KOLMO DO LADAKHU
R: 16:41
Turecko: 17:41
Irn: 19:11
Pakistn: 19:41
Indie: 20:11
nvtvnost: 49303
posledn fotky:

   Pln cesty

O ceste od Buraka k Burakovi (tomas) : 2011-06-15 14:14:51
 Jak jsem slibil, tak cinim, a pisu neco malo poznatku o ceste zMugly do Develi aneb od Buraka zase k Burakovi.
Jak jsem jiz psal, rozhodl jsem se pro cestu podle more, i kdyz jak se pozdeji ukazalo, zas tak uplne podle more to nebylo. Vyrazil jsem ve stredu rano kolem pate. Docela me prekvapilo, ze byla skoro uplna tma. Cestu dolu k mori do Akyaky jsem si vylozene uzival, dobre jsem si ji pamatoval z dob kdy jsem v Mugle studoval a v Akyace bydlel. Ten vyhled ze 600 metru dolu na Gokovsky zaliv je proste fantasticky.
Puvodni plan nasnidat se v Akyace nevysel, protoze bylo vsechno vsude zavrene, a tak jsem rovnou vyrazil dal na Fethyii. U tuhle cestu uz jsem mel projetou, a tak me nic nezaskocilo az na docela slusny parak. Zase tak 35 ve stinu, a toho se zase moc nedostavalo.
Za Fethyii uz zacinaly kraje nove a dosud neprobadane. Do Antalye kam jsem mel namireno vedly dve cesty. Jedna delsi pres hory a druha kratsi pres brutalni hory. Jelikoz ta prvni vice odpovidala popisu podle more, zvolil jsem tu, a diky tomu jsem poznal, proc jsou rajcata v Turecku tak levna - asi na 150 km jsem potkal na tisice skleniku nacpanych prave dozravajicimi cervenouckymi plody vsech odrud a velikosti. A silnice byly plne kamionu, ktere je rozvazely.
Jinak cesta jak uz jsem rekl, byla samy kopec, sama hora, ale obcas jsem se na chvili dostal i k tomu mori. Take jsem projizdel kolem pozustatku stare recke kultury a jejich pamatek. K prohlidce jsem si vybral mestecko Xanthos. Pamatky byly dost podobne tem pri egejskem pobrezi, navic tady nikdo nevybiral vstupne, takze pohoda :).
Pobliz Antalye zaclo byt silne citit pritomnost turistu a nebylo tezke poznat, kdo tvori jejich majoritni cast - vetisna napisu na restauracich a obchodech najednou byla v azbuce a ceny v rublech. Nejprve jsem to bral jako zajimavou zmenu, ale brzy me to preslo.
Prujezd samotnou Antalyi me nijak nenadchl, ale aspon jsem nikde nebloudil a nezdrzoval se. Pak nasledovala krasna nova skorodalnice Antalya-Alanya. Prvnich asi 30 km ji tvorily 4+1 pruhy v kazdem smeru a na kazde strane jeste byla mala servisni silnicka. Proc tohle sakra nejde na D1ce ??? I kdyz se potom silnice preci jen trosku zuzila, provoz nebyl takovy, aby se to nedalo zvladnout. A hlavne - ta rovina snad bez jedineho kopecku byla naprosto burzuazni!
O to horsi to bylo dalsi den, kdy jsem naposledy zamaval mori a vydal se do hor smerem na Konyu. Vedel jsem, ze me ceka sedlo pres 1800 metru vysoko, ale proc se predtim sakra muselo nekolikrat sjizdet nekolikset vyskovych metru dolu??? Tech minimalne 3000 vyskovych metru me docela odrovnalo, takze to byl prvni den, kdy jsem nedal ani 150 km (asi jenom 147 :) ), i kdyz bych to tedy asi zvladl, ale spis uz se mi nechtelo hledat dalsi misto.
Konya, jako po Antalyi dalsi milionove mesto, me take nejak obzvlaste neoslovila. Tedy pouze tim, jak nemozni lide tam mohou byt - diky vynikajicim radam mistnich se mi pobyt v prostorach mesta protahl asi na 50 km (on by tedy asi i ten primy nebyl o moc kratsi nez 30 km).
Pak nasledovala solna poust. Bylo to zvlastni uzemi, trochu pripominajici madarske pusty - 20 km rovna silnice, pak zatacka, dalsich 10 km. Ani kopecek, ani stromecek jenom obcas benzinka nebo mala vesnicka. Docela dalo problem tady najit vhodne misto pro stan - proste ho nebylo za co schovat. Ale i to se nejak vyresilo a dalsiho dne jsem v poradku dorazil do dalsiho vetsiho mesta Aksaray. Tady jsem idealne zvolil cas pro prestavku v internetove kavarne a naslednou svacu, kdy v mezicase docela slusne sprchlo a ja se moch zase za sucha vydat dal. Az k mestecku Alayhani. Tady uz bylo opravdu cerno vsude okolo a silici vitr daval znat, ze co chvili neco prijde. Do dalsiho mesta (Nevsehiru) zbyvalo 25 km. Rozhodl jsem se, ze dam pauzu a uvidim. Zjistil jsem, ze se jednalo o velmi chude mestecko a poprve jsem se setkal s detmi pokrikujicimi si o penize.
Zasel jsem na pidu a mezitim zacalo poprchat. Vedel jsem, ze mam uplne promoceny stan, ktery nebylo kdy a kde ususit a vubec nikam se mi nechtelo. Napadlo me, ze bych tady mohl najit nejake levne pohodove ubytovani, ze bych se treba i trochu zkulturnil pred prijezdem k Burakovo rodicum, a tak. Mistni me bohuzel ale ujistili, ze tady nic takoveho opravdu neni, a ze at si pekne jedu do Nevsehiru.
Tak jsem vyjel. Z poprchani se rychle stal pekny chcanec. Dojel jsem na benzinku, a tam uvazoval co dal. Nejak uz to preci dojet musim. A tak jsem zase vyrazil. Prutrz doplnoval ledovy vitr. Poprve za celou cestu jsem musel vytahnout bundu - doted jsem si vystacil celou dobu s trickem. Ale ani moje paradni taiwanska nepromokava bunda nezustala dlouho nepromokavou. Jedno protijedouci auto me nahodilo tak paradne, ze jsem opravdu mel pocit ze jsem nekolik sekund hluboko pod vodou.
Do Nevsehiru jsem prijel naprosto promokly, promrzly, vytuhly a proste vyrizeny. Uz jsem nejak ani neuvazoval, ze bych dneska mohl hledat misto pro stan - stejne to vsude pripominalo spis baziny nez co jineho. Po dlouhem prujezdu okrajovymi castmi jsem tedy zamiril k prvni budove s napisem otel. Za kolik??? 20 lir. Nemel jsem na to smlouvat ci dokonce hledat nejake dalsi misto. OK. nejak mi ani nevadilo, kdyz jsem zjistil, ze netece tepla voda a vubec ze to je takovy trosku nic moc. Skocil jsem si vedle do Soku pro poradnou veceri, kousek dal pro pivko, dostal to do sebe, padnul a spal.
Az rano jsem zjistil, ze muj vodeodolny mobil, ktery jsem mel v zarucene vodeodolne predni brasne jaksi neprezil a byl utopen. Nu coz, uz jsem jeden utopil a poslali mi za nej novy, poslou i za tenhle. Jeste ze mam nahradni :).
Rano zase pro zmenu prselo, ale nastesti uz ne tolik. Cekalo me poslednich 90 km, tak uz jsem to tolik neresil. Po vyjezdu do sedla vysokeho pres 1500 metru se mi dokonce na chvili ukazalo slunicko, ale tam kde mela trunit mohutna Erciyes Dagi (vyhasla sopka cnici do temer 4000 metru), byly jen mraky. Pri prijezdu do Burakova rodneho mestecka Develi lezicim prave u paty tohoto kopecku, me opet privital destik. Burak mi prijel naproti a dovedl me az domu, kde jsem mohnl hned poobedvad s chlapiky z firmy jeho tatika.
Od te chvile jsem zatim na kolo nesedl, za to na nej sedl prave Burakuv tatinek, a to tak nesikovne, ze spadl a zlomil si klicni kost. O tom ale az v dalsim clanku, kde se s vami take podelim o dnesni zazitky, jak jsem zase lezl na Erciyes. Snad jeste dnes vecer. Ted uz mam toho psani az dost, zatim ahoooj!

host Lin () : - 2011-06-15 15:44:56
Hi, tak tohle je bezpodmnen nejlep lnek :-) Burakv tatnek lez na tvoje kolo a zlomil si svou kln kost? A co ta soln pou, ta musela bt zvltn...nikdy jsem solnou pou nevidla...napi zase brzo nco, aspo vme, e jsi ok:-)

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Koment: