KOLMO DO LADAKHU
ČR: 10:33
Turecko: 11:33
Irán: 13:03
Pakistán: 13:33
Indie: 14:03
návštěvnost: 51388
poslední fotky:

   Plán cesty

Na indické hranice (tomas) : 2016-04-13 09:55:48
 Cesta z Baganu byla plná rekordů. Tak třeba hned první den se mi podařil rekordně pozdní start - z hostelu jsem vyrážel po pořádné snídani po deváté hodině. I tak jsem ten den dal úplně na pohodu 130 km.
Další den jsem ráno dorazil do podhorského městečka Kayuk Thu (taky už byla cesta řádně kopcovitá). Odtud jsem původně plánoval přejezd přes celé Chin hills, co jsou jak název napovídá opravdu takové kopečky, které ale dosahují ke 3000 metrům. Jen to tak na pohled nevypadá. Už v Kayuku jsem byl ale rozhodnu, že se jen podívám kus nahoru za lepším klimatem a budu pokračovat dolinou.
Hned cesta do prvního městečka Mindat (ze 200 do 1400) mi dala dost zabrat. Tak jsem se musel posilnit pořádným obědem a třemi pivy a vyrazit do dalšího stoupání. Pak mě zastihl pořádný deštík, který jsem naštěstí z větší části strávil pod stříškou litujíc projíždějící skůtry. Nakonec jsem dojel někam do 2350, kde jsem uznal, že jsem dost vysoko. Bohužel nebylo kam uhnout ze silnice (horské silnice se tu zásadně řeší jako stoupající zářez ve svahu, takže na obě strany je jen kopec. Tak jsem to neřešil a postavil stan na jednom rozšíření silnice. Tady tedy rekordně nejvyšší nocležiště zatím a zároveň nejkratší denní etapa - 80km. Když okolo projel i policejní džíp, bral jsem své nocležiště ze oficiální. Ráno jsem ještě vyjel o 200 metrů výš, kde se silnice lámala dolů. Cestou dolu byly krásné výhledy a taky docela chladno (nahoře bylo neuvěřitelných 12 stupňů). Postupně se ale hodně oteplovalo a dole už jsem musel dělat každou chvíli pauzy kvůli přehřívání brzd, respektive ráfků.
Sjezd vystřídaly nepříjemné hupy. Vždy třeba jen 300 metrů stoupák, který ale mnohdy atakoval 20%, což bylo ještě o dost náročnější, než kontinuální stoupání. Navíc mě večer potkal nepříjemný defekt - nejprve vůbec nešlo najít postižené místo, a když bylo konečně vše opraveno, zjistil jsem, že jsem udělal do duše další díru. A nakonec jsem stejně zjistil, že kolo stále dost uchází. Jelikož už mezi tím slunce bylo těsně nad obzorem, rozhodl jsem se zamířit za mnichy do kláštera nad vesnici. Tam jsem ale zjistil, že klášter je opuštěný. Zůstal jsem tam i tak a před úplnou tmou ještě vyměnil tu prokletou duši za poslední dobrou. Tenhle den tedy taky jen 120.
V neděli a v pondělí pak pohodová cesta v údolí mezi Chin hills na jedné straně a menším dalším hřebenem na straně druhé. I kvalita silnice byla nečekaně relativně v pohodě. Z Kalay Myo pak podnikám ještě jednu výpravu do Chin hills, po cestě, po které jsem měl přijíždět. Jak děkuji za své rozhodnutí jet dolinou. Cesta do Mindatu a dál nahoru za moc nestála, ale proti tomu co jsem potkal tady, to byla krása. Písčitá cesta občas tak hluboká, že se kolo prostě do písku zabořilo a konec. Písek občas střídaly veliké kameny. A do toho provoz a hoodně prachu. Vydržel jsem to asi 15 km do nějakých 900 metrů, kde se mi povedlo sjet ze silnice a najít si pěkné nocležiště na malé pěší ve. Bylo tam příjemně, i když taky docela vedro.
V úterý jsem se rozhodl to déle nenatahovat a prostě dojet do hraničního města Tamu, ač povolení k překročení hranice mám až na čtvrtek. Vidina sprchy, klimatizovaného pokoje a internetu byla silná. Po hodně nepříjemném sjezdu zpět mě čekala krásná friendship highway vybudovaná zřejmě jako dárek Indy. 150 km uteklo jako nic, jen moje idylka se smrskla na sprchu. Internet tu je prostě tabu a jestli se povede tenhle článek poslat, bude to malý zázrak. Navíc nemám žádnou odpověď ohledně mého permitu, takže zítra prostě pojedu na hranici a děj se vůle boží. K tomu je tu v plném proudu Water festival, takže kamkoliv vyjdete, máte zaručenou pořádnou sprchu.
Jo a taky jsem znova píchnul, když jsem to opravil a jel zkusit do města sehnat někoho, kdo by mi vycentroval kolo (jediný výsledek, že mi maník povolil brzdy tak, že skoro nebrzdí), kolo bylo zase měkké...Měl jsem už opravdu hodně chutí ho prostě zahodit. Neučinil jsem tak a zjistil, že jsem opravdu znovu píchnul. Takže ještě jednou opraveno a teď uvidíme. Držte mi zítra na hranicích palce, ať mě pustí, ahoj!

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Komentář: