicimu vzhuuru. Tady jsem si udelal prvni petiminutovou pauzicku. Kupodivu jsem zatim byl vcelku v pohode a ani pribyvajici vysku jsem nijak nepocitoval.
Ze sedylka dokonce misty vedla jakasi neco jako pesinka. Ta se ztracela vzdy, kdyz se objevil snih - v nem zadne stopy nebyly... tedy krome nejakych psich ci vlcich.
Pomerne siroky hreben se postupne menil v uzkou snehovou prevej. To uz byla vsude okolo mlha hustsi nez husta, ale sledovat hreben nebylo tak tezke. Nekolikrat uz jsem byl presvedcen, ze tohle uz musi byt predvrchol a pak jsem uvidel dalsi stoupani.
A pak to preci jen prislo. Presne jsem si na to misto vzpomnel - poprve jsem zde skoncil a dnes jsem k tomu uz byl take rozhodnut - uz hrebinek po kterem jsem se dostal sem byl dost nebezpecny, natoz uzoucky hrebinek, ktery jsem tusil klesat pred sebou a navic zacalo trochu snezit. Bylo akorat 10:30. Docela paradni cas, na to ze jsem za sebou mel skoro 2000 metru prevyseni.
Tady jsem si take precetl sms od Buraka, se kterym jsme se meli po mojem navratu setkat v sedle a vyrazit spolu autem do Kayseri - jeho tatinek si pri zkousel moje kolo a zlomil si pri tom klicni kost, takze jsou vsichni v nemocnici a ja se mam take vratit zpatky do Develi. Zrovna jsem dojidal dalsi dankek a chystal se na cestu zpet, kdyz se to stalo - mraky se roztrhly a ja ji uvidel - mohutnou dominantu Erciyes Dagi. Neslo odolat a ja musel pokracovat uzouckym hrebinkem dolu do sedylka. Kdybych se dostal az na druhou stranu, pod vrcholovou skalu, mohl bych zkusit sjet sice hoodne prudkym, ale snad bezpecnym zasnezenym svahem az dolu do udoli. Kdybych to zkusil odtud, cekal by me pekny asi 30 metrovy skok dolu.
Bohuzel kdyz jsem byl v nejnizsim miste hrebinku, objevila se prede mnou asi tri metry vysoka na obe strany brutalne strma snehova strecha, ktera na obe strany pokracovala strme dolu do neznama. Asi pet minut jsem rozmyslel, jak by to slo obejit, ale dosel jsem k zaveru, ze se svym vybavenim (zadnym) a takhle sam, by to bylo opravdu asi zbytecne velke riziko.
Takze jeste posledni fotecky, po kterych se jak mavnutim vrchol zase zahalil do mraku a pekne zpatky na predvrchol a odtud stejnou cestou mlhu zpet.
Ve spravnou chvili jsem ale ze hrebene odbocil vlevo do snehoveho svahu a jal se sjizdet jej po botach. Sice jsem je mel okamzite plne snehu, ale to mi nejak nevadilo. Ta jizda stala za to. V mlze jsem mel trosku problemy s orientaci, ale nakonec jsem to trefil naprosto vyborne a dostal jsem se k vrcholku lanovky, ktera v zime slouzi mistnim lyzarum. Podel te jsem se uz v pohode dostal dolu, kde jsem byl kolem pul jedne.
Posledni cast sestupu byla ale docela neprijemna, diky destiku, ktery postupne silil. V sedle jsem nastesti docela rychle stopnul chlapika, ktery jel do Develi. Rikal, ze v Kayseri (na druhe strane sedla) je pekne... a kdyz jsme sjeli do Develi, tak tam, svete div se, svitilo slunicko! Ale Erciyes byla stale zahalena mracnym zavojem a zrejme tam prselo ci jeste spise snezilo. Po chvilce bloudeni jsem v Develi nasel Burakuv pribytek. A tady se ted uspesne flakam :)
Asi odtud vyrazim zitra odpoledne nebo pozitri rano, jeste uvidim jaka bude situace, pocasi a taak, zatim ahooj!

host Bra () : - 2011-06-18 18:51:05
m dl tm vc zjiuju, e znaen pinky po kopecch, kopcch a horch jsou eskm a slovenskm luxusem :(

host Petula () : - 2011-06-15 20:40:35
Tome, krasne historky (ktere pise sam zivot; hlavne ta klicni kost a stopy vlku)! ;)) To jsem se zas pobavila, rozptylila, pozavidela a muzu se jit opet ucit ;)) stastne putovani!

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Koment: