KOLMO DO LADAKHU
ČR: 10:39
Turecko: 11:39
Irán: 13:09
Pakistán: 13:39
Indie: 14:09
návštěvnost: 51388
poslední fotky:

   Plán cesty

Trek přes Stok la (tomas) : 2016-06-10 16:21:05
 (Čtvrtek) Když tu tak všichni stále omílají ty treky, tak jsem si řekl, že bych měl také na nějaký vyrazit.
Ale nějak se mi nelíbila myšlenka táhnutí se s těžkým batohem (který stejně nemám), a tak jsem se porozhlížel po něčem kratším, ideálně ne příliš vzdáleném. A narazil jsem na trek ze Spituku (vesnice pod Ležským letištěm) do Stoku (výchozí místo na šestitisícovku Stok Kangri).
Záhy jsem zjistil, že první den ze Spituku do Zinchanu se jde 15 km po asfaltu, případně si člověk může objednat taxík za víc než 1000 rupek (možná je možná levnější varianta, ale na tu jsem nenarazil).
Jelikož se mi ani jedna varianta nezamlouvala, vymyslel jsem vlastní a vyrazil ráno do Zinchanu (3400) na kole. 25 km nahoru a zase dolu mi dalo hodinu a půl, takže v 7 již domlouvám u jednoho místního uložení kola a vyrážím dál podle řeky. Ač je kopec mírný a určitě běhatelný, vystačím si se svižnou chůzí.
Kolem půl deváté jsem v Rumbaku (necelé 4000), kde většina turistů nocuje. Já tu v jednom homestay dávám u příjemné babči fajn snídani a vyrážím vstříc sedlu Stok la, o kterém jsem si myslel, že má kolem 4500 metrů. Chyba lávky, ve zmíněné výšce vidím sedlo vysoko nad sebou a strmou serpentýnovou cestu před sebou. Předbíhám několik turistů, ale začíná to jít ztuha. O svižné chůzi nemůže být řeč a já musím občas i zastavit a vydýchat se, přeci jen výška je znát aklimatizace neaklimatizace.
Přesně v 11 jsem přeci jen nahoře. Hodinky ukazují nějakých 4840. Potkávám nahoře dva Američany s místním guidem. Počasí, které do teď bylo nic moc (dokonce spadlo pár kapek a dle tmavosti oblohy se dalo očekávat i něco horšího) se začíná lepšit a mě čeká dloouhý seběh. Pojím sušenek a upiju skromné zásoby vody, ujistím se u guida kudy dolů a rozbíhám se.
Hodně jeté Inov8 témeř bez podrážky nejsou na místní kamenitý povrch to pravé a tlapky řádně trpí. Druhou variantou byly sandály, to bych si moc nepomohl...
Jen pár menších stoupání na zpestření, občas lehce náročnější terén a postupně čím dál opotřebovanější nohy, díky kterým občas přecházím do chůze i z kopce. Posledních 5 km do Stoku na plném slunci v otevřeném údolí už mě tolik netěší. Nakonec dorážím do Stoku před jednou hodinou a zjišťuji, že ten třídenní trek neměl ani 25 km. 1500 metrů převýšení (a hlavně asi nadmořská výška) bylo ale znát.
Čeká mě ještě asfaltové trápení po Stoku. Asi 4 km k paláci, kde je první restaurace se ve vedru už jen chcíple plahočím. Restaurace je navíc předražená a stojí za... No však víte za co. Největší hlad a žízeň ale zaženu s následně se mi daří chytit stopa až do Lehu, kde si hned spravuji chuť v oblíbené dhabě (jídelně) s neomezeným množstvím rýže, dalu a chapat za 70 rupek.
Zítra mě ještě čeká cesta pro kolo - do Spituku ráno busem, a pak zkusit stopovat, protože těch 15 km po asfaltu je zabijárna.
Ještě pro informaci - celý trek vedl úžasnou krajinou s nádhernými výhledy (hlavně cestou do sedla), které jsem si hodně vychutnával a určitě stály za to a neskazil mi je ani následný lehký bolehlav (zase ta výška a málo pití). Pokud místní internet dovolí, rád se podělím aspoň o pár fotek. Zatím ale místní internet nedovolí vůbec nic (což není příliš výjimečný stav), takže ani nevím, kdy se podaří postnout tento článek.

Upgrade (pátek): včera se internet nerozběhl a dnes je pro změnu v celém městě stávka. Ale mám zpět kolo! Byl to dost opruz - skoro 15 km po asfaltu v drobném uchcávání... Nic příjemného.

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Komentář: