KOLMO DO LADAKHU
R: 10:30
Turecko: 11:30
Irn: 13:00
Pakistn: 13:30
Indie: 14:00
nvtvnost: 51388
posledn fotky:

   Pln cesty

Setkavani na ceste (tomas) : 2015-08-05 08:06:56
 O dost zajimavych setkanich na ceste jsem napsal, ale stejne o tom jeste napisu samostatny clanek, protoze si myslim, ze to opravdu stoji za to?
Staci prijet do hostelu v Dushanbe a pred clovekem se objevi nejakych 15-20 cestovatelskych bajku. A co bajk, to pribeh. Vetsina cestovatelu, ktere zde potkavam na otazku, jak dlouho jsi na ceste, odpovida treba 5,6 nebo taky 15 mesicu. Casto jsou z Evropy, z Australie, Zelandu, Koreje. Z Ameriky kupodivu minimum.
Nektere potkam jednou, nektere potkam treba ctyrikrat a vzdy je to fajn setkani.
Treba jednoho kluka z Italie (sice cestuje stopem, ale to necini jeho cestu mene zajimavou) jsem potkal poprve v guesthousu v Murghabu, pak po ceste v Alichuru, potom v Khorogu v Pamirlodgi a vcera na ulici v Dushanbe. Potom jeste na hostelu, kam se prisel podivat, jestli se tam nepresune, ale asi se mu tam nezalibilo.
Cloveku to da hodne poslouchat ty ruzne pribehy, motivy, ktere koho vedli k tomu vyrazit na takovou cestu. Pripadam si tady se svym petitydennim vyletem jako bych tu byl opravdu jen na skok (i kdyz je pravda, ze co do vzdalenosti a ujete trasy obcas zas az tolik nezaostavam).
Zajimavy byl predevcirem na hostelu pokec s dvema klukama na lehkych motorkach s nevelkou bagazi. Anglicky mi vypraveli, jak jeli z Almaty severni cestou a kazdych 60km se jim aspon jedna motorka rozbila. Po nejakych peti minutach hovoru jsem se zeptal: - - And, by the where are you from? -Well, we are from Czech Republic... -Tak to asi muzem pokracovat cesky, ne? :). Kluci na motorkach se zrovna chystali vyrazit na cestu zpet. Tak doufam, ze je motorky zdarne dovezou az do cile.

Kapitolou samou pro sebe je setkavani s mistnimi, ktere je ve velke vetsine pripadu velmi prijemnou zalezitosti. Lidi jsou moc fajn a clovek se dozvi spoustu zajimavych veci. Nejlepe u piva. Treba to, ze jejich prezident, stejne jako prezidenti vsech okolnich zemi, jsou autoritari jak prase. A nebo zase naopak, ze jejich prezident je strasne mily a hodny clovek, ktery pomaha vsem kteri to potrebuji, stavi domy tem, kteri o ne prisli a tak dal (populizmus zrejme funguje i zde :) ).
Zaroven jsem si overil prevazujici nazor, ze nyni se lidem zije lepe nez za Sovetskeho svazu, ac jsou nektere veci jako cestovani obtiznejsi.
Pak jsou zde klasicke dotazy. Kolik ti je? Jsi zenaty? Mas deti? Jakoze fakt jeste ne? Proc ne? Pote co vysvetlim, ze u nas to neni nic vyjimecneho (tady je proste bezne se brat tak v 18-20 a nasledne hned mit deti) nasleduje dotaz na povolani a cenu kola, pripadne dotaz, zda ho nechci prodat. Nekdy je to az usmevne. Ale mam ty rozhovory rad a jsem vdecny za svou jakous takous rustinu, diky mam tuhle komunikaci stejne jako smlouvani cen a podobne umoznenu.

A jakze to se mnou ted vypada? Ano, stale se flakam v Dushanbe (uz treti den), ac uz jsem chtel byt dnes na ceste. Nasledky mistniho piva ci ceho se trochu protahly, ale po dnesni navsteve toalety snad muzu rict, ze vse je v cajku a zitra snad muzu konecne na par dni vyrazit na sever do Fanskych hor.
Aspon jsem toho flakani tady vyuzil a sehnal starou, pouzitou, rozbitou a navic podelanou krabici na kolo za 25 somoni (100Kc), coz stejne povazuji za uspech.
Zatim ahoj!

Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Koment: