KOLMO DO LADAKHU
ČR: 16:07
Turecko: 17:07
Irán: 18:37
Pakistán: 19:07
Indie: 19:37
návštěvnost: 49303
poslední fotky:

   Plán cesty

Khardung la (tomas) : 2016-06-04 04:07:27
 5602 metrů a nejvýše polozěné \\\'motorable\\\' sedlo na světe. To najdete v Lehu úplně všude - na tričkách, hrníčcích, v názvech restaurací (např. výšku ve stopách), ale i na samotném vrcholu.
Není to tak úplně pravda. Sedlo má ve skutečnosti výšku 5380 metrů a najdou se ve světě vyšší, kam se dá dojet motorizovaně. Nicméně tady je pořád nejvyšší (o 50 metrů vyšší než Taglangla) a je to prostě pojem. Navíc z Lehu ležícího ve 3500 to je docela štreka.
Tak jako tak mi Khardung la leželo v hlavě a měl jsem ho s Ladakhem neoddělitelně spjat. Takže když do Ladakhu, tak na KL.

Středu a hlavně čtvrtek jsem trávil hodně odpočinkově. Kromě poznávání památek (místní Palác, který je zmenšeninou Potaly ve Lhase, chrám na asi nejvyšším kopci města, který je spolu s Palácem pěknou dominantou či Shanti stupu, což je krásné místo nad 500 schody na mojem kraji města), poznávání místní kuchyně (skvostná kombinace tibetské, indické, čínské a nyní i kontinentální...je to prostě úžasný zážitek pro chuťové buňky), zachraňování japonských turistek před býky (k ubytování vede asi 200m úzká ulička, kde člověk může kromě místních pejsků potkat i tato bů hovada a holky měly smůlu, že natrefily na trochu nervního bejčka, který byl ovšem zcela neškodný) a další hromady věci jsem zvládnul také vyřídit povoleni právě na KL, a tak nezbývalo, než ve čtvrtek nakoupit nějakou potravu na cestu (sušenky), snídani na ráno (ze které se stejně stala večeře), přihodit do baťůžku lepení, buff, rukavice, bundu a pro jistotu i dlouhé kalhoty a jít večer brzy spát.

Ráno budíček v 5:05. Z okna vidím, že první sluneční paprsky už olizují vrcholek Stok Kangri (krásná 6tisícovka kus za městem). Posnídám sušenky (ty největší, ať se s nimi nemusím táhnout) a zjistím, že mi zbývá asi 4 deci vody...však někde cestou dokoupím.
V 5:30 už křižuji téměř opuštěné ležské (nevím zda skloňují správně) ulice. Od začátku je to dost přímočaře nahoru. Za městem se naštěstí napojím na \\\'Khardungla highway\\\', což je krásná, byť úzká asfaltka s relativně prijetaleným stoupáním.
Po ránu je docela chladno a slunce ne a ne posvítit i mimo krásné kopce kolem silnice. I tak pokračuji v triku. Na konci ležského údolí míjím místo označené v mapě jako Gangas, o kterém si myslím, že by mohla být vesnice, ale není.
Pokračuji bez zastávek dál (ani nefotím, na to bude přeci času dost cestou dolu). Po témeř opuštěné silnici se jede příjemně a kilometry i výškové metry přibývají. Jen teplota s výškou stále klesá. Když už si myslím, že to opravdu bude na bundu a rukavice, slunce mi začíná dopřávat krásně prohřáté úseky.
Přijíždím do South Pullu - minivesničky s dvěma checkposty, kde by mi měli kontrolovat permit. Nikdo po mně nic nechce a já projíždím bez zastávky dál. Bohužel nějak pozapomínám i na doplnění vody.
Tady končí krásný asfalt a začíná peklo - písek, kameny, poloroztáté potůčky křižující silnici. Do toho lehce začíná houstnout provoz. Je příjemné, že skoro všichni projíždějící mě povzbuzují (zdviženým palcem, pokřikem, fotí si mě...).
Postup se zpomaluje, ale stále pokračuji. 4km za South Pullu jím minisušenky (byly jako bonus k velkým sušenkám) a piju 2 deci vody.
V přikřejších úsecích se špatným povrchem začíná být znát výška a já musím občas dělat pauzy a rozdýchávat.
Po nějaké době mizí kilometrovníky kolem silnice, tak ztrácím přehled. Vytahuji telefon a koukám do navigace. 1,3km k vrcholu! S novou euforií vyrážím kupředu. A pak jsem tam - vrcholová pyramida, silnice se láme na druhou stranu. Všude plno lidí. Najednou je ze mě superstar - všichni mi blahopřejí, chtějí se se mnou fotit, vyptávají se odkud... Trochu mám pocit, jako bych právě vyhrál Tour De France. Do toho mi dochází, že jsem to opravdu dal a splnil si svůj sen. Na chvíli mi skoro vyhrknou do očí slzy radosti.
Pak už se ale i s kolem rychle přesouvám do chodby místního bufetu, kde oblékám bundu a rukavice. Z nepochopitelného důvodu se rozhoduji bufet ignorovat. Cpu do sebe sušenky a zapíjím zbylými 2 deci vody.
A začíná sjezd. Je to velké trápení. Nechci na šutrech riskovat s mojimi nyní témeř silničními plášti. Silné otřesy mi rezonují celým tělem a začíná mě bolet hlava. Do toho se zatahuje a začíná nepříjemně pofukovat. Navíc ještě docela zesiluje provoz. Do South Pullu mi těch 14 km dá přes hodinu. Tady si říkám, že už je to přeci jen kousek a opět projíždím. Po asfaltu to opravdu jde pěkně a i počasí se zase celkem umoudřuje, a tak ani příliš nemrznu. Za necelou hodinu už sedím ve své oblíbené restauraci Wonderland a pochutnávám si na vydatném obědě a konečně také piju!
Dehydratace ve spojení s výškou, sluncem, námahou, otřesy a kdo ví čím ještě způsobily, že mi celé odpoledne bylo mizerně - slabo, strašný bolehlav a do toho ještě naprostá nechuť k jídlu. Ještě večer se to naštěstí úplně spravilo a jsem zase plně fit.
Ještě pro zájemce o čísla. Těch 38 km nahoru mi dalo zhruba 4:45, nahoře pauza 15 minut a další dvě hodiny cesta dolů.

Co k tomu dodat, jak Khardung la, tak celý Ladakh jako destinaci můžu hodně doporučit, protože je to prostě úžasné místo. Já si to tu možná užívám ještě víc diky těm 8500 km, které jsem sem musel překonat, a které určitě stály za to.

Určitě ještě napíšu nějaký článek z dalšího pobytu v Ladakhu či nějaké zamyšlené shrnutí cesty, pro dnešek už toho bylo ale až dost, takže krásný den všem!

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Komentář: