KOLMO DO LADAKHU
ČR: 15:57
Turecko: 16:57
Irán: 18:27
Pakistán: 18:57
Indie: 19:27
návštěvnost: 49303
poslední fotky:

   Plán cesty

Bagan (tomas) : 2016-04-05 11:41:14
 Jsem tu a mám toho docela dost. Myslel jsem, že mi to bude trvat tak týden a dal jsem to za 3 a půl dne.
V sobotu jsem vyjížděl na pohodu po snídani kolem sedmé, že to nebudu hrotit. Bylo z toho 180 km. V neděli začala trochu horší silnice, defekt, zkrátka zase 180 km. Včera hned ráno za úsvitu místo pohodových km před pařákem jsem se marně snažil opravit ucházející kolo. Díru v duši jsem prostě nenašel. K tomu ještě průjem bez zjevné příčiny (den před tím jsem neměl ani pivo). Do kopce, po mizerné silnici, na ucházejícím kole. Cítil jsem se úplně hrozně a měl sto chutí kolo zahodit do škarpy. Pak se to trochu zlepšilo, ale s odpoledním pařákem se to zase začlo vléct. Odpoledne bývá tak kolem 40 ve stínu, a když není ten, je to docela zabijárna. Ale rozhodl jsem se tady nejezdit za tmy (po těch silnicích a s místními je to o hubu i za dne), tak si to holt musím od šlapat na sluníčku. Včera z toho nakonec bylo podle plánu 150. Úplně přesně na 150. km jsem uhnul ze silnice a zajel na krásné místo mimo dosah. Ne vždy je to tak jednoduché, ale zatím se to pokaždé podařilo najít místo, kde jsem byl nezastižen. První den za Yangonem to znamelo jet 2 km doprostřed pole, kde jsem si byl jistý, že i když mě někdo náhodou uvidí, prostě mu nemůže stát za to tam kvůli mně jet.
Večery jsou většinou krásné. Třeba včera jsem snad dvě hodiny ležel před stanem, Koukal na západ slunce a pak na hvězdy a přemýšlel o nesmrtelnosti brouka. Pak se přesunu do stanu a čekám, než se teplota aspoň trochu přiblíží 30 stupňům, při kterých se dá jen tak v trenkách usnout.
Dneska bude ale zasloužená pauza od toho všeho. Po 110 km snad ještě v brutálnějším vedru, dost výrazných kopcích (i když nejvyšší měl nějakých 350 metrů) a s postupně čím dál více ucházejícím kolem jsem dorazil na pokraji zhroucení do Baganu. Pak jsem se málem zhroutil, když jsem zjistil, jaké jsou místní ceny za ubytování. Jedna velká přemrštěnost. Stav v jakém jsem byl mi ale nedovolil pokračovat asi deset km do dalšího města, kde by měli být ceny rozumnější. V prozápadním hostelu jsem usmlouval cenu za smelly room (krásný klimatizovaný sdílený pokoj s klimatizací a sprchou) na 16 dolarů za noc a vzal jsem to hned na dvě noci. Navíc jsem musel zaplatit turistický vstupní poplatek do Baganu - 500 Kč (což mi tady vystačí normálně na dva a půl dne života). Jednak by mě bez toho neubytovali a jednak když už tady jsem a je to největší památka Barmy, tak to za tu investici snad stát bude (dám vědět v dalším blogu).
Teď konečně spokojeně sedím v chládku s předraženým pivem a poté co jsem mailem proprudil cestovkou, která mi zajišťuje povolení k přechodu do Indie se s vámi dělím o své zážitky. Pak budu muset opravit to kolo a zítra je v plánu objet pěkně v klidu ty památky na lehko na kole. Taková kochačka užívačka prostě. Potom mám tady v Barmě stále ještě týden, než můžu přejet do Indie, ale věřím, že Chin hills (první pořádné kopce), mě náležitě přizdrží. Tolik tedy dosavadní zážitky a následující plány.

Tento odstavec jsem původně psát nechtěl, ale říkám si - někomu se to, co dělám třeba líbí, rád by mě v tom podpořil a nemá tak úplně hluboko do kapsy. Takže pokud byste měli zájem mě podpořit jakoukoliv částkou, použijte prosím účet 1723539143/0800. Neslibuji za to nic, jen vděčnost, že si dám pivko na dárcovo zdraví a třeba mě ještě nějaká forma vděku napadne :-). PS: nemám existenční problémy, ale každá koruna je dobrá, však to znáte.
Pěkný den!

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Komentář: