KOLMO DO LADAKHU
ČR: 10:33
Turecko: 11:33
Irán: 13:03
Pakistán: 13:33
Indie: 14:03
návštěvnost: 51388
poslední fotky:

   Plán cesty

Push the limits (tomas) : 2016-05-01 10:04:30
 Není to možná až tak horké, ale poslední tři dni stály za to.
Den první: řekne se sjet z Kathmandů (1300m) do Pokhary (900), to přeci bude leháro. Ale když ono to je nějakých 205 km a sice je to trochu dolů celkově, ale myslím, že v celkovém převýšení to nehraje velkou roli. Navíc ten provoz - hlavně kamiony a ještě hůř autobusy. Předjíždějí kdykoliv, kohokoliv a je jim úplně jedno, že jedete proti. Marně jsem se je zkoušel to odnaučit - několikrát to končilo tak, že jsme stáli proti sobě, já ve svém pruhu, on v protisměru a koukali jsme na sebe. Až když kolona byla dostatečná, uhnul jsem do pangejtu, aby mohl projet (samozřejmě jsem vždy počítal s možností, že opravdu nebude chtít zastavit a já do toho pangejtu uhnu dřív, ale při průměrné rychlosti autobusu 35kmh to není takový problém odhadnout).
Večer v Pokhaře jsem toho měl fakt dost. Až tak, že když jsem nebyl nějakou chvíli schopen najít doporučený Pushpa guesthouse, nechal jsem se zlákat nabídkou ubytka za 300 rupek. Cena odpovídala kvalitě - špína, smrad, bordel. To mohly vyřešit jedině dva extra strong beery (po 650ml).
Den druhý, odpočinkový: budím se o půl sedmé po nějakých 6,5 hodinách spánku a pěkně mě bolí hlava. Prozkoumám okolí jezera, stihnu postupně 3 snídaně a nakonec ještě přesun věcí do objeveného Pushpa gh. S sebou do hor jsem si bral jen to nejnutnější - kolo a běžecký baťůžek, který jsem si večer nabalil. Vyrážím po půl desáté.
Čeká mě cca 30km z 800 do 1700m. Na lehkém kole to ale jde krásně a já po polední obědvám v sedle, ve vesničce Kande. Tady se nakonec rozhodnu nechat kolo a vyrážím po krásné pěšině vzhůru do Australian campu, kde jen dávám kolu a pokračuji dál, proti všem plánům a harmonogramům až do Forestcampu (2450m, ale cesta byla pořád nahoru a dolu). Tady se ubytovávám za neuvěřitelných 50Kč. Jen jídlo je na nepálské poměry dost drahé (kolem 80Kč a výškou roste). Vyhladivěn po cestě jsem zvládl postupně tři večeře. Při tom ještě pokecat se Španělákem Ivanem, který tu relaxuje po dvou týdnech trekování. To byl tedy odpočinkový den.
Den třetí: v plánu je zkusit se dostat do Highcampu (3500 m) a návrat co nejvíc dolů. Vyrážím kolem půl šesté a za tři hodiny jsem v Highcampu. Tam dávám snídani (vajíčka a čaj) a vyrážím dál. Nakonec se dostávám až na konec treku, do údajného basecampu Mardi. Dle hodinek 4220m, oficiální údaje mezi 4400-4500m). Kyslíkový dluh je cítit, ale je to dost lepší, než jsem čekal. Vracím se střídavým poklusem a chůzí až do Australian campu. Celkově nějakých 37km, pozitivní převýšení okolo 2400m a negativní ještě o 250 víc.
V AC se ubytovávám v luxusním pokojíku za 75Kč a odměňuji se pizzou (která stojí jako ostatní jídla).
Ráno nemůžu chodit. Stehna bolí neuvěřitelně. Na 400metrech dolů je ale rozhýbu. Cesta na kole do Pokhary už je za odměnu. Tady musím ještě skoro do dvanácti čekat, než se uvolní dražší pokoj (levnější neni). Ale hlavně že nikam nemusím.
Co se týče trasy, ta byla naprosto úžasná - zhruba do 3200 horský prales postupně ustupoval trávě a krásným himalájským květinkám a pak skalám. Nad 4000 občas malé sněhové pleso. Výhledy byly sice trochu zamlžené a postupně zamračené, ale i tak naprosto úchvatné.
Co se týče výkonu, nemyslím si, že by byl nějaký dechberoucí, ale potěšilo mě, že po dvou měsících na kole ještě zvládáš jiný pohyb a docela dobře snáším bez aklimatizace i výšku nad 4000 m.

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Komentář: