KOLMO DO LADAKHU
ČR: 10:35
Turecko: 11:35
Irán: 13:05
Pakistán: 13:35
Indie: 14:05
návštěvnost: 51388
poslední fotky:

   Plán cesty

Pokračování z minula (tomas) : 2016-06-17 20:58:02
 Pokračování nedělní příhody už pojmu trochu stručně.
V pondělí jsem strávil dopoledne především v různých čekárnách místní nemocnice (místnost plná různě postižených Indů tlačících se ke dveřím), abych se dočkal jednoho ultrazvukového vyšetření a následné konzultace s chirurginí. Ta byla nekompromisní - otok je příliš veliký a mohl by mít fatální následky na funkci postižených míst. Do 72 hodin od nehody by chirurgicky měla být odebrána sražená krev. Prý triviální zákrok. I tak se mě snažila přesvědčit k transportu do Dillí, kde prý všechno bude mnohem jednodušší. Konzultuji to s ambasádou, a ti mě připravuji na to, že v Dillí to bude stejné.
Proto se trochu vyděšen výhružkou nechám hospitalizovat a začíná příprava na operaci - dávka injekcí a léků.
Dalšího rána je mi sděleno, že ten den být operován nemůžu, a že situaci komplikuje nízká hladina hemoglobinu v mé krvi. S tímto argumentem začíná nové přesvědčování na transport do Dillí. Konzultuji to s asistenční službou k mému pojištěni. Komunikaci neulehčuje nutnost využívat půjčené telefony a nefunkčnost internetu v celém Lehu.
Když vidím, že doktorka opravdu není ochotná operaci provést, ale trvá na její nutnosti.
Napadá mě varianta cesty domů. Asistenční služba slibuje letenku do ČR (aspoň tak jsem to pochopil).
Na reverz opouštím nemocnici, abych si mohl zabalit (chtěli mě tam nechat až do rána, a pak mě převézt na letiště).
Po dalším hovoru s asistenční službou zjišťuji, že letenka je jen do Dillí, kde na mě bude čekat sanitka, která mě odveze k vyšetření, na jehož základě letenku vystaví. Navíc musím nutně zpět do nemocnice v Lehu pro lékařskou zprávu o dokument o tom, že jsem schopen letu. Další nachozené kačeří kilometry.
Ráno mě čeká osm km na letiště, které jsou jen z kopce, a proto se rozhodnu to dojet na kole, což je docela v pohodě.
Kolo jak je dávám se zbylým nákladem jako další zavazadlo. Naštěstí mi pojišťovna zajistila business class, takže není problém s váhou.
Po příletu do Dillí se mi po nějaké době konečně daří kontaktovat asistenční službu, která mi sděluje, že pojišťovna z důvodu absence dokumentace zastavila jakékoliv řešení a tudíž tam na mě nikdo nečeká.
Ihned telefonem dokumentaci fotím a posílám. Vázne to, navíc kvůli internetu musím ven z haly do 38 stupňů.
Vidina večerní cesty do místní kdoví jaké nemocnice se mi vůbec nelíbí. Navíc nevím, co počít s kolem.
Napadá mě spásná myšlenka - pořídit vlastní letenku a tu si následně nechat proplatit. Pojišťovna proti tomu nic nemá, a tak to začínám řešit. Hodně mi pomáhá táta, se kterým komunikuji na skypu, a za nějaké dvě hodiny je na světe letenka s Emirates na devět večer. Sice mě čeká noc v Dubaji, ale po obědě budu v Čechách!
Let není moc příjemný, dost to tlačí a bolí. V Dubaji navíc trochu nachladnu kvůli místní klimatizaci.
V Praze už na mě ale čekají naši a odvezou mě rovnou do hradecké nemocnice na vyšetření. Tam se najednou situace obrací a čeští lékaři situaci zdaleka nenalézají tak vážnou. Nakonec mě dokonce propouští do domácího léčení. Klid, led a mastička dělají divy a zlepšení je rychlé. Sice stále chodím jak kačer, ale očekávám, že během pár dní budu v pohodě. Takže snad happyend na závěr :-)

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Komentář: