KOLMO DO LADAKHU
R: 16:02
Turecko: 17:02
Irn: 18:32
Pakistn: 19:02
Indie: 19:32
nvtvnost: 49303
posledn fotky:

   Pln cesty

Jeste od Buraka (tomas) : 2011-06-06 12:27:31
 Tak konecne trochu casu a klidu na napsani nejakeho blogu.
Takze trocha rekapitulace... Po mensim zdrzeni se u babicky na Slovensku jsem vyrazil na jih a na madarskych hranicich se uspesne potkal s tatou a vyrazili jsme do Uher. To jsme projeli za necele dva dny vicemene podle Dunaje a podle toho jsme se drzeli i dal v Srbsku. U Belehradu jsem se rozloucil s tatou, ktery spechal domu za praci.
Pak nasledovala krasna cast podle Dunaje, podle rumunskych hranic, pres Vrata nadhernymi skalami a vubec malebnou krajinou.
Po prejezdu do Bulharska nasledoval trochu sok - celkem rozvinute Srbsko nahradila chudoba a spina. Ale o to vrelejsi lide tu byli. Vsude me zdravili a chteli si povidat. Moc fajn. Ale ty silnice byly opravdu hrozne.
To se zlepsilo, az kdyz jsem se za pulkou Bulharska rozloucil s Dunajem a vydal se na jih. Po hlavnich tazich, ktere sice byly o trochu kvalitnejsi, ale zato naprosto precpane kamiony a dalsi haveti. Krajnice Bulharum bohuzel moc nerika, takze mi bylo pomerne tesno.
O to vetsi radost jsem mel, kdyz jsem konecne prejel hranice sveho druheho domova - Turecka - a silnice byly najednou mohutne, siroke a kvalitni. Konecne jsem navstivil po Istanbulu asi nejvetsi evropske turecke mesto Edirne, kde jsem schytal slusnou prutrz mracen (mimochodem, jediny ze dvou destu, ktere jsem dosud na ceste za dne potkal). Prejezd k Bosporu byl bezproblemovy a stejne tak i jeho prepluti do mesta Canakkale, kde jsem zavzpominal, jak jsem tudy pred tremi lety jel opacnym smerem.
Problemy zacaly az cestou do vnitrozemi. S tim jak se objevily nemale kopce, se rapidne zhorsila silnice. Ackoliv jsem to do prvniho vetsiho mesta Can mel pouze cca 70km a mel jsem na to skoro cele odpoledne, malem jsem to nestihl. To prisla prvni krize. Dalsi se stridave objevovaly s vetsimi kopcemi, kterych bylo nemalo. Nechapu, jak jsem v tomhle terenu pred 3 roky mohl delat pres 200 km za den bez vetsich problemu. Ted jsem nekdy byl docela rad i za 170 a mel jsem pocit, ze vic uz by ani neslo. Kdyz jsme u tech kilometru. Tachometr ted ukazuje cislo 2485, coz pri pricteni asi 350 km z prvnich dvou dni, kdy jsem detachometrizovan, dela to zhruba 2835, takze 3000 snad padnou jen co vyrazim.

Jeste ke vcerejsi mensi nehodicce - kdyz jsem konecne po zdolani neuveritelneho poctu hroznych, strasnych a prisernych kopcu vyjel do vicemene roviny (rozumej pozvolnejsiho stoupani) pred Muglou na konecne krasnou silnici, ve vidine nasledneho pouze stoupani jsem si sundal helmu. To jsem ale zapomnel na krasny sjezdik za mesteckem Yatagan (Zanda si urcite vzpomene, ze?:) ), kde jsem to trosku pustil, ale stale jsem se drzel v sirokem pruhu za krajnici. V neco vic nez padesatikilometrove rychlosti jsem zaslechl za sebou nejake auto a myslim ze nejaky hlas. Nevim jestli me primo trefil nebo jenom projel tak blizko, ze vzdusny proud byl schopen me odhodit, ale proste jsem najednou letel vstric asfaltu.
Rychle jsem posbiral sebe i kolo a vyklidil se ze silnice. Zjistil jsem, ze najednou je vsude docela dost krve. Doslo mi, ze to bude asi z mojeho cela. Ve spechu jsem zacal hrabat tasku s lekarnou a s obvazem. Jeste rychle vydezinfikovat. Jak jsem pozdeji zjistil, k tomu jsem omylem pouzil roztok na zpitneni vody, ale tak hlavne ze nic horsiho, rychle jsem si udelal z obvazu fesny turban a uspokojene zjistil, ze krev se skrz nej nedostane. Po osetreni drobnych oderek jsem narovnal ohnuta riditka na kole, znovunasadil brasny a vyrazil dal.
Po chvili jsem si uvedomil, ze musim vypadat priserne - cely od krve, na zakrvavenem kole...Zahnul jsem k prvni benzince. Chlapici z obsluhy vypadali docela vydesene, ale ujistil jsem je, ze problem yok (neni problem) a jenom jsem se trochu na zachode omyl z nejhorsiho - ten oblicej cely od krve vypadal fakt priserne :).
Pak rychle dojet poslednich tricet kilometru k Burakovi. Mezi tim jsem se rozhodl, ze preci jenom asi bude lepsi, nechat na to kouknout odborniky, a tak jsem i s Burakem vyrazil do nemocnice, kde to vzali opravdu dukladne - po sono vysetreni a dvou rentgenech hlavy jsem byl vybaven sesti kresnymi stehy a jeste fesnejsim obvazem hlavy - a svete div se, vsechno gratis :). Potom jeste rychle zajit s Burakem na tavukkebaba (tedy kureciho a ne z masa) a domu.

A co je v planu dal? Ted relax, odpocinek, more, mesto...A zitra odpoledne nebo pozitri rano vyrazit podle more na Antalyi a jeste kousek dal, a pak konecne zase zpet do vnitrozemi do Kayseri, kde bych se mel zase potkat s Burakem (tam bydli, tady studuje). To je asi 1000 km. Pak dalsi 1000 km na vychod k iranskym hranicim. Tam se uvidi, jestli me Iran uchvati ci schvati. Kdyz to druhe, tak mam nahradni variantu navratu do Turecka, cestu podle Cerneho more a pak lodi do Rumunska nebo na Ukrajinu. To je ale jeste daleko, a treba me ten Iran preci jen spise uchvati :).
Tak zatim ahoooj.

PS: Mimochodem, jsem rad za kazdy komentar. Klidne se i ptejte a ja treba mozna i odpovim :)

host Qlarinka ( web) : - 2011-06-07 10:17:47
koukam, ze se na vylete nenudis, takze vse probiha podle planu ;) ale preci jen bych uvitala, kdybych misto 6 stehu treba sbalil 6 holek nebo proste neco takovyho min nebezpecnyho ;) opatruj se

host Zdeno () : - 2011-06-06 20:24:40
tam Tvoje riadku so zujmom a obdivom. Drm Ti palce, aby sa Ti to podarilo.

host Miriam (@) : pozdrav - 2011-06-06 17:53:33
A ete a vetci moc moc pozdravujeme z Prievidze. Ahoj Miriam a spol..

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Koment: