KOLMO DO LADAKHU
ČR: 10:36
Turecko: 11:36
Irán: 13:06
Pakistán: 13:36
Indie: 14:06
návštěvnost: 51388
poslední fotky:

   Plán cesty

Shimla (tomas) : 2016-05-12 05:19:38
 Možná jste si říkali, že už jsem dlouho nic nenapsal, ale ono tak moc nebylo o čem psát.
Na cestu z Rishikeshe jsem vyrážel v klidu po snídani a docela to utíkalo, protože první polovina byla relativně po rovině. Pak jsem ale opustil stát Uttaranchal a ocitl se v Himachal Pradeshi, který rychle začal dostávat svému názvu odvozenému od Himalájí a začlo to být pěkně do kopce. O to nádhernější byly výhledy a krajina okolo, prostě paráda.
Zatábořil jsem na nějakých 140 km na místě s krásným výhledem na západ slunce. Večer tady jsem si moc užil.
Druhý den mi zbývalo kolem 130 km. První část byla super, pokračování malé horské silničky, sice stále nahoru a dolu, ale výhledy za to stály. Pak jsem se napojil na hlavní silnici, čímž řádně zhoustl provoz. Do toho se začalo kazit počasí a navíc se zase ozvala střeva. Postupně se skoro úplně setmělo (a nebylo tak pozdě) a okolo začala zuřit bouře. Věděl jsem, že už to není tak daleko, a tak jsem se snažil ujet co to jde. Akorát když se začala spouštět brutální průtrž mračen, objevila se zastávka. Dobře jsem udělal, že jsem zastavil. Průtrž trvala hodinu a blesky šlehaly těsně okolo. Na zastávce bylo i několik motorkářů včetně dvou Izraelců, kteří si v Dillí půjčili motorky a chtějí také jet do Ladakhu. Tak jsme aspoň pokecali.
Po hodině přešla průtrž ve stabilní liják a já vyrazil. Nebyl to žádný med, ale naštěstí to aspoň ze začátku nebylo až tolik do kopce. Pak už ale jo. Pro představu - Shimla je asi 300tisícové město vystavěné na ostrém horském hřebeni ve výškovém rozpětí cca 1900 - 2450 metrů a vypadá to jako naprostá šílenost. Byl jsem tu poněkud ztracen. Věděl jsem jen, že bych se měl dostat ke kostelu, kde jsem měl vyhlédlé snad relativně levnější ubytování. Kostel byl samozřejmě nahoře na kopci. Bez mučení se přiznám, že jsem příkrými (místy určitě přes 20%), přelidněnými uličkami kolo tlačil a i tak jsem toho měl dost a dost.
Od vyhlédnutého ubytování mě odradilo dlooouhé schodiště, což byla jediná přístupová cesta a nabídka místního strejce, že mě dovede do levného ubytováni. To bylo dalších 50 výškových metrů nahoru. A rozhodně nebylo levné, ale jak jsem postupně zjistil, takové v Shimle asi není.
Byl jsem promočený, zmrzlý a unavený a toužil jsem jen po teplé sprše. Tu mi bohužel nebyli schopni nabídnout (musí se ohřát voda) a vůbec cokoliv jsem potřeboval byl problém. Aspoň tak mi to připadalo. První dojem z ubytováni prostě příšerný. To se naštěstí postupně dost zlepšilo.
No a teď konečně proč už tady lelkuju za nehoráznou cenu třetí den. Jednak jsem si včera nadělil k narozeninám den bez kola, udělalo se krásně a já zjistil, že je to tu super místo. To ale není ten hlavní důvod a tím není ani nějaká slabost, která na mě padla, nedořešené střevní problémy (to jsou všechno věci, které se dají rozjet), ale především informace z několika zdrojů, že silnice z Manali na Leh je stále uzavřena (otevírá se na cca 4 měsíce, kdy se podaří jakž takž zprůjezdnit). První část přes sedlo Rohtangla by SNAD měli otevřít během cca 4 dní. Já mám tu výhodu, že mi to přeci jen chvíli dá, takže můžu vyrazit dřív, než bude zprůjezdněna celá a doufat, že to stihnou.
Navíc v Manali má teď tři dny pršet a tady být krásně a ceny za ubytováni v Manali budou minimálně podobné jako tu.
Každopádně je v plánu zítra dopoledne v klidu vyrazit a nikam se nehnat. Po včerejším prochození města to asi dnes pojmu poněkud klidověji, protože se mi zase ozvala šlacha za kolenem, kterou jsem si rozdráždil běháním po nepálských kopcích a skoro doléčil kolem. Ty místní kopce ji prostě nedělají dobře.
Ještě trochu pozitivnější závěr - včerejší narozeninový den jsem si tu moc užil, prošel krásná místa ochutnal spoustu dobrých věcí a vůbec si to prostě užil.
Na úplný závěr ještě naštěstí veselá historka z cesty k chrámu na kopci. Člověk si tak funí po prudké cestě do kopce, když tu z větve proletí opice a vy jste bez brýlí. A opice to bere pěkně do kopce a ne po cestě ale ještě strmějším svahem. Pustím se za ní. Bez těch mých skoro 4 dioptrií to není úplně sranda. Chvíli už si myslím, že jsem ji ztratil. Ale skoro nahoře na kopci se na mě zase tlemí a brejle má pořád v pracce. Zachránil mě pohotový místní, který přispěchal s trochou jídla, jediné co zřejmě donutí opici něco pustit. Na svou blbost musím přiznat, že se mi to za chvíli stalo ještě jednou, kdy jsem se cítil bezpečně uprostřed velkého prostranství. Tentokrát zaútočila ze země a opět úspěšně. Naštěstí i napodruhé se brýle, ač lehce ohlé a doškrábané, podařilo zachránit. Dolů už jsem šel bez brýlí. Opic je tu neuvěřitelné množství a jsou vážně drzé jak opice :-).

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Komentář: