KOLMO DO LADAKHU
R: 10:29
Turecko: 11:29
Irn: 12:59
Pakistn: 13:29
Indie: 13:59
nvtvnost: 51388
posledn fotky:

   Pln cesty

Cesta do Dushanbe - 2.cast (tomas) : 2015-08-03 10:01:43
 Uz vecer jsem rozmyslel, jestli v tomhle pocasi ma cenu projizdet severni horstejsi cast po Ccestach.
Rano by prineslo jasnou odpoved - na stranu, kam jsem mel pokracovat byly tezke cerne mraky, zatimco na stranu zpet to vypadalo skoro na slunce. Takze nebylo co resit a jelo se zpet.
Bahynko uz kupodivu trosku pres noc zatrvrdlo, a tak sjezd nebyl tak hrozny. Jen se mi prihodila takova neprijemnost. Od rana jsem se marne snazil na svem superodolnem telefonu chytit nejakeho funkcniho operatora. A jak to furt neslo a furt jsem to zkousel, tak jsem si dal telefon uplne na kraj do pootevrene predni brasny (mivam ji pootevrenou kvuli castemu vyndavani fotaku). No a jak se tak na chvili objevil asfalt, ja si to nechal trochu rozjet a pak zase prisly sutry a sotolina, kolo poskocilo a telefon uz letel na silnici. Na displeji neznicitelneho telefonu se objevil pekny pavoucek. Hm, tak zas tak nerozbytnej nebyl. Nastesti funguje dal a dokonce se pozdeji povedlo chytit i operatora.
Tesil jsem se, ze z Kolaikhumu me po snidani bude cekat lepsi cesta. Nic moc teda...Spis nic nez moc. Cestou jsem taky zjistil, ze se mi uvolnil jeden sroubek z nosice a ten byl ted celkem na volno. Nastesti to zachranil sroubek z drzaku na lahev, ktery stejne nepouzivam.
A pak se stal zazrak. Nova, siroka paradni silnice. Proste uzasny. Uzival jsem si to naplno a ani nevadilo, ze ac se jelo podle reky, bylo to porad stridave nahoru a dolu.
Ale vsechno jednou konci a i tahle paradni silnice cca po 50km skoncila. Navic, kdyz jsem si ten konec chtel vyfotit, povedlo se mi smazat udaje z tachometru. Co nasledovalo bylo priserne - sotolina, hlina, sutry, hrboly. A hlavne docela provoz. A kdyz projelo auto, tak po nem tak pet minut zustaval neproniknutelny prasny dym. Takze vlastne ani nebylo vubec videt, protoze nejaka auta projizdela porad.
Nakonec jsem byl docela rad za 150km. Ale zase jsem mel pekne misto v kopci s poslednim vyhledem na Afghanistan (cesta se zde staci od hranice do vnitrozemi).
Co me cekalo dalsi den, to jsem opravdu necekal a mozna ani nezazil. Nejakych 21km za cca 3.5 hodiny. Po hrozne kamenite prasne ceste pres tisic metru nahoru opet vic nez do dvou tisic. A do toho provoz a zase ten prach. Myslel jsem, ze tam chcipnu. A nahore jak sen - krasna silnice a velika vesnice. V obchode jsem koupil nejaky malinovy dzus (asi za 50 korun) a tri takove divne kremrole. Jen co jsem vyrazil, zacal jsem citit, ze litr dzusu bylo asi trochu moc a snazil se projit mnou rychleji nez bylo zdravo (nastesti spravnym smerem). A jako na potvoru, ta vesnice byla tak dlouha! Ha, konec! Hned za rohem ale cekal policejni post (kontroluji vsechny projizdejici auta a cizince si zapisuji nekam do knihy). Sakra. A policajt si chce samozrejme pokecat. Konecne. Tamhle za zatackou! Za zatackou ceka pro zmenu vojensky post. Stejna procedura. Pomoooc. Konecne odjizdim a za prvni zatackou lezu ze silnice, za nevelky ker. Nekteri projizdejici mozna videli neco, co videt ani nechteli, ale uleva byla neskutecna.
Jeste chvili byl sjezd po dost hroznych cestach, ale prisla odmena v podobe krasne siroke asfaltove cesty a porad doluu. Az do mesta Khulob. Stotisicove mesto, kde vlastne ani neni nic zajimaveho. To me docela lakalo a rozmyslel jsem, ze bych se tu mohl ubytovat.
Nejprve najit internet, abych zjistil nejake info. Z prvni kavarny me vyhodili, ze maji plno. Druha se zdala byt v pohode. A hned se se mnou od vedlejsiho pocitace dal do reci klucina, ktery zde pry uci anglictinu. A ze jestli bych nechtel byt tak 3-4dni jeho hostem. Rekl jsem mu, ze tolik casu bohuzel nemam (coz nebyla uplne pravda), ale ze do zitrka bych zustal rad. Zacal me zasvecovat do sve idei, zridit si tiskarnu velkoplochych potisku. Pres hodinu jsem mu na internetu pomahal nejakou takovou tiskarnu najit. Ani nevim proc.
Pak jsme to v kavarne zabalili, a ze teda jdeme. Venku jsem zjistil, ze mi nejaky -cenzurovano- cornul tachometr. Normalne ufiknul kabel a strhnul tachometr i se svodem. Grrrr.
No ucitel me tak nejak upozornil, ze jsou tu i spatny lidi, a ze bych si mel dat pozor. A pak me zavolal ke svym kamaradum, kteri stali opodal. Dal jsem se s nimi do reci. Jeden prave studoval na erasmu v Lublani. Najednou jsem si vsimnul, ze ucitel skocil do auta, a bez jedineho slova odjel. S kamarady jsem jeste chvilku pokecal, rekli jsme si cau a kazdy sel svou cestou. Hmmm. Tak z pozvani asi nic nebude no.
To mesto uz se mi vubec nelibilo a ja chtel co nejrychleji pryc. Jeste rychle se najist a vypadnout.
Co jsem potreboval bylo dat si pivko. Zacal jsem to zkouset, jak jsem se blizil k okrajove casti. Vsude na me koukali, jakoze co to chci. Nikde proste pivo nemeli. Uz jsem na to narazil predtim, neni to tady jako v Khorogu a Pamiru, kde maji pivo skoro vsude. Spasil me az obchod v prvni vesnici za Khulobem (a to az asi treti obchod).
Konecne trochu zlepseni nalady. Na benzince u silnice si jeste nechavam umyt kolo, ktere to opravdu potrebovalo (nejprve hromady bahna a pak ten pisek) a pri kazdem slapnuti jsem citil dost silny odpor nekde ve stredu. Umyti opravdu dost pomohlo.
V dalsim mestecku si rikam, ze by hladina dobre nalady chtela jeste trochu zvednout. Tady najit pivo neni uz vubec sranda. Nakonec narazim na nenapadny kramek, kde mi chlapik s usmevem nacepuje ctyrdecak nejakeho mistniho radobypiva za 3 somoni (12 korun). Trosicku mi to kazi jen dedula, kteri se tu naleva a strasne rad by si povidal. Bohuzel neni moc schopen artikulovat.
Pak uz me ceka posledni vesnice, za kterou by mela nastat pustina. Tady davam do tretice jeste jedno a je mi hej!
Za vesnici najdu pekne mistecko kus od silnice a jeste si uzival pekny zapad slunce. Jen ten tachometr me stale prudi.


Autor:  
Mail:   
Web:    
Nadpis:

Koment: