KOLMO DO LADAKHU
ČR: 10:32
Turecko: 11:32
Irán: 13:02
Pakistán: 13:32
Indie: 14:02
návštěvnost: 51388
poslední fotky:

   Plán cesty

Nepálské trápení s kolem (tomas) : 2016-04-25 13:38:00
 Hurá, jsem v Kathmandu! A vůbec to nebyla sranda. Jen co jsem v pátek ráno (poté, co jsem ještě na poslední chvíli stačil jednou poznat Indii) vyjel ze Siliguri, měl jsem hodně divný pocit z nového, vychváleného pláště. Nicméně jsem v celku bez problémů přejel hranice, pořídil 15ti denní vízum a vyrazil vstříc nové zemi. Asi kolem stého kilometru, se zadní kolo ještě zhoršilo a šlo brutálně do osmy.
Při bližším ohledání jsem objevil na plášti nemalou bouli. V prvním městě jsem objel všechny cykloobchody, abych zjistil, že plášť fakt ne, snad 30 km dál v Itahari. Takže 30 km s boulí a vypojenou zadní brzdou. Aspoň to bylo po rovině. Každopádně v Itahari jsem zjistil, že plášť nemají ani tu a snad v Dharanu, 20 km do kopce a navíc mimo trasu. To už jsem si musel dát pivo. Pak jsem ještě mimoděk zkusil jeden obchod naproti. Dlouhé zjišťování a prý mají! Nechce se mi tomu věřit, ale ať se ukáží. Po půl hodině zkoušení zjišťují, že nepasuje...paráda. Napadá mě spásná myšlenka - vždyť mám ten starý původní plášť! (Ten hajzl v Siliguri věděl proč mi říká, ať si ho vezmu). Plášť prohozen, ale jsem upozorněn, že ráfek taky není úplně OK. Už v Siliguri jsem si všiml drobných naprasknutí, ale nepřipisoval jsem jim důležitost. Snad to bude v pohodě.
Večer dojedu k pěkné hospůdce za městem, kde dám večeři, pivko a hodně pohodový majitel mi sám nabízí, že tu klidně můžu přespat. Nakonec mě ještě celý večer hostí, kecáme o všem možném a nakonec ode mě odmítá vzít jakékoliv peníze, prý \\\"welcome to Nepál\\\".
Druhý den ráno zjišťuji, že naprasklý ráfek prasknul. Drát v postiženém místě drží, ale osma je zase nehorázná, takže opět bez zadní brzdy. Silnice je naštěstí v pohodě a je to i dost po rovině, tak se i takhle dá nějak jet. Do té doby, než odpoledne prasklina pokročí natolik, že drát s kusem ráfku vyskočí ven. V malém městečku žádám místního cyklomechanika o nějakou dočasnou fixaci. Docela se do toho opře a je opravdu radost na něj pohledět. Po hodině práce je ráfek v postižených místech zalepen speciálním lepidlem, uvnitř doplněn o bezpečnostní vložky, aby dráty nepropíchly duši a kolo perfektně vycentrováno. A cena opravy? 25 Kč.
Lepidlu zas tolik nevěřím, nicméně následující větší město nedopatřením míjím, a to, kterém si myslím, že je ještě větší se ukáže být vesnicí. Tak tam aspoň dávám večeři. A potom mě jeden místní zve na pivo. Tak ještě pokecáme. Za městem odbočuji z jižní highway do hor. Dojedu jen na první kopec, a tam na pěkném místě kempím.
V neděli ráno zjišťuji, že zalepený ráfek sice drží, ale zadní kolo je dost měkké. Dofouknu to pumpičkou a v první vesnici ještě kompresorem. Nejprve je to střídavě nahoru a dolu. A pak to přijde - krásné serpentýny s parádními výhledy, tak akorát sklonem. Hodně si to užívám a konečně zase prožívám ten pocit, že jsem tam, kde mám být.
Ten je přerušen až zjištěním prázdného zadního kola. Dofouknutí moc nepomůže, a tak ještě před vrškem v plné sluneční palbě lepím. Nahoře zasloužený oběd, ale sjezd si neužívám - pocit, že zadní kolo plave a navíc se z brždění stále přehřívají ráfky, což tomu lepenému jistě moc neprospěje. Kolo je zase nějaké měkké, asi jsem ho pumpičkou málo nafoukl. Nicméně i po zásahu kompresoru je brzy znatelný úbytek. Do toho hodně nepříjemné kopce nahoru a zase dolu. Sundavám plášť a prohlížím duši. Lepené místo je v pořádku a jinou závadu nenacházím. Nedá se nic dělat, na řadu přijde úplně poslední duše, kterou mám. Už bude muset vydržet.
V pondělí mě čeká posledních 70 km do Kathmandu. Vím, že to nebude zadarmo, čeká mě pořádný kopec - ze 650 do 1500. Naštěstí je to skoro celou cestu opravdu jen nahoru, takže žádné zbytečné sjezdy (až dolů do Ktm). Lehce po polední jsem tu. V turistické čtvrti Thamel nacházím trochu problematicky hotel Horizon patřící Blážovo kamarádovi Ramešovi.
Po zasloužené sprše vyrážím hledat cykloservis. Nacházím jich celkem dost, ale při dotazu na ráfek a pláště velikosti 28 jen krčí rameny a říkají, že v Nepálu těžko. Až v zapadlém krámku Dawn till dusk (o kterém jsem zaznamenal zmínku na internetu), zjišťuji, že to půjde! Nejprv trochu nerudný majitel se ukáže být také cyklocestovatelem, zároveň běžcem a kdoví čím ještě. Kolo u něj nechávám s tím, že to zítra bude. Já odtud nespěchám. Už jsem se dost těšil na odpočinek mezi turisty. Kdo mě zná, tak mu to možná přijde divné, ale teď už té originality nezasažené turisty bylo dost a chvíle změny bude příjemná.
Přidám ještě poznámku o Nepálcích - jsou to moc milí lidé, kromě malých vesnic většinou v pohodě mluví anglicky a mají všeobecný rozhled. Je to radost se s nimi bavit.
A jěstě pro milovníky čísel a statistik - při technických problémech, kterým jsem čelil byla kilometráž následující: 140, 165, 115 a dnes 70. A ano, šestá tisícovka už je za mnou :-)

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Komentář: